16 C 325/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 904,78 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 28. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 28. 5. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 268 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že s ním dne 27. 12. 2017 uzavřela smlouvu o kontokorentu [číslo], jejíž nedílnou součástí byly i Podmínky pro kontokorent, se kterými se žalovaný seznámil a podpisem smlouvy s nimi vyslovil svůj souhlas. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr na dobu neurčitou s opakovanou možností čerpání ve formě povoleného přečerpání běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] až do výše sjednaného úvěrového limitu 25 000 Kč. V návaznosti na čl. I. 5. smlouvy se čerpání úvěru uskutečňovalo automaticky tím, jak žalovaný nakládal s peněžními prostředky na svém účtu, tj. k čerpání úvěru docházelo při převodu peněžních prostředků převyšujícím disponibilní zůstatek na účtu č. [bankovní účet]. V souladu s čl. I. 4. smlouvy žalobkyně otevřela žalovanému dne 27. 12. 2017 úvěrový účet č. [bankovní účet], na kterém je evidováno veškeré čerpání a splácení kontokorentu. Naprotitomu žalovaný se na základě čl. II. 16. smlouvy ve spojení s čl. II. 9. smlouvy zavázal splácet žalobkyni vyčerpaný úvěr, přičemž splácení se uskutečňovalo tím, jak žalovaný nakládal s peněžními prostředky na účtu, tj. při převodu peněžních prostředků na účet byl nejprve splácen vyčerpaný úvěr. Výše jednotlivých plateb se podle čl. II. 17. smlouvy odvíjela vždy od výše čerpání úvěrového limitu. Žalovaný byl dle čl. II. 10. smlouvy povinen splatit vyčerpanou částku úvěru, včetně naběhlých úroků, poplatků a úroků z prodlení nejméně jedenkrát v období 6 měsíců, resp. nejpozději do 6 měsíců po posledním splacení. Žalovaný byl zároveň povinen v návaznosti na čl. II. 11. smlouvy zajistit na svém běžném účtu č. [bankovní účet], ke kterému byl kontokorent poskytnut, měsíční kreditní obrat (příjem) ve výši minimálně 50 % úvěrového limitu. Dle čl. II. 1. smlouvy byly čerpané peněžní prostředky úročeny úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p.a., přičemž žalovaný byl dle čl. II. 2. smlouvy povinen uhradit úrok z vyčerpané částky kontokorentu vždy ke konci každého kalendářního měsíce. Žalovaný byl v souladu s tímto článkem smlouvy zároveň povinen zajistit na svém běžném účtu č. [bankovní účet], ke kterému byl kontokorent poskytnut, k poslednímu pracovnímu dni příslušného kalendářního měsíce k automatické úhradě úroků, jakož i případně naběhlých úroků z prodlení, dostatek disponibilních peněžních prostředků, ze kterých by mohly být tyto závazky hrazeny, přičemž žalobkyně byla oprávněna inkasovat z účtu žalovaného úroky. V souladu s čl. II. 18. smlouvy byl úvěr splácen v následujícím pořadí: poplatky, úroky, jistina, úroky z prodlení. S odkazem na čl. II. 6. smlouvy došlo mezi žalobkyní a žalovaným dne 2. 7. 2018 k uzavření Dodatku ke smlouvě, prostřednictvím kterého byl žalovanému s účinností od 4. 7. 2018 navýšen sjednaný úvěrový limit povoleného přečerpání na částku 55 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek kontokorentu, když nehradil řádně a včas splátky počínaje splátkou splatnou dne 31. 5. 2019, a to ani přes upomínky a opakované výzvy k úhradě splátek ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně dle čl. II. 7. písm. a) smlouvy ve spojení s čl. II. 8. smlouvy všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 30. 10. 2019 za splatné a pozastavila žalovanému možnost dalšího čerpání peněžních prostředků. Dlužná částka k 27. 5. 2021 činí celkem 74 904,78 Kč, a to v následujícím členění: jistina 55 000 Kč, smluvní úrok 12 592,80 Kč, úrok z prodlení 7 311,98 Kč. Žalovaný v souladu s čl. I. 5. ve spojení s čl. I. 6. smlouvy čerpal počínaje dnem 27. 12. 2017 peněžní prostředky. Celková výše přečerpaných prostředků, úroků a úroků z prodlení je uvedena v historickém výpisu. Dne 31. 5. 2019 žalovaný dosáhl maximálně povolené limitní výše čerpání 55 000 Kč.

2. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaný krom základních sociodemografických informací o své osobě, rodinném vztahu, způsobu bydlení a dosaženém vzdělání, mimo jiné dále uvedl, že je od září 2010 zaměstnán na dobu neurčitou jako osoba duševně pracující u [právnická osoba] a že jeho čistý měsíční příjem činí 32.000Kč. Úvěr ve formě kontokorentu s úvěrovým limitem 25.000,00 Kč byl žalovanému schválen ve standardním procesu bez nutnosti doložení příjmu a žalobce tedy vycházel v tomto směru z informací poskytnutých přímo ze strany žalovaného, které si následně patřičným způsobem ověřil u zaměstnavatele [právnická osoba], kde mimo jiné zjistil i průměrný měsíční příjemžalovaného za období posledních 12 (dvanácti) měsíců předcházejících poskytnutí úvěru, jehož výše činila dle sdělení zaměstnavatele 30.797,00 Kč. U zaměstnavatele bylo rovněž ověřeno, že žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, nenachází se ve zkušební době, není s ním vedeno jednání o ukončení pracovního poměru, žalovaný není aktuálně v pracovní neschopnosti a nejsou mu prováděny žádné srážky ze mzdy. Žalobkyně rovněž vyhodnotila možná rizika vztahující se jednak k osobě žalovaného a jednak ke konkrétnímu požadovanému produktu a neopomněla zdokumentovat ani již dříve uzavřené, jak existující, tak i ukončené, obchody se žalovaným, v rámci kterých nezaznamenala žádné negativní informace týkající se platební morálky žalovaného. Žalovaný tedy vždy své závazky z jednotlivých kontraktů řádně a včas plnil. Při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně posuzovala kromě zmíněného příjmu i výdaje ve výši 28 642 Kč vypočtené na základě informací ze žádosti o úvěr a zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. Žalobkyně posoudila platební kapacitu žalovaného pro poskytnutí předmětného úvěru, která byla na základě mechanismů vypočtena na částku 3 358 Kč (při porovnání příjmů a dalších splátek a běžných výdajů). S ohledem na předpokládanou minimální výši pravidelné splátky požadovaného úvěru, která měla činit 1 250 Kč (tedy 5 % z úvěrového limitu), tedy žalovaný tento limit bezpečně splňoval. Otázku zadluženosti žalovaného žalobkyně zjišťovala jednak z transakcí žalovaného a jednak z placeného kvartálního souhrnného reportu z CBCB. Ten byl v případě žalovaného bez jakýchkoliv negativních informací. Na základě aplikačního skóre byla dále stanovena rizikovost žalovaného na nejnižší možný stupeň. Žalovaný před schválením a poskytnutím úvěru prošel taktéž kontrolou Interních Blacklistů, Fraudlistů a Delikvencí. Dále byl ze strany žalobkyně prolustrován v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra ČR a prověřen, jak v Insolvenčním rejstříku, tak také v Centrální evidenci exekucí ([příjmení]), která je vedena a spravována Exekutorskou komorou ČR. Následně bylo ověřeno, že běžný účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalobkyně zkontrolovala bonitu a úvěruschopnost žalovaného rovněž prostřednictvím registrů BRKI, NRKI a [příjmení]. Žalovaný v nich neměl žádný negativní záznam.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb., dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

4. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 21. 12. 2017 účastníci uzavřeli smlouvu o kontokorentu [číslo]. Na jejím základě žalobkyně žalovanému poskytla bezúčelový úvěr ve formě povoleného přečerpání běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] do výše sjednaného úvěrového limitu v částce 25 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr postupně, vždy převodem peněžních prostředků převyšujícím disponibilní zůstatek na zmíněném běžném účtu. Za účelem evidence úvěru žalobkyně žalovanému otevřela úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni vyčerpaný úvěr převody peněžních prostředků na běžný účet, jimiž vždy nejprve splácel již vyčerpaný úvěr. Žalovaný byl povinen zajistit na běžném účtu měsíční kreditní obrat (příjem) ve výši minimálně 50 % úvěrového limitu. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 17,90 % ročně, přičemž žalovaný byl povinen uhradit úrok z vyčerpané částky kontokorentu vždy ke konci každého kalendářního měsíce. Žalobkyně byla oprávněna inkasovat z účtu žalovaného úroky. Pro případ prodlení žalovaného si strany ujednaly, že žalobkyně žalovaného vyzve k zaplacení dlužné částky do 30 dnů a pokud žalovaný dluh nesplní, má žalobkyně právo prohlásit úvěr za okamžitě splatný ke dni uvedenému v příslušném oznámení. Úrok byl splatný vždy na konci kalendářního měsíce a pro případ svého prodlení se žalovaný zavázal platit úrok z prodlení v zákonné výši (smlouva ze dne 21. 12. 2017, podmínky pro kontokorent, historický výpis z úvěrového účtu, přehled čerpání úvěru). Dne 2. 7. 2018 účastníci sjednali dodatek k výše uvedené smlouvě, v němž se dohodli na zvýšení úvěrového limitu 55 000 Kč. Úroková sazba zůstala nezměněna. Žalobkyně předem ověřila, že průměrná čistá měsíční mzda žalovaného za březen – květen 2018 činila 35 535 Kč (dodatek, potvrzení zaměstnavatele žalovaného). Žalovaný úvěr naposledy částečně splatil dne 15. 5. 2019. Poté jej ještě čerpal, až dne 31. 5. 2019 dosáhl limitu 55 000 Kč (historický výpis z úvěrového účtu, přehled čerpání úvěru). Žalobkyně žalovaného mnohokrát vyzvala k řádnému splácení úvěru ve lhůtě celkově výrazně přesahující 30 dnů, leč žalovaný svou povinnost řádně neplnil (platební upomínky s dodejkami, historický výpis z úvěrového účtu, přehled čerpání úvěru). Žalobkyně proto v oznámení ze dne 1. 11. 2019, odeslaném žalovanému doporučeně, prohlásila všechny pohledávky z výše specifikované smlouvy za okamžitě splatné ke dni 30. 10. 2019 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 62 020,60 Kč (oznámení o zesplatnění s dodejkou). Ke dni 27. 5. 2021 činil dluh 55 000 Kč na jistině, 12 592,80 Kč na úrocích a 7 311,98 Kč na úrocích z prodlení (historický výpis z úvěrového účtu, přehled čerpání úvěru, smlouva ze dne 21. 12. 2017, podmínky pro kontokorent, dodatek). Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem a s výsledkem, specifikovanými v bodě 2. odůvodnění (smlouva, žádost o úvěr, informace z CBCB, výpisy z firemního softwaru žalobkyně). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

6. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 21. 12. 2017 účastníci uzavřeli smlouvu o kontokorentu [číslo]. Na jejím základě žalobkyně žalovanému poskytla bezúčelový úvěr ve formě povoleného přečerpání běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] do výše sjednaného úvěrového limitu v částce 25 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr postupně, vždy převodem peněžních prostředků převyšujícím disponibilní zůstatek na zmíněném běžném účtu. Za účelem evidence úvěru žalobkyně žalovanému otevřela úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni vyčerpaný úvěr převody peněžních prostředků na běžný účet, jimiž vždy nejprve splácel již vyčerpaný úvěr. Žalovaný byl povinen zajistit na běžném účtu měsíční kreditní obrat (příjem) ve výši minimálně 50 % úvěrového limitu. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 17,90 % ročně, přičemž žalovaný byl povinen uhradit úrok z vyčerpané částky kontokorentu vždy ke konci každého kalendářního měsíce. Žalobkyně byla oprávněna inkasovat z účtu žalovaného úroky. Pro případ prodlení žalovaného si strany ujednaly, že žalobkyně žalovaného vyzve k zaplacení dlužné částky do 30 dnů a pokud žalovaný dluh nesplní, má žalobkyně právo prohlásit úvěr za okamžitě splatný ke dni uvedenému v příslušném oznámení. Úrok byl splatný vždy na konci kalendářního měsíce a pro případ svého prodlení se žalovaný zavázal platit úrok z prodlení v zákonné výši. Dne 2. 7. 2018 účastníci sjednali dodatek k výše uvedené smlouvě, v němž se dohodli na zvýšení úvěrového limitu 55 000 Kč. Úroková sazba zůstala nezměněna. Žalobkyně předem ověřila, že průměrná čistá měsíční mzda žalovaného za březen – květen 2018 činila 35 535 Kč. Žalovaný úvěr naposledy částečně splatil dne 15. 5. 2019. Poté jej ještě čerpal, až dne 31. 5. 2019 dosáhl limitu 55 000 Kč. Žalobkyně žalovaného mnohokrát vyzvala k řádnému splácení úvěru ve lhůtě celkově výrazně přesahující 30 dnů, leč žalovaný svou povinnost řádně neplnil. Žalobkyně proto v oznámení ze dne 1. 11. 2019, odeslaném žalovanému doporučeně, prohlásila všechny pohledávky z výše specifikované smlouvy za okamžitě splatné ke dni 30. 10. 2019 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 62 020,60 Kč. Ke dni 27. 5. 2021 činil dluh 55 000 Kč na jistině, 12 592,80 Kč na úrocích a 7 311,98 Kč na úrocích z prodlení. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem a s výsledkem, specifikovanými v bodě 2. odůvodnění.

7. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru typu povoleného přečerpání v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. h) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.,“ a s § 2395n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění zákonů č. 460/2016 Sb. a [číslo] Sb., dále„ o. z.“). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Splnila svou povinnost postupně žalovanému přenechávat k dočasnému užívání určitou částku odpovídající přečerpání jeho běžného účtu, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky. Žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. z důvodů popsaných ve dvou předchozích odstavcích. Kvůli neplacení splátek žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě a poskytla mu lhůtu více něž 30 dnů (§ 124 z. s. ú.). Úvěr se pak stal splatným ke dni 30. 10. 2019. Žalovaný se tedy nejpozději dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úroky z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, které žalobkyně vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku.

8. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 200 Kč a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. částkou 3 300 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. částkou 300 Kč za 1 úkon právní služby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, poněvadž v nich uvedená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba, pročež nešlo o účelně vynaložené náklady (§ 79 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 2 268 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 15 268 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 3 300 Kč; 300 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 3 300 Kč; 300 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 3300 Kč; 300 Kč; 9. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.