16 C 151/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Mařádka a z přísedících Vratislava Němce a Ladislava Řehánka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem titul jméno příjmení narozeným dne datum , bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátkou titul jméno příjmení příjmení sídlem adresa o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Soud zamítá žalobu na určení, že„ Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance dle § 56 zákoníku práce“ dané žalovanou žalobci dne 02. 02. 2021, je neplatné.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 9 283 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně jako zaměstnavatelka se proti žalované coby své zaměstnankyni domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení jejího pracovního poměru ze dne 2. 2. 2021 se zdůvodněním, že za listopad 2020 žalovaná obdržela vyšší mzdu, než na kterou měla nárok, a za prosinec téhož roku mzdu pouze nepatrně nižší, načež žalobkyně nedoplatek vyrovnala ihned, jakmile vypočítala jeho správnou výši. Žalovaná kromě toho vždy obdržela přesně to, co bylo uvedeno ve výplatnici. Došlo tedy k pouhé účetní chybě, na niž ustanovení zákoníku práce o okamžitém zrušení pracovního poměru kvůli nevyplacení mzdy nedopadá. Výši mzdy navíc určila účetní, nikoli žalobkyně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že přinejmenším za prosinec 2020 bylo žalované vyplaceno méně, než vyplaceno být mělo, pročež bylo okamžité zrušení platné. Žalobkyně navíc žalované nesdělila, že trvá na tom, aby pro ni dále pracovala, pročež pracovní poměr v každém případě zanikl na základě zákonné nevyvratitelné domněnky ke dni 2. 2. 2021, takže žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z úřední činnosti je mu známo, že žaloba byla podána dne 6. 4. 2021. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalovaná u žalobkyně působila na úvazek 8 hodin denně. Za prosinec 2020 měla žalobkyně žalované vyplatit vyšší částku, než je uvedena v původní výplatnici za tento měsíc (dále jen„ původní výplatnici“). Z důkazů vyplynula tato skutková zjištění. Žalobkyně působila u žalované v pracovním poměru dokumentačního pracovníka na úvazek 8 hodin denně a 40 hodin týdně, přičemž mzda měla být vyplácena 15. dne v měsíci, práce žalobkyně byla zařazena do skupiny 5 a podle mzdového výměru ze dne 1. 9. 2011, který platil až do okamžiku platnosti výměru příštího, činila základní mzda 12 800 Kč (pracovní smlouva, mzdový výměr). Podle původní výplatnice za listopad 2020 činila mzda žalované 14 600 Kč měsíčně, mělo jí být vyplaceno 2 997 Kč čistého za 40 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 87 Kč. Na výplatnici je poznámka„ doplatek ZP do minimální mzdy: 347 Kč“ Žalované bylo skutečně vyplaceno 2 997 Kč (původní výplatnice za listopad 2020, výplatní listina mezd za listopad 2020). Podle původní výplatnice za prosinec 2020 činila mzda žalované 16 000 Kč měsíčně, mělo jí být vyplaceno 10 385 Kč čistého za 126,50 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 87 Kč. Žalované bylo skutečně vyplaceno 10 385 Kč (původní výplatnice za prosinec 2020, výplatní listina mezd za prosinec 2020). Žalovaná dne 2. 2. 2021 předala žalobkyni dokument nazvaný okamžité zrušení pracovního poměru, které zdůvodnila tím, že jí žalobkyně nevyplatila část mzdy za listopad 2020, splatné 15. 12. 2020, ve výši 4 480 Kč (zatímco žalovaná měla obdržet částku 7 480 Kč, obdržela pouze 3 000 Kč dne 23. 12. 2020), a část mzdy za prosinec téhož roku, splatné 15. 1. 2021, ve výši 5 935 Kč (zatímco žalovaná měla obdržet částku 16 320 Kč, obdržela pouze 10 385 Kč, viz okamžité zrušení pracovního poměru). Žalobkyně pak žalovanou informovala, že mzdu za oba měsíce přepočítala a dospěla k závěru, že za listopad na mzdě vznikl přeplatek 86 Kč, za prosinec pak nedoplatek 826 Kč, přičemž bylo žalované vyplaceno vždy to, co bylo uvedeno na výplatní pásce. Žalobkyně neuvedla, že trvá na tom, aby pro ni žalovaná dále pracovala (vyrozumění o výsledku prověření námitky ze dne 19. 2. 2021, stanovisko zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 22. 2. 2021). Žalobkyně pak vystavila opravené výplatnice, podle nichž mzda za listopad 2020 činila 19 600 Kč měsíčně, žalované mělo být vyplaceno 2 911 Kč čistého za 31,50 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 117 Kč, mzda za prosinec 2020 činila 19 600 Kč měsíčně, žalované mělo být vyplaceno 11 211 Kč čistého za 123 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 107 Kč (opravené výplatnice, výplatní listiny mezd za listopad a prosinec 2020). Žalobkyně žalované dne 23. 2. 2021 zaslala částku 7 206 Kč (kopie poštovní poukázky typu C, kopie dodejky). Žalovaná nechala [právnická osoba] zpracovat alternativní výplatnice, podle kterých by její čistá mzda za listopad 2020 při 168 odpracovaných hodinách, hodinové mzdě 129,70 Kč a měsíční mzdě 21 700 Kč činila 8 276 Kč, za prosinec téhož roku při 184 odpracovaných hodinách, hodinové mzdě 129,70 Kč a měsíční mzdě 21 700 Kč pak 14 942 Kč (alternativní výplatnice). Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné. Soud neprovedl důkazy stran mzdy žalované za jiné měsíce, než byly listopad a prosinec 2020, protože důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru byla pouze mzda za zmíněné dva měsíce. Soud neprovedl důkazy stran počtu skutečně odpracovaných hodin ani podrobného objasnění způsobu výpočtu mzdy, poněvadž taková skutková zjištění nebyla z níže vysvětlených důvodů relevantní pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žaloba byla podána dne 6. 4. 2021. Žalobkyně působila u žalované v pracovním poměru dokumentačního pracovníka na úvazek 8 hodin denně a 40 hodin týdně, přičemž mzda měla být vyplácena 15. dne v měsíci, práce žalobkyně byla zařazena do skupiny 5 a podle mzdového výměru ze dne 1. 9. 2011, který platil až do okamžiku platnosti výměru příštího, činila základní mzda 12 800 Kč. Podle původní výplatnice za listopad 2020 činila mzda žalované 14 600 Kč měsíčně, mělo jí být vyplaceno 2 997 Kč čistého za 40 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 87 Kč. Na výplatnici je poznámka„ doplatek ZP do minimální mzdy: 347 Kč“ Žalované bylo skutečně vyplaceno 2 997 Kč. Podle původní výplatnice za prosinec 2020 činila mzda žalované 16 000 Kč měsíčně, mělo jí být vyplaceno 10 385 Kč čistého za 126,50 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 87 Kč. Žalované bylo skutečně vyplaceno 10 385 Kč. Žalovaná dne 2. 2. 2021 předala žalobkyni dokument nazvaný okamžité zrušení pracovního poměru, které zdůvodnila tím, že jí žalobkyně nevyplatila část mzdy za listopad 2020, splatné 15. 12. 2020, ve výši 4 480 Kč, a část mzdy za prosinec téhož roku, splatné 15. 1. 2021, ve výši 5 935 Kč. Žalobkyně pak žalovanou informovala, že mzdu za oba měsíce přepočítala a dospěla k závěru, že za listopad na mzdě vznikl přeplatek 86 Kč, za prosinec pak nedoplatek 826 Kč, přičemž bylo žalované vyplaceno vždy to, co bylo uvedeno na výplatní pásce. Žalobkyně neuvedla, že trvá na tom, aby pro ni žalovaná dále pracovala. Žalobkyně pak vystavila opravené výplatnice, podle nichž mzda za listopad 2020 činila 19 600 Kč měsíčně, žalované mělo být vyplaceno 2 911 Kč čistého za 31,50 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 117 Kč, mzda za prosinec 2020 činila 19 600 Kč měsíčně, žalované mělo být vyplaceno 11 211 Kč čistého za 123 odpracovaných hodin při úvazku 8 hodin denně, přičemž hodinová mzda po zaokrouhlení činila 107 Kč. Žalovaná nechala [právnická osoba] zpracovat alternativní výplatnice, podle kterých by její čistá mzda za listopad 2020 při 168 odpracovaných hodinách, hodinové mzdě 129,70 Kč a měsíční mzdě 21 700 Kč činila 8 276 Kč, za prosinec téhož roku při 184 odpracovaných hodinách, hodinové mzdě 129,70 Kč a měsíční mzdě 21 700 Kč pak 14 942 Kč.

5. Soud kvalifikoval právní základ žaloby jako pracovní poměr (§ 33n ve spojení s § 364 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“). Žaloba byla včasná, poněvadž ji žalující zaměstnavatelka podala do 2 měsíců ode dne, kdy měl daný pracovní poměr skončit okamžitým zrušením (§ 72 z. p.); pracovní poměr měl skončit 2. 2. 2021, žaloba byla podána 6. 4. téhož roku, avšak posledního dne lhůty, 2. 4. 2021, byl Velký pátek, a 5.

4. Velikonoční pondělí, pročež se poslední den posunul právě na den 6. 4. 2021 (§ 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Včasné bylo též okamžité zrušení, jelikož se žalovaná o jeho důvodu v podobě nevyplacené části mzdy dozvěděla nejdříve 15. 12. 2020 co do listopadové mzdy, přičemž od tohoto dne do předání okamžitého zrušení žalobkyni neprošly ani 2 měsíce (§ 59 z. p.). Soud dále zkoumal otázku, zda není okamžité zrušení neplatné z důvodu, který by vyplynul z tohoto právního jednání samotného. Okamžité zrušení je písemné a bylo předáno žalobkyni (§ 60 třetí věta z. p.). Žalovaná v něm také jasně řekla, co pokládá za jeho důvod a nevyplacenou část mzdy dokonce přesně vyčíslila (§ 60 první věta z. p.). Okamžité zrušení tudíž nebylo neplatné z těchto příčin. Bylo nicméně předčasné co do prosincové mzdy. Podle § 56 odst. 1 písm. b) z. p. totiž může„ zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).“ Podle § 141 odst. 1 z. p. jsou pak„ mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.“ Účastnice v pracovní smlouvě ani v jiném dokumentu nesjednaly okamžik splatnosti mzdy. Proto je nutno použít výše citované ustanovení, což znamená, že prosincová mzda byla splatná dne 31. 1. 2021. Jestliže žalovaná chtěla rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením i na základě prosincové mzdy již ke dni 2. 2. 2021, bylo okamžité zrušení v této šíři předčasné, protože bylo učiněno dříve, než po 15 dnech od uplynutí období splatnosti ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b) z. p. Okamžik splatnosti mzdy (§ 141 odst. 1 z. p.) je totiž jiným okamžikem, než termín její výplaty (§ 141 odst. 3 z. p.). Co do listopadové mzdy, splatné 31. 12. 2020, okamžité zrušení předčasné nebylo. Podle názoru žalobkyně se žalované za listopad 2020 podle původní výplatnice dostalo vyšší mzdy, než na kterou měla nárok. V tom se však mýlí. I podle opravené výplatnice, v níž žalobkyně pracovala s vyššími částkami, měla činit měsíční mzda žalované za listopad 2020 19 600 Kč, hodinová pak 117 Kč. Podle § 112 odst. 1, odst. 2 první věty, odst. 3 písm. a) z. p. je„ zaručenou mzdou mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru (§ 113 odst. 4 a § 136). Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou nejnižší úrovně zaručené mzdy; pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy.“ Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ve znění vládního nařízení č. 347/2019 Sb. jsou„ nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, a činí pro skupinu prací 5. 129,70 Kč za hodinu, 21 700 Kč za měsíc.“ To znamená, že zaměstnanec má v konečném důsledku právní nárok na mzdu odpovídající alespoň nejnižší úrovni zaručené mzdy, zde nejnižší úrovni zaručené hodinové mzdy (neboť nebyla sjednána nejnižší úroveň zaručené měsíční mzdy, viz § 112 odst. 3 písm. a) z. p.). Ta zde byla vyšší, než mzda účastnicemi sjednaná a žalované vyplacená. Ustanovení § 112 odst. 3 písm. a) z. p. a § 3 odst. 1 nařízení jsou relativně kogentní, což znamená, že strany nemohly sjednat mzdu nižší (§ 4a odst. 1 z. p.). Tím pádem je objektivně jisté, že žalované nebyla za listopad 2020 vyplacena část mzdy, na niž měla podle zákona právo. Přesněji řečeno, žalobkyně ve výpočtu mzdy vycházela z nižší, než nejnižší přípustné hodinové sazby mzdy, z čehož logicky plyne, že žalované vyplatila méně, než měla. Proto soud nezkoumal otázku, kolik hodin žalovaná skutečně odpracovala ani jakou mzdu měla za listopad 2020 podle pracovní smlouvy či mzdového výměru přesně obdržet. Ostatně, tento spor se netýkal požadavku na zaplacení konkrétní částky, nýbrž otázky neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. A pro její vyřešení nebylo potřeba konkrétní částku znát. Není pravdou, že by ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) z. p. nedopadalo na případ účetní chyby. V právním vztahu se nacházely žalobkyně s žalovanou, nikoli žalovaná a účetní žalobkyně. V tomto vztahu nesla právní odpovědnost za správnost výpočtu žalobkyně jako zaměstnavatelka. Případná chyba ve výpočtu je pak otázkou vztahu mezi žalobkyní a tím, kdo výpočet provedl. Smyslem a účelem § 56 odst. 1 písm. b) z. p. je umožnit zaměstnanci rozvázání jeho pracovního poměru v situaci, kdy se mu nedostává mzdy, na niž má nárok, kdy tudíž z jeho pohledu není naplněn základní praktický účel pracovního poměru, který je přinejmenším z obecného pohledu prostředkem zaměstnancovy obživy. V tom případě ovšem není podstatné, zda došlo k chybnému výpočtu, anebo k chybné výplatě. Následek je v obou případech týž; zaměstnanec neobdržel to, na co má nárok. Právě tomuto stavu zmíněné ustanovení umožňuje čelit. Pozdější doplacení mzdy zde nehraje žádnou roli, protože o platnosti okamžitého zrušení rozhodují okolnosti již nastalé v okamžiku, kdy mají nastat právní účinky okamžitého zrušení, nikoli později. Z těchto důvodů bylo okamžité zrušení co do mzdy za listopad 2020 platné. Proto soud žalobu výrokem I. zamítl. Soud nezkoumal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, protože ten zde plyne přímo z ustanovení § 72 z. p. 6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaná byla v řízení plně úspěšná. Náklady sestávají z položek vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § § 9 odst. 3 písm. a) a 7 bodem 5. a. t., tedy částkou 2 500 Kč. Paušální náhradu hotových výdajů pak částkou 300 Kč za 1 úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou nákladů je náhrada za čas promeškaný cestami mezi soudem a advokátní kanceláří substitutky zástupkyně žalované v den jednání, přičemž podle aplikace google maps tvořila při zohlednění běžných dopravních komplikací 4 započaté půlhodiny, pročež náhrada činí celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.). Náhrada za čas promeškaný v důsledku zpoždění jednání, které mělo začít v 9:00 a ve skutečnosti začalo v 9:59, pak činí za 2 započaté půlhodiny 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 a. t.). Další složkou jsou cestovní náhrady, přičemž advokátka mohla podle aplikace google maps zpáteční cestou mezi kanceláří a soudem překonat 46,6 km, a to vozidlem s kombinovanou spotřebou 6 l /100 km a bezolovnatým benzinem o 95 oktanech. V roce 2021 činí náhrada za používání silničních motorových vozidel 4,40 Kč za 1 km (§ 1 písm. b) vyhlášky MPSV č. 589/2020 Sb.), vyhlášková cena benzinu pak 27,80 Kč (§ 4 písm. a)). Cestovné tudíž činí 282, 7688 Kč. Celkové náklady tedy činí 9 283 Kč. Žalobkyně má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalované, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za promeškaný čas převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 2 500 Kč; 300 Kč; vyjádření k žalobě; § 11 odst. 1 písm. d); 2 500 Kč; 300 Kč; účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 2 500 Kč; 300 Kč; celkem 600 Kč 7. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě.