16 C 326/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 262 912,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 106 010 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 156 902,67 Kč s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 123 501,97 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 123 501,97 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 136 342,70 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 136 342,70 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 262 912,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 245 078 Kč a tento se je zavázal splácet v měsíčních splátkách po 3 361 Kč počínaje měsícem října 2018. Žalovaný dosud celkem zaplatil 255 061,56 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 245 078 Kč, smluvních úroků ve výši 102 691 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 20,53 Kč, poplatku za pojištění ve výši 24 818 Kč, poplatků za upomínky ve výši 5 100 Kč a poplatku za vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 2 450 Kč, a to při zohlednění částečné úhrady žalovaným. Žalobkyně dále uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč a tento se je zavázal splácet v měsíčních splátkách po 2 467 Kč počínaje měsícem září 2023. Žalovaný dosud celkem zaplatil 33 990 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 140 000 Kč, smluvních úroků ve výši 22 579,70 Kč, poplatku za pojištění ve výši 3 927 Kč, nákladů na žádost o úvěr ve výši 1 400 Kč a nákladů spojených s vymáháním ve výši 3 900 Kč, při zohlednění částečné úhrady žalovaným.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil ústní jednání na , datum, , ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to: smlouvou o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že mu žalobkyně poskytne částku 245 078 Kč se splatností nejpozději do , datum, za úrokovou sazbu ve výši 8,9 % ročně s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku s úroky splácet v měsíčních splátkách po 3 361 Kč, smlouvou o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že mu žalobkyně poskytne částku 140 000 Kč se splatností nejpozději do , datum, za úrokovou sazbu ve výši 13,99 % ročně s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku s úroky splácet v měsíčních splátkách po 2 467 Kč. Úvěr byl poskytnut účelově, a to ve výši 115 435 Kč na dluhy žalovaného za žalobkyní a společností , právnická osoba, ., výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného, ze kterého soud zjistil, že z tohoto účtu byly dne , datum, čerpány částky ve výši 35 477 Kč, 37 958 Kč a 24 565 Kč a dne , datum, částky ve výši 31 500 Kč a 10 500 Kč, celkem tedy 140 000 Kč, předžalobní výzvou ze dne , datum, , včetně podacího lístku, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

5. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

7. Žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 245 078 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 3 361 Kč do , datum, , a to spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně. Žalovaný dosud na závazek uhradil částku 255 061,56 Kč, jak vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně. Žalobkyně se dále dne , datum, dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách po 2 467 Kč do , datum, , a to spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně. Žalovaný dosud na závazek uhradil částku 33 990 Kč, jak vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně. Žalovaný ve dnech 30. 8. 20223 a , datum, čerpal z úvěrového účtu částku 140 000 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSU (účinného do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli v obou případech smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

16. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně pouze uvedla, a to v případě obou smluv, že si ověřila úvěruschopnost žalovaného a byl vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalobkyně soudu neuvedla, jaké konkrétní údaje od žalovaného zjistila ani neuvedla, jakým konkrétním způsobem ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně se o své vlastní vůli nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohla tak být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

17. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

18. Jelikož byly smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztahy mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy ze dne , datum, poskytla žalovanému částku 140 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil 33 990 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 106 010 Kč a ve zbytku žalovaného nároku žalobu zamítl, když s ohledem na neplatnost smlouvy jsou neplatná i ujednání o poplatcích, nákladech apod. Pokud jde o smlouvu ze dne , datum, žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému poskytla částku 245 078 Kč, když soudu nepředložila žádný doklad o tom, že žalovaný tuto částku od žalobkyně skutečně obdržel. Žalobkyně se ze své vlastní vůle nedostavila k nařízenému jednání, a proto ani ohledně této skutečnosti nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalobkyně k žalobě přiložila listinu označenou jako „podklady pre súdné konanie“, pak k této soud uvádí, že tato není způsobilá prokázat čerpání peněžních prostředků žalovaným, když z listiny není zřejmé, kdo ji vyhotovil. Nadto, i kdyby žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 245 078 Kč, vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy by žalovaný musel vrátit jen čerpanou jistinu, přičemž žalovaný již žalobkyni dle jejích tvrzení uhradil částku 255 061,56 Kč, tedy více než činila jistina.

19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dosud téměř ničeho (na závazek ze dne , datum, ) neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh zcela splnit. Soud tak zamítl žalobu i co do požadovaných úroků z prodlení.

20. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 106 010 Kč a žalovaný co do částky 156 902,67 Kč. Žalovaný tak byl v řízení procesně úspěšnější, z obsahu spisu však nevyplývá, že mu vznikly nějaké náklady řízení, proto soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.