16 C 16/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Moniky Szkanderové a přísedících Aleny Dratnalové a Mgr. Ferdinanda Přibyla ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nedoplatek mzdy a důchodové pojištění

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 56 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 600 Kč ve výši 8,05 % ročně od 24.7.2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 44 709,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 11. 2020 doručenou soudu dne 26. 11. 2020 domáhala po žalované jako zaměstnavateli úhrady nedoplatku mzdy a důchodového pojištění za období od 1.6. 2018 do 24. 7. 2018.

2. Žalobu zdůvodnila tím, že už žalované pracovala na základě dohody o provedení práce od 1.6. 2018 se sjednanou hodinovou mzdou ve výši 250 Kč, zaměstnavatel jí nesprávně vyplatil mzdu ve výši 119 Kč za hodinu, čímž vznikl dluh na odměně za práci ve výši 51 000 Kč, současně jí dluží sociální a zdravotní pojištění. Dne 24. 7. 2018 mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, žalobkyně obdržela nový platový výměr, na základě původní dohody o provedení práce vykonávala pro žalovanou práci ve 12hodinových směnách, proto žalovanou před podáním žaloby vyzvala k doplacení mzdy a pojištění.

3. Na základě výzvy soudu k odstranění vad žaloby ze dne 24. 1. 2022 podle § 43 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobkyně dne 16. 2. 2022 doplnila žalobu, uvedla, že žalovaná jako zaměstnavatel měla na odvodech zaplatit 75 000 Kč a 18 600 Kč, porušila zákon, nedoplatek mzdy za červen, červenec a srpen 2018 představuje 63 600 Kč.

4. Žalovaná se poprvé k žalobě vyjádřila dne 24. 3. 2022 a uvedla, že se žalobou nesouhlasí, nárok žalobkyně neuznává, mezi účastníky je nesporné, že uzavřeli dohodu o provedení práce dne 1.6. 2018, na základě této dohody sice měla žalobkyně pro žalovanou vykonávat práci koordinátora požárních hlídek s odměnou ve výši 250 Kč za hodinu, fakticky tuto práci žalobkyně pro žalovanou nikdy nevykonávala, protože pracovala jako ostraha objektu za sjednanou odměnu ve výši 100 Kč na hodinu, za odvedenou práci v červnu 2018 jí byla vyplacena mzda ve výši 10 000 Kč, po zdanění ve výši 8 500 Kč, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

5. U prvního jednání ve věci dne 28. 7. 2022 žalobkyně uvedla, že se domáhá nedoplatku mzdy ve výši 57 500 Kč, žalovaná připustila, že žalobkyně skutečně pracovala jako koordinátor požárních hlídek a její mzda byla ujednána ve výši 250 Kč za hodinu, měsíčně odpracovala 40 hodin, proto její mzda za červen 2018 představovala 10 000 Kč, následně žalobkyně dodatečně u jednání dne 24. 7. 2024 upřesnila žalobu ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř. a uvedla, že se po žalované domáhá dlužné částky ve výši 56 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 500 Kč ve výši 8,05 % ročně od 24. 7. 2018 do zaplacení představující nedoplatek mzdy ve výši 50 040 Kč za červen a červenec 2018, dluh na sociálním a zdravotním pojištění ve výši 5 375 Kč, dluh na příspěvku státní politiky zaměstnanosti ve výši 300 Kč a na nemocenské ve výši 525 Kč..

6. Soud ve věci prováděl dokazování sdělením podstatného obsahu listinných důkazů, a to evidenčního listu důchodového pojištění, výpisu odpracovaných směn, dopisu žalované, dohodou o provedení práce, výplatními lístky, dohodami o provedení práce, potvrzením o převzetí odměny, pracovní smlouvou, dodatkem k pracovní smlouvě, dohodou o provedení práce, výpisem z účtu, potvrzením o zdanitelných příjmech, potvrzením o výdělku, pracovními výkazy, dohodou o rozvázání dohody o provedení práce, přehledem sociálního pojištění, dohodou o provedení práce-, jméno FO, ,, Anonymizováno, pracovním výkazem-, jméno FO, , přehledem sociálního pojištění žalobkyně, mzdovým listem-, jméno FO, , lékařským posudkem žalobkyně, osobním dotazníkem, popisem pracovního místa-strážný, popisem pracovního místa-koordinátorů požárních hlídek, pracovní smlouvou – , jméno FO, , přehledem mzdy 2018-, příjmení, , výplatním lístkem žalobkyně, osobním lístkem důchodového pojištění žalobkyně a svědeckou výpovědí , jméno FO, .

7. Pokud jde o důkazní návrhy žalobkyně, a to čestné prohlášení , jméno FO, , jeho svědeckou výpověď, svědeckou výpověď majitele firmy Hydroclean, knihou příchodů a odchodů, kamerovým záznamem, kopií diáře, výslechem svědka , jméno FO, , soud je pro jejich neopodstatněnost nepřipustil a jako důkazní návrhy zamítl.

8. Svědek , jméno FO, ve své svědecké výpovědi před soudem uvedl, že žalobkyně byla po krátkou dobu zaměstnancem žalované společnosti , právnická osoba, , svědek pro žalovanou pracuje od roku 2017, s ohledem na odstup času a množství zaměstnanců žalované si nemůže na konkrétní okolnosti výkonu práce žalobkyně přesně pamatovat, podle výkazů žalobkyně pracovala v červnu a červenci 2018 na dohodu o provedení práce, odpracovala každý měsíc asi 40 hodin, v červenci 2018 přecházela na hlavní pracovní poměr, vyloučil, že by žalobkyně pracovala na základě dohody o provedení práce ve 12hodinových směnách, protože zaměstnanci na dohodu o provedení práce dostávají zkrácené směny podle potřeby zaměstnavatele, jejich směny jsou v rozsahu 3–5 hodin denně, dodal, že žalobkyně pracovala jako koordinátor požárních hlídek, původně měla nastoupit na hlavní pracovní poměr, nedodala lékařskou zprávu, až po dodání lékařské zprávy byla přeřazena do hlavního pracovního poměru, ve 12hodinových směnách pracovali ti, co měli hlavní pracovní poměr. Do pracovních výkazů si každý zaměstnanec zapisoval sám odpracovanou dobu, jejich ručně vykázaná pracovní doba se následně přepisovala do elektronické podoby.

9. Podle evidenčního listu důchodového pojištění za rok 2018 za žalobkyni jako zaměstnance odváděla důchodové pojištění žalovaná.

10. Podle posudku o invaliditě ze dne 22. 5. 2017 má žalobkyně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, poruchu s bludy, došlo u ní k poklesu míry pracovní schopnosti.

11. Podle dohody o provedení práce ze dne 1. 6. 2018 žalobkyně pro žalovanou společnost , právnická osoba, vykonávala práci na pozici koordinátora požárních hlídek s místem výkonu práce v Praze, dohoda byla na dobu určitou od 1.6. 2018 do 31. 12. 2018, rozsah výkonu práce byl v nepravidelné pracovní době, na základě předchozí žádosti zaměstnavatele, rozsah výkonu práce dle dohody nepřekročil 300 hodin za kalendářní rok a odměna byla sjednána ve výši 250 Kč za každou odpracovanou hodinu se splatností do 25. dne následujícího kalendářního měsíce.

12. Podle dohody o provedení práce zaměstnance , jméno FO, za výkon práce spočívající ve střežení objektu byla ujednána odměna ve výši 100 Kč za každou odpracovanou hodinu, podle dohody o provedení práce zaměstnance Pavla Revese byla za práci spočívající v koordinaci požárních hlídek sjednána odměna ve výši 250 Kč za hodinu.

13. Podle dohody o provedení práce zaměstnance , právnická osoba, za práci koordinátora požárních hlídek činila odměna ve výši 250 Kč za hodinu.

14. Podle výpisu z účtu žalované vedené u , právnická osoba, byla vyplacena žalobkyni mzda za červenec 2018 dne 7. 8. 2018 ve výši 10 000 Kč a dále doplatek ve výši 3 431 Kč dne 7. 9. 2018, za srpen 2018 mzda ve výši 12 314,70 Kč.

15. Podle potvrzení o výdělku ze dne 31. 8. 2018 vystaveného žalovanou byla žalobkyně jako zaměstnanec zaměstnána u jmenované od 24. 7. 2018 do 31. 8. 2018 na základě pracovní smlouvy na dobu určitou s průměrným čistým měsíčním výdělkem 13 425 Kč.

16. Podle pracovního výkazu žalobkyně za červen 2018 odpracovala žalobkyně u žalované v červnu 2018 40 hodin se základní sazbou 250 Kč za hodinu, podle pracovního výkazu za červenec 2018 žalobkyně u žalované odpracovala 40 hodin se základní sazbou 250 Kč na hodinu, podle výplatního lístku žalobkyně za červen 2018 obdržela mzdu ve výši 8 500 Kč.

17. Podle dohody o rozvázání dohody o provedení práce ze dne 7. 8. 2018 se účastníci smlouvy dohodli na ukončení dohody o provedení práce k datu 7. 8. 2018.

18. Podle odpovědi žalované ze dne 14. 11. 2018 zaměstnavatel reagoval na dopis žalobkyně ze dne 5. 11. 2018 označený jako nedoplatek mzdových nákladů za červen a červenec 2018, žalovaná žalobkyni sdělila, že žádost na doplacení mzdy ve výši 51 000 Kč je nedůvodná.

19. Podle dohody o provedení práce , jméno FO, jmenovaný pro žalovanou pracoval jako koordinátor požární hlídek se sjednanou odměnou ve výši 250 Kč za každou odpracovanou hodinu, podle pracovního výkazu za červen 2018 odpracoval pro žalovanou 22 hodin, v srpnu 2018 celkem 16,5 hodiny.

20. Podle přehledu sociálního pojištění žalobkyně zaměstnavatel za žalobkyni odvedl sociální pojištění.

21. Podle mzdového listu pracovníka – , jméno FO, tento v roce 2018 od zaměstnavatele (žalované) obdržel v březnu a v prosinci na mzdě měsíčně 10 000 Kč, v květnu, červnu, srpnu, říjnu a listopadu měsíčně částku nižší než 10 000 Kč, celkem v roce 2018 obdržel na mzdě 64 125 Kč.

22. Podle mzdového listu žalobkyně za rok 2018 tato od zaměstnavatele obdržela za odpracovanou práci za červen 2018 - 10 000 Kč, za červenec 2018 - 10 000 Kč.

23. Podle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti žalobkyně byla zdravotně způsobilá k denní i noční směně pro žalovanou.

24. Podle posudku o invaliditě ze dne 22. 5. 2018 na základě podkladů o zdravotním stavu pojištěnce – žalobkyně poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %, invalidita jí vznikla k datu 14. 7. 2016.

25. Podle popisu plánovaného místa strážný – vrátný plní pracovní povinnosti dle pokynů velitele směny a všech nadřízených a provádí zápisy o nástupu a převzetí směny, jeho průběhu předání a ukončení směny do knihy služeb a denního hlášení, podle popisu plánovaného místa koordinátora požárních hlídek se jedná o druh práce pracovník ochrany majetku a podle popisu činnosti plní takový zaměstnanec povinnosti dle pokynu velitele směny a všech nadřízených a provádí zápisy o nástupu a převzetí směny, průběhu předání a ukončený směny do knihy služeb a denního hlášení.

26. Podle pracovní smlouvy zaměstnance , jméno FO, ze dne 3. 5. 2018 jmenovaná vykonávala od 3. 5. 2018 pro žalovanou práci na pozici pracovníka ochrany majetku, podle jejího výkazu mzdy činil souhrn zranitelných příjmů v tomto roce 165 801 Kč.

27. Podle pracovního výkazu Pavla Revese za červen 2018 jmenovaný pro žalovanou odpracoval v červnu 2018 24 hodin, v červenci 2018 31 hodin a v srpnu 2018 ničeho, podle výkazů a mzdového listu pracovníka , právnická osoba, jeho mzda v roce 2018 v lednu až květnu 2018 odpovídala částce 10 000 Kč měsíčně, v následujících měsících nižší částce.

28. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 1. 6. 2018 uzavřena dohoda o provedení práce, na jejímž základě žalobkyně pro žalovanou vykonávala práci koordinátora požárních hlídek se sjednanou odměnou za práci ve výši 250 Kč za každou odpracovanou hodinu. Následně mezi účastníky řízení došlo k ukončení dohody o provedení práce, žalobkyně u žalované nastoupila do hlavního pracovního poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 24. 7. 2018. Dohoda o provedení práce byla uzavřena na dobu určitou od 1.6. 2018 do 31. 12. 2018. Pracovní smlouva byla ukončena k 31. 8. 2018, ke skončení pracovního poměru došlo ve zkušební době. Žalobkyně pro žalovanou odpracovala v červnu 2018 na základě dohody o provedení práce celkem 40 hodin, za to jí byla vyplacena mzdu v hotovosti ve výši 10 000 Kč hrubého, po zdanění celkem 8 500 Kč, za červenec 2018 žalovaná žalobkyni vyplatila mzdu ve výši 10 000 Kč čistého, a to na účet žalobkyně za odpracovaných 40 hodin, doplatek mzdy ve výši 3 431 Kč za období od 24. 7. 2018 do 31. 7. 2018 byl vyplacen na základě nově uzavřené pracovní smlouvy jako doplatek mzdy za rozhodné období.

29. Tato skutková zjištění učinil soud v prvé řadě na základě dohody o provedení práce ze dne 1. 6. 2018, z níž jednoznačně vyplývá, že se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovanou práci mimo pracovní poměr, že pracovala na pozici koordinátora požárních hlídek s ujednanou odměnou ve výši 250 Kč na hodinu. Z předložených výplatních lístků, výpisu z účtu žalobkyně i evidenčních listů je zřejmé, že žalovaná za odvedenou práci za červen 2018 žalobkyni vyplatila mzdu ve výši 10 0000 Kč před zdaněním a za odvedenou práci v červenci mzdu ve výši 10 000 Kč čistého. Mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že dohoda o provedení práce byla řádně uzavřena dne 1. 6. 2018 a že na základě této dohody žalobkyně pro žalovanou vykonávala práci na pozici koordinátora požárních hlídek, sporná nebyla mezi účastníky ani sjednaná výše mzdy.

30. Pokud žalovaná zpočátku zpochybňovala pracovní zařazení žalobkyně a její mzdu, namítala, že žalobkyně fakticky pracovala jako ostraha a že její mzda v rozporu s dohodou činila 100 Kč na hodinu, v průběhu řízení připustila, že pozice koordinátora požárních hlídek byla nejen mezi účastníky ujednána dohodou o provedení práce, ale rovněž fakticky vykonávána, proto má žalobkyně právo na odměnu ve výši 250 Kč na hodinu.

31. Základní spor mezi účastníky spočíval v tom, zda odměna žalobkyně za odvedenou práci v červnu a červenci 2018 odpovídala skutečnému rozsahu odvedené práce. Žalobkyně po celé řízení trvala na tom, že odpracovala více než vykázaných a zaplacených 40 hodin měsíčně, podle žalobkyně se jednalo i o 168 hodin měsíčně, protože pracovala ve 12hodinových směnách. Naopak žalovaná se bránila tím, že žalobkyně odpracovala v rozhodném období pouze 40 hodin měsíčně, všechny hodiny jí žalovaná zaplatila, a proto jí ničeho nedluží. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že odpracovala pro žalovanou více než z výkazu práce vyplývající rozsah 40 hodin měsíčně. Proto neunesla důkazní břemeno a nebyla ve sporu o doplatek mzdy úspěšná.

32. Pokud jde o skutečný rozsah odvedené práce v rozhodném období, tj. červen a červenec 2018, soud při zjišťování skutkového stavu věci, tedy zjištění, kolik hodin žalobkyně v rozhodném období pro žalovanou odpracovala, vycházel v prvé řadě z předložených výkazů práce žalobkyně v červnu a červenci 2018. Z těchto zcela jednoznačně vyplývá skutečný rozsah odvedené a vykázané práce, tomuto rozsahu práce odpovídá vyplacená mzda. Soud tento důkaz považuje za právně relevantní a věrohodný, protože koresponduje s dalšími provedenými důkazy. V prvé řadě se svědeckou výpovědí svědka , jméno FO, , který vyloučil, že by žalobkyně pracovala na dohodu o provedení práce ve 12hodinových směnách a naopak potvrdil, že zaměstnanci na dohody pracují ve zkráceném režimu dle potřeb zaměstnavatele, max. v rozsahu 3-4 hodin denně. Konečně tento svědek popsal, že pracovní výkazy vycházejí z ručně osobně psaných záznamů a evidence docházky každého zaměstnance, až poté, co si zaměstnanci sami docházku ručně zaevidují, se přepisuje do elektronické podoby. Proto je dle soudu vyloučeno, aby záznamy byly falšovány, jak tvrdí žalobkyně. Pokud žalobkyně zpochybňovala výkazy práce a trvala na větším rozsahu hodin, např. 168 odpracovaných hodin v červnu 2018, nepředložila soudu žádné právně relevantní důkazy pro svá tvrzení, nelze pominout ani skutečnost, že v průběhu řízení měnila tvrzení, co do odpracovaných hodin nebo dlužné mzdě, v prvé řadě však žádný ze žalobkyní předložených důkazů nezpochybnil to, že odpracovala pouze 40 hodin v každém měsíci. Pokud žalobkyně prokazovala svá tvrzení řadou osobně zpracovaných přehledů odpracovaných hodin, nejen, že se takové přehledy rozcházely, ale v prvé řadě v řízení nemůže obstát důkaz, který si účastník vyrobí sám. Proto soud ani nepřipustil dokazování osobními záznamy v diáři žalobkyně nebo jejími osobními záznamy. Pouze evidence docházky a záznamy o odpracované době provedené na pracovišti v souladu s pokyny zaměstnavatele a v rozhodném období provedené v odpovídající formě mohou v souladu s právními předpisy splňovat požadavky na řádně vykázanou práci, které jsou podkladem pro výpočet mzdy. Ze stejných důvodů soud rovněž neprováděl dokazování čestným prohlášením nebo kamerovými záznamy firmy odlišné od zaměstnavatele, sotva i pro odstup času mohl kamerový záznam areálu firmy Hydroclean registrovat příchody a odchody žalobkyně v práci. Konečně výkazům práce odpovídá i tvrzení žalobkyně, že pracovala stejně jako zaměstnanec , jméno FO, . Z dokladů k jeho docházce, vyplacené mzdy nebo dohody o provedení práce jednoznačně vyplývá, že tento pro žalovanou pracoval ještě méně hodin než žalobkyně, v rozhodném období odpracoval cca 16,5 nebo 22 hodin měsíčně. Proto soud nemá pochybnosti o správnosti záznamů o výkazu práce žalobkyně, v řízení nevyšlo najevo, proč by žalovaná jakkoli zasahovala do evidence docházky žalobkyně nebo její záznamy falšovala. V řízení bylo prokázáno, že když žalovaná měla pro žalobkyni více práce, převedla ji v červenci na hlavní pracovní poměr uzavřením pracovní smlouvy.

33. V neposlední řadě nelze pominout ani právní podstatu dohody o provedení práce, která omezuje maximální rozsah práce zaměstnance na 300 hodin ročně. Proto i z tohoto důvodu nemohou obstát tvrzení žalobkyně o 12hodinových směnách. Dohoda o provedení práce ze dne 1.6.2018 byla uzavřena na dobu určitou do 31.12.2018, na toto období 7 měsíců musel být rozvržen rozsah 300 hodin, pokud by žalobkyně v jednom měsíci odpracovala 168 hodin, šlo by o porušení zákoníku práce a obcházení hlavního pracovního poměru. Věrohodnosti žalobkyně nepřispívá ani fakt, že se nedoplatku mzdy domáhá s odstupem dvou let a přesto, že tvrdila, že jí zaměstnavatel nezaplatil 12hodinové směny v červnu a červenci, nadále u něho pracovala, uzavřela s ním pracovní smlouvu a nastoupila do hlavního pracovního poměru. Sotva by žalobkyně mohla přehlédnout fakt, že jí zaměstnavatel neuhradil odpracované hodiny a za takové situace se přesto rozhodl dál v práci u firmy, která jí měla dlužit mzdu, pracovat. Nedoplatku mzdy se začala žalobkyně domáhat s odstupem více než dvou let.

34. Podle § 74 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru.

35. Podle § 74 odst. 2 zákoníku práce v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.

36. Podle § 75 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce, do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce, v dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá37. Z uvedeného vyplývá, že dohoda o provedení práce je pracovněprávním institutem ovládaným značnou smluvní volností jejich účastníkům. Ujednání, která si zaměstnavatel se zaměstnancem sjednají v dohodě o provedení práce, se ponechávají na smluvních stranách, zákoník práce stanovuje pouze minimální právní úpravu dohody o provedení práce a neobsahuje její bližší obsahové náležitosti. Výjimku tvoří doba, na kterou je dohoda o provedení práce uzavírána, s účinností od 1.1. 2012 musí být tato doba obsažena v dohodě o provedení práce. Ze znění ustanovení upravujících dohodu o provedení práce lze dovodit, že vedle doby, na kterou se dohoda o provedení práce uzavírá, je další podstatnou náležitostí této dohody vymezení vykonávané práce, ostatní obsahové náležitosti dohody o provedení práce jsou ponechány na smluvních stranách.

38. Dohoda o provedení práce je omezena rozsahem počtu hodin práce, které na základě ní může zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonat, zákoník práce rozsah práce konané na základě dohody o provedení práce rozšířil oproti původnímu znění o 50 hodin na 150 hodin v kalendářním roce a s účinnosti od 1.1. 2012 pak byl tento rozsah prací opět rozšířen tak, že v současné době nesmí být větší než 300 hodin práce v kalendářním roce. Tento rozsah práce je počítán vždy za kalendářní rok, pokud by doba uzavření dohody o provedení práce přesahovala konec kalendářního roku, je nutné počítat stanovený limit 300 hodin prací vždy pouze do konce příslušného kalendářního roku, v němž byla dohoda uzavřen, maximální rozsah prací v kalendářním roce konaných na základě dohody o provedení práce je stanoven přímo v zákoníku práce, lze tudíž dovodit, že rozsah prací musí být dohody o provedení práce sjednán.

39. Tato ustanovení v zákoníku práce jsou zakotvena zejména z důvodu zamezení zneužívání přesčasové práce a doby odpočinku. Mimo podstatné náležitosti dohody o provedení práce, které musí být v dohodě o provedení práce sjednány, je dobré v dohodě o provedení práce sjednat odměnu za vykonanou práci, toto je ponecháno na smluvní volnosti účastníků dohody s omezením, že odměna z dohody o provedení práce nesmí být v souladu s § 111 odst. 1 nižší než minimální mzda, i v případě odměny z dohody o provedení práce je zaměstnavatel povinen dodržovat základní zásady zákoníku práce týkající se rovného zacházení se zaměstnanci s ohledem na jejich odměňování, tato základní zásada spravedlivého odměňování zaměstnanců je uvedena v § 1 písm. c) zákoníku práce. Pokud by dohoda o provedení práce neobsahovala jednu z jejich podstatných náležitostí nebo by byla sjednána v rozsahu prací nad zákonem stanovený rozsah větší než 300 hodin v kalendářním roce, jednalo by se o neplatnou dohodu. Pokud jde o odvody z dohod o provedení práce došlo od 1.1. 2012 u zaměstnanců konajících práci na základě dohody o provedení práce k podstatným změnám v oblasti odvodu na sociální a zdravotní pojištění, od 1.1. 2012 jsou zaměstnanci konající práci na základě dohody o provedení práce účastní nemocenského pojištění a zároveň i důchodového pojištění, avšak při splnění specifických podmínek uvedených v § 7a. Zaměstnanci konající práci na základě dohody o provedení práce jsou účastní nemocenského pojištění, jestliže splňují podmínku výkonu práce na území České republiky a byl jim zúčtován započitatelný příjem z této dohody v částce vyšší než 10 000 Kč.

40. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně, soud proto žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

41. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 11. 2020 domáhala u zdejšího soudu nedoplatku mzdy a úhrady dlužného důchodového pojištění dohromady ve výši 57 500 Kč za období od 1. 6. 2018 do 24. 7. 2018. Následně v průběhu řízení uvedla, že se jedná o nedoplatek mzdy až ve výši 63 600 Kč, své nároky dále vymezovala nedoplatkem mzdy ve výši 50 400 Kč, dluhem na sociálním a zdravotním pojištění ve výši 5 375 Kč, dluhem na příspěvku státní politiky zaměstnanosti ve výši 300 Kč nebo dlužné nemocenské ve výši 525 Kč. U jednání ze dne 24. 7. 2024 byla žalobkyně ze strany soudu vyzvána k upřesnění žaloby s ohledem na rozpory v žalovaných nárocích, jichž se u soudu domáhala a ke sdělení, čeho se skutečně u soudu domáhá. Žalobkyně soudu uvedla, že požaduje částku ve výši 56 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 7. 2018 do zaplacení, přičemž z této částky nedoplatek mzdy představuje 50 400 Kč, zbytek představuje dluh na sociálním, důchodovém nebo nemocenském pojištění, neuhrazenou nemocenskou nebo příspěvek státní politiky zaměstnanosti. V tomto směru soud připustil změnu žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř. za účelem vymezení toho, co je předmětem řízení, tj. po připuštění změny žaloby od 24. 7. 2018 částka ve výši 56 600 Kč. Soud po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu věci dospěl k závěru, že tento nárok žalobkyně není důvodný. Soud proto žalobě nevyhověl a výrokem I. u posledního jednání žalobu v celém rozsahu zamítl.

42. V prvé řadě byl podle soudu samotný nárok žalobkyně na hranici projednatelnosti, a to s ohledem na nedostatek tvrzení a nedostatek důkazů, navíc žalobkyně v průběhu řízení měnila svá stanoviska a tvrzení, z každého vyjádření vyplýval jiný nárok a specifikace toho, čeho se u soudu domáhá. V případě žalovaného dluhu představující nesprávnou výši odvodu sociálního nebo zdravotního pojištění, resp. příspěvku státní politiky zaměstnanosti se jedná nejen o nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně, ale i nedostatek pravomoci soudu. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory vyplývající z poměrů soukromého práva, civilním soudům nepřísluší přezkoumávat odvody zaměstnavatele za zaměstnance, k přezkoumání takových nároků slouží správní řízení u příslušných státních úřadů, kterými jsou zdravotní pojišťovny, finanční úřady nebo správy sociálního zabezpečení. Pokud jde o případný dluh na nemocenské, v tomto směru žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že nějakou nemocenskou vůbec čerpala.

43. Podle žalobkyně nedoplatek mzdy za období od 1.6.2018 do 24.7.2018 představoval částku ve výši 50 400 Kč. Svůj nárok zdůvodňovala tím, že pro žalovanou pracovala na základě dohody o provedení práce ze dne 1.6. 2018 na pozici koordinátora požárních hlídek a že mzda byla ujednána ve výši 250 Kč na hodinu. Tvrdila, že pro žalovanou pracovala ve 12hodinových směnách a odpracovala větší rozsah práce, než který jí byl uhrazen, tedy nikoli vykázaných 40 hodin měsíčně, ale až 168 hodin měsíčně. Za situace, kdy se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že tomu tak skutečně bylo, neunesla břemeno důkazní a vystavila se nebezpečí neúspěchu ve sporu. Z provedených důkazů nevyplývá nic, co by potvrzovalo tvrzení žalobkyně o tom, že pracovala ve 12hodinových směnách, že odpracovala až 168 hodin měsíčně a že její nárok na nedoplatek mzdy je důvodný. Naopak žalovaná, která nároky žalobkyně neuznala, byla ve sporu úspěšná, z předložených výkazů práce vyplývá skutečný rozsah odvedené práce, za kterou žalobkyně dostala mzdu, jak vyplývá z výpisu z účtu nebo přehledu vyplacené mzdy. Žalobkyně ani nezpochybňovala vyplacenou mzdu ve výši 10 000 Kč měsíčně, namítala však, že odpracovala větší rozsah hodin a ten zaplacený nedostala. Soud dal ve věci za pravdu žalované, žalobkyně pracovala pro žalovanou v rozhodném období na základě dohody o provedení práce ze dne 1.6.2018, jednalo se o práci konanou mimo pracovní poměr, tedy práci nikoli v běžném osmihodinovém provozu, ale dle potřeb zaměstnavatel v rozsahu několika hodin měsíčně. Za situace, kdy zaměstnavatel uzavřel se žalovanou takovou dohodu o provedení práce, sotva jí mohl úkolovat k výkonu práce ve 12hodinových směnách, protože by tak činil v rozporu se zákoníkem práce a rozsah 300 hodin by vyčerpal během měsíce a půl. Pokud vyvstala potřeba splnění více úkolů, nic žalované nebránilo v uzavření pracovní smlouvy, což také učinila, když se žalobkyní pracovní smlouvu dne skutečně 24.7.2018 uzavřela. 12hodinové směny vyloučil slyšený svědek , jméno FO, a takové tvrzení žalobkyně nekoresponduje ani se zjištěními ohledně dalších zaměstnanců pracujících na dohodu o provedení práce. Jejich rozsah odvedené práce na dohodu o provedení práce je ještě menší než u žalobkyně. Zaměstnanec , jméno FO, , se kterým se žalobkyně porovnávala a tvrdila, že pracovala stejně, jako on, odpracoval v červnu jen 16,5 hodiny. Za situace, kdy žalobkyně nepředložila soudu žádný právně relevantní důkaz o jiném rozsahu odpracované práce, než jaký vyplývá z pracovních výkazů, soud jejímu tvrzení o 12hodinových směnách a odvedení většího rozsahu práce než 40 hodin měsíčně neuvěřil a žalobu zamítl. S ohledem na rozsah odpracovaných hodin a výši mzdy nemohla být žalobkyně účastna na sociálním a zdravotním pojištění. Konečně svědek před soudem potvrdil, že docházku si zaměstnanci zapisovali sami, jejich zápisy se převáděly do elektronické podoby. I ve světle těchto zjištění nebyla tvrzení žalobkyně věrohodná. Z předložených důkazů jednoznačně plyne, že žalovaná žalobkyni ničeho nedluží, žalobkyně neprokázala větší rozsah odvedené práce a nedoplatek mzdy, nepřesvědčila soud o tom, že by zaměstnavatel falšoval její záznamy o docházce. Soud proto žalobu zamítl, žalobě nevyhověl a nárok neshledal po právu.

44. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje odměna právního zastoupení podle vyhlášky podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. AT, z tarifní hodnoty 56 600 Kč, 1 úkon po 3 380 Kč za převzetí věci ze dne 2. 9. 2021, vyjádření k žalobě ze dne 24. 3. 2022, účast u jednání dne 28. 7. 2022, sdělení soudu ze dne 31. 10. 2022, 2x účast u jednání soudu ze dne 12. 6. 2023, doplnění důkazů ze dne 29. 6. 2023, dále účast u jednání ze dne 24. 7. 2024- 2 úkony a účast u jednání ze dne 6. 2. 2025, celkem 10 úkonů po 3 380 Kč, dohromady 33 800 Kč, 9 režijních paušálů ve znění vyhlášky do 31. 12. 2024 po 300 Kč, celkem 2 700 Kč a ve znění vyhlášky účinné od 1.1. 2025, 1 režijní paušál po 450 Kč, dohromady 3 150 Kč plus DPH ve výši 7 759,50 Kč. Dohromady činí náklady řízení žalované 44 709,50 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku II. je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.