16 C 185/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení narozenou dne 19. 3. 1973 bytem adresa o zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 080 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 118,23 Kč ve dvou splátkách, první ve výši 500 Kč, splatné prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž se tento rozsudek stane pravomocným, a druhé ve výši 698,23 Kč, splatné prvního dne dalšího kalendářního měsíce. Nezaplatí-li žalovaný byť jen částečně jednu splátku, stane se splatným celý zůstatek pohledávky.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo]. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. coby součtu žalovaným nezaplacených televizních poplatků za listopad 2019 – červen 2020 včetně a úroku z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných částek do 15. 4. 2021. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Žalovaný se jako vlastník televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku u České pošty v lednu 2000 a ke dni 16. 3. 2021 se neodhlásil. Česká pošta žalovanému v září 2020, listopadu 2020 a lednu 2021 doporučeně odeslala předžalobní výzvy na adresu [adresa] adresu, kterou žalovaný uvedl v přihlášce do evidence, přičemž všechny výzvy si osobně převzal. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného uhradit žalobkyni televizní poplatek (§ 2 odst. 2, § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 318/2015 Sb., dále„ r. t. p.“). A to ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 r. t. p.), splatných vždy do 15. dne daného měsíce (§ 7 odst. 2 první věta r. t. p.), přičemž žalovaný byl povinen poplatek platit [obec] poště jako zákonem pověřené osobě (§ § 7 odst. 1, 12 odst. 3 r. t. p.). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Žalovaný naopak neprokázal její pozdější zánik. Proto soud vyšel z právní domněnky trvání splatné pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Námitka žalovaného ohledně jeho nepříznivé sociální situace byla irelevantní, protože byl jako dlužník povinen splnit svůj dluh na vlastní náklad a nebezpečí (§ 1908 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“) a ani ztížená možnost jeho splnění nezpůsobila jeho zánik (§ 2006 odst. 1 druhá věta o. z.). Neopodstatněná byla i námitka, že televizní přijímač není funkční, protože existence poplatkové povinnosti je podmíněna pouze jeho vlastnictvím nebo držbou bez ohledu na to, zda je přístroj funkční (§ 2 odst. 2 r. t. p.). Zařízení musí být k příjmu obecně technicky způsobilé. Žalovaný netvrdil, že by nebylo. Zprovoznění televize, která je obecně technicky způsobilá, je odpovědností jejího vlastníka nebo držitele, nikoli žalobkyně. Dnem následujícím po dni splatnosti každého jednoho poplatku, tedy vždy od šestnáctého dne měsíce počínaje 16. 11. 2019 a konče 16. 6. 2020, se tak žalovaný ocital v prodlení s jednotlivými částkami 135 Kč a vznikala mu povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Výši úroku žalobkyně vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v prvním účinném znění, resp. ve znění nařízení [číslo] 2019 Sb.). Z těchto důvodů jí soud přisoudil celou žalovanou částku. Její plnění rozložil podle žádosti žalovaného do dvou měsíčních splátek vzhledem k jeho nepříznivým sociálním poměrům (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a 192/ 2021 Sb., dále„ o. s. ř.“). Výrok II. odpovídá ustanovení § § 137 odst. 1, 142a odst. 1 a 142 odst. o. s. ř., protože pověřená osoba v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Fakt, že předžalobní upomínku neodeslala žalobkyně, nemá na samotné právo na náhradu procesních výloh vliv, protože je zaprvé Česká pošta jako držitelka poštovní licence samotným zákonem pověřena ke správě televizních poplatků, zadruhé byl účel ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. - tedy poskytnutí prostoru k dobrovolnému splnění dluhu před podáním soudní žaloby - naplněn stejně, jako kdyby výzvu zaslala žalobkyně samotná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o náklady jednotlivých úkonů, nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů zastoupení advokátem (§ 137 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), protože je nepovažoval za účelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Ústavní soud ČR totiž rozvinul ustálenou judikaturu, v níž dospěl k závěru, že provoz České televize je financován i z prostředků, které televize nezískává vlastní aktivitou, nýbrž jde o majetkový transfer plynoucí od poplatníků. Žalobkyně je tak v převážné míře financována z televizních poplatků. Poplatníkem televizního poplatku je přitom vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání. Činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Soud navíc přihlédl k tomu, že poplatková agenda je jednoduchá, neboť celý obsah jednoduchého platebního vztahu mezi žalobkyní a poplatníkem je přehledně upraven zákonem a navíc pro žalobkyni poplatky do značné míry spravuje Česká pošta. Zmocnění advokáta je sice právem žalobkyně, avšak náklady jeho práce musí nést sama, protože vzhledem k výše zmíněným specifikům této agendy nejsou účelné. Kromě soudního poplatku proto soud žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu hotových výdajů za žalobu a za předžalobní upomínku na základě analogické aplikace příslušné vyhlášky, jako kdyby žalobkyně nebyla zastoupena. A to ve snížené sazbě, poněvadž je soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně v těchto skutkově i právně jednoduchých případech opakovaně podává stejně formulované žaloby, lišící se prakticky jen jménem dlužníka, výší pohledávky a její splatností (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § § 1 odst. 3 písm. a), 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění). Soud nepřiznal náhradu za repliku ze dne 24. 5. 2021, poněvadž k ní žalobkyni nevyzval – pouze jí doručil odpor žalovaného. Navíc neobsahuje žádné nové skutkové tvrzení ani důkazní návrh, pouze právní argumenty, které ovšem soud v každém případě musel uvážit v duchu zásady, že soud zná právo. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůtu k zaplacení soud ve výroku II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě.