16 C 3/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 173 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 581,01 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 24 535,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 80 473,93 Kč od , datum, do zaplacení, a částku 10 399,44 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 1 733 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 173 285 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala celkem 80 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 79 886,63 Kč, smluvního úroku ve výši 82 411,63 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 399,44 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 164,40 Kč, poplatku za Informační SMS servis ve výši 28,80 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 357,50 Kč a poplatku za službu Klidné spaní ve výši 36,60 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo podání žalobkyně v části, ve které se domáhá částky 357,50 Kč jako poplatek za vyplacení tranší úvěru a částky 82 411,63 Kč jako smluvního úroku odmítnuto.

4. Soud nařídil ústní jednání na , datum, , ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

5. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to: sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, , ze kterého vyplývá, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byly od žalobkyně připsány platby, a to dne , datum, částka 6 941 Kč, dne , datum, částka 1 760 Kč, dne , datum, částka 2 288 Kč, dne , datum, částka 783 Kč, dne , datum, částka 2 046 Kč, dne , datum, částka 1 052 Kč, dne , datum, částka 684 Kč, dne , datum, částka 7 127 Kč, dne , datum, částka 279 Kč, dne , datum, částka 2 518 Kč, dne , datum, částka 1 180 Kč, dne , datum, částka 6 707 Kč, dne , datum, částka 1 327 Kč, dne , datum, částka 11 002 Kč, dne , datum, částka 3 x 10 300 Kč, dne , datum, částka 5 000 Kč, dne , datum, částka 5 000 Kč, dne , datum, částka 18 031 Kč, dne , datum, částka 2 267 Kč, dne , datum, částka 19 844 Kč, dne , datum, částka 427 Kč, dne 13. 3. 21025 částka 21 922 Kč a dne , datum, částka 32 900 Kč, celkem 181 985 Kč. smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč za denní úrokovou sazbu 1,066 % a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky splatit do , datum, , výzvou k úhradě ze dne , datum, , včetně potvrzení o podání zásilky ze dne , datum, z téhož dne, ze které soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a nákladů na zastoupení nejpozději do tří dnů, výpisem posouzení úvěruschopnosti, ve kterém je uvedeno, že žalovaná má pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 0 Kč a na bydlení ve výši 0 Kč, a dále má nezbytné výdaje 2 000 Kč a zbytné výdaje 5 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu žalované činí 63 200 Kč, výše čistého příjmu uvedeného žalovanou činí 36 000 Kč.

6. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

8. Žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč, při denní úrokové sazbě 1,066 %, se splatností do , datum, . Žalovaná čerpala celkem 181 985 Kč, když jí byly jednotlivé částky zaslány na její bankovní účet č. , č. účtu, . , jméno FO, potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Žalovaná byla vyzývána k úhradě předžalobní upomínkou ze dne , datum, , odeslanou téhož dne, ve kterém žalobkyně poskytla žalované lhůtu k úhradě tři dny. Žalovaná dle tvrzení žalobkyni dosud uhradila 126 403,99 Kč.

9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož jde o spotřebitelský úvěr. (§ 2 ZSU).

15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

16. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, žalobkyně k tomu uvedla, že úvěruschopnost zkoumala z výpisů z účtu a z výplatních pásek a zjistila čistý měsíční příjem žalované 25 000 Kč (ačkoli dle výpisu posouzení úvěruschopnosti je uvedena částka 63 200 Kč). Žalobkyně dále lustrovala žalovanou ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména jakým způsobem ověřila příjmy a výdaje žalované, když ani výpisy z účtu ani výplatní pásky žalobkyně soudu nepředložila. Nadto dle listiny – výpis posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že výdaje žalované zcela neodpovídají běžným měsíčním výdajům průměrného člověka, zejména pokud žalovaná nemá dle výpisu žádné výdaje s bydlením. Nadto soud uvádí, že není ani dostatečné, pokud žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází a rejstříků, když toto nemůže vést ke zjištění majetkových poměrů žalované.

17. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 181 985 Kč, přičemž žalovaná dosud žalobkyni dle jejího tvrzení uhradila 126 403,99 Kč a soud z tohoto tvrzení vycházel, neboť žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, kolik celkem žalobkyni uhradila. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 55 581,01 Kč. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, když vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nebyly platně ujednány ani poplatky a smluvní pokuta.

19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení úspěšnější (s přihlédnutím i k odmítnuté části žalovaného nároku), ale z obsahu spisu nevyplývá, že by jí vznikly nějaké náklady řízení, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

22. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 1 733 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.