16 C 165/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci účastnice: Jméno účastnice , narozená Datum narození účastnice bytem Adresa účastnice proti osvojiteli: Jméno osvojitele , narozený Datum narození osvojitele bytem Adresa osvojitele proti osvojence: Jméno osvojence , narozená Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence zastoupena obecným zmocněncem Jméno zmocněnce , nar. Datum narození zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o osvojení zletilé osoby

I. Osvojenka , Jméno osvojence, , narozená , Datum narození osvojence, , rodné číslo , RČ, , se stává od právní moci tohoto rozsudku osvojenkou , Jméno osvojitele, , narozeného , Datum narození osvojitele, , rodné číslo , RČ, , přičemž se jedná o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého.

II. Osvojitel , Jméno osvojitele, , narozený , Datum narození osvojitele, , narozené , Datum narození osvojence, , ve svazku , číslo, , ročník , rok, , na straně , číslo, pod č. řad. , číslo, , namísto otce této zletilé osvojenky , jméno FO, , narozeného , datum, .

III. Toto osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, má právní následky pro osvojenku , Jméno osvojence, a pro její potomky, kteří se narodí později.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Osvojitel se podaným návrhem, se kterým vyslovila souhlas jak osvojenka, tak manželka osvojitele, která je zároveň matkou osvojenky, domáhal, aby se stal osvojitelem osvojenky a byl do jejího rodného listu zapsán jako její otce. V návrhu uvedl, že mezi osvojenkou a jejím biologickým otcem není žádný osobní ani citový vztah, biologický otec se o osvojenku nikdy nezajímal, nepodílel se na její výchově. Hluboký a citový vztah si osvojenka vytvořila k osvojiteli, kterého považuje za svého skutečného otce.

2. Na základě provedeného dokazování u jednání soud zjistil tento skutkový stav věci. Osvojenka se narodila dne , Datum narození osvojence, a je dítětem , Jméno zmocněnce, , nar. , rok, , a , jméno FO, , nar. , rok, , (rodný list osvojenky). Osvojitel je manželem matky osvojenky od , datum, (oddací list). Osvojenka je svobodná, nemá žádné děti. Osvojitel se s osvojenkou setkal poprvé v době, kdy měla cca 2,5 roků a v podstatě od té doby nahradil jejího biologického otce, považuje ji za svou dceru, podílel se na její výchově a výživě. Osvojenka považuje osvojitele za svého otce, rodiče osvojitele považuje za své prarodiče a tito ji považují za svou vnučku. Biologický otec není s osvojenkou vůbec v kontaktu (výslech osvojitele, výslech matky osvojenky). Biologický otec , jméno FO, v rámci svého výslechu uvedl, že souhlasí, aby si osvojitel osvojenku osvojil, nemá k dceři žádný vztah, nevnímá ji jako dceru, telefonický ani osobní kontakt mezi nimi nikdy neprobíhal. Nic o ní neví.

3. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

4. Podle § 795 o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

5. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

6. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce a dospěl k závěru, že návrh byl podán důvodně a lze mu vyhovět. Osvojení zletilého je specifický právní institut upravený ve výše citovaných zákonných ustanoveních. S ohledem na charakter podaného návrhu bylo v řízení žádáno, aby soud rozhodl o osvojení zletilého, které bude obdobou osvojení nezletilého. Zákon definuje zejména taxativní a zároveň alternativní výčet situací, kdy je toto osvojení přípustné, charakteristické je, že se jedná o situace, kdy se osvojovaný nachází ve věku blízkém věku nezletilého nebo již existují sociální vazby mezi osvojencem a osvojitelem jako rodičem a dítětem či existuje vysoká pravděpodobnost brzkého vytvoření takových vazeb. V daném případě pak s ohledem na provedené dokazování bylo postaveno na jisto, že jsou splněny podmínky pro toto osvojení stanovené v § 847 odst. 1 v písm. c) a d) o. z., když jednak osvojitel o osvojenku pečoval dlouhodobě, a to od jejích 2,5 let, a poskytoval jí péči takové kvality, která odpovídala péči rodiče o vlastní dítě, stejně tak se podílel na její výživě, kterou zcela suploval povinnosti jejího biologického otce, který se o svou dceru nikterak nezajímal. Z tohoto důvodu jej také osvojenka považuje za svého jediného otce. Podle dostupné literatury se na péči o osvojovaného jako o vlastní dítě usuzuje právě zejména tehdy, pokud se nejedná o krátkodobou, nahodilou nebo přechodnou péči, naopak péče se projevuje, stejně jak bylo v řízení v tomto konkrétním případě zjištěno, tak, že se osvojitel věnuje všem nebo většině činností, které se s péčí a výchovou dítěte rodičem pojí, tedy i s péčí materiální, např. sdílením místa a nákladů společné domácnosti a částečně i výživy, a také v ostatních oblastech, jako je výchova, vzdělávání, společné volnočasové aktivity, péče o zdraví dítěte apod. Z uvedeného vyplývá, že byla splněna podmínka, že osvojitel pečoval o osvojenku již v době její nezletilosti a zároveň hodlá osvojit dceru své manželky.

8. Soud má rozhodně za to, že osvojení není v rozporu s odůvodněnými zájmy rodičů osvojenky. Matka osvojenky a manželka osvojitele s tímto osvojením vyjádřila svůj souhlas a v rámci svého výslechu potvrdila, že mezi účastníky je vytvořen vztah jako mezi rodičem a dítětem. Pokud pak jde o biologického otce osvojenky, ten taktéž s osvojením osvojitelem souhlasil, když k osvojence nemá žádný vztah a jako svou dceru ji ani nevnímá. Soud tedy neshledal ani žádné skutečnosti, pro které by osvojení odporovalo dobrým mravům.

9. Pokud jde o výrok II. rozsudku, tento má oporu v ustanovení § 797 o. z., dle kterého se na základě rozhodnutí soudu o osvojení osvojitel, zapíše do matriky jako rodič (otec) osvojenky namísto biologického otce osvojenky.

10. Ve výroku III. soud rozhodl podle § 852 o. z. o tom, že osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, má právní následky pro osvojenku i pro její potomky, kteří se narodí později.

11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení, které je možno zahájit toliko na návrh, měl osvojitel jako navrhovatel v řízení plný úspěch, procesní strany se však práva na náhradu nákladů řízení vzdaly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.