16 C 288/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vrácení kupní ceny vozidla

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do povinnosti žalovaného převzít předmět koupě a převést na sebe vlastnické právo k němu.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 516 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal vrácení kupní ceny vozidla s příslušenstvím a uložení povinnosti žalovanému vozidlo převzít a převést na sebe vlastnické právo k němu, a to se zdůvodněním, že s ním dne [datum] jako kupující uzavřel kupní na vozidlo tov. zn. [název vozidla] [typ vozidla], [VIN]: [anonymizováno]. Poté, co byla uhrazena kupní cena ve výši 49 000 Kč, věc byla žalobcem převzata a bylo ujeto přibližně 200 km, muselo být auto odstaveno a odvezeno do servisu, kde byly zjištěny tyto závažné vady: U0073-chyba komunikace mezi autem a řídící jednotku – vozidlo nemá pokyn k jízdě, U0001-chyba komunikace mezi palubní jednotkou a řídící jednotkou – vozidlo nelze nastartovat, U0140-poškozená komunikace s řídící jednotkou, U0121-ztráta komunikace řídící jednotky s proti blokovým systémem brzd (ABS), P1934-porucha dávkovacího čerpadla – vozidlo nepřivádí naftu z nádrže, P1935-nízká úroveň přidávání paliva – vozidlo nereaguje na plynový pedál, U0131-chyba komunikace s převodovkou, P2584-chybí močovina AdBlue, P0113-možný problém s váhou vzduchu. Po zjištění těchto podstatných vad, představujících podstatné porušení kupní smlouvy, žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne. Žalobce měl být poučen o možnosti odstoupení od kupní smlouvy, což se nestalo, čímž se prodloužila lhůta k odstoupení za 14 dnů na 1 rok a 14 dnů. Auto žalobce kupoval ve stavu, který sice nebyl dokonalý, byl nicméně žalovaným ujištěn, že je auto schopno provozu a kýženého účelu, kterým bylo užívání vozidla kupujícím, bude dosaženo. Závady zjištěné servisním technikem ovšem tomuto účelu brání, auto je bez opravy převyšující cenu věci nepojízdné. Proces uzavírání smlouvy byl v daném případě specifický. Žalobce vycházel především z internetového inzerátu na [webová adresa], který výslovně stanovil, že je vozidlo„ bez závad, najeto 217 tis. Ověřený stav tachometru se zárukou.“ Samotná kupní smlouva měla sloužit jen k upřesnění údajů o vozidle, uvedení iniciál stran a jako podklad pro přepis vozidla na nového majitele. Ustanovení smlouvy ovšem působí vnitřně rozporně, text smlouvy je nejasný, nesrozumitelný a interpretace samotného textu není jednoznačná. Žalobce byl žalovaným výslovně upozorněn na nutnost opravy váhy vzduchu, což je též doplněno ručně pod text samotné smlouvy. Mělo se jednat o jedinou zjevnou vadu věci, s níž žalobce při koupi věci počítal. Smlouva dále např. zakotvuje právo odstoupit od ní z jakéhokoli důvodu. Uplatněním tohoto práva však kupujícímu vzniká nárok na vrácení pouze poloviny kupní ceny, nikoli celé zaplacené částky. Lze se tedy domnívat, že vůli stran odpovídá v tomto případě spíše institut odstupného, nikoli odstoupení jako takového, případně jde o zvláště nevýhodné ujednání – nepřiměřenou smluvní sankci za odstoupení od smlouvy. Žalovaný v čl. IV. odst. 2 Smlouvy prohlašuje, že„ mu nejsou známy žádné skryté závady, na které by kupujícího neupozornil…“ Výslovně smlouva uvádí, v rozporu s nabídkou na [webová adresa], větu:„ Kupující bere na vědomí a souhlasí s tím, že počet ujetých kilometrů na tachometru předmětného vozidla nemusí nutně odpovídat skutečnosti, a že v případě zjištění, že počet ujetých km nesouhlasí, vzdává se kupující odstoupit od kupní smlouvy z těchto důvodů.“ Žalovaný navíc v kupní smlouvě prohlásil, že je vlastníkem vozidla, příp. může prokázat, že je k prodeji vozidla majitelem zmocněn. Při prodeji však žalobci žádný dokument prokazující výše uvedené předložen nebyl, což znamená, že kdyby nebyl oprávněn vlastnické právo převést, byla by smlouva absolutně neplatná. Paní [příjmení] před uzavřením kupní smlouvy dané vozidlo vlastnila necelé 2 měsíce, z čehož nepřímo plyne, že bylo zřejmě zakoupeno jen za účelem dalšího prodeje. Závazek ze smlouvy je nutno nahlížet jako závazek podnikatel – spotřebitel, přičemž žalovaný vystupoval jako podnikatel, případně žalobce vystupoval jako slabší strana, jež uzavřela adhezní smlouvu, protože ta má podobu smluvního formuláře připraveného žalovaným, v níž nebylo lze nic měnit, kromě ručně dopsané poznámky o váze vzduchu. Žalovaný dříve podnikal v oboru prodeje motorových vozidel pod IČO, které již sice v době uzavření smlouvy neměl, avšak uvedl je v příjmovém pokladním dokladu, jímž potvrdil zaplacení kupní ceny. Žalovaný na svém facebookovém profilu, v tzv. Marketplacu, stejně jako na serveru [webová adresa], v období uzavření kupní smlouvy nabízel prodej několika různých osobních automobilů. Z toho plyne, že žalovaný tuto činnost vykonával samostatně, živnostenským či obdobným způsobem, s cílem činit tak soustavně a za účelem zisku. Žalobce naprotitomu v době koupě vozu pracoval jako vedoucí skladu. Uzavření smlouvy proběhlo tak, že žalobce po telefonické komunikaci dorazil na místo setkání. Zavolal žalovanému, který za ním přijel na smluvené místo někde u hospody. Předal mu kupní smlouvu s tím, že je to běžná smlouva, zkontrolovali čísla VIN a technického průkazu, předali si peníze a vyrazili zpět domů. Zkušební jízdu jela žalobcova tchýně den předem. Bylo jim řečeno, že žalovaný auto prodává, protože potřebuje vícemístné, že auto trochu cuká a že je to váha vzduchu, což zanesli do kupní smlouvy. Auto prvních třicet kilometrů jelo relativně normálně, pak už posádka po první zastávce nenastartovala. Tento jev odpovídá častým praktikám podvodných prodejců automobilů, kteří za pomoci technických vymožeností přivedou vozidlo do stavu relativní funkčnosti, kdy se po několika desítkách ujetých kilometrů či při opětovném zažehnutí motoru vozidlo opět„ vzpamatuje“ a není z důvodu závažných poruch schopno provozu. Samostatnou kategorií je pak stočený tachometr. Diagnostika v servise, kam muselo být auto po objevení skrytých vad odtaženo, ukazuje, že oproti inzerovaným 217 tisícům kilometrů má auto najeto více než 410 tisíc kilometrů. Vozilo je tedy nepojízdné, stojí na žalobcově pozemku a v případě odstoupení od smlouvy si strany musí vrátit vzájemná poskytnutá plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaný nekomunikuje, není možné mu vozidlo předat. Z toho důvodu žalobce žádá, aby si je žalovaný odvezl. Vozidlo nadto žalobci zavazí.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval. Nepopřel tedy žalobcova skutková tvrzení a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce s žalovaným dne [datum] uzavřeli písemnou, na počítači připravenou kupní smlouvu, na jejímž základě se měl žalobce jako kupující stát vlastníkem vozidla [název vozidla], [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno], v ceně 49 000 Kč, přičemž hned za nadpisem a zákonným ustanovením, jemuž měla smlouva podléhat, začíná menším písmem psaný text„ smluvní strany se dohodli, že v případě odstoupení od této kupní smlouvy, ať už z jakéhokoli důvodu, bude kupujícímu vyplacena kupní cena ve výši 50 % z celkové kupní ceny vozu uvedené níže.“ V čl. VI. je uvedeno, že„ prodávající tímto prohlašuje, že mu nejsou známy žádné skryté závady na které by kupujícího neupozornil, což však není zárukou a není v moci prodávajícího zaručit, že se závady po koupi ojetého vozidla nevyskytnou… Kupující bere na vědomí a souhlasí s tím, že počet ujetých kilometrů na tachometru předmětného vozidla, nemusí nutně odpovídat skutečnosti a že v případě zjištění že počet ujetých km nesouhlasí vzdává se kupující odstoupit od kupní smlouvy z těchto důvodů. Kupující bere na vědomí že se jedná o starší ojeté vozidlo s omezenou nebo žádnou zárukou funkčnosti, kupující jej kupuje v takovém stavu v jakém se právě nachází při prodeji, že se můžou vyskytnout běžné provozní vady způsobené opotřebením součásti vozidla a že není v žádném případě v moci prodávajícího poskytnout 100 % záruku, že se běžné provozní závady jakož i nahodilá zkáza nebo další jiné vady vč. Koroze, zvýšené spotřeby oleje nebo paliva, nefunkčního katalyzátoru, vůle na nápravách, úniku provozních kapalin a další, po prodeji nevyskytnou. Kupující je seznámen s tím že prodávající může vozidlo pouze přeprodávat a že mu tedy není znám skutečný technický stav vozidla.“ Pod podpisy smluvních stran je ručně dopsána poznámka, že„ vozidlo je určeno na opravu; závada váhy vzduchu, kupující je seznámen se stavem.“ (kupní smlouva). V inzerátu na serveru [webová adresa] je naopak výše specifikované vozidlo (dále„ [název vozidla]“) popsáno jako„ bez závad, najeto 217tis. Ověřený stav tachometru se zárukou..., k prodeji a řádnému přepisu mám vše připraveno, přepis jen 800 Kč Cena 49 000 Kč, k vidění ve [obec], okr. [obec]“ (internetový inzerát na vozidlo [název vozidla] [typ vozidla]). [Název vozidla] byl ode dne [datum] registrován na [jméno] [příjmení], RČ: [číslo], bytem [adresa žalovaného], [PSČ] (technický průkaz [název vozidla], kopie VTP [název vozidla]). Dne [datum] žalovaný přijal od [jméno] [příjmení] částku 1 000 Kč jako zálohu na [příjmení], přičemž uvedl své D [IČO]. Doklad obsahuje rovněž odkaz na odpovídající EET účtenku (kopie příjmového pokladního dokladu). Výše citovaná pasáž inzerátu k prodeji a řádnému přepisu mám vše připraveno, přepis jen 800 Kč Cena … Kč…, k vidění ve [obec], okr. [obec]“ se někdy doslovně, jindy velmi podobně opakuje i v dalších inzerátech, a sice v inzerátu ze dne 22. 5., resp. [datum] na [příjmení] [jméno] kombi 1.2HTP, v inzerátu ze dne 22. 5., resp. [datum] na [název vozidla] [jméno] [typ vozidla] [anonymizováno], v inzerátu ze dne [datum] na [název vozidla] [typ vozidla] [příjmení] 1.2i 8V 48Kw, v inzerátu ze dne [datum] na [název vozidla] [jméno] kombi (to vše na serveru [webová adresa]) a v inzerátu naposledy aktualizovaném dne [datum] na vozidlo [název vozidla] [typ vozidla] [anonymizováno] 2.0 HDI, v němž se též vyskytuje podpis jménem [celé jméno žalovaného], [PSČ] [obec]. Totéž lze říci o inzerátu na prodej [značka automobilu] 1.2 http 44kw, který byl aktualizován naposledy dne [datum]. Oba inzeráty byly vyvěšeny na webu [webová adresa]. Na facebookovém profilu s fotografií holohlavého a vousatého muže středního věku se jménem [celé jméno žalovaného] pak byl vystaven další inzerát na vozidla Chevrolet, VW Golf a [příjmení] [jméno] (jiné inzeráty, snímky FB profilu [celé jméno žalovaného]). V profilové fotografii přitom žalobce identifikoval žalovaného (žalobcova výpověď). Ve výše popsaném inzerátu na vozidlo Fiat se objevuje telefonní číslo prodejce ve tvaru [tel. číslo] (inzerát na vozidlo Fiat). Soud, neboť to bylo potřebné k objasnění identity prodejce a protože existence záznamu o tomto telefonním čísle v soudním informačním systému vyplynula z toho, že je žalovaný v tomto systému registrován (§ 120 odst. 2 první věta o. s. ř.), provedl důkaz výpisem ze systému ISAS, z nějž vyplynulo, že právě toto číslo soud eviduje jako telefonní číslo žalovaného, kterého přitom zároveň registruje nejen jako fyzickou osobu, ale i coby fyzickou osobu – podnikatele, a to pod [IČO] a sídlem na adrese [adresa žalovaného] (výpisy z aplikace ISAS). Na základě téhož ustanovení pak soud provedl důkaz snímkem webu [webová adresa], který osvětlil skutečnost, že byla osoba s tímtéž jménem a příjmením, IČO i sídlem v minulosti vedena v Registru ekonomických subjektů, mimojiné pro ekonomickou činnost„ obchod s motorovými vozidly, kromě motocyklů“ (snímek webu [webová adresa]). A táž osoba byla v minulosti zapsána v živnostenském rejstříku, přičemž jí první živnost vznikla dne [datum]. Nyní zde však zapsána není (snímek webu [webová adresa], nehistorický výpis z živnostenského rejstříku). Při servisní prohlídce Fordu vyšlo dne [datum] najevo, že má ve skutečnosti najeto 410 772,7 km a že vykazuje celou řadu vad, např. v podobě chyby v komunikaci v CAN – sběrnici, neplatných dat„ rychlost vozidla,“ ztráty komunikace s řídicím modulem karoserie, chyby komunikace mezi řídicí jednotkou BAS (ECU) a řídicím modulem hnacího agregátu, CAN: chyby komunikace s IC (kombinovaným přístrojem na palubní desce), ztráty komunikace řídicí jednotky posilovače řízení (EPS; viz fotografie z průběhu diagnostiky, stav kilometrů, výpis závad ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum], doporučeně žalovanému odeslaným dne [datum], zamýšlel žalobce odstoupit od kupní smlouvy s odkazem na vady popsané ve výše zmíněném výpisu závad a stavu kilometrů, přičemž žalovaného vyzval ke vrácení kupní ceny a převzetí vozidla. Podle žalobce je smlouva navíc neplatná, protože nebylo doloženo oprávnění jednat za majitele vozu uvedeného v technickém průkazu vozidla (odstoupení od kupní smlouvy s podacím lístkem). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Později žalobce žalovanému doporučeně odeslal předžalobní výzvu (předžalobní výzva s podací stvrzenkou). Koupě vozidla se odehrála tak, že žalobce nejprve vyhledal inzerát, vozidlo se mu líbilo. Jeho tchýně [jméno] [příjmení] pak vozidlo den předem vyzkoušela, přičemž uvedla, že během zkušební jízdy bylo vše v pořádku. Den poté se žalobce setkal s žalovaným, kdy zanesli své osobní údaje do smlouvy a žalobce zaplatil. Smlouva byla uzavřena na ulici, u hospody ve [obec] Smlouvu přinesl již vytištěnou žalovaný. Když se žalobce žalovaného zeptal, proč vozidlo prodává, odpověděl, že potřebuje větší (vícemístné). Současně řekl, že vozidlo má pouze jedinou vadu – vadnou váhu vzduchu. To žalobce nechal zapsat do kupní smlouvy. Nevzpomněl si přitom na to, že by měl ke smlouvě jiné připomínky nebo námitky. Předem ji četl, ale žalovaný mu řekl, že je to standardní smlouva stažená z internetu a žalobce, protože autům moc nerozumí, neměl důvod mu nevěřit. Poté odjeli a když na cestě z místa koupě ujeli asi 200 kilometrů do motorestu, kde poobědvali, vozidlo už při pokusu o pokračování v cestě nenastartovali. Z motorestu zavolali známým, aby pro ně přijeli, a poté i servis a odtahovou službu. Vozidlo bylo odtaženo do servisu, kde zjistili spoustu závad. Žalobce se v motorestu pokoušel auto nastartovat. V servisu vozidlo zprovoznili natolik, aby s ním žalobce dojel domů, kde stojí dodnes. Posléze se s ním opět něco stalo, takže je ani nyní nelze nastartovat. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné Důkazy byly ve vzájemném souladu. Ze vzájemné souvislosti důkazů v podobě všech inzerátů, snímků facebookového profilu, výpisu z aplikace ISAS, snímků jednotlivých webů, pokladního dokladu, technického průkazu, kupní smlouvy a žalobcovy účastnické výpovědi zcela jednoznačně vyplynulo, že se v nich vždy jedná právě o žalovaného. Formulace inzerátů, telefonní číslo, [územní celek] a podpis„ [celé jméno žalovaného]“ přes inzerát na [příjmení], kupní smlouvu a ostatně i technický průkaz, v němž byla jako vlastnice téhož automobilu uvedena paní [příjmení] s bydlištěm ve [obec], až po shodné IČO v soudní aplikaci, na podnikatelských serverech a samotným žalovaným vyplněné v pokladním dokladu, totiž ve svém souhrnu naprosto nevyhnutelně vedou až k identifikaci žalovaného. To znamená, že i při prodeji [název vozidla] žalovaný přirozeně a plynule pokračoval v dřívějším oboru své podnikatelské činnosti, byť již bez příslušného oprávnění. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalobce s žalovaným dne [datum] uzavřeli písemnou, na počítači připravenou kupní smlouvu, na jejímž základě se měl žalobce jako kupující stát vlastníkem vozidla [název vozidla], [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno], v ceně 49 000 Kč, přičemž hned za nadpisem a zákonným ustanovením, jemuž měla smlouva podléhat, začíná menším písmem psaný text„ smluvní strany se dohodli, že v případě odstoupení od této kupní smlouvy, ať už z jakéhokoli důvodu, bude kupujícímu vyplacena kupní cena ve výši 50 % z celkové kupní ceny vozu uvedené níže.“ V čl. VI. je uvedeno, že„ prodávající tímto prohlašuje, že mu nejsou známy žádné skryté závady na které by kupujícího neupozornil, což však není zárukou a není v moci prodávajícího zaručit, že se závady po koupi ojetého vozidla nevyskytnou… Kupující bere na vědomí a souhlasí s tím, že počet ujetých kilometrů na tachometru předmětného vozidla, nemusí nutně odpovídat skutečnosti a že v případě zjištění že počet ujetých km nesouhlasí vzdává se kupující odstoupit od kupní smlouvy z těchto důvodů. Kupující bere na vědomí že se jedná o starší ojeté vozidlo s omezenou nebo žádnou zárukou funkčnosti, kupující jej kupuje v takovém stavu v jakém se právě nachází při prodeji, že se můžou vyskytnout běžné provozní vady způsobené opotřebením součásti vozidla a že není v žádném případě v moci prodávajícího poskytnout 100 % záruku, že se běžné provozní závady jakož i nahodilá zkáza nebo další jiné vady vč. Koroze, zvýšené spotřeby oleje nebo paliva, nefunkčního katalyzátoru, vůle na nápravách, úniku provozních kapalin a další, po prodeji nevyskytnou. Kupující je seznámen s tím že prodávající může vozidlo pouze přeprodávat a že mu tedy není znám skutečný technický stav vozidla.“ Pod podpisy smluvních stran je ručně dopsána poznámka, že„ vozidlo je určeno na opravu; závada váhy vzduchu, kupující je seznámen se stavem.“ V inzerátu na serveru [webová adresa] je naopak výše specifikované vozidlo (dále„ [název vozidla]“) popsáno jako„ bez závad, najeto 217tis. Ověřený stav tachometru se zárukou..., k prodeji a řádnému přepisu mám vše připraveno, přepis jen 800 Kč Cena 49 000 Kč, k vidění ve [obec], okr. [obec]“ [příjmení] byl ode dne [datum] registrován na [jméno] [příjmení], RČ: [číslo], bytem [adresa žalovaného], [PSČ]. Dne [datum] žalovaný přijal od [jméno] [příjmení] částku 1 000 Kč jako zálohu na [příjmení], přičemž uvedl své D [IČO] PPříjmový pokladní doklad obsahuje rovněž odkaz na odpovídající EET účtenku. Výše citovaná pasáž inzerátu k prodeji a řádnému přepisu mám vše připraveno, přepis jen 800 Kč Cena … Kč…, k vidění ve [obec], okr. [obec]“ se někdy doslovně, jindy velmi podobně opakuje i v dalších inzerátech, a sice v inzerátu ze dne 22. 5., resp. [datum] na [příjmení] [jméno] kombi 1.2HTP, v inzerátu ze dne 22. 5., resp. [datum] na [název vozidla] [typ] [příjmení] 1.2HTP, v inzerátu ze dne [datum] na [příjmení] [příjmení] [příjmení] 1.2i 8V 48Kw, v inzerátu ze dne [datum] na [příjmení] [jméno] kombi (to vše na serveru [webová adresa]) a v inzerátu naposledy aktualizovaném dne [datum] na vozidlo Peugeot 307 kombi 2.0 HDI, v němž se též vyskytuje podpis jménem [celé jméno žalovaného], [PSČ] [obec]. Totéž lze říci o inzerátu na prodej automobilu Škoda Fabia 1.2 http 44kw, který byl aktualizován naposledy dne [datum]. Oba inzeráty byly vyvěšeny na webu [webová adresa]. Na facebookovém profilu s fotografií holohlavého a vousatého muže středního věku se jménem [celé jméno žalovaného] pak byl vystaven další inzerát na vozidla Chevrolet, VW Golf a [příjmení] [jméno]. V profilové fotografii přitom žalobce identifikoval žalovaného. Ve výše popsaném inzerátu na vozidlo Fiat se objevuje telefonní číslo prodejce ve tvaru [tel. číslo], které je telefonním číslem žalovaného. Soud žalovaného zároveň registruje nejen jako fyzickou osobu, ale i coby fyzickou osobu – podnikatele, a to pod [IČO] a sídlem na adrese [adresa žalovaného] Osoba s tímtéž jménem a příjmením, IČO i sídlem byla v minulosti vedena v Registru ekonomických subjektů, mimojiné pro ekonomickou činnost„ obchod s motorovými vozidly, kromě motocyklů.“ A táž osoba byla v minulosti zapsána v živnostenském rejstříku, přičemž jí první živnost vznikla dne [datum]. Nyní zde však zapsána není. Při servisní prohlídce [název vozidla] vyšlo dne [datum] najevo, že má ve skutečnosti najeto 410 772,7 km a že vykazuje celou řadu vad, např. v podobě chyby v komunikaci v CAN – sběrnici, neplatných dat„ rychlost vozidla,“ ztráty komunikace s řídicím modulem karoserie, chyby komunikace mezi řídicí jednotkou BAS (ECU) a řídicím modulem hnacího agregátu, CAN: chyby komunikace s IC (kombinovaným přístrojem na palubní desce), ztráty komunikace řídicí jednotky posilovače řízení (EPS). Dopisem ze dne [datum], doporučeně žalovanému odeslaným dne [datum], zamýšlel žalobce odstoupit od kupní smlouvy s odkazem na vady popsané ve výše zmíněném výpisu závad a stavu kilometrů, přičemž žalovaného vyzval ke vrácení kupní ceny a převzetí vozidla. Podle žalobce je smlouva navíc neplatná, protože nebylo doloženo oprávnění jednat za majitele vozu uvedeného v technickém průkazu vozidla. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. [obec] vozidla se odehrála tak, že žalobce nejprve vyhledal inzerát, vozidlo se mu líbilo. Jeho tchýně [jméno] [příjmení] pak vozidlo den předem vyzkoušela, přičemž uvedla, že během zkušební jízdy bylo vše v pořádku. Den poté se žalobce setkal s žalovaným, kdy zanesli své osobní údaje do smlouvy a žalobce zaplatil. Smlouva byla uzavřena na ulici, u hospody ve [obec] Smlouvu přinesl již vytištěnou žalovaný. Když se žalobce žalovaného zeptal, proč vozidlo prodává, odpověděl, že potřebuje větší (vícemístné). Současně řekl, že vozidlo má pouze jedinou vadu – vadnou váhu vzduchu. To žalobce nechal zapsat do kupní smlouvy. Nevzpomněl si přitom na to, že by měl ke smlouvě jiné připomínky nebo námitky. Předem ji četl, ale žalovaný mu řekl, že je to standardní smlouva stažená z internetu a žalobce, protože autům moc nerozumí, neměl důvod mu nevěřit. Poté odjeli a když na cestě z místa koupě ujeli asi 200 kilometrů do motorestu, kde poobědvali, vozidlo už při pokusu o pokračování v cestě nenastartovali. Z motorestu zavolali známým, aby pro ně přijeli, a poté i servis a odtahovou službu. Vozidlo bylo odtaženo do servisu, kde zjistili spoustu závad. Žalobce se v motorestu pokoušel auto nastartovat. V servisu vozidlo zprovoznili natolik, aby s ním žalobce dojel domů, kde stojí dodnes. Posléze se s ním opět něco stalo, takže je ani nyní nelze nastartovat. Při prodeji [název vozidla] žalovaný přirozeně a plynule pokračoval v dřívějším oboru své podnikatelské činnosti, byť již bez příslušného oprávnění.

5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného jako podnikatele vrátit žalobci jako spotřebiteli peněžní prostředky, které od něho přijal na základě smlouvy uzavřené v obchodě, v důsledku odstoupení od kupní smlouvy (§ 1832 odst. 1 první věta ve spojení s § § 1829 odst. 1, odst. 2, 2158n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Soud postupně zkoumal tyto hlavní právní otázky: 1. zda je kupní smlouva platná, 2. zda šlo o závazek podnikatel – spotřebitel či alespoň o právní vztah mezi silnější a slabší smluvní stranou, 3. zda žalobce platně odstoupil od smlouvy. A to v právě uvedeném pořadí, poněvadž byla-li smlouva neplatná, nemohl od ní žalobce platně odstoupit a byl-li vůči žalovanému spotřebitelem, je důvod odstoupení (vady plnění) právně irelevantní. Z důkazů nevyplynul žádný důvod absolutní neplatnosti smlouvy (§ 588 o. z. a contrario). I kdyby žalovaný žalobci nepředložil důkaz o svém oprávnění převést na něj vlastnické právo k vozidlu, mohlo jít o vadu plnění v podobě chybějících dokladů (§ 2099 odst. 1 třetí věta o. z.). Takovou vadu však žalobce v odstoupení nevytkl. Naopak tuto okolnost uplatnil jako důvod neplatnosti smlouvy. Smlouva však nemohla být neplatnou ani kdyby žalovaný nebyl oprávněn vlastnické právo převést, protože podle § 1760 o. z.„ skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.“ I taková možnost by mohla představovat vadu plnění ve smyslu § 1916 odst. 1 písm. d) o. z. Z neplatné smlouvy nemůže vzejít vadné plnění, protože každá vada znamená obecně řečeno rozpor se smlouvou, o němž nicméně nelze hovořit, je-li smlouva neplatná a tudíž smluvní partnery nezavazuje – nemluvě o tom, že příjemci plnění nemůže vzniknout paleta práv z vadného plnění, má-li povinnost plnění vrátit (§ 2993 první a druhá věta o. z.). To znamená, že kupní smlouva byla platná. Dále se soud zabýval tím, zda žalovaný při uzavření smlouvy jednal jako podnikatel. Zde by přicházelo v úvahu jednání osoby, jež„ samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele“ (§ 420 odst. 1 o. z.). Toto definiční ustanovení zakotvuje v podstatě neformálnost podnikatelského statusu; podnikatelem je ten, kdo fakticky vykonává činnost obsahově odpovídající podnikání bez ohledu na to, zda má příslušné podnikatelské oprávnění. Týž závěr plyne z ustanovení § 5 odst. 2 o. z., podle nějž„ proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.“ Povahou právního jednání je v tomto případě právě postavení žalobce a žalovaného při uzavření kupní smlouvy v rolích spotřebitel – podnikatel, neboť to odpovídá smyslu tohoto ustanovení; jeho účelem je chránit práva toho subjektu, jemuž nelze přiřadit odpovědnost za neexistenci oprávnění. V tomto případě měl žalovaný v minulosti podnikatelské oprávnění jako živnostník právě pro ten obor, v němž s žalobcem uzavřel smlouvu. Je přirozené a z důkazů to jednoznačně vyplynulo, že i po zániku svého oprávnění v této činnosti pokračoval, přičemž musel využít svých profesionálních zkušeností, dovedností a znalostí z minulosti. Z důkazů nevyšlo najevo zapojení jiné osoby, tudíž tuto činnost vykonával samostatně. S ohledem na četnost prodejů lze spolehlivě usoudit, že automobily prodával soustavně. Je samozřejmé, že tak činil také za účelem dosažení zisku a na vlastní účet, neboť jednal vždy jako prodávající a vlastním jménem s tím, že nebyla prokázána žádná forma spolupráce s jinou osobou. Sám žalovaný navíc do pokladního dokladu zachycujícího úhradu zálohy na kupní cenu vepsal své (již neexistující) IČO, které dříve právem používal a odkaz na EET účtenku. Tím dal ve styku s žalobcem jasně najevo odborný výkon jako příslušník určitého povolání a tedy i schopnost jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena (§ 5 odst. 1 první věta o. z.). Pokud by se totiž IČO vztahovalo k jinému předmětu podnikání, neměl by je žalovaný důvod uvádět. Tímto způsobem se profesionalita žalovaného stala ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. objektivně patrnou i pro žalobce. Žalovaný se ovšem navíc pokusil ze své profesní odpovědnosti svým způsobem vyvázat. Nejprve žalobce„ nalákal“ atraktivním inzerátem slibující dobrý stav vozidla včetně mnohem nižšího stavu tachometru, který měl být zaručen. Ve smlouvě pak technickému stavu vozidla věnoval nejdelší pasáž, z níž v konečném důsledku vyplynulo, že mu vůbec nemusí být znám, protože může vozidlo jen přeprodávat, není schopen se za jeho stav zaručit, což platí i pro stav tachometru, aby nakonec prohlásil, že de o starší vozidlo s omezenou nebo žádnou (!) zárukou funkčnosti. A jako by předvídal budoucnost, do samotného záhlaví smlouvy, jež zpravidla nemívá normativní význam, vložil klauzuli, kterou se měl žalobce vzdát poloviny kupní ceny při odstoupení od smlouvy z jakéhokoli důvodu a vzdát se i práva odstupení od smlouvy pro případ vad. Přesně tento scénář se také naplnil, když se velmi záhy po koupi vozidla ukázalo, že je nepojízdné pro řadu závažných technických vad. Soudu neušlo ani vysvětlení žalovaného, že potřebuje větší vozidlo, jež mělo v žalobci navodit dojem, že je sám (dlouhodobě) používal pro osobní potřebu a rozpor tohoto vysvětlení s prokázaným stavem, kdy žalovaný s vozidly ve skutečnosti profesionálně obchodoval, což ostatně naznačil v textu kupní smlouvy a nasvědčuje tomu i žalobcem správně zdůrazněná okolnost, že paní [příjmení] byla před koupí jako vlastnice [název vozidla] zapsána jen několik měsíců. Ani okolnost, že žalovaný zorganizoval setkání s žalobcem na ulici, před hospodou, kam rovněž přinesl údajně z internetu staženou obyčejnou smlouvou, není irelevantní. Tyto průvodní znaky totiž svědčí o tom, že se žalovaný, ač nakonec neúspěšně, pokusil svou profesionalitu před žalobcem (případně tím, kdo by jednou posuzoval jeho jednání) zatajit. A právě na takovou situaci dopadá smysl a účel ustanovení § 5 odst. 2 o. z., protože na základě takovéhoto jednání s rysy zákeřnosti nelze zpochybnit povahu právního jednání ve smyslu právního statusu účastníků při uzavření kupní smlouvy, neboť se právě od ní odvíjí zcela odlišná právní úprava, která přitom umožňuje spravedlivé řešení tohoto případu. V žalobcově případě z důkazů nevyplynulo, že by koupě jakkoli souvisela s jeho podnikáním či samostatným výkonem jeho povolání a protože jednal s podnikatelem, nacházel se v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Proto je nutno na případ aplikovat ustanovení § 1810n včetně ustanovení § 1828 odst. 1 o. z., poněvadž účastníci smlouvu fakticky uzavřeli na ulici, což bezpochyby není prostor obvyklý pro podnikání žalovaného. Nejde o žádný z případů, v nichž zde spotřebitel právo odstoupení nemá (§ 1837 o. z. per eliminationem). To znamená, že měl žalobce právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů ode dne převzetí [název vozidla] (§ 1829 odst. 1 písm. a) o. z.). Tuto lhůtu promeškal. Žalovaný jej však předem nepoučil o právu odstoupit od smlouvy ve smyslu § 1820 odst. 1 písm. f) o. z., neboť mu nesdělil podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, natož aby mu předal formulář pro odstoupení od smlouvy. Naopak toto právo pro případ vad vozidla vyloučil, přestože to zakazuje již ustanovení § 1818 první věta o. z. a s každým odstoupením navíc spojil postih v podobě„ propadnutí“ poloviny kupní ceny. To znamená, že měl žalobce na odstoupení 1 rok a 14 dnů s tím, že tuto lhůtu již dodržel (§ 1829 odst. 2 první věta o. z.). Své odstoupení přitom nebyl povinen zdůvodnit (§ 1818 první věta o. z.). Již proto bylo odstoupení od smlouvy platné. Ujednání o vzdání se práva odstoupení pro případ vad je nicotné pro rozpor s ustanoveními § 1814 písm. a), § 1818 první věty a s § 2174 o. z. Ujednání o vzdání se poloviny kupní ceny není ujednáním o odstupném, poněvadž to přichází v úvahu jen do okamžiku plnění (§ 1992 o. z.), na něž je přitom teprve navázáno právo z vadného plnění. I kdyby nakrásně šlo o odstupné, zde by zánik závazku přivodilo odstoupení od smlouvy, nikoli zaplacení odstupného. Zato jde skutečně o nepřiměřenou smluvní sankci za výkon práva z vadného plnění, poněvadž žalobce od smlouvy odstoupil skutečně na základě vad. A je třeba si uvědomit, že právo odstoupení od smlouvy coby jedno z nejsilnějších práv z vad by z velké části ztratilo praktický smysl, kdyby nevedlo k úplnému vrácení kupní ceny. Tento postih nicméně v každém případě zakazuje ustanovení § 1818 první věty. I toto ujednání tak bylo nicotné. To znamená, že žalobce od smlouvy odstoupil právem a že má právo na vrácení kupní ceny v plné výši. Jen na okraj dlužno podotknout, že i kdyby nešlo o vztah podnikatel – spotřebitel, šlo by o skryté vady (§ 2103 o. z. a contrario), jež představovaly podstatné porušení smlouvy (§ 2106 odst. 1 o. z.), které žalobce žalovanému včas vytkl (§ 2111, § 2112 o. z.) a zároveň mu včas oznámil, které právo z vad volí (§ 2106 odst. 2, odst. 3 o. z.). Dluh žalovaného na vrácení kupní ceny se stal splatným po uplynutí lhůty 14 dnů po odstoupení od smlouvy (§ 1832 odst. 1 první věta o. z.), pročež se žalovaný narozdíl od žalobce ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.). Proto soud výrokem I. přiznal žalobci celou kupní cenu.

6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl, protože zde bylo věcí žalovaného, aby se domáhal předání vozidla, což se nestalo (§ 2993 o. z.). Převzetí vozidla je přitom povinností pouhé součinnosti věřitele (žalovaného) při plnění povinnosti dlužníka (žalobce), jehož povinností (dluhem) je vozidlo žalovanému předat. Povinnost součinnosti se ovšem obvykle v rozsudku neukládá. Povinnost žalovaného převést na sebe vlastnické právo přitom neexistuje, protože vlastníkem vozidla již stal na základě odstoupení od smlouvy a navíc, i kdyby tomu tak nebylo, by na sebe nemohl vlastnické právo převést„ sám,“ jednostranným právním jednáním.

7. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142a odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalobce v časovém limitu předvídaném zákonem odeslal žalovanému předžalobní upomínku a protože byl ve sporu částečně úspěšný. Míru jeho úspěchu nelze přesně vyčíslit, protože se domáhal jednak peněžitého plnění, druhak plnění nepeněžitého. Podle názoru soudu by ovšem bylo nepřiměřeně přísné posuzovat jeho úspěch jako poloviční, protože jeho hlavní potřebou nepochybně bylo získat zpět to, co na základě kupní smlouvy zaplatil. V tom byl zcela úspěšný. Navrácení vozidla je z čistě právního hlediska spíše podružné. Proto soud kvantifikoval žalobcův úspěch na 75 %, což znamená, že jeho čistý procesní úspěch činí 50 %. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 450 Kč a z položek vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. v sazbě 3 460 Kč za 1 úkon právní služby. Paušální náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Soud nepřiznal náhradu za první poradu s žalobcem, protože v případě smluvního zastoupení je tato porada již součástí úkonu převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.) a protože po této poradě nenásledovala žádná zvláštní aktivita žalobce, jíž by do řízení vnesl nová tvrzení, důkazy či právní argumenty. Na následující jednání se naopak nedostavil, zatímco jeho zástupce byl vyzván k doplnění chybějících tvrzení a důkazů, k čemuž si vyžádal lhůtu. Soud nepřiznal náhradu ani za písemné„ doplnění dokazování,“ protože v něm uevdená tvrzení, důkazy a argumenty měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Další složkou nákladů je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalobce k soudu a zpět ke dvěma jednáním (celkem 4 cesty) v délce 28 započatých půlhodin po 100 Kč, celkově tedy 2 800 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 28 půlhodin (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.). Dále cestovné 10 575, 584 Kč při ujeté vzdálenosti 1 472 km, kombinované spotřebě 4,50 l [číslo] km, vyhláškové ceně motorové nafty 44,10 Kč l a základní náhrady za 1 km jízdy Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř., § 13 odst. 1 a. t., § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 467/2022 Sb. v právě účinném znění). Protože je advokát žalobkyně zaměstnancem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 9 125, 67264 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.) 100 % náhrady tedy činí 55 031, 25664 Kč, 50 % pak 27 516 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobci, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 3 460 Kč; 300 Kč odstoupení od smlouvy; § 11 odst. 1 písm. m); 3 460 Kč; 300 Kč předžalobní výzva; § 11 odst. 1 písm. d); 3 460 Kč; 300 Kč žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 3 460 Kč; 300 Kč porada s klientem po prvním jednání; § 11 odst. 1 písm. c); 3 460 Kč; 300 Kč porada s klientem před druhým jednáním; § 11 odst. 1 písm. c); 3 460 Kč; 300 Kč účast na dvou jednáních; § 11 odst. 1 písm. g); 6 920 Kč; 8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.