16 C 316/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 441,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částek specifikovaných výroky I. se zdůvodněním, že mu dne datum poskytl zápůjčku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do datum, což neučinil.

2. Žalovaný po podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu na výzvu k vyjádření nereagoval (§ 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). Proto mu soud zaslal výzvu kvalifikovanou (§ 114b odst. 1 první věta o. s. ř.). Na tuto výzvu žalovaný včas odpověděl tak, že uznává dluh vůči žalobci, a to v rozsahu 25 000 Kč. Zároveň požádal o rozložení plnění do splátek, protože se dostal do platební neschopnosti a je nemajetný. Tato svá tvrzení žalovaný nijak nedoložil.

3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobcem, který rozhodnutí bez nařízení jednání navrhl v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla doručena.

4. Soud nevydal rozsudek pro uznání (§ 153a o. s. ř.). Pomine-li fakt, že uznání dluhu je něco jiného než uznání žalobou uplatněného nároku, přičemž žalovaný může vůči žalobci teoreticky mít i jiné dluhy v téže výši, žalovaný„ neuznal dluh“ na úroku z prodlení, nýbrž pouze na jistině. To znamená, že šlo o částečné uznání s tím, že žalobce nevyjádřil souhlas s vydáním částečného rozsudku pro uznání (§ 153a odst. 1 druhá věta o. s. ř.). Soud žalobce v zájmu hospodárnosti řízení k vyjádření k dané možnosti nevyzval, poněvadž žalobou uplatněný nárok vyplynul z předložených důkazů. Uznání nároku na úrok z prodlení by musel žalovaný učinit výslovně, což se nestalo (§ 41a odst. 1 o. s. ř.).

5. Soud na základě níže jmenovaného důkazu dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce si od žalovaného dne datum půjčil částku 25 000 Kč, kterou se mu zavázal vrátit nejpozději do datum (dlužní úpis). Tento důkaz soud vyhodnotil jako zákonný, pro výsledek řízení závažný a věrohodný. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

6. Soud případ právně kvalifikoval jako závazek ze smlouvy o zápůjčce se sjednaným datem splatnosti (§ 2390 ve spojení s § 2393 odst. 1 první větou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ a contrario). Žalovaný jako vydlužitel se totiž žalobci jako zapůjčiteli zavázal částku vrátit do konkrétního dne, nejpozději do datum, takže splatnost nebyla vázána na výpověď smlouvy (§ 2393 odst. 1 první věta o. z. a contrario). Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti, ode dne datum, ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobce tedy prokázal vznik a splatnost a nabytí žalované pohledávky. Proto mu soud výrokem I. přiznal celou žalovanou částku.

7. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. částkou 2 100 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. částkou 300 Kč za úkon. Sazbu mimosmluvní odměny za předžalobní výzvu ovšem soud stanovil poloviční částkou 1 050 Kč, protože šlo o jednoduchou výzvu k plnění. Protože je advokátka žalobce plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 1 291,50 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celková náhrada tedy činí 8 441,50 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobci, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako jeho zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 2 100 Kč; 300 Kč; jednoduchá výzva k plnění; § 11 odst. 2 písm. h); 1 050 Kč; 300 Kč; 1 žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 2 100 Kč; 300 Kč; 291,50 Kč 8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci. Žalovaný sice požádal o rozložení plnění do splátek, leč ničím nepodložil důvodnost tohoto požadavku, který tak zůstal v rovině tvrzení. Na prodloužení obecné zákonné pariční lhůty není právní nárok a je možné tehdy, doloží-li dotyčný účastník jeho důvodnost, protože občanské soudní řízení je založeno na zásadě odpovědnosti účastníka za výsledek řízení. Soud není povinen z úřední povinnosti zkoumat okolnosti příznivé pro jednoho účastníka řízení a nepříznivé pro účastníka druhého. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.