16 C 256/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 24 363,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 363,37 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávek 8 400 Kč a úrok z prodlení ve výši: 9,75 % ročně z částky 2 763 Kč za dobu od 21. 6. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 15 Kč za dobu od 21. 7. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 28. 8. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 301,75 Kč za dobu od 21. 8. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 722,99 Kč za dobu od 21. 7. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 2 174,73 Kč za dobu od 21. 8. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 2 385,90 Kč za dobu od 21. 9. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 5. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 427 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, a to dne 20. 2. 2019 smlouvu [číslo] dne 9. 3. 2019 smlouvu [číslo]. Na jejich základě Smlouvy se žalobce zavázal poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají a žalovaný se zavázal řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Uzavřená smlouva se řídí mj. Všeobecnými podmínkami společnosti T- [právnická osoba], ceníkem služeb a obchodními podmínkami jednotlivých služeb a tarifů. V souladu s Všeobecnými podmínkami žalobce vystavoval Vyúčtování služeb po skončení každého zúčtovacího období. Žalovaný řádně neplnil povinnosti z výše uvedených smluvních závazků, když nehradil řádně a včas vystavená vyúčtování. Žalobce tak přistoupil k výpovědi smluv. Žalovaný je v prodlení s úhradou následujících vyúčtování: Vyúčtování [číslo] za období od 6. 5. 2019 - 5. 6. 2019 splatné dne 20. 6. 2019 v částce 5720.61 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 2763.00 Kč. Vyúčtování [číslo] za období od 6. 6. 2019 - 5. 7. 2019 splatné dne 20. 7. 2019 v částce 516 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 15.00 Kč. Vyúčtování [číslo] splatné dne 27. 8. 2019 v částce 4 000 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 4 000 Kč. Z výše uvedených vyúčtování žalobce nárokuje v tomto řízení tyto dlužné položky: Vyúčtování [číslo] Pronájem zařízení: 30 Kč. Vyúčtování [číslo] SMS Platba: 400 Kč. Vyúčtování [číslo] M-Platba: 2333 Kč. Vyúčtování [číslo] Pronájem zařízení: 15 Kč. Vyúčtování [číslo] Smluvní pokuta k zařízení: 4 000 Kč. Žalobce a žalovaný dále uzavřeli smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací. Na základě Smlouvy se žalobce zavázal poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají a žalovaný se zavázal řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Uzavřená smlouva se řídí mj. Všeobecnými podmínkami společnosti T- [právnická osoba], ceníkem služeb a obchodními podmínkami jednotlivých služeb a tarifů. Vzhledem k tomu, že nebyly dodrženy podmínky, došlo k doúčtování splátek zařízení vyúčtováním níže uvedeným (Splátky zařízení/Installment). Žalovaný řádně neplnil povinnosti z výše uvedených smluvních závazků, když nehradil řádně a včas vystavená vyúčtování. Žalobce tak přistoupil k výpovědi smluv. Žalovaný je v prodlení s úhradou následujících vyúčtování: Vyúčtování [číslo] za období od 6. 7. 2019 - 5. 8. 2019 splatné dne 20. 8. 2019 v částce 964,72 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 301,75 Kč. Z výše uvedených vyúčtování žalobce nárokuje v tomto řízení tyto dlužné položky: Vyúčtování [číslo] Pronájem zařízení: 8,71 Kč. Vyúčtování [číslo] pronájem zařízení: 29,04 Kč. Vyúčtování [číslo] SMS Platba: 264 Kč. Žalobce a žalovaný dále uzavřeli dne 21. 6. 2019 smlouvu [číslo] dne 10. 6. 2019 smlouvu [číslo] dne 24. 5. 2019 smlouvu [číslo] dne 21. 7. 2019 smlouvu [číslo]. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají a žalovaný se zavázal řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Žalovaný řádně neplnil povinnosti z výše uvedených smluvních závazků, když nehradil řádně a včas vystavená vyúčtování. Žalobce tak přistoupil k výpovědi smluv. Žalovaný je v prodlení s úhradou následujících vyúčtování: Vyúčtování [číslo] za období od 6. 6. 2019 - 5. 7. 2019 splatné dne 20. 7. 2019 v částce 3345,47 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 722,99 Kč. Vyúčtování [číslo] za období od 6. 7. 2019 - 5. 8. 2019 splatné dne 20. 8. 2019 v částce 6362,51 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 2174.73 Kč. Vyúčtování [číslo] za období od 6. 8. 2019 - 5. 9. 2019 splatné dne 20. 9. 2019 v částce 5565,91 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 2385.90 Kč. Vyúčtování [číslo] splatné dne 4. 2. 2020 v částce 12000.00 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 12 000 Kč. Z výše uvedených vyúčtování žalobce nárokuje v tomto řízení tyto dlužné položky: Vyúčtování [číslo] pronájem zařízení: 99,99 Kč. Vyúčtování [číslo] M-Platba: 279 Kč. Vyúčtování [číslo] SMS Platba: 344 Kč. Vyúčtování [číslo] M-Platba: 129 Kč. Vyúčtování [číslo] Pronájem zařízení: 6,78 Kč. Vyúčtování [číslo] SMS Platba: 1968 Kč. Vyúčtování [číslo] pronájem zařízení: 70,95 Kč. Vyúčtování [číslo] Pronájem zařízení: 14,52 Kč. Vyúčtování [číslo] pronájem zařízení: 48,38 Kč. Vyúčtování [číslo] SMS Platba: 604 Kč. Vyúčtování [číslo] M-Platba: 1 719 Kč. Vyúčtování [číslo] Smluvní pokuta k zařízení: 12 000 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb., dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud měl pravomoc případ projednat a rozhodnout, protože žalovaná částka odpovídala ceně služeb, které nebyly veřejně dostupnými službami elektronických komunikací, pročež pravomoc k řešení sporu nemá Český telekomunikační úřad, nýbrž soud (§ 7 odst. 1 o. s. ř. in fine, ve spojení s § 129 odst. 1 první větou a § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ e. k.“). M-platba je možnost platby mobilním telefonem, kterou zákazníkovi nedává žalobkyně coby telefonní operátor, nýbrž různí obchodníci – její smluvní partneři – kteří umožňují tento způsob platby za své zboží či služby a zároveň určují cenu M-platby jako své služby. Ve vztahu k SMS na speciálně zpoplatněná čísla dospěl k závěru o příslušnosti soudu zvláštní senát Nejvyššího správního soudu ČR např. v usnesení ze dne 29. 9. 2017, č. j. Konf 15/2017-12 Ani pronájem či smluvní pokuta těmito službami nejsou. Proto měl soud pravomoc k projednání a rozhodnutí věci.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli smlouvy, specifikované v bodě 1. odůvodnění. Všechny až na jednu zjevně souvisely s podnikáním žalovaného, který v nich byl označen svým IČO (jednotlivé smlouvy). V souladu se smlouvami žalobkyně žalovanému vystavovala vyúčtování. Žalovaný jí zůstal dlužen částky, specifikované přesně v bodě 1. odůvodnění (jednotlivé faktury). Vyúčtované smluvní pokuty žalobkyně vyúčtovala v souladu se smlouvami a obchodními podmínkami (smlouvy, všeobecné obchodní podmínky). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Účastníci spolu uzavřeli smlouvy, specifikované v bodě 1. odůvodnění. Všechny až na jednu zjevně souvisely s podnikáním žalovaného, který v nich byl označen svým IČO. V souladu se smlouvami žalobkyně žalovanému vystavovala vyúčtování. Žalovaný jí zůstal dlužen částky, specifikované přesně v bodě 1. odůvodnění. Vyúčtované smluvní pokuty žalobkyně vyúčtovala v souladu se smlouvami a obchodními podmínkami 6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako právní povinnost žalovaného uhradit žalobkyni nezaplacenou cenu služeb poskytovaných prostřednictvím její sítě elektronických komunikací. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 63 e. k.), v níž převzal povinnost platit za služby ve výši a v čase podle jednotlivých vyúčtování. Dnem následujícím po dni splatnosti fakturované částky se žalovaný ocitl v prodlení a vznikla mu tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Jak bylo výše uvedeno, kromě specifických služeb šlo také o nájemné za pronajatá zařízení (§ 2316 odst. 1 o. z.), smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Nakonec šlo o právní povinnost žalovaného nahradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním žalovaných pohledávek na základě jednotlivých smluv v paušální výši 1 200 Kč za jednu pohledávku (§ 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, dále„ nařízení,“ čl. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. února 2011 č. 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, dále“ směrnice”). Obě strany totiž při uzavření všech smluv s jedinou výjimkou vystupovaly jako podniky a jako podnikatelky – obchodní korporace zapsané v obchodním rejstříku, mezi nimiž se uskutečnila úplatná obchodní transakce (§ § 420 odst. 1, 421 odst. 1 o. z., čl. 2 odst. 1) a 3), čl. 3 směrnice).

7. V případě paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále„ paušálu“) soud zkoumal právní otázku, zda je lze přiznat souběžně s úrokem z prodlení a náklady soudního řízení tak, jak žalobkyně požadovala, nebo je nutno některou jinou žalovanou částku snížit o 1 200 Kč. Ustanovení § 3 nařízení implementuje čl. 6 unijní směrnice do vnitrostátního právního řádu. V řešené souvislosti je interpretačním vodítkem též fakt, že až do 31. 12. 2013 bylo v ustanovení § 369 odst. 1 druhé věty zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jednoznačně uvedeno, že“ věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.” Rozsah ode dne 1. 7. 2013 upravovalo ustanovení § 2a vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení č. 180/2013 Sb. V o. z. však takto jasný odkaz, z nějž by vyplynulo, že nárok na náhradu nákladů uplatnění je ve vztahu k nároku na zaplacení úroku z prodlení samostatný, chybí. Proto je nutno § 3 nařízení vykládat podle směrnice, tedy eurokonformně. Podle Čl. 6 směrnice: <i>„ 1. Členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 EUR.</i> <i>2. Členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním.</i> <i>3. Věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“</i> 8. Podle bodu 19. preambule směrnice je„ k odrazení od opožděných plateb nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka.“ Co se týče vztahu mezi paušálem a úroky z prodlení, je nutno vycházet z celého čl. 6 směrnice ve smyslu, který mu propůjčuje bod 19. její preambule. Izolované čtení čl. 6 odst. 1 by mohlo svádět k interpretaci, že„ …v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku (úroku z prodlení – pozn. sou.) ve výši 40 EUR“ Že tedy 40 EUR (1 200 Kč) představuje nutné minimum úroku z prodlení, které je proto třeba odečíst od celkového úroku z prodlení, který žalobce požaduje. Taktomu ovšem není – jde pouze o neobratnou formulaci. Podle čl. 6 odst. 2 je paušál náhradou nákladů vymáhání pohledávky. Prvotní funkcí úroku z prodlení, ač jej věřitel může v jednotlivém případě ekonomicky využít právě pro sanaci nákladů vymáhání, totiž není náhrada nákladů vymáhání. Je jí peněžitá sankce za prodlení, která kromě toho, že má potrestat dlužníka, nerefunduje věřiteli náklady vymáhání - ty v danou chvíli, kdy už je dlužník povinen platit úrok z prodlení, ještě nemusely vzniknout. Nýbrž odškodnit věřitele za to, že nemůže vrácené peníze užívat on, jak bylo smluveno či zákonem stanoveno, nýbrž že tak činí dlužník, ačkoli jde o protiprávní stav. Z první věty bodu 19. preambule navíc jasně plyne, že lze paušál„ kumulovat“ s úrokem prodlení, tedy po právu požadovat jejich simultánní zaplacení. A čl. 6 odst. 1 tudíž musíme číst tak, že vznik nároku na paušál podmiňuje vznikem nároku na úrok z prodlení. Proto soud neodečetl 1 200 Kč od žalovaného úroku z prodlení. Pokud jde o vztah paušálu k nákladům soudního řízení, v tomto případě se jednalo o náklady zastoupení žalobkyně advokátkou. Čl. 6 odst. 2 nepodmiňuje vznik práva na paušál soudním řízením, jako je tomu v případě práva na náhradu procesních výloh (§ 142 ve spojení s § 137 odst. 1 o. s. ř.); pouze povinností dlužníka platit sankční úrok. Čl. 6 odst. 3 by mohl vzbudit klamné zdání, že paušál představuje část náhrady nákladů řízení jako„ výdaje za pověření advokáta“ ve smyslu věty druhé. Odhlédneme-li od toho, že výdaje za pověření advokáta vznikají i bez soudního sporu, čl. 6 odst. 3 druhá věta nehovoří o paušálu, nýbrž o nákladech, které paušál přesahují, tedy v podstatě o jiné částce. Podle bodu 19. preambule věty druhé a třetí paušál skutečně představuje v prvé řadě náhradu„ nákladů spojených s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby.“ Tedy jakési interní náklady věřitele, které musí vynaložit uvnitř svého podniku, nikoli navenek na advokáta. V souvislosti s náklady paušál přesahujícími naopak čl. 6 odst. 3 druhá věta směrnice hovoří o„ výdajích za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“ Tedy o nákladech externích, vynaložených na služby advokáta nebo inkasní agentury, ekonomicky oddělených od věřitelova podniku. Směrnice tudíž rozlišuje interní a externí náklady, přičemž paušál slouží k náhradě pouze těch interních. Ostatně, jestliže směrnice hovoří o inkasní agentuře, pak explicitně počítá s možností, že se vymáhání pohledávky může odehrát mimosoudně, což platí i pro případ pověření advokáta. Zatímco nárok na paušál je hmotněprávní, nárok na náhradu nákladů soudního řízení nárok procesní. Oba mají jiný, samostatný právní základ. I když jde v obou případech o příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.), právo na náhradu procesních nákladů není závislé pouze na existenci pohledávky, nýbrž především na procesním úspěchu, resp. výsledku řízení. Neuspěje-li věřitel v soudním řízení, třebaže danou pohledávku má, nejenže mu nevznikne právo na náhradu procesních výloh, ale navíc musí nahradit protistraně její vlastní procesní náklady. Výše uvedená směrnice nemá horizontální přímý účinek – nelze ji bezprostředně aplikovat ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou coby dvěma jednotlivci. Soud nicméně použil účinek nepřímý, když vyložil ustanovení § 3 nařízení výše uvedeným způsobem, tedy eurokonformně v situaci, kdy české právní předpisy postrádají výslovná pravidla, bez nichž by ovšem nebylo možno § 3 nařízení vůbec aplikovat tak, aby žalujícímu věřiteli vznikl právní nárok na zaplacení paušálu, což by odporovalo klíčovému právnímu principu unijního práva, doktríně effet utile. Ze všech těchto důvodů právní nárok na paušál existuje a je odlišný od nároku na úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení, pročež jej od nich odečíst.

9. Žalobkyně úrok z prodlení z jednotlivých částek vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážné části žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil převážnou část žalovaných pohledávek.

10. Výrokem II. soud žalobu částečně zamítl, protože jedna ze smluv byla uzavřena bez zjevné souvislosti s podnikáním žalovaného.

11. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu neúspěšná jen v poměrně nepatrné části. Náklady sestávají ze soudního poplatku 975 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 2., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokát žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože k němu žalobkyni nevyzval a jelikož v něm uvedená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 252 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 2 427 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení 20. 9. 2019; § 11 odst. 1 písm. a); 300 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka 11. 9. 2020; § 11 odst. 1 písm. d); 300 Kč; 100 Kč; žaloba 11. 10. 2020; § 11 odst. 1 písm. d); 300 Kč; 100 Kč; 252 Kč 12. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.