16 C 319/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 597 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 8 000 Kč, b) náklady řízení ve výši 394 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 30. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 597 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 597 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet číslo č. účtu, VS: var. symbol.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení celkem částky 11 597 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost právnická osoba. uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 360,29 Kč a úrokem ve výši 236,71 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že je pravdou, že jí byla zaslána částka 8 000 Kč, kterou by chtěla žalobkyni vrátit ve splátkách, neboť je v současné době na úřadu práce, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 11 000 Kč, má zdravotní problémy, má biologickou léčbu, která je nákladná a zbytek příjmů použila na výdaje na bydlení a na stravu, z toho důvodu nebyla schopna dříve poskytnuté peněžní prostředky uhradit.

3. Soud provedl u jednání, ke kterému se dostavila pouze žalovaná, dokazování listinami, a to:  sdělením právnická osoba., ze kterého soud zjistil, že účet č. č. účtu je veden na jméno žalované a že na tento účet byla dne datum připsána částka 8 000 Kč od společnosti právnická osoba  dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze které soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba. na žalobkyni.  potvrzením o provedené transakci, ze které soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla dne datum zaúčtována platba ve výši 8 000 Kč od společnost právnická osoba  oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že společnost Emma´s credit s. r. o. oznámila žalované, že postoupila pohledávku na žalobkyni.  předžalobní výzvou ze dne datum, včetně potvrzení o podání zásilky, ze kterých soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 26 440,88 Kč a nákladů zastoupení ve výši 6 001 Kč.  smlouvou o spotřebitelském úvěru, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaná se dohodly, že jí tato společnost poskytne částku 8 000 Kč za úrokovou sazbu 36 % ročně, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši 236,71 Kč a poplatkem ve výši 3 360,29 Kč do 30 dnů od odeslání peněžních prostředků.  úvěruschopností klienta, ze které soud zjistil, že je v ní uveden příjem žalované ze zaměstnání ve výši 25 500 Kč a výdaje ve výši 9 000 Kč.

4. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

5. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.

6. Společnost právnická osoba žalovaná se dohodly, že tato společnost poskytne žalované částku 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 236,71 Kč a poplatkem ve výši 3 360,29 Kč do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků. Žalovaná peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč obdržela dne datum bezhotovostním převodem na účet. Žalovaná žalobkyni, resp. předchůdkyni žalobkyně, dosud neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla převedena na žalobkyni.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalované, k tomu žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřována lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích. Z listiny – úvěruschopnost klienta pak vyplývá, že příjmy žalované byly 25 500 Kč a výdaje 9 000 Kč. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména jakým způsobem ověřila příjmy a výdaje žalované. Nadto soud uvádí, že není ani dostatečné, pokud žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází a rejstříků, když toto nemůže vést ke zjištění majetkových poměrů žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od Anonymizováno 29. 5. 2022.

16. Soud se dále zabýval výší úplaty, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit. V daném případě žalovaná měla vrátit částku celkem 11 597 Kč při jistině 8 000 Kč a době splácení 30 dnů. Úplata za poskytnutí úvěru tak činí 3 597 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úplata ve výši 45 % jistiny při době splácení 30 dnů představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu soud ujednání o úplatě vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou tato ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatná. Žalobkyni ani z toho důvodu právo na úhradu úplaty nevzniklo.

17. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Je-li neplatné ujednání o výši úplaty obsažené ve smlouvě o zápůjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o zápůjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o zápůjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úplaty jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel zápůjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, tedy ani žalovaná neočekávala, že obdrží zápůjčku bez toho, aniž by musela platit odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalobkyně by bezúročnou smlouvu o zápůjčce totiž neuzavřela. Soud tedy považuje i z důvodu neplatnosti ujednání o úplatě za absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce.

19. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná dosud žalobkyni neuhradila ničeho. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 8 000 Kč, kterou soud žalovanou zavázal k úhradě žalobkyni a žalobu zamítl do požadovaného smluvního úroku a poplatku, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyly platně ujednány.

20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dosud ničeho neuhradila, a uvedla, že nebyla schopna dříve vrátit poskytnuté peněžní prostředky, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná projevila vůli uhradit dluh ve splátkách tak, jak bylo určeno ve výroku, soud tomuto návrhu vyhověl, když má za to, že úhrada dluhu v takto stanovených splátkách je zcela přiměřená celkové výši dluhu a požadavku žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřeném čase. Nadto soud stanovil žalobkyni možnost domáhat se po žalované úhrady celé dlužné částky v případě, že žalovaná neuhradí kteroukoliv splátku žalobkyni řádně a včas.

22. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 8 000 Kč představující jistinu a žalovaná co do částky 5 985,45 Kč (3 597+2 388,45 Kč) představující úroky, poplatek a kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 57 % a žalovaná v rozsahu 43 %. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 14 %. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a doplatek 200 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 400 Kč – příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní kvalifikovaná výzva dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 1 vyhl. 177/1996 Sb., celkem 1 200 Kč, dále 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy a sepisu žaloby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše včetně 21 % DPH (nikoli ze soudního poplatku) ve výši 315 Kč. Náklady řízení tak činí celkem 2 815 Kč, z toho 14 % činí 394 Kč. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně pak vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.