16 C 261/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 68 282,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 830 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 830 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkynia) částku 24 460 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 839,66 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 458,53 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od , datum, do , datum, spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 7 830 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 460 Kč od , datum, do zaplacení, a úrok ve výši 8 % ročně z částky 13 026,84 Kč od , datum, do zaplacení,b) částku 35 992,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 918,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 516,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 329,72 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, úrok ve výši 8 % ročně z částky 12 020,02 Kč od , datum, do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 715 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 282,01 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 18 000 Kč a dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny ze společnosti , právnická osoba, a.s. na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil na den , datum, ústní jednání, ke kterému se dostavila pouze žalující strana. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Soud provedl dokazování následujícími listinami, a to:

5. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, a oznámeními o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ze kterých soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

6. Předžalobními upomínkami ze dne , datum, , včetně podacího lístku z téhož dne, ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby nejpozději do , datum, .

7. Pracovní smlouvou a dodatkem pracovní smlouvy, ze které soud zjistil, že žalovaný byl s účinností od , datum, na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako skladník – zásobovač.

8. Mzdovým výměrem, ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl u zaměstnavatele dohodnutou mzdu ve výši 28 000 Kč měsíčně hrubého.

9. Výplatními páskami za květen, červen a červenec , rok, , ze kterých soud zjistil, že žalovanému byla vyplácena mzda ve výši cca 24 000 Kč měsíčně.

10. Žádostí o úvěr ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjmy cca 24 000 Kč a měsíční výdaje cca 12 700 Kč, a to za bydlení 2 000 Kč, za dopravu a jídlo 10 000 Kč a 700 Kč měsíční splátky půjček.

11. Žádostí o úvěr ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjmy cca 24 000 Kč a měsíční výdaje cca 15 400 Kč, a to za bydlení 2 500 Kč, za dopravu a jídlo 8 000 Kč a 4 900 Kč měsíční splátky půjček.(nárok 1)

12. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný se dohodli na tom, že tato společnost poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 390 Kč spolu s úrokem ve výši 913 Kč, úhradou za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 8 820 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 487 Kč a úhradou za umožnění splácet v hotovosti ve výši 3 240 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný splatit, činí 33 460 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy.

13. Dle transakční historie žalovaný žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, dosud uhradil 10 170 Kč.(nárok 2)

14. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný se dohodli na tom, že tato společnost poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a úhradou za umožnění splácet v hotovosti ve výši 5 400 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný splatit, činí 55 776 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy.

15. Dle transakční historie žalovaný žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, dosud uhradil 34 784 Kč.

16. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

17. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:(nárok 1)

18. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný se dne , datum, dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 913 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 820 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 487 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 240 Kč ve 14 splátkách po 2 390 Kč, celkem tedy částku 33 460 Kč. Žalovaný peněžní prostředky obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 10 170 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.(nárok 2)

19. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný se dne , datum, dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč, ve 14 splátkách po 3 984 Kč, celkem tedy částku 55 776 Kč. Žalovaný peněžní prostředky obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 34 784 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

20. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli v obou případech smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka i úvěr jsou spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU); u smlouvy ze dne , datum, ve znění ZSU od , datum, , u ostatních smluv ve znění do , datum, .

26. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením každé smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

27. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla (shodně u obou závazků), že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši cca 24 000 Kč a měsíční výdaje ve výši cca 15 000 Kč, měl vyživovací povinnosti a měl vlastní bydlení. Příjmy žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu; tyto žalobkyně soudu nepředložila. Pokud jde o výdaje žalovaného, nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně zjišťovala, natož ověřovala, skutečné výdaje žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení a živobytí, a výši případných závazků u jiných subjektů. Pokud žalobkyně prokazuje úvěruschopnost stran výdajů jen na základě výpisů z účtu žalovaného, jde jen o toky odchozích plateb na běžném účtu a nic to neříká o jeho skutečných výdajích žalovaného, tedy již z tvrzení vyplývá, že to je nedostatečné Bez takového posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr, a vykázání úvěruschopnosti žalovaného se tak jeví ryze formální. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZSÚ, což má za následek neplatnost předmětných smluv.

28. Žalobkyně tak nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť (její právní předchůdkyně) nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy za absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném , Anonymizováno, , datum, .

29. Soud se dále zabýval výší úplaty, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit. V daném případě měl žalovaný u prvního nároku vrátit částku celkem 33 460 Kč (14 x 2 390 Kč) při jistině 18 000 Kč a době splácení 14 měsíců. Úplata za poskytnutí úvěru tak činí 15 460 Kč. U druhého nároku měl žalovaný vrátit částku celkem 55 776 Kč (14 x 3 984 Kč) při jistině 30 000 Kč a době splácení 14 měsíců. Úplata za poskytnutí úvěru tak činí 25 776 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úplata ve výši 186 % a 85,92 % jistiny představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu soud ujednání o úplatě vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou tato ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatná. Žalobkyni proto právo na úhradu úplatu nevzniklo.

30. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

31. Je-li neplatné ujednání o výši úplaty obsažené ve smlouvě o zápůjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o zápůjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o zápůjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úplaty jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel zápůjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, tedy ani žalovaný neočekával, že obdrží zápůjčku bez toho, aniž by musel platit odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalobkyně by bezúročnou smlouvu o zápůjčce totiž neuzavřela. Soud tedy považuje i z důvodu neplatnosti ujednání o úplatě za absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce.

32. Při závěru o absolutní neplatnosti smluv je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla 1) dne , datum, částku 18 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 10 170 Kč, zbývá mu tak k úhradě částka 7 830 Kč, 2) dne , datum, částku 30 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 34 784 Kč, nezbývá mu k úhradě již ničeho.

33. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věta třetí ZSU, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace je pak nutno dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu úvěru najednou. Při splatnosti tak vycházel soud z toho, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení výzvou ze dne , datum, , předanou k přepravě téhož dne. Je již notorietou skutečnost, že poštovní zásilky doručované prostřednictvím , právnická osoba, ., jsou doručeny nejpozději třetím pracovním dnem od jejich odeslání. K doručení výše uvedené zásilky tedy došlo dne , datum, , přičemž žalobkyně žalovanému poskytla lhůtu k plnění do , datum, , a ode dne následujícího, tj. od , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení. Jak již totiž bylo uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo tvrzeno a ani nijak nevyšlo najevo, že by zaplacení této částky v takto stanovené lhůtě bylo mimo možnosti žalovaného, či že by možnosti žalovaného mu umožnily splácet dluh ve splátkách. Soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení od , datum, , a to v zákonné výši k tomu dni, tedy ve výši 11,50 % ročně a ve zbytku pak byly úroky z prodlení zamítnuty.

34. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně žalovaného příslušenství, když toto vzhledem k neplatnosti smluv bylo taktéž neplatně ujednáno.

35. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

36. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný procesní úspěch ve větší míře, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 715 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.