16 C 35/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Mařádka a z přísedících jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 109 786,50 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 109 786,5 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 109 786,5 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky specifikované výrokem I. se zdůvodněním, že žalobkyně jakožto agentura práce uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu s žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovaný pokynem k dočasnému výkonu práce u uživatele ze dne [datum] přidělen k dočasnému výkonu práce k uživateli: [název právnické osoby] – [právnická osoba], se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“). Dne [datum] způsobil žalovaný škodu [právnická osoba]. Škoda byla způsobena tím, že žalovaný nechal nářadí – později žalobkyně doplnila, že šlo o kovové schůdky - v trase stroje [příjmení] [jméno] [číslo]. Žalovaný byl dne [datum] spolu s panem [jméno] [příjmení] přidělen směnovým mistrem panem [příjmení] k obsluze truhlářského CNC stroje. Jelikož byl pan [příjmení] služebně starším zaměstnancem, měl žalovaný respektovat jeho pokyny. CNC stroj obsahuje montážní stůl, na něhož jsou pokládány díly, které jsou CNC strojem opracovány. Pohyb montážního stolu zajišťují 2 měřicí pásy. Žalovaný byl způsobilý pouze k obsluhování montážního stolu (práci s díly zde pokládanými) a k ovládání jeho pojezdu. Žalovaný před danou událostí absolvoval vstupní školení. Po spuštění stroje byly následně schůdky zachyceny pohybujícím se montážním stolem a natlačeny na vodicí pás CNC stroje, čímž došlo k jeho poškození a deformované byly rovněž dotčené schůdky. Pás byl výrazně poškozen na straně stolu, kdy došlo k jeho natržení, protržení a poškození se vznikem asi 2 centimetrové rýhy, kterou byla rovněž poškozena i vnitřní ocelová lanka pásu. Svou vinu žalovaný uznal v protokolu o hlášení škody ze dne [datum]. Skutečnost, že byl pás, respektive CNC stroj, po vzniku škody (v omezeném rozsahu) v provozu, nemělo vliv na to, že se v daném případě jednalo o škodu totální. Pás bylo po vzniku škody nutné vyměnit, neboť byl neopravitelný, což se ovšem nevylučuje s tím, že mohl být po vzniku škody (při zohlednění jeho stavu) s příslušnou opatrností nadále využíván. Společnosti [název] tak vznikla škoda ve výši 117 637,40 Kč, která se skládala z částky 104.784,81 Kč představující cenu náhradního dílu (viz faktura ze dne [datum]) a částky 12.849,59 Kč představující cenu servisu stroje (viz faktura č. [číslo] ze dne [datum]). Společnost [název] následně část škody ve výši 109.791 Kč vyúčtovala žalobkyni fakturou [číslo] splatnou dne [datum]. Daná částka dle [právnická osoba] představovala maximální možnou částku, a to čtyřapůlnásobek průměrného výdělku žalovaného. Žalobkyně tuto částku zaplatila dne [datum] na bankovní účet [právnická osoba]. Vzhledem k tomu vznikl žalobkyni nárok na náhradu částky ve výši 109.786,5 Kč, kterou byla nucena [právnická osoba] uhradit za škodu způsobenou žalovaným. Žalobkyně popřela pravdivost tvrzení žalovaného, že pojezd spustil na pokyn [jméno] [příjmení], zatímco po výslechu tohoto svědka soudem (kdy svědek uvedl, že žalobkyni takový pokyn udělil), tuto okolnost přešla bez komentáře, ač ji soud jednoznačně vyzval, aby přesně specifikovala protiprávní jednání žalovaného. Teprve po výsleších svědků žalobkyně pod dojmem toho, co vypověděli, přišla s tvrzením, že použití schůdků bylo v daném čase a místě [právnická osoba] zakázáno. Právě tak se žalobkyně dodatečně přizpůsobila obsahu svědeckých výpovědí novým tvrzením, že [jméno] [příjmení] žalobkyně před spuštěním pojezdu vyzval k odstranění schůdků, leč žalobkyně jeho instrukci nesplnil.

2. Žalovaný ponechal konečné rozhodnutí na soudu, nicméně se proti žalobě bránil tvrzením, že pojezd stroje spustil na pokyn [jméno] [příjmení]. V okamžiku spuštění navíc nemohl z místa, kde stál, schůdky vidět. Připustil, že je na místo přinesl buďto on, nebo [jméno] [příjmení], a že je v inkriminovaném místě mohl skutečně sám ponechat a poté na ně zapomenout. Popřel však, že by bylo použití schůdků zakázáno. K práci je naopak v oné době běžně využívali všichni montážní dělníci. Dále argumentoval tím, že nebyl na práci se strojem předem proškolen, protože se ve [právnická osoba] [příjmení] tehdy stále spěchalo, a že až po vzniku škody podepsal v kanceláři [jméno] [příjmení] záznam o školení, které ovšem reálně neproběhlo ani předem, ani v danou chvíli, přičemž ke svému podpisu na záznam připojil skutečné datum„ školení.“ Pás nebyl natržený ani roztržený, pouze celkově opotřebený vrypy.

3. Před přezkumem merita se soud zabýval otázkou, zda je překážkou postupu řízení fakt, že se žalovaný účastní insolvenčního řízení. To však bylo zahájeno dříve, než řízení o žalobě společnosti [právnická osoba], které tedy nemůže být přerušeno (§ 140a odst. 1 první a druhá věta zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, dále„ i. z.,“ a contrario). Omezení zakotvená ustanoveními § 140c a § 141a i. z. se na tento případ nevztahují, neboť žalovaná pohledávka není zapodstatová ani jí na roveň postavená (§ 168, § 169 i. z. per eliminationem) a vznikla teprve po uplynutí lhůty k podání přihlášek do insolvenčního řízení.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně jako agentura práce uzavřela s žalovaným jako zaměstnancem dne [datum] pracovní smlouvu na práci stolaře na úvazek 37,5 hodin týdně, se zkušební dobou do [datum] a s dočasným přidělením žalovaného k výkonu práce u jiného zaměstnavatele na adrese [adresa], tedy v sídle firmy [název] (pracovní smlouva, dohoda o dočasném přidělení, pokyn k dočasnému přidělení). Téhož dne žalobkyně jako agentura práce s [právnická osoba] uzavřela dohodu o dočasném přidělení žalovaného jako svého zaměstnance k dočasnému výkonu práce k [právnická osoba] na dobu od [datum] do [datum] na adrese [adresa], k práci stolaře se mzdou 149,63 Kč hrubého za hodinu (dohoda o dočasném přidělení, pokyn k dočasnému přidělení). Téhož dne žalobkyně žalovaného k výkonu práce do firmy [název] vyslala, přičemž přidělovat žalovanému práci a kontrolovat ji byl oprávněn vedoucí zaměstnanec firmy [název] – [jméno] [příjmení], případně její vedoucí zaměstnanec na příslušném pracovišti (pokyn k dočasnému přidělení). Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán od [datum] do [datum], než byl jeho pracovní poměr rozvázán ve zkušební době, přičemž žalobkyně potvrdila, že neporušil pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem a že ve [právnická osoba] působil jako stolař na úvazek 37,5 hodin týdně (zápočtový list, pracovní smlouva, dohoda o dočasném přidělení, pokyn k dočasnému přidělení). [jméno] [příjmení] měl žalovaného proškolit na práci stolaře, což obnášelo mimojiné znalost BOZP, seznámení s pracovištěm a zacvičení a ověření znalostí praktickou zkouškou na pracovišti. Žalobkyně soudu předložila pouze černobílou a barevnou fotokopii záznamu o tomto školení. Originál ani na výslovnou výzvu soudu nedoložila a naopak uvedla, že jiný dokument nebyl ve firmě nalezen. Záznam podepsali [jméno] [příjmení] a žalovaný. Postrádá ovšem datum. A v jeho pravém spodním rohu je viditelný otisk nečitelného, zřejmě rukou psaného slova, který vypadá jako pozůstatek reprograficky zkopírovaného textu (barevná a černobílá fotokopie záznamu o vstupním školení, sdělení firmy [název] ze dne [datum]). Jediným dalším důkazem, podle nějž se žalovanému mělo předem dostat školení i na práci s ovládáním pojezdu montážního stolu, přitom byla svědecká výpověď [jméno] [příjmení], který měl právě školení provést a sepsat o něm zmíněný záznam (svědecká výpověď [jméno] [příjmení]). Tato výpověď nebyla z tohoto a také z níže rozvedených důvodů věrohodná. Z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] přitom vyplynulo, že takové školení měla žalovanému poskytnout právě [právnická osoba] (svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Soud zde uvážil i okolnost, že originál záznamu o školení by zpravidla měl mít k dispozici zaměstnavatel, který je povinen vést o něm dokumentaci (§ 103 odst. 3 první věta zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“). Ze všech těchto důvodů žalobkyně neunesla subjektivní důkazní břemeno ke svému tvrzení, že žalovaný před vznikem škody podstoupil školení na práci s pojezdem montážního stolu. Dne [datum] [jméno] [příjmení] sepsal protokol, podle kterého dne [datum] vznikla v sídle firmy [název] škoda tak, že měl žalovaný ponechat v trase stroje [název] [anonymizována dvě slova] nářadí a následně manuálně spustit pojezd stroje, čímž došlo k posunutí nářadí přes ozubený měřicí řemen a k jeho poškození. Žalovaný k věci do protokolu uvedl, že„ při vrácení stolu došlo k zavadění pásu.“ Škodu měli dne [datum] zjistit [jméno] [příjmení] – vedoucí výroby, a [jméno] [příjmení] – směnový mistr (protokol o škodě). Měřicí pás stroje [příjmení] byl široký několik desítek cm a po obou stranách přímo naproti sobě výrazně narušený dvěma rýhami (fotografie stroje a poškozeného pásu). Dne [datum] žalovaný absolvoval u firmy [název] pracovní směnu jako montážní dělník – stolař. Spolu s ním na místě pracoval zkušenější zaměstnanec [název firmy], [jméno] [příjmení]. Ten nebyl jeho nadřízeným, ale pouze zkušenějším pracovníkem, který koordinoval práci žalovaného a byl kompetentní udílet mu instrukce, kdyby žalovaný nevěděl, co má dělat. Pan [příjmení] na dané směně působil jako montážní dělník a navíc jako obsluha CNC stroje, takže měl narozdíl od žalovaného kvalifikaci i pro práci s tímto strojem. Přímým nadřízeným obou mužů byl [jméno] [příjmení], směnový mistr, který pro směnu sestavil plán výroby, který předal podřízeným zaměstnancům, aby podle něj pracovali. Pan [příjmení] průběžně chodil kontrolovat práci pánů [příjmení] i [celé jméno žalovaného]. Nadřízeným všech tří zaměstnanců pak byl [jméno] [příjmení], vedoucí výroby a prokurista firmy [název]. Zaměstnanci montovali domky za pomoci stroje [specifikace stroje] [jméno] [anonymizováno]. Ten sestává ze dvou montážních stolů o rozměrech cca 12 x 3 m a výšce do 1 m nad zemí. Na stolech stolaři pracují s velkými díly, které opracovávají a montují. Pohyb obou stolů měří dva 28 – 30 m dlouhé gumové ozubené pásy, natažené vždy na dvou stranách stolu a položené na kovové konstrukci, jež vystupuje nad podlahu asi o 1 cm a udržuje je v rovině, a posléze natažené přes CNC stroj, tzv. most, který opracovává díly položené pod ním na obou montážních stolech. Dělníci s díly nejprve pracují na stolech. Poté zaměstnanec manuálně, tlačítkem, spustí pojezd toho kterého montážního stolu, který zajede pod most a zastaví se. Následně začne s díly pracovat CNC stroj, ovládaný v tomto případě pouze svědkem [příjmení]. Žalovaný byl kompetentní pouze k práci s díly na montážním stole a k ovládání pojezdu stolu, přičemž ovládání zahrnuje jedno tlačítko pro spuštění, druhé pro zastavení pojezdu a dvě další tlačítka s touž funkcí, pouze ve větší rychlosti. Žalovaný neměl kvalifikaci pro práci s mostem. Škoda vznikla tak, že svědek [příjmení] udělil žalovanému pokyn ke spuštění pojezdu montážního stolu. Žalovaný stiskl tlačítko a stůl se rozjel. Když stůl začal křižovat měřicí pás, v místě, na které žalovaný z místa, na němž právě stál, nemohl vidět, stály schůdky, které žalovaný předtím použil, aby vystoupil na montážní stůl a posléze z něj sestoupil. Stůl natlačil schůdky mezi pás a podkladovou konstrukci, čímž došlo k poškození schůdků i měřicího pásu. Svědek [příjmení] v okamžiku vydání pokynu ke spuštění o přítomnosti schůdků nevěděl. V tom okamžiku se na místě nacházeli pouze pánové [celé jméno žalovaného], [příjmení] a montážní dělník či dělníci pracující u druhého montážního stolu (svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], protokol o škodě, pokyn k dočasnému přidělení, fotografie stroje a poškozeného pásu, faktura [právnická osoba], účastnická výpověď žalovaného). Oba měřicí pásy k danému montážnímu stolu musely být zcela vyměněny, poněvadž CNC stroj pracuje podle pokynů výrobce s přesností na 2 mm a i malá trhlina mění fyzikální vlastnosti poškozeného pásu a tedy i přesnost, s níž měří, takže nelze dodržet její předepsanou úroveň. V tomto případě byl problém v tom, že pás zpevňuje 8 ocelových žil, z nichž byla část v okamžiku, kdy svědek [příjmení] přibyl na místo vzniku škody, přetržena. Tím pádem tento pás neměřil přesně a musel být vyměněn spolu s pásem sousedním, protože ten již neměl dostatečně podobné fyzikální vlastnosti jako pás nový, pročež by stroj jako celek nepracoval správně. Přesto zůstal montážní stůl s pojezdem po vzniku škody v provozu, jelikož si [právnická osoba] nemohla jeho odstávku dovolit (svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). Následnou opravu koordinoval svědek [příjmení]. Fotografie poškozeného pásu byly zaslány [právnická osoba], která vystavila cenovou nabídku, kterou [právnická osoba] odsouhlasila, načež byly náhradní díly přepraveny do [obec], kde byly nainstalovány a stroj seřízen (svědecká výpověď [jméno] [příjmení], faktura [právnická osoba], faktura [právnická osoba]). Soud neuvěřil výpovědím svědků [příjmení], [příjmení] ani [příjmení] v tom ohledu, že by bylo použití schůdků k dané práci zakázáno. Žalobkyně kromě těchto svědectví ani neoznačila žádný jiný důkaz, přestože lze předpokládat, že by v podobné průmyslové společnosti měl existovat nějaký vnitřní předpis nebo instrukce, obsahující takový zákaz. Soudu neušlo, že spolu všichni tři svědkové na chodbě soudu před jednací síní velmi živě diskutovali (úřední záznam na l. [číslo] verte). Jestliže je pracovní deska montážního stolu situována ve výšce 80 cm – 1 m nad zemí (výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), přičemž stolaři pracují s díly na obvodové stěny domků, lze jako pravdivou hodnotit výpověď žalovaného v tom smyslu, že s tak velkými díly je často nutno pracovat na stole, nikoli ze země, protože stolař od okraje stolu na místo, kde má daný úkon provést nedosáhne. Soud naopak jako nepravdivou vyhodnotil výpověď svědka [příjmení], že si stolař prakticky vždy vystačí s obcházením stolu a s pomocí svého kolegy, protože druhý stolař se může ocitnout před tímtéž problémem, který posouvání dílu po montážním stole nevyřeší nehledě k tomu, že vzhledem k rozměrům stolu (12 x 3 metry; viz svědecká výpověď [jméno] [příjmení]) a tomu, že na začátku směny se na stůl z vozíku vyloží více dílů, nelze předpokládat, že by bylo ten který díl možno snadno a neomezeně posouvat. Navíc byla páně [příjmení] výpověď v rozporu s výpovědí svědka [příjmení], který naprotitomu uvedl, že schůdky k práci na stole nikdy nepoužíval - přestože byl zkušeným montážním dělníkem - protože na stůl lze nakročit ze země. Soud nepovažuje za přirozené, aby stolař i mnohokrát za směnu nakročoval na stůl ve výšce 80 – 100 cm přímo ze země, bez použití schůdků. Žalobkyně přitom ani netvrdila a z důkazů nevyplynul žádný důvod, proč by mělo být použití schůdků zakázáno, proč by z obecného hlediska mělo být závadné či nebezpečné. V tomto kontextu je také poněkud zvláštní, že jestliže měly být kolizí poškozeny a následně do kontejneru vyhozeny i schůdky (svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), proč [právnická osoba] přinejmenším do doby, než byla známa cena výměny měřicích pásů, neuplatnila i nárok na náhradu této škody. A proč je v protokolu o škodě vyhýbavě a velmi neurčitě uvedeno, že žalovaný v trase stroje zanechal„ nářadí“ a nikoli„ schůdky“ či„ žebříček,“ přičemž zde není ani zmínka o tom, že by žalovaný použil zakázané nářadí, což by rozhodně bylo lze očekávat, jestliže svědkové [příjmení], [příjmení] i [příjmení] vypovídali tak, jako by schůdky na místo překvapivě přinesl žalovaný a svědek [příjmení] dokonce uvedl, že je na místě spatřil poprvé v životě. Tato již na první pohled významná okolnost by přirozeně měla být alespoň letmo zmíněna v protokolu o škodě. Neobjevuje se ovšem ani v žádném z důkazů, ani v žalobě, ani v replice ze dne [datum], ani nezazněla na prvním jednání, dokonce ani v reakci na tvrzení žalovaného, že stolaři schůdky k práci používali. Až v návaznosti na výslechy svědků žalobkyně začala tvrdit, že bylo použití schůdků zapovězeno. Z výpovědi svědka [příjmení] přitom vyplynulo, že žalovaný spustil pojezd na jeho pokyn, čímž bylo vyvráceno dřívější tvrzení žalobkyně, že žalovaný takový pokyn nedostal. Soud neměl důvod v tomto směru nevěřit svědecké výpovědi, protože tato verze jistým způsobem do skutkového děje vtahuje i svědka [příjmení]. Ten by přitom jistě žalovanému nepřikázal spustit pojezd, kdyby o nebezpečí schůdků věděl. Vyvstává ovšem otázka, zdali o něm vědět neměl a nemohl – buďto on coby jakýsi mentor (zkušenější kolega) žalovaného, svědek [příjmení] co vedoucí zaměstnanec ve vztahu k oběma stolařům, popřípadě oba. Vzápětí tedy žalobkyně i svědkové přicházejí s vysvětlením, že bylo použití schůdků zakázáno. Žalovaný naopak obecně vzato po celé řízení svá tvrzení neměnil a již na prvním jednání před výslechem svědků uvedl, že montážní dělníci schůdky používali. Jeho následná účastnická výpověď přitom byla v souladu s jeho tvrzeními a i v jednací síni bylo znát, že i když s žalobou nesouhlasí, staví se k věci poměrně zpříma a připouští, že mohl schůdky na inkriminovaném místě sám zapomenout. Soud dále uvážil okolnost, že byla [právnická osoba] přinejmenším z obecného hlediska ekonomicky i psychologicky motivována k tomu, přičíst škodu a vymáhat ji spíše po nezkušeném agenturním zaměstnanci - žalovaném, než po vlastních kmenových zaměstnancích. Bylo totiž jasné, že zatímco za agenturního zaměstnance by škodu v řádu několika dnů nahradila agentura práce, ve vztahu ke kmenovému zaměstnanci by [název] musela náhradu vymáhat napřímo, což by mohlo být zdlouhavé (ekonomický motiv). Navíc by to vyvolalo otázku dalšího možného postihu vlastního zaměstnance, což by pro [název] bylo jistě celkově nepříjemnější (psychologický moment). Pokud by skutečně bylo použití schůdků zakázáno, pak vzniká otázka, jaktože nebyli za jejich použití naprosto nijak potrestáni [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení], kteří se přímo na pracovišti během směny také pohybovali a přitom jako nadřízení či zkušenější zaměstnanci měli bezpochyby větší odpovědnost za pořádek na pracovišti. A svědkové [příjmení], [příjmení] i [příjmení] byli v době vzniku škody i během soudního řízení zaměstnanci firmy [název], takže měli důvod přenášet odpovědnost mimo sebe a svou zaměstnavatelku tak, jak to bylo již jednou vyhodnoceno. Ze všech těchto důvodů soud uvěřil výpovědi žalovaného v tom ohledu, že se schůdky na místě běžně používaly, přičemž k témuž posuvu montážního stolu, při němž škoda vznikla, došlo za směnu hned několikrát a že před každým takovým posunem byly schůdky odstaveny (účastnická výpověď žalovaného). Spojíme-li tedy tyto nesrovnalosti s nesrovnalostmi ohledně vstupního školení žalovaného, shledává soud svědecké výpovědi nevěrohodnými ve výše rozvedených souvislostech. Dále soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně žalovanému dne [datum] oznámila, že po něm do výše 4,5 násobku průměrné hrubé mzdy bude požadovat náhradu škody způsobené [právnická osoba]. Žalovaný odpověděl, že s protokolem o škodě„ nesouhlasí, protože po dvou týdnech nebyl ani zaučen ani proškolen. Bez pokynu o spuštění stolu jinou osobou by to sám od sebe neprovedl.“ (předpis na náhradu škody). Společnost [název] spol. s r. o. vystavila [právnická osoba] dne [datum] fakturu na servis stroje [příjmení] [jméno] [anonymizováno], znějící na částku 15 548 Kč s DPH, 12 849,59 Kč bez DPH, splatnou dne [datum] (faktura [právnická osoba]). [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] vystavila [právnická osoba] dne [datum] fakturu za dodávku zboží, znějící na částku 3 902,60 EURO (faktura [právnická osoba]). Společnost [název] vystavila žalobkyni dne [datum] fakturu na náhradu škody způsobené žalovaným dne [datum], znějící na částku 109 791 Kč coby 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku žalovaného, přičemž skutečné náklady opravy činily 117 637,40 Kč (104 784,81 Kč za náhradní díl a 12 849,59 Kč za servis stroje), splatnou dne [datum] (faktura firmy [název]). Žalobkyně dne [datum] na základě zmíněné faktury převedla na účet firmy [název] právě částku 109 791 Kč a dne [datum] její zástupce žalovanému doporučeně odeslal předžalobní upomínku (výpis z účtu, faktura firmy [název], předžalobní výzva, poštovní podací arch). Protože žalovaný k [právnická osoba] nastoupil dne [datum] a škoda vznikla dne [datum], neodpracoval v době od ledna do března [rok] 21 dnů, pročež žalobkyně určila jeho pravděpodobný hrubý výdělek – částkou 149,63 Kč za hodinu s tím, že tato částka nezahrnuje žádné variabilní složky mzdy, a jeho pravděpodobný měsíční výdělek žalovaného vyčíslila na 24 397 Kč (149,63 Kč x fond pracovní doby 37,5 hodin x 4,348 jako průměrný počet týdnů v měsíci; viz potvrzení o výši pravděpodobného výdělku, potvrzení o výši průměrného výdělku, zápočtový list, pracovní smlouva, dohoda o dočasném přidělení, pokyn k dočasnému přidělení). Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné až na výše rozvedené souvislosti. Důkazy byly jinak ve vzájemném souladu. Soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru strojírenství, protože to s ohledem na níže podanou právní kvalifikaci nebylo podstatné pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalobkyně jako agentura práce uzavřela s žalovaným jako zaměstnancem dne [datum] pracovní smlouvu na práci stolaře na úvazek 37,5 hodin týdně, se zkušební dobou do [datum] a s dočasným přidělením žalovaného k výkonu práce u jiného zaměstnavatele na adrese [adresa], tedy v sídle firmy [název]. Téhož dne žalobkyně jako agentura práce s [právnická osoba] uzavřela dohodu o dočasném přidělení žalovaného jako svého zaměstnance k dočasnému výkonu práce k [právnická osoba] na dobu od [datum] do [datum] na adrese [adresa], k práci stolaře se mzdou 149,63 Kč hrubého za hodinu. Téhož dne žalobkyně žalovaného k výkonu práce do firmy [název] vyslala, přičemž přidělovat žalovanému práci a kontrolovat ji byl oprávněn vedoucí zaměstnanec firmy [název] – [jméno] [příjmení], případně její vedoucí zaměstnanec na příslušném pracovišti. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán od [datum] do [datum], než byl jeho pracovní poměr rozvázán ve zkušební době, přičemž žalobkyně potvrdila, že neporušil pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem a že ve [právnická osoba] působil jako stolař na úvazek 37,5 hodin týdně. Žalovaný před vznikem škody nepodstoupil školení na práci s pojezdem montážního stolu. Dne [datum] žalovaný absolvoval u firmy [název] pracovní směnu jako montážní dělník – stolař. Spolu s ním na místě pracoval zkušenější zaměstnanec [název], [jméno] [příjmení]. Ten nebyl jeho nadřízeným, ale pouze zkušenějším pracovníkem, který koordinoval práci žalovaného a byl kompetentní udílet mu instrukce, kdyby žalovaný nevěděl, co má dělat. Pan [příjmení] na dané směně působil jako montážní dělník a navíc jako obsluha CNC stroje, takže měl narozdíl od žalovaného kvalifikaci i pro práci s tímto strojem. Přímým nadřízeným obou mužů byl [jméno] [příjmení], směnový mistr, který pro směnu sestavil plán výroby, který předal podřízeným zaměstnancům, aby podle něj pracovali. Pan [příjmení] průběžně chodil kontrolovat práci pánů [příjmení] i [celé jméno žalovaného]. Nadřízeným všech tří zaměstnanců pak byl [jméno] [příjmení], vedoucí výroby a prokurista firmy [název]. Zaměstnanci montovali domky za pomoci stroje [příjmení] [jméno] [anonymizováno]. Ten sestává ze dvou montážních stolů o rozměrech cca 12 x 3 m a výšce do 1 m nad zemí. Na stolech stolaři pracují s velkými díly, které opracovávají a montují. Pohyb obou stolů měří dva 28 – 30 m dlouhé gumové ozubené pásy, natažené vždy na dvou stranách stolu a položené na kovové konstrukci, jež vystupuje nad podlahu asi o 1 cm a udržuje je v rovině, a posléze natažené přes CNC stroj, tzv. most, který opracovává díly položené pod ním na obou montážních stolech. Dělníci s díly nejprve pracují na stolech. Poté zaměstnanec manuálně, tlačítkem, spustí pojezd toho kterého montážního stolu, který zajede pod most a zastaví se. Následně začne s díly pracovat CNC stroj, ovládaný v tomto případě pouze svědkem [příjmení]. Žalovaný byl kompetentní pouze k práci s díly na montážním stole a k ovládání pojezdu stolu, přičemž ovládání zahrnuje jedno tlačítko pro spuštění, druhé pro zastavení pojezdu a dvě další tlačítka s touž funkcí, pouze ve větší rychlosti. Žalovaný neměl kvalifikaci pro práci s mostem. Škoda vznikla tak, že svědek [příjmení] udělil žalovanému pokyn ke spuštění pojezdu montážního stolu. Žalovaný stiskl tlačítko a stůl se rozjel. Když stůl začal křižovat měřicí pás, v místě, na které žalovaný z místa, na němž právě stál, nemohl vidět, stály schůdky, které žalovaný předtím použil, aby vystoupil na montážní stůl a posléze z něj sestoupil. Stůl natlačil schůdky mezi pás a podkladovou konstrukci, čímž došlo k poškození schůdků i měřicího pásu. Svědek [příjmení] v okamžiku vydání pokynu ke spuštění o přítomnosti schůdků nevěděl. V tom okamžiku se na místě nacházeli pouze pánové [celé jméno žalovaného], [příjmení] a montážní dělník či dělníci pracující u druhého montážního stolu. Oba měřicí pásy k danému montážnímu stolu musely být zcela vyměněny, poněvadž CNC stroj pracuje podle pokynů výrobce s přesností na 2 mm a i malá trhlina mění fyzikální vlastnosti poškozeného pásu a tedy i přesnost, s níž měří, takže nelze dodržet její předepsanou úroveň. V tomto případě byl problém v tom, že pás zpevňuje 8 ocelových žil, z nichž byla část v okamžiku, kdy svědek [příjmení] přibyl na místo vzniku škody, přetržena. Tím pádem tento pás neměřil přesně a musel být vyměněn spolu s pásem sousedním, protože ten již neměl dostatečně podobné fyzikální vlastnosti jako pás nový, pročež by stroj jako celek nepracoval správně. Přesto zůstal montážní stůl s pojezdem po vzniku škody v provozu, jelikož si [právnická osoba] nemohla jeho odstávku dovolit. Následnou opravu koordinoval svědek [příjmení]. Fotografie poškozeného pásu byly zaslány [právnická osoba], která vystavila cenovou nabídku, kterou [právnická osoba] odsouhlasila, načež byly náhradní díly přepraveny do [obec], kde byly nainstalovány a stroj seřízen. Schůdky, o něž se měřicí pás poškodil, se na místě běžně používaly, přičemž k témuž posuvu montážního stolu, při němž škoda vznikla, došlo za směnu hned několikrát a před každým takovým posunem byly schůdky odstaveny. Se schůdky tudíž pracoval jak žalovaný, tak svědek [příjmení]. Společnost [název] spol. s r. o. vystavila [právnická osoba] dne [datum] fakturu na servis stroje [příjmení] [jméno] 120, znějící na částku 15 548 Kč s DPH, 12 849,59 Kč bez DPH, splatnou dne [datum]. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] vystavila [právnická osoba] dne [datum] fakturu za dodávku zboží, znějící na částku 3 902,60 EURO. Společnost [název] vystavila žalobkyni dne [datum] fakturu na náhradu škody způsobené žalovaným dne [datum], znějící na částku 109 791 Kč coby 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku žalovaného, přičemž skutečné náklady opravy činily 117 637,40 Kč (104 784,81 Kč za náhradní díl a 12 849,59 Kč za servis stroje), splatnou dne [datum]. Žalobkyně dne [datum] na základě zmíněné faktury převedla na účet firmy [název] právě částku 109 791 Kč a dne [datum] její zástupce žalovanému doporučeně odeslal předžalobní upomínku. Protože žalovaný k [právnická osoba] nastoupil dne [datum] a škoda vznikla dne [datum], neodpracoval v době od ledna do března [rok] 21 dnů, pročež žalobkyně určila jeho pravděpodobný hrubý výdělek – částkou 149,63 Kč za hodinu s tím, že tato částka nezahrnuje žádné variabilní složky mzdy, a jeho pravděpodobný měsíční výdělek žalovaného vyčíslila na 24 397 Kč (149,63 Kč x fond pracovní doby 37,5 hodin x 4,348 jako průměrný počet týdnů v měsíci).

6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako pracovní poměr žalobkyně jako zaměstnavatelky a agentury práce na jedné straně a žalovaného coby agenturního zaměstnance na straně druhé (§ 33n ve spojení s § 307a z. p.), v jehož rámci žalobkyně žalovanému zajistila dočasný výkon práce u uživatelky – [právnická osoba] - zatímco žalovaný tuto práci konal podle pokynů [právnická osoba] a na základě dohody o svém dočasném přidělení, uzavřené žalobkyní a [právnická osoba] (§ 307a z. p.). Právě [právnická osoba] byla po dobu dočasného přidělení žalovaného oprávněna ukládat mu pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci, dávat mu k tomu účelu pokyny, vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci (§ 309 odst. 1 první věta z. p.). [ulice] žalovaného pro [právnická osoba] měla charakter závislé práce (§ 307a ve spojení s § 2 z. p.). Vzhledem k tomu, že měl žalovaný způsobit škodu [právnická osoba], jejíž stroj měl poškodit, leč tuto škodu nahradila žalobkyně, posoudil soud žalobou uplatněnou pohledávku jako regresní nárok na náhradu škody, a to se všemi pracovněprávními specifiky (§ 2401 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), byť si je vědom chybějící kodifikace takového vztahu (§ 309 odst. 4 z. p.) – poněvadž je evidentní, že pokud by zde skutečně vznikla právní povinnost nahradit škodu způsobenou žalovaným, musí náhradu nést on. Protože by vznikla v rámci pracovního poměru při plnění pracovních úkolů žalovaného, nelze na tuto konstelaci neaplikovat právě z. p., a to i s přihlédnutím k ochranné funkci pracovního práva. Soud zde tudíž nejprve na skutkový děj, při němž vznikla škoda, aplikoval ustanovení § 250 odst. 1 z. p., podle nějž je„ zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Žalovaný zde měl povinnost, s níž byl seznámen na školení, případně pokyn svědka [příjmení] coby svého mentora. Ten sice nebyl vedoucím zaměstnancem (§ 11 z. p. a contrario), avšak jako výrazně zkušenější kmenový zaměstnanec [právnická osoba], který navíc oproti žalovanému ovládal i CNC stroj, byl bezpochyby kompetentní žalovanému daný pokyn k odstranění schůdků, nadto plynoucí z předchozího školení, udělit. Vzhledem k výše analyzovaným skutkovým zjištěním soud došel po vyhodnocení všech důkazů k názoru, že se schůdky na pracovišti v onom čase běžně používaly. Tím pádem je musel používat i svědek [příjmení] jako stolař. A tak nemohl žalovanému udělit pokyn, aby schůdky odstranil, protože na pracovišti nemají co dělat, přičemž žalovaný jeho pokyn nesplnil. Žalovaný zde nemohl porušit ani povinnost, o níž byl zpraven na školení, poněvadž žalobkyně neprokázala, že se mu takového školení skutečně dostalo. Tuto okolnost soud pokládá za právně významnou, neboť smyslem a účelem takového školení by bylo právě předejít podobným škodám, vzniklým z neznalosti pravidla, že se v trase stroje nesmí nacházet mechanická překážka, což je zcela základní informace, které se žalovanému jako nezkušenému agenturnímu zaměstnanci mělo předem dostat (§ 103 odst. 1 písm. f) z. p.). Jestliže se tak nestalo, žalovaný nemohl takové pravidlo porušit a o to větší odpovědnost za kontrolu jeho práce [právnická osoba] nesla, takže se neproškolení zásadním způsobem podílelo na vzniku škody – byla zde porušena důležitá právní povinnost zaměstnavatele (§ 103 odst. 2 první věta ve spojení s § 248 odst. 1 z. p.). Proto soud dále zvážil aplikaci ustanovení § 249 odst. 1 z. p., tedy možnost porušení všeobecné prevenční povinnosti. Ani výše předestřený skutkový závěr totiž nevylučuje možnost, že schůdky v trase pojezdu montážního stolu zanechal nakonec právě žalovaný, čímž mohl z nedbalosti porušit všeobecnou prevenční povinnost, poněvadž i bez školení by mělo být zřejmé, že je taková situace nebezpečná, jestliže žalovaný vypověděl, že se schůdky před spuštěním pojedu vícekrát za směnu odklízely. Žalovaný nicméně tvrdil i vypověděl, že na to si již nevzpomíná. A s ohledem na všechen výše rozebraný kontext nevěrohodnosti svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] v daném ohledu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla subjektivní důkazní břemeno ani k této skutečnosti (že schůdky na inkriminovaném místě zanechal žalovaný). Navíc je nutno si uvědomit, že i kdyby byla pravdivou skutková verze žalobkyně, že bylo použití schůdků zakázáno, tím spíše byli přinejmenším nadřízený zaměstnanec [jméno] [příjmení], který během směny chodil oba podřízené kontrolovat, a mentor [jméno] [příjmení] povinni zkontrolovat, že se takové zakázané nářadí na pracovišti nenachází. Taktomu však bylo i v dokazováním potvrzeném případě, kdy se schůdky použít směly, a to vzhledem k mnohem vyšší míře odpovědnosti za řádný výkon práce, který měli tito dva zaměstnanci vzhledem ke svým zkušenostem a postavení a pod dojmem faktu, že žalovaný předem nepodstoupil náležité školení, přičemž byl nezkušeným agenturním zaměstnancem, který ve [právnická osoba] působil teprve šestnáctým dnem. Tato druhá okolnost se rovněž citelně podílela na vzniku škody. Žalovaný tudíž neporušil žádnou právní povinnost. Proto u něj soud v tomto případě neshledává žádný podíl na škodě, takže nebyly naplněny skutkové znaky žádné ze základních norem v podobě ustanovení § 250 a § 249 z. p.

7. Z těchto všech důvodů soud po důkladné úvaze výrokem I. žalobu zamítl.

8. Výrok II. odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaný byl v řízení plně úspěšný, pročež by proti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení, které ovšem ani na přímou otázku soudu neuplatnil. Proto soud rozhodl tak, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.