16 C 251/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 28 597,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 597,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 597,26 Kč za dobu od 3. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 596 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. jakožto nesplaceného kontokorentního úvěru včetně příslušenství, který žalovanému poskytla [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“) na základě smlouvy ze dne [datum] a dodatku k této smlouvě ze dne [datum], jímž byl úvěrový limit zvýšen na částku 25 000 Kč. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 15 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla doručena.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] původní věřitelka s žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o kontokorentním úvěru – o povoleném přečerpání jeho běžného účtu č. [bankovní účet] nazvaného OSOBNÍ ÚČET [anonymizováno] STUDENT do limitu ve výši 5 000 Kč, obsahující všechny charakteristiky úvěru, přičemž žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně, pokud by příslušnou částku splatil do 1 roku od prvního čerpání, a to s úrokem ve výši 18,90 % ročně. Úrok měla žalobkyně právo vždy posledního dne kalendářního měsíce odečíst z kladného zůstatku na běžném účtu, jinak jej přičíst k jistině úvěru, a to i v případě, že by žalovaný přečerpal i limit povoleného přečerpání. V případě prodlení měla původní věřitelka právo úvěr zesplatnit a žalovaný se zavázal zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši a také smluvní pokutu za prodlení (smlouva o kontokorentním úvěru ze dne [datum], výpis poplatků). Na základě písemného dodatku ze dne [datum] byl úvěrový limit výšen na 25 000 Kč (dodatek). Žalovaný celkově vyčerpal a zůstal dlužen částku 25 000 Kč (výpisy z běžného účtu), kterou však ani přes výzvy nesplatil ve sjednané lhůtě, načež původní věřitelka úvěr zesplatnila a převedla na evidenční účet pohledávek z úvěru ke dni 2. 2. 2020 jakožto pohledávku ve výši 28 597,26 Kč, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 3. 2. 2020 (dopis ze dne 3. 2. 2020, výpis z běžného účtu z února 2020, výpis z evidenčního účtu). Tato částka v souladu se smlouvou sestává z původní jistiny ve výši 25 000 Kč, z přirostlého úroku ve výši 1 601,26 Kč, z ceny za služby ve výši 196 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 800 Kč (výpisy z běžného účtu). Původní věřitelka posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy i dodatku úvěruschopnost žalovaného. Šlo o studentský kontokorentní úvěr. Schvalování tohoto typu úvěru podléhalo zjednodušenému procesu, kdy původní věřitelka ověřovala pouze potvrzení o studiu a případné negativní informace, a to jak z rejstříku CBCB, tak interních systémů ČS. Jelikož se jednalo o speciální typ úvěru určený pouze studentům, nebylo po klientovi požadováno doložení příjmů - existence zaměstnaneckého poměru u studenta je nepravděpodobná, přesto však lze předpokládat jistý zdroj příjmu ve formě brigády, DPP/DPS, stipendia či např. kapesného od rodičů. Doložení tohoto typu příjmu však v době vydání předmětného úvěru nevyžadovala. S ohledem na nízký úvěrový limit ve výši 5 000 Kč, dobrý interní rating a skutečnost, že klient byl studentem, bylo původní věřitelkou vyhodnoceno, že schopnost splácet úvěr je dostatečná. Původní věřitelka dále mimo jiné pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík ověřila, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení, atd. Původní věřitelka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: Kreditní kartu v [anonymizováno] s limitem 10 000 Kč, úvěr v [anonymizováno] se splátkou 382 Kč. Původní věřitelka navíc od roku 2011 vedla pro žalovaného běžný účet (dokumenty Posouzení úvěruschopnosti, smlouva o kontokorentním úvěru). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, přičemž postoupení žalovanému oznámila původní věřitelka doporučeně odeslaným dopisem (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, předávací protokol, oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne [datum] původní věřitelka s žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o kontokorentním úvěru – o povoleném přečerpání jeho běžného účtu č. [bankovní účet] nazvaného OSOBNÍ ÚČET [anonymizováno] STUDENT do limitu ve výši 5 000 Kč, obsahující všechny charakteristiky úvěru, přičemž žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně, pokud by příslušnou částku splatil do 1 roku od prvního čerpání, a to s úrokem ve výši 18,90 % ročně. Úrok měla žalobkyně právo vždy posledního dne kalendářního měsíce odečíst z kladného zůstatku na běžném účtu, jinak jej přičíst k jistině úvěru, a to i v případě, že by žalovaný přečerpal i limit povoleného přečerpání. V případě prodlení měla původní věřitelka právo úvěr zesplatnit a žalovaný se zavázal zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši a také smluvní pokutu za prodlení. Na základě písemného dodatku ze dne [datum] byl úvěrový limit výšen na 25 000 Kč. Žalovaný celkově vyčerpal a zůstal dlužen částku 25 000 Kč, kterou však ani přes výzvy nesplatil ve sjednané lhůtě, načež původní věřitelka úvěr zesplatnila a převedla na evidenční účet pohledávek z úvěru ke dni 2. 2. 2020 jakožto pohledávku ve výši 28 597,26 Kč, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 3. 2. 2020. Tato částka v souladu se smlouvou sestává z původní jistiny ve výši 25 000 Kč, z přirostlého úroku ve výši 1 601,26 Kč, z ceny za služby ve výši 196 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 800 Kč. Původní věřitelka posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy i dodatku úvěruschopnost žalovaného. Šlo o studentský kontokorentní úvěr. Schvalování tohoto typu úvěru podléhalo zjednodušenému procesu, kdy původní věřitelka ověřovala pouze potvrzení o studiu a případné negativní informace, a to jak z rejstříku CBCB, tak interních systémů [anonymizováno]. Jelikož se jednalo o speciální typ úvěru určený pouze studentům, nebylo po klientovi požadováno doložení příjmů - existence zaměstnaneckého poměru u studenta je nepravděpodobná, přesto však lze předpokládat jistý zdroj příjmu ve formě brigády, DPP/DPS, stipendia či např. kapesného od rodičů. Doložení tohoto typu příjmu však v době vydání předmětného úvěru nevyžadovala. S ohledem na nízký úvěrový limit ve výši 5 000 Kč, dobrý interní rating a skutečnost, že klient byl studentem, bylo původní věřitelkou vyhodnoceno, že schopnost splácet úvěr je dostatečná. Původní věřitelka dále mimo jiné pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík ověřila, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení, atd. Původní věřitelka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: Kreditní kartu v [anonymizováno] s limitem 10 000 Kč, úvěr v [anonymizováno] se splátkou 382 Kč. Původní věřitelka navíc od roku 2011 vedla pro žalovaného běžný účet. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, přičemž postoupení žalovanému oznámila původní věřitelka doporučeně odeslaným dopisem. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako postoupenou pohledávku ze závazku vzešlého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v právní formě úvěru (§ 1 druhá věta zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.,“ § 2395n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 3 písm. a) z. s. ú.). Zavázala se žalovanému přenechat a následně i přenechala k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl splatit s příslušnými úroky (§ 2395 o. z.). Konkrétně šlo o úvěr ve formě povoleného přečerpání běžného účtu, běžně nazývaný„ kontokorent“ (§ 3 písm. g) z. s. ú.). Původní věřitelka splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 22 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 1 první větou z. s. ú. zejména díky tomu, že vedla jeho běžný účet, který jí umožnil získat reálný přehled o životních příjmech a výdajích žalovaného. Soud zde přihlédl k okolnosti, že šlo o studentský účet a úvěr, přičemž u žádného studenta není jisté, že svůj úvěr skutečně splatí, protože jeho příjmy nejsou tak vysoké a v čase stabilní, jako u finančně nezávislého člověka v ekonomicky produktivním věku, přičemž část studentových aktiv obvykle pochází od jeho rodičů. Pokud by soud měl na posouzení úvěruschopnosti takového dlužníka klást stejně přísné požadavky, jako na druhý výše zmíněný případ, byla by povinnost analýzy úvěruschopnosti zpravidla nesplnitelná, což by dříve či později muselo vést ke zhroucení trhu se studentskými půjčkami, což jistě nebylo úmyslem zákonodárce. Žalovaný se během splácení úvěru ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 10 % ročně do budoucna (§ 1968, § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Postoupením pohledávky se její věřitelkou stala žalobkyně (§ § 1879, 1880 odst. 1, 1887 o. z.). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí žalované pohledávky. Proto výrokem I. žalobě plně vyhověl. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínky a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 144 Kč a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodem 2., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává žaloby lišící se jen minimálně. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v nich obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 252 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celková náhrada tedy činí 2 596 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 300 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 300 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 300 Kč; 100 Kč; celkem 252 Kč 6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.