16 C 236/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 14 752 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 752 Kč s úrokem z prodlení ve výši: -) 8,25 % ročně z částky 6 110 Kč za dobu od 23. 9. 2020 do zaplacení, -) 8,25 % ročně z částky 1 755 Kč za dobu od 7. 4. 2021 do zaplacení, -) 8,50 % ročně z částky 4 225 Kč za dobu od 10. 10. 2021 do zaplacení, -) 8,50 % ročně z částky 1 462 Kč za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 1 462 Kč za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se pro žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. coby součtu sankčních příspěvků za porušení právní povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve výši 6 110 Kč, 1 755 Kč, 4 225 Kč a 1 462 Kč a nákladů žalobkyně, spojených s mimosoudním uplatněním práva na zmíněné příspěvky ve výši 1 200 Kč, to vše s úroky z prodlení. Žalovaná neměla sjednáno zmíněné pojištění jako vlastnice/provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN]: [anonymizováno], v době od 15. 11. 2019 do 16. 2. 2020 a od 19. 3. 2020 do 14. 4. 2020, jako vlastnice/provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN]: [anonymizováno], v době od 2. 3. 2021 do 5. 5. 2021, jako vlastnice/provozovatelka nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [VIN]: [anonymizováno], v době od 27. 4. 2021 do 13. 5. 2021.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.

3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla doručena.

4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná neměla jako vlastnice a provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN]: [anonymizováno], v době od 15. 11. 2019 do 16. 2. 2020 a od 19. 3. 2020 do 14. 4. 2020, jako vlastnice/provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN]: [anonymizováno], v době od 2. 3. 2021 do 5. 5. 2021, jako vlastnice/provozovatelka nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [VIN]: [anonymizováno], v době od 27. 4. 2021 do 13. 5. 2021, uzavřené smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel, jež byla v registru silničních vozidel zapsána jako provozovaná (výpisy z CRV). V případě prvního zmíněného vozidla žalobkyně žalované dne 9. 7. 2020 co do prvního rozhodného období a dne 21. 1. 2021 co do druhého rozhodného období doporučeně odeslala výzvy k zaplacení s popisem důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslením výše příspěvku a nákladů [žalobkyně], lhůtou ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v délce 60 dní ode dne doručení výzvy a s poučením žalované o jejích právech a povinnostech včetně možnosti doložit [žalobkyni] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Později jí žalobkyně odeslala další výzvu i s poučením o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu. Stejně žalobkyně postupovala u ostatních dvou vozidel, v případě druhého z výše zmíněných výzvu s výše popsaným obsahem doporučeně odeslala dne 26. 7. 2021, v případě třetího potom dne 18. 10. 2021 (jednotlivé výzvy k úhradě). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalovaná neměla jako vlastnice a provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN]: [anonymizováno], v době od 15. 11. 2019 do 16. 2. 2020 a od 19. 3. 2020 do 14. 4. 2020, jako vlastnice/provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN]: [anonymizováno], v době od 2. 3. 2021 do 5. 5. 2021, jako vlastnice/provozovatelka nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [VIN]: [anonymizováno], v době od 27. 4. 2021 do 13. 5. 2021, uzavřené smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel, jež byla v registru silničních vozidel zapsána jako provozovaná. V případě prvního zmíněného vozidla žalobkyně žalované dne 9. 7. 2020 co do prvního rozhodného období a dne 21. 1. 2021 co do druhého rozhodného období doporučeně odeslala výzvy k zaplacení s popisem důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslením výše příspěvku a nákladů [žalobkyně], lhůtou ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v délce 60 dní ode dne doručení výzvy a s poučením žalované o jejích právech a povinnostech včetně možnosti doložit [žalobkyni] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Později jí žalobkyně odeslala další výzvu i s poučením o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu. Stejně žalobkyně postupovala u ostatních dvou vozidel, v případě druhého z výše zmíněných výzvu s výše popsaným obsahem doporučeně odeslala dne 26. 7. 2021, v případě třetího potom dne 18. 10. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

6. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnosti žalované zaplatit žalobkyni coby oprávněné osobě příspěvky a náklady jejich mimosoudního uplatnění jako právní následek nesplnění povinnosti mít vozidla pojištěna povinným zákonným pojištěním (§ 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 a § 2 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p. r.“). Žalovaná byla tudíž jako vlastnice vozidel povinna zaplatit příspěvek za každý den, kdy neměla zmíněné pojištění (§ 4 odst. 1, odst. 2 z. p. r.). Platební povinnost jí vznikla i vzhledem ke zmíněným nákladům žalobkyně na uplatnění práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 z. p. r.). Výše příspěvků – 6 110 Kč, 1 755 Kč, 4 225 Kč, 1 462 Kč - odpovídala součinu počtu dní, kdy vozidla nebyla pojištěna, tedy 94, 27, 65 a 17, a výše denní sazby pro příslušný druh vozidla, tedy 65 Kč a 86 Kč (§ 4 odst. 3, odst. 5 z. p. r. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h), písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále„ vyhlášky“). Výše nákladů uplatnění pak činí vždy 300 Kč, celkem tedy 1 200 Kč (§ 4 odst. 4 z. p. r. ve spojení s § 2a vyhlášky). Žalobkyně dala žalované dostatečný prostor k dobrovolnému splnění dluhů výzvami, jež splňovaly všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 4 odst. 6 a 7 z. p. r. Žalovaná však nezaplatila. Po uplynutí 60 dnů od doručení výzvy, tedy kolem 12. 9. 2020, 27. 9. 2021, 20. 12. 2021, resp. 27. 3. 2021, se pohledávky staly splatnými (§ 4 odst. 7 z. p. r.). Vznikly tak žalované povinnosti zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalobkyně úrok požadovala vždy až od pozdějšího data a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Výši úroků žalobkyně vyčíslila v souladu se zákonem až na níže specifikovanou výjimku (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále„ nařízení“). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážné části všech žalovaných pohledávek. Z těchto důvodů jí soud výrokem I. přisoudil odpovídající část žalované částky.

7. Úrok z prodlení z částky 1 462 Kč žalobkyně vyčíslila chybně. Žalovaná se tu ocitla v prodlení již v prosinci 2021. Výši úroku z prodlení zakotvuje nařízení. Je tudíž zásadně nutno aplikovat je ve znění účinném prvního dne prodlení. Podle § 2 nařízení ve znění nařízení č. 25/2021 Sb.„ výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 2T repo sazba ke dni 1. 7. 2021 činila 0,50 % 3,75 % činila teprve ke dni 1. 1. 2022. Žalobkyně má sice právo žalovat úrok z prodlení od libovolného dne, jenž následuje jeho první den (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Výše úroku z prodlení však musí odpovídat výši platné pro první den prodlení, nikoli tomuto pozdějšímu dni, jak plyne z citovaného § 2 nařízení. Úrok z prodlení totiž musí být možné objektivně vyčíslit již k prvnímu dni v prodlení, přičemž podle zmíněného ustanovení se jeho výše během prodlení nemění. Den, odkdy žalobkyně úrok uplatňuje, nemůže ovlivnit jeho výši, poněvadž ta nevyplývá z vůle žalobkyně, nýbrž ze zákona od samého počátku prodlení. V opačném případě by bylo možné soudně vymoci nárok, který žalobkyně nemá. Žalobkyně zde v rozporu s nařízením namísto 8,50 % ročně požadovala 11,75 % ročně. V této části tedy soud žalobu výrokem II. zamítl.

8. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslala předžalobní upomínky a protože byla ve sporu úspěšná až na poměrně nepatrnou část. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodem 2., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, druhem vozidla, dobou, kdy žalovaný nebyl pojištěn a výší a splatností pohledávky. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 252 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celková náhrada tedy činí 2 252 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 300 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 300 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 300 Kč; 100 Kč; 252 Kč 9. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.