16 C 301/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně insolvenční správkyně dlužníka jméno příjmení narozeného dne datum zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , narozená dne datum trvale bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení částky 28 766,57 Kč s příslušenstvím

I. Soud částečně zastavuje řízení co do částky 11 200 Kč.

II. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni částku 19 540,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 540,19 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 192,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

IV. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek za řízení před soudem I. stupně ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to v kolcích nebo na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se proti žalovaným domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že je insolvenčním správcem dlužníka [jméno] [příjmení], [rodné číslo]. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka a žalobkyně byla ustanovena insolvenčním správcem. Do majetkové podstaty dlužníka byl sepsán spoluvlastnický podíl id. 1/2 na bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] v k.ú. [část obce] (dále též "bytová jednotka"). Druhým spoluvlastníkem bytové jednotky byla paní [jméno] [příjmení], [rodné číslo], jež na sebe koncem roku [rok] rovněž podala insolvenční návrh (její insolvenční řízení bylo následně řešeno oddlužením pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Bytová jednotka byla následně za součinnosti obou insolvenčních správců kupní smlouvou ze dne [datum] s katastrálními účinky k [datum] prodána novému vlastníku, [právnická osoba] a.s., [IČO]. Se souhlasem [jméno] [příjmení] a jejího insolvenčního správce uzavřel žalobce s žalovanými, kteří předmětnou bytovou jednotku nejpozději od ledna [rok] užívali, dne [datum] dohodu o nájmu bytu a narovnání. Dle této dohody se žalovaní (zavázaní společně a nerozdílně) zavázali doplatit za užívání bytové jednotky v období od [datum] do [datum] částku 25.000 Kč a byl sjednán od [datum] nájemní vztah, kdy se žalovaní zavázali platit částku 5.000 Kč za každý měsíc užívání bytové jednotky počínaje [datum] (vždy k 5 dni předmětného měsíce) s dohodnutou dobou trvání nájmu 7 měsíců. Nájemní vztah zanikl v důsledku uplynutí doby nájmu (když došlo k jednomu automatickému prodloužení o dalších 7 měsíců) k [datum]. Žalovaní bytovou jednotku vyklidili až začátkem září [rok], nicméně žalobce požaduje nájemné pouze do konce nájemního vztahu. Na svůj závazek dle narovnání zaplatit doplatek nájemného ve výši 25.000 Kč ve lhůtě do 30 dní od podpisu smlouvy, tj, do [datum], a dále platit nájemné ve výši 5.000 Kč nejpozději 5. dne předmětného kalendářního měsíce počínaje červnem [rok], žalovaní plnili opožděně, když zaplatili toliko dne [datum] částku 10.000 Kč, dne [datum] částku 35.000 Kč, dne [datum] částku 25.000 Kč. Přípisem ze dne [datum] žalobce žalované vyzval k doplacení dlužné částky. Žalovaní však svůj dluh neuhradili, když žalovaný 1) emailem ze dne [datum] a [datum] namítl že nemá dostatek finančních prostředků a nadto měl ins. dlužníkovi uhradit formou půjčky částku 30.000 Kč jako zálohu na nájemné a tuto půjčku považuje za úhradu nájmu. Žalobkyně však uplatňuje z opatrnosti toliko úrok z prodlení v zákonné výši, ačkoliv ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% za každý den prodlení. Žalovaní jsou v prodlení s úhradou peněžitého závazku - sjednaného nájemného za užívání bytové jednotky. Žalobkyni (která jedná na základě souhlasu tehdejších spoluvlastníků) náleží nad rámec jistiny dluhu též nárok na příslušenství v podobě úroku z prodlení a dále náhrada nákladů (ve výši nákladového paušálu 300 Kč za úkon) za předžalobní výzvu a podání této žaloby. Argument žalovaných ve vztahu k zaplacení půjčky k rukám insolvenčního dlužníka a patrně její započtení na úhradu dluhu na nájemném je irelevantní. I kdyby taková půjčka byla poskytnuta, nelze k jakémukoliv hrazení závazku po prohlášení konkurzu k rukám dlužníka ve smyslu ust. § 249 odst. 2 insolvenčního zákona přihlížet. Obdobně není možné ani započtení případné pohledávky žalovaných na vrácení údajné půjčky, neboť tuto svou pohledávku žalovaní nepřihlásili do insolvenčního řízení a nejsou tak splněny podmínky ust. § 140 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona.

2. Žalovaná 2. se k věci nevyjádřila. Žalovaný 1. navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že smlouvu považuje od počátku za neplatnou, protože samotná forma dlužného nájemného od [datum] odporuje dobrým mravům dle ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy, neboť zjevným smyslem nastěhování do bytové jednotky byl vážný zájem koupě do výlučného vlastnictví, nikoli bytovou jednotku užívat coby nájemce. Na důkaz vážného zájmu o koupi žalovaný 1. k rukám jednomu ze spolumajitelů, [jméno] [příjmení], složil finanční částku ve výší 30 000 Kč, přičemž jakožto důkaz sepsali smlouvu o zápůjčce s tím, že celková kupní cena bude snížena o tuto výši. Vlastníci bytové jednotky po delší dobu byt neobývali. Byt byl v zašlém a neudržovaném stavu. Vlastníci souhlasili s odprodejem bytu do vlastnictví žalovaného 1. i s jeho nabídkou odkupní ceny. Z toho důvodu v bytové jednotce uzavřeli nájemní smlouvu na dobu určitou s myšlenkou takové předkupní jistoty, aby jim byl byt přednostně nabídnut.

3. Žalobkyně zčásti před zahájením jednání, zčásti po jeho zahájení vzala žalobu částečně zpět co do částky 11 200 Kč, přičemž doložila, že žalovaný částečně před podáním žaloby, dílem po něm žalovanou pohledávku uspokojil (§ 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). Žalovaný 1. s částečným zpětvzetím, k němuž došlo po zahájení jednání, nesouhlasil kvůli vysoké advokátní odměně a tomu, že žalobkyně nepřistoupila na jeho návrh smíru. Protože tyto okolnosti nemají nic společného se zpětvzetím žaloby ani s jeho procesními účinky, nešlo o důvody vážné (§ 96 odst. 3 první věta o. s. ř. a contrario). Proto soud výrokem I. řízení v odpovídající šíři zastavil (§ 96 odst. 2 první věta a contrario, odst. 3 první věta o. s. ř. a contrario, odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byla žalobkyně jmenována insolvenční správkyní dlužníka [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] (dále„ dlužníka“), na jehož majetek soud zároveň prohlásil konkurs (usnesení krajského soudu). Do majetkové podstaty dlužníka byla sepsána též bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] stojícím na pozemku p. [číslo] ve [část obce], zapsaná v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku (soupis majetkové podstaty dlužníka dostupný v insolvenčním rejstříku, kupní smlouva ze dne [datum]). Tuto bytovou jednotku spoluvlastnil dlužník a [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] v poměru [číslo] (výpis z katastru nemovitostí). Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka se souhlasem paní [příjmení] a její insolvenční správkyně dne [datum] s oběma žalovanými jako nájemci uzavřela smlouvu, kterou jim pronajala právě zmíněnou bytovou jednotku za účelem bydlení na dobu od [datum] do konce měsíce následujícího měsíc, v němž bude v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku paní [příjmení], nejdéle však do [datum]. Tato doba byla sjednána s ohledem na předpokládané společné zpeněžení bytové jednotky v rámci insolvenčních řízení dlužníka a paní [příjmení] poté, kdy na jejího insolvenčního správce přejde oprávnění bytovou jednotku zpeněžit. Nájemce je srozuměn s možností usilovat takto o koupi jednotky. Žalovaní se zavázali platit nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně splatné k 5. dni předmětného kalendářního měsíce. Dokument zároveň obsahuje narovnání, v němž smluvní partneři konstatovali, že jednotku od [datum] užívá nájemce spolu s manželkou a dětmi na základě neformální dohody nájemce a dlužníka, přičemž žalovaní za dobu užívání jednotky bez právního důvodu v době od 1. 1. do [datum] dluží pronajímateli částku 25 000 Kč, kterou se zavazují zaplatit do 30 dnů od podepsání dohody. V celé dohodě není ani zmínka o tom, že by žalovaný 1. složil zálohu na kupní cenu jednotky nebo měl vůči dlužníkovi nějakou pohledávku. Žalovaný 1. byl v té době zájemcem o koupi bytu (smlouva o nájmu bytu a narovnání, emailová komunikace ze dne [datum]). Žalovaný 1. dne na účet uvedený ve smlouvě zaplatil dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 35 000 Kč, dne [datum] částku 25 000 Kč, ve dnech [datum], [datum], 25. 7., 23. 8., 23. 9., 24. 10., 23. 11, 23. 12., [datum], 23. 2., 23. 3., 24. 4. a [datum] vždy částku 200 Kč, ve dnech 5. 5. a [datum] pak vždy částku 4 300 Kč prostřednictvím okamžité příchozí platby, přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ doplatek nájemného [ulice a číslo]“ (výpisy z účtu). Žalobkyně všechny tyto platby započetla tak, že zůstatek pohledávky včetně příslušenství matematicky odpovídal částkám zachyceným výrokem II., přičemž dluh na bezdůvodném obohacení podle narovnání měl již být splněn (výpočet úhrad, výpočet pohledávky). Před podáním žaloby spolu žalobkyně s žalovaným 1. vedli korespondenci, v níž žalovaný 1. nepopřel existenci dluhu a navrhoval splátky ve výši 200 Kč měsíčně. Současně uvedl, že panu [příjmení] půjčil částku 30 000 Kč, jež mu nebyla vrácena, takže ji považuje za úhradu nájmu (emailová komunikace ze dne 23. – [datum], výzva k úhradě ze dne [datum], kopie nedoručených obálek). Žalovaný 1. poskytl dlužníkovi částku 30 000 Kč, kterou se mu dlužník zavázal vrátit do [datum] (smlouva o zápůjčce). Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka a insolvenční správkyně paní [příjmení] jednotku prodaly [právnická osoba] a. s. (kupní smlouva ze dne [datum]). Katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva podle této smlouvy dne [datum] s právními účinky ke dni [datum] (vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byla žalobkyně jmenována insolvenční správkyní dlužníka [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] (dále„ dlužníka“), na jehož majetek soud zároveň prohlásil konkurs. Do majetkové podstaty dlužníka byla sepsána též bytová jednotka [číslo] v domě [adresa] stojícím na pozemku p. [číslo] ve [část obce], zapsaná v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro katastrální území Frýdek, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku. Tuto bytovou jednotku spoluvlastnil dlužník a [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] v poměru [číslo]. Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka se souhlasem paní [příjmení] a její insolvenční správkyně dne [datum] s oběma žalovanými jako nájemci uzavřela smlouvu, kterou jim pronajala právě zmíněnou bytovou jednotku za účelem bydlení na dobu od [datum] do konce měsíce následujícího měsíc, v němž bude v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku paní [příjmení], nejdéle však do [datum]. Tato doba byla sjednána s ohledem na předpokládané společné zpeněžení bytové jednotky v rámci insolvenčních řízení dlužníka a paní [příjmení] poté, kdy na jejího insolvenčního správce přejde oprávnění bytovou jednotku zpeněžit. Nájemce je srozuměn s možností usilovat takto o koupi jednotky. Žalovaní se zavázali platit nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně splatné k 5. dni předmětného kalendářního měsíce. Dokument zároveň obsahuje narovnání, v němž smluvní partneři konstatovali, že jednotku od [datum] užívá nájemce spolu s manželkou a dětmi na základě neformální dohody nájemce a dlužníka, přičemž žalovaní za dobu užívání jednotky bez právního důvodu v době od 1. 1. do [datum] dluží pronajímateli částku 25 000 Kč, kterou se zavazují zaplatit do 30 dnů od podepsání dohody. V celé dohodě není ani zmínka o tom, že by žalovaný 1. složil zálohu na kupní cenu jednotky nebo měl vůči dlužníkovi nějakou pohledávku. Žalovaný 1. byl v té době zájemcem o koupi bytu. Žalovaný 1. dne na účet uvedený ve smlouvě zaplatil dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 35 000 Kč, dne [datum] částku 25 000 Kč, ve dnech [datum], [datum], 25. 7., 23. 8., 23. 9., 24. 10., 23. 11, 23. 12., [datum], 23. 2., 23. 3., 24. 4. a [datum] vždy částku 200 Kč, ve dnech 5. 5. a [datum] pak vždy částku 4 300 Kč prostřednictvím okamžité příchozí platby, přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ doplatek nájemného [ulice a číslo]“ Žalobkyně všechny tyto platby započetla tak, že zůstatek pohledávky včetně příslušenství matematicky odpovídal částkám zachyceným výrokem II., přičemž dluh na bezdůvodném obohacení podle narovnání měl již být splněn. Před podáním žaloby spolu žalobkyně s žalovaným 1. vedli korespondenci, v níž žalovaný 1. nepopřel existenci dluhu a navrhoval splátky ve výši 200 Kč měsíčně. Současně uvedl, že panu [příjmení] půjčil částku 30 000 Kč, jež mu nebyla vrácena, takže ji považuje za úhradu nájmu. Žalovaný 1. poskytl dlužníkovi částku 30 000 Kč, kterou se mu dlužník zavázal vrátit do [datum]. Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka a insolvenční správkyně paní [příjmení] jednotku prodaly [právnická osoba] a. s . Katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva podle této smlouvy dne [datum] s právními účinky ke dni [datum].

6. Soud případ právně kvalifikoval ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. jako povinnost žalovaného 1. splnit zbytek uznaného dluhu (§ 2054 odst. 2 ve spojení s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. jako povinnost žalované 2. splnit zbytek dluhu na nájemném (§ 2246 odst. 1 o. z.). Žalobkyně byla ve sporu aktivně věcně legitimována jako insolvenční správkyně dlužníka – osoba s oprávněním nakládat s jeho majetkovou podstatou (§ 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, dále„ i. z.“). Žalovaný 1. nejenže žádnou z obou pohledávek nepopřel, ale dokonce před zahájením řízení i během něj jednal o splátkovém kalendáři. Jeho procesní vyjádření soud hodnotí jen jako snahu oddálit nepříznivé rozhodnutí. Žalovaný 1. totiž před zahájením řízení i během něj oba dluhy postupně splácel a dvě z posledních plateb dokonce sám nazval jako doplatek nájemného. Navíc je třeba zohlednit, že dluh na bezdůvodném obohacení byl kvantifikován jako výsledek jednání účastníků vzešlý z narovnání (§ 1903 o. z.), v němž se oba žalovaní k tomuto dluhu výslovně přihlásili. I kdyby tomu tak nebylo, pak i kdyby snad měl žalovaný 1. nějakou pohledávku vůči dlužníkovi, tuto nijak neuplatnil ani nezapočetl, přičemž řízení se vede o jiné pohledávce. Z důkazů přitom nevyplynulo, že by snad žalovaný 1. složil zálohu na kupní cenu na bytovou jednotku nebo výše uvedených 30 000 Kč dlužníkovi zapůjčil za účelem úhrady nájemného. Tvrdil-li, že hlavním účelem nastěhování se do zmíněného bytu byla jeho koupě, pak z důkazů vyplynulo, že jeho účelem bylo zajištění bydlení, přičemž žalovaná vzali na vědomí, že mají právo usilovat o koupi jednotky v rámci insolvenčního řízení. Ať tak či onak, dlužník sám nemohl jednotku prodat, poněvadž ta byla součástí jeho majetkové podstaty, s níž mohla v inkriminované době právně nakládat žalobkyně, nikoli dlužník. I kdyby poskytnutí částky 30 000 Kč bylo možno pokládat za plnění nájemného, nebylo by k němu možno přihlédnout a snížit tak přisouzenou částku, protože podle § 249 odst. 2 i. z.,„ jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.“ Nevyšlo najevo, že by žalovaný 1. nevěděl o již v té době prohlášeném konkursu ani že by se částka 30 000 Kč stala součástí majetkové podstaty. Nadto bylo prokázáno, že převod částky 30 000 Kč byl zápůjčkou (§ 2390 o. z.), nikoli plněním nájemného, tedy že přivodil vznik, nikoli zánik dluhu. Žalobkyně jednotlivé platby započetla v souladu se zákonem (§ 1932 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že oba žalovaní byli ve smlouvě označeni jako jediný nájemce a jako takový převzali byt k užívání a také se zavázali ke všem platbám, jde o pasivní solidaritu (§ 1872 odst. 1 o. z.). Žalovaní se tedy pokaždé dnem následujícím den splatnosti té které částky narozdíl od žalobkyně ocitli v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž jim vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně úrok z prodlení vyčíslila v souladu s právním řádem. Žalobkyně tedy prokázala vznik, a splatnost zbytku žalované pohledávky. Proto jí soud výrokem II. přiznal celou žalovanou částku.

7. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2 odst. 3, 142 odst. 1, 142a odst. 1, 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem odeslala žalovaným předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná, případně žalovaný 1. během řízení částečně splnil přesně to, oč byl žalován, z čehož lze usoudit na důvodnost žaloby. Náklady sestávají z položek vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Za předžalobní upomínku, žalobu a částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum] soud přiznal pouze paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), 2 odst. 3 ve výši 300 Kč za každý úkon, neboť v té době ještě žalobkyně nebyla zastoupena advokátem. Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby od repliky ze dne [datum], kdy již žalobkyni advokát zastupoval, pak soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. z tarifní hodnoty 28 766,57 Kč v sazbě 2 260 Kč za 1 úkon právní služby. Paušální náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Soud nepřiznal náhradu za promeškaný čas ani cestovné za první jednání, protože je advokát žalobkyně nevyúčtoval, bez čehož nelze tuto část náhrady přiznat. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 1 612,80 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celková náhrada tedy činí 10 192,80 Kč. Žalovaní mají povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů replika; § 11 odst. 1 písm. d); 2 260 Kč; 300 Kč účast na prvním jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 2 260 Kč; 300 Kč 300 částečné zpětvzetí ze dne [datum]; § 11 odst. 1 písm. d); 260 Kč; Kč 8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích II. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění dluhu před zahájením řízení i během něj. Soud určil, že jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu řízení společně a nerozdílně, protože taková byla i jejich povinnost uspokojit žalovanou pohledávku. To znamená, že jde o jejich společný dluh, kdy je každý povinen zaplatit celou částku, avšak v rozsahu, v němž ji zaplatí jeden z nich, zaniká platební povinnost obou žalobců (§ 261a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1872 odst. 1 o. z.).

9. Výrok IV. odpovídá ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) ve spojení s § 2 odst. 3 první větou zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž byla jako insolvenční správkyně v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty, osvobozena od soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně (§ 1 písm. a) z. s. p.) a přitom byla v řízení plně úspěšná, přičemž žalovaní proti ní neměli právo na náhradu nákladů řízení a sami od poplatku osvobozeni nebyli. Poplatek činí podle Položky 2 odst. 1 písm. c) z. s. p. 1 000 Kč. Soud i tuto povinnost žalovaným uložil jako solidární (§ 2 odst. 8 z. s. p.), a to s pariční lhůtou lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) z. s. p.