16 C 37/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul Davidem Mařádkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na ulici [ulice] ve [obec] včetně jejího příslušenství, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 19 990 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo]. Žalobci jsou vůči žalovanému z této pohledávky oprávněni společně a nerozdílně. Žalobci se domáhali vyklizení výrokem I, specifikovaného bytu žalovaným se zdůvodněním, že jimi vlastněný byt pronajali žalovanému nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2014, přičemž nájemní poměr byl sjednán do 31. 12. 2020, skončil uplynutím doby, avšak žalovaný jej ani přes jejich výzvu nevyklidil. Žalovaný ponechal rozhodnutí na úvaze soudu, avšak dodal, že už v roce 2014, kdy uzavíral s žalobci nájemní smlouvu, upozorňoval na to, že v ní chybí údaj o trvalém bydlišti, druhý bankovní účet, na který mělo být za byt placeno, údaj o jeho manželce a také nesouhlasila částka vyúčtování služeb. V listopadu 2020 žalobci uvedli, že by byli rádi, kdyby bylo v nájmu pokračováno a žalobce předložil novou smlouvu, kterou však žalovaný nepodepsal, protože v ní opět chyběly zásadní údaje. Žalovaný měl málo prostoru na rozmyšlenou, zda novou nájemní smlouvu uzavře. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Mezi účastníky bylo nesporné, že nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu zanikl s koncem roku 2020 a že žalovaný byt stále užívá (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona [číslo] 2020 Sb., dále„ o. s. ř.“). To ostatně potvrzují důkazy v podobě nájemní smlouvy a výzvy k vyklizení. Z důkazu vyplynula následující skutková zjištění. Žalobci byt spoluvlastní jako SJM (snímek nahlížení do katastru nemovitostí). V dopisu ze dne 16. 12. 2020, který žalovaný osobně převzal o 2 dny později, žalobci žalovanému sdělili, že mu byt znova nepronajmou a že jej bude muset vyklidit do 7. 1. 2021 (dopis ze dne 16. 12. 2020 s dodejkou a podacím lístkem). V dopisu ze dne 8. 1. 2021, který žalovaný osobně převzal dne 11. 1. 2021, jej žalobci vyzvali, aby byt vyklidil, že si žalobci nepřejí, aby byt nadále užíval (dopis ze dne 8. 1. 2021 s dodejkou). Mezi účastníky probíhalo předsmluvní jednání o nájmu téhož bytu od 1. 1. 2021, leč smlouva uzavřena nebyla (koncept smlouvy o nájmu ze dne 1. 1. 2021). Výše uvedené důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu. Soud tedy založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Nájemní právo žalovaného zaniklo uplynutím doby a žalovaný byt stále užívá. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného vyklidit byt po skončení nájemního poměru (§ 2 292 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v prvním účinném znění, dále„ o. z.“). Je třeba říci, že žalobci nebyli povinni žalovanému byt znova pronajmout, protože byt je jejich vlastnictvím, s nímž mohou v mezích právního řádu nakládat tak, jak sami chtějí, a žalovaného z jeho užívání vyloučit (§ 1 012 první věta o. z.). Nenesou žádné nepříznivé právní následky svého rozhodnutí neuzavřít novou nájemní smlouvu (§ 1 728 odst. 1 o. z.). Obsah původní nájemní smlouvy nebyl v řízení relevantní; podstatné byly vzásadě jen dva momenty: 1. zda nájemní poměr skončil, 2. zda žalovaný byt i přesto užívá. A to k okamžiku vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Je nutno též zdůraznit, že žalovaný byl povinen byt vyklidit i bez výzvy žalobců. Podle § 2 292 první věty o. z. totiž„ nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí.“ Výzvou pronajímatele nebylo vyklizení bytu podmíněno ani v čl. II. odst. 3 nájemní smlouvy. Žalobci zamezili automatické prolongaci nájmu ve smyslu § 2 285 o. z. oběma dopisy, v nichž dali jasně najevo, že nechtějí žalovanému byt nadále pronajímat. Z těchto všech důvodů soud žalobě výrokem I. vyhověl a uložil žalovanému právní povinnost vyklidit byt do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem v o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě. Výrok II. odpovídá ustanovení § § 137 odst. 1, odst. 2, 142 odst. a 142a odst. 1 o. s. ř., protože advokát žalobců v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslal předžalobní upomínku a protože žalobci byli ve sporu plně úspěšní. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 5 000 Kč podle Položky 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění zákona č. 255/2019 Sb. a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění vyhlášky č. 121/2018 Sb., resp. 176/2020 Sb. (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 7 bodem 4. a § 12 odst. 4 a. t., paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. Soud nepřiznal náklady vyjádření žalobců ze dne 2. 3. 2021, protože k němu soud žalobce nevyzval a navíc nepřineslo do řízení nic nového. Proto soud dané náklady nepokládal za účelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Další složkou nákladů je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře v [obec] k soudu a zpět v délce 2 započatých půlhodin po 100 Kč, celkově tedy 200 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je možno přiznat požadované 2 půlhodiny (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.). Dále cestovné 188, 08832 Kč při ujeté vzdálenosti 32,80 km, kombinované spotřebě 4,80 l [číslo] km, vyhláškové ceně motorové nafty 27,80 Kč l a základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř., § 13 odst. 1 a. t., § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 589/2020 Sb. v právě účinném znění). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 2 601, 4985472 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. B) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 19 990 Kč. Žalobkyně má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalované, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 2 400 Kč; 600 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 2 400 Kč; 600 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 2 400 Kč; 600 Kč; účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 2 400 Kč; 600 Kč; celkem 2 601, 4985472 Kč Lhůtu k zaplacení soud ve výroku II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě. Soud určil, že jsou žalobci z pohledávky na náhradě procesních nákladů oprávněni společně a nerozdílně, protože jako na bezpodílové spoluvlastníky nemůže výrok rozsudku o věci samé znít vůči každému z nich (§ 140 odst. 1 třetí věta per analogiam ve spojení s § 91 odst. 2 o. s. ř.). To znamená, že každý z žalovaných může samostatně požadovat splnění celého dluhu, nicméně v rozsahu uspokojení takto uplatněné pohledávky tato zaniká z pohledu obou žalobců (§ § 1877 první věta, 1878 odst. 2 o. z.).