16 C 323/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení celkem částky 16 680 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku ve výši 150 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, poplatku za administraci ve výši 700 Kč, nákladů na upomínky ve výši celkem 1 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 230 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud nařídil na den datum ústní jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila.

4. Soud provedl dokazování listinami, a to:  předžalobní výzvou ze dne datum, včetně podacího archu, ze kterých soud zjistil, že žalovaná byla vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla předána k přepravě dne datum.  smlouvami o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla převedena ze společnosti právnická osoba. na společnost právnická osoba, z této na společnost právnická osoba a z této na žalobkyni.  smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaná se dohodly, že tato společnost poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč za úrok ve výši 150 Kč a poplatek za poskytnutí ve výši 1 800 Kč, s tím, že žalovaná celkovou částku 11 950 Kč vrátí této společnosti do datum.  potvrzením o provedené transakci, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba. zaslal dne datum na účet č. č. účtu vedený na jméno žalované částku 10 000 Kč.

5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

6. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.

7. Společnost právnická osoba. a žalovaná se dne datum dohodly, že tato společnost poskytne žalované částku 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do datum spolu s úrokem ve výši 150 Kč a poplatkem ve výši 1 800 Kč. Žalovaná peněžní prostředky obdržela dne datum bezhotovostním převodem na účet. Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od odeslání.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

16. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalované, k tomu žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána z lustrací ve veřejných rejstřících a z výše měsíčních příjmů a výdajů sdělených žalovanou, které byly posuzovány s informacemi zjištěnými právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně k tomu nic bližšího neuvedla, zejména z jaké výše příjmů a výdajů vycházela a jakým konkrétním způsobem je ověřila, přičemž k nařízenému jednání se nedostavila a nemohla tak být poučena soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů stran posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

17. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně na jistině požadovala toliko částku 8 000 Kč a soud tedy ohledně této částky žalobě vyhověl a žalobu zamítl do požadovaného smluvního úroku, smluvní pokuty, co do nákladů na upomínky i poplatků, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyly platně ujednány.

18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věta třetí ZSU, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace je pak nutno dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu úvěru najednou. Při splatnosti tak vycházel soud z toho, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení výzvou ze dne datum, předanou k přepravě téhož dne, ve kterém jí poskytla lhůtu 7 dnů od odeslání výzvy. K odeslání výše uvedené zásilky tedy došlo dne datum, přičemž žalobkyně žalované poskytla lhůtu do datum, a ode dne následujícího, tj. od datum se tak žalovaná dostala do prodlení. Jak již totiž bylo uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo tvrzeno a ani nijak nevyšlo najevo, že by zaplacení této částky v takto stanovené lhůtě bylo mimo možnosti žalované, či že by možnosti žalované jí umožnily splácet dluh ve splátkách. Soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení od datum, a to v zákonné výši k tomu dni, tedy ve výši 11, 50 % ročně a ve zbytku pak byly úroky z prodlení zamítnuty.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žalovaná byla úspěšná ve větší míře, avšak náklady řízení nepožadovala a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení 20. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.