16 C 416/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 516 891,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 393 399 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 393 399 Kč za dobu od 5. 3. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 516 891,95 Kč, úroku z prodlení z částky 500 000 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, úroku 8,19 % ročně z částky 500 000 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení se zdůvodněním, že mezi žalovanou a právnická osoba - stavební spořitelna a.s. (dále„ původní věřitelka“) byla dne 24. 3. 2016 uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření číslo ze dne 23. 3. 2016. Na základě této Smlouvy se původní věřitelka zavázala zřídit a vést žalované účet stavebního spoření do cílové částky a dále poskytnout žalované při splnění sjednaných podmínek překlenovací úvěr a případně též úvěr ze stavebního spoření. Úvěr byl ujednán jako účelový za účelem financování účelu specifikovaného v čl. II. bodu 3 Smlouvy. Původní věřitelka tedy pro žalovaného vedla účet stavebního spoření a v souladu se smluvními ujednáními, zde čl. II. odst. 1 písm. a) Smlouvy poskytla žalované dne 26. 4. 2016 úvěr ve sjednané výši 500 000 Kč formou bezhotovostního převodu na úče specifikovaný v čl. II Smlouvy. Žalovaná se zavázala v rámci překlenovacího úvěru hradit měsíční splátku připadající na obchodní úrok ve výši 3 413 Kč, splatnou vždy k poslednímu pracovnímu dni v měsíci. Nad rámec uvedeného se zavázala k úhradě k úhradě pravidelné měsíční splátky povinného spoření ve výši 1 005 Kč splatné vždy k poslednímu pracovnímu dni v měsíci. Obchodní úrok byl sjednán v čl. III. odst. 3 Smlouvy, zde ve výši 8,19 %. Celkový počet měsíčních splátek překlenovacího úvěru, do předpokládaného termínu přidělení cílové částky při řádném splácení úvěru jak uvedeno výše byl 189. Ve fázi překlenovacího úvěru nedochází ke snižování jistiny úvěru, úvěrovaný splácí pouze úroky a na vkladovém účtu stavebního spoření spoří sjednané částky ve výši sjednané splátky povinného spoření. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nehradila, souhrnně uhradila toliko částku 106 601 Kč. K prodlení došlo v měsíci číslo, od té doby nebyla připsána žádná splátka. S ohledem na prodlení dlužníka s úhradou dluhu využil oprávněný svého oprávnění odstoupit od úvěrové smlouvy a prohlásit dlužnou pohledávku za splatnou v souladu s čl. XI odst. 2 a odst. 3 úvěrových podmínek, respektive odstoupit od smlouvy a domáhat se vrácení poskytnuté částky včetně příslušenství. Struktura žalované pohledávky je následující: v částce 500 000 Kč tvořena dlužnou jistinou; v částce 1.000 Kč je pohledávka tvořena dlužnými poplatky za odeslání výzev k úhradě, tj. 2 x 500 Kč (viz sazebník čl. II bod 8 a 9); v částce 15 591,95 Kč je pohledávka tvořena kapitalizovaným obchodním úrokem, kapitalizovaným ke dni zesplatnění pohledávky; v částce 300 Kč je pohledávka tvořena tzv. ABC costs dle ceníku žalobce. Souhrnně jde o částku 516 891,95 Kč. Dále obchodní úrok a od data následujícího po prohlášení pohledávky za splatnou též úrok z prodlení, a to z částky dlužné jistiny od 5. 3. 2019. Ohledně částky ve výši 300 Kč, že tato představuje částku nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy se jedná o rozpočet režijních nákladů mezi jednotlivé pohledávky, které byly na žalobkyni postoupeny. Tyto náklady jsou pak stanoveny v paušalizované výši, kdy se jedná o režijní náklady, které průměrně připadají na každou z pohledávek. Konkrétně se pak jedná o náklady specifikované v přiloženém sazebníku, obecně řečeno jde o náklady vzniklé v rámci procesu správy jednotlivého případu v jeho předsoudní fázi. Přiložený sazebník pak obsahuje přehled jednotlivých druhů režijních nákladů uplatňovaných žalobkyní a zároveň obsahuje vyčíslení celkového počtu minut průměrně připadajících na určitý úkon a výši. Původní věřitelka při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházela z informací získaných od žalované. Ta byla zejména dotazována s ohledem na výši úvěru na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň se však původní věřitelka nespokojila toliko s tvrzeními žalované a vyvinula aktivní činnost k získání informací o jejích finančních poměrech. Zejména pak ověřila získané informace nahlédnutím do BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Zároveň původní věřitelka zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Při vyhodnocování rizik u úvěrovaného zároveň porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce žalované s historickými daty Českého statistického úřadu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky stanovila výši disponibilních příjmů žalované, kterou poměřil její výdajovou stránkou, jejíž výši si ověřil z interních i externích zdrojů. V případě žalované po individuálním vyhodnocení poměrů při zohlednění výše stanovené splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledal, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Původní věřitelka tedy s ohledem na výše uvedené kladla na posouzení úvěruschopnosti velký důraz, přičemž v případě nesplnění nezbytných podmínek ze strany žalované by úvěr žalovanému neposkytl. Při posuzování zdejšího případu vycházela věřitelka z údajů poskytnutých žalované v Žádosti klienta o úvěr, když žalovaná žádala o úvěr ve výši 500 000 Kč. Žádost hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jeho společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Hodnocení úvěruschopnosti je vždy individuální; v případě žalovaného v zaměstnaneckém poměru vychází původní věřitelka z příjmu, který žalovaná doloží v potvrzení o příjmu nebo deklaruje, zde ve výši 16 612 Kč (ověřeno potvrzením o výši příjmu). Při hodnocení úvěruschopnosti žalované tak byl porovnán její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalované, z interních zdrojů bylo dále zjištěno, že žalovaná měla v době podání žádosti vůči třetím osobám úvěrové závazky ve výši 4 700 Kč měsíčně. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval, a nedostavila se ani k jednáním. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Původní věřitelka s žalovanou dne 24. 3. 2016 uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření číslo, v níž se původní věřitelka zavázala žalované na její požádání poskytnout překlenovací úvěr nezajištěný zástavním právem do částky 500 000 Kč, za účelem splacení úvěru nebo půjčky použitých na financování bytových potřeb, na její účet stavebního spoření číslo pokud by žalovaná o čerpání požádala do 31. 12. 2016, a zároveň úvěr ze stavebního spoření ve výši rozdílu mezi cílovou částkou spoření a zůstatku na účtu stavebního spoření ke dni přidělení částky za výše specifikovaným účelem za předpokladu, že žalovaná vyčerpá peníze do 3 let od přidělení cílové částky. Překlenovací úvěr měl být úročen až do okamžiku přidělení cílové částky pevnou sazbou 8,19 % p. a. a žalovaná se jej zavázala splácet ve splátkách po 3 413 Kč. V této splátce byl zahrnut jen řádný úrok. Do okamžiku přidělení cílové částky měla žalovaná uhradit 189 splátek. Zároveň se zavázala vkládat na účet stavebního spoření částku 1 005 Kč měsíčně. V případě prodlení se žalovaná zavázala zaplatit původní věřitelce úrok z prodlení v zákonné výši (návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření a žádost o překlenovací úvěr, smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření). Žalovaná překlenovací úvěr čerpala dne 26. 4. 2016 ve výši 500 000 Kč, naposled platila dne 4. 3. 2019 (platební historie). Do dne 26. 2. 2021 žalovaná na překlenovací úvěr splatila celkem 106 601 Kč (tamtéž). Původní věřitelka žalovanou poprvé vyzvala k zaplacení celého úvěru v dopise ze dne 4. 3. 2019, který jí doporučeně odeslala (oznámení o odstoupení od úvěrové smlouvy s dodejkou). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni jako část souboru pohledávek, což oznámila žalované doporučeným dopisem, přičemž za soubor pohledávek byla zaplacena sjednaná kupní cena (smlouva o postoupení pohledávek, Příloha číslo – Seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem, potvrzení o zaplacení). Zaměstnavatel žalované v rámci analýzy její úvěruschopnosti původní věřitelce potvrdil, že u něj žalovaná pracuje od 1. 6. 2015, není ve zkušební ani výpovědní době a její průměrná čistá měsíční mzda za posledních 9 měsíců činila 16 612 Kč (potvrzení o výši příjmu). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů sama, splácí jiný úvěr splátkou 4 700 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 100 Kč, jiné výdaje 100 Kč (návrh na uzavření smlouvy). Žalobkyně soudu předložila dokument nazvaný„ vyjádření k posouzení úvěruschopnosti,“ který postrádá podpis i jakýkoli jiný verifikační či autentizační prvek a z nějž plyne, že měla být úvěruschopnost žalované posouzena v souladu s předpisy banky a způsobem, popsaným žalobkyní v doplnění žaloby. V rejstříku exekucí nebyla žalovaná lustrována (vyjádření k posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně soudu rovněž předložila tzv. ABC Costs ceník, který definuje náklady vymáhání pohledávky na straně samotné žalobkyně (ABC Costs – ceník služeb). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na vyjádření k posouzení úvěruschopnosti, neboť to postrádá verifikační či autentizační prvek, nebylo podpořeno důkazy v podobě výpisů z jednotlivých databází, které jsou v něm uvedeny a není jasné, jak vzniklo – soud je vyhodnotil spíše jako de facto tvrzení žalobkyně, než jako důkaz. Důkazy byly jinak ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Původní věřitelka s žalovanou dne 24. 3. 2016 uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření číslo, v níž se původní věřitelka zavázala žalované na její požádání poskytnout překlenovací úvěr nezajištěný zástavním právem do částky 500 000 Kč, za účelem splacení úvěru nebo půjčky použitých na financování bytových potřeb, na její účet stavebního spoření číslo pokud by žalovaná o čerpání požádala do 31. 12. 2016, a zároveň úvěr ze stavebního spoření ve výši rozdílu mezi cílovou částkou spoření a zůstatku na účtu stavebního spoření ke dni přidělení částky za výše specifikovaným účelem za předpokladu, že žalovaná vyčerpá peníze do 3 let od přidělení cílové částky. Překlenovací úvěr měl být úročen až do okamžiku přidělení cílové částky pevnou sazbou 8,19 % p. a. a žalovaná se jej zavázala splácet ve splátkách po 3 413 Kč. V této splátce byl zahrnut jen řádný úrok. Do okamžiku přidělení cílové částky měla žalovaná uhradit 189 splátek. Zároveň se zavázala vkládat na účet stavebního spoření částku 1 005 Kč měsíčně. V případě prodlení se žalovaná zavázala zaplatit původní věřitelce úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná překlenovací úvěr čerpala dne 26. 4. 2016 ve výši 500 000 Kč, naposled platila dne 4. 3. 2019. Do dne 26. 2. 2021 žalovaná na překlenovací úvěr splatila celkem 106 601 Kč. Původní věřitelka žalovanou poprvé vyzvala k zaplacení celého úvěru v dopise ze dne 4. 3. 2019, který jí doporučeně odeslala. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni jako část souboru pohledávek, což oznámila žalované doporučeným dopisem, přičemž za soubor pohledávek byla zaplacena sjednaná kupní cena. Zaměstnavatel žalované v rámci analýzy její úvěruschopnosti původní věřitelce potvrdil, že u něj žalovaná pracuje od 1. 6. 2015, není ve zkušební ani výpovědní době a její průměrná čistá měsíční mzda za posledních 9 měsíců činila 16 612 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů sama, splácí jiný úvěr splátkou 4 700 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 100 Kč, jiné výdaje 100 Kč.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887, 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 1 druhá věta zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ § 2395n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 3 písm. a) z. s. ú.). Splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými úroky. Žalobkyně nicméně neprokázala, že původní věřitelka splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 první věty z. s. ú. Žalobkyně ani netvrdila, že by původní věřitelka zkoumala otázku, jaké konkrétní výdaje má žalovaná, přestože výdaje ve výši 200 Kč měsíčně jsou nereálně nízké i v situaci, kdy žalovaná bydlí s rodiči (kromě splátek stávajícího úvěru). Původní věřitelka nezkoumala otázku, zda žalovaná s rodiči společně finančně hospodaří (čemuž by napovídala výše jejích měsíčních výdajů) ani jsou alespoň obecně sociální poměry jejích rodičů. obec individualizovaného zkoumání se omezila na obecné statistické modely, které soud nepovažuje za dostatečně průkazné. Žalobkyně nebyla schopna ani přes dvojí výzvu soudu přesně specifikovat ony„ předpisy banky,“ v souladu s nimiž měla původní věřitelka postupovat. Proto nebylo možno objektivně vyhodnotit, zda si původní věřitelka skutečně počínala konformně, ani zda tyto předpisy byly v souladu se zákonem. Důkazy o nahlédnutí do jednotlivých tvrzených databází pak žalobkyně nepředložila. Navíc sama uvedla, že do rejstříku exekucí banka nenahlédla, ačkoli ani na základě ostatních důkazů nelze vyloučit možnost, že žalovaná mohla mít exekučně vymáhaný dluh. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla subjektivní důkazní břemeno k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 9 odst. 1 druhá věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 500 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ 1879 ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887 o. z.). Původní věřitelka vyzvala žalovanou k zaplacení již ve výše specifikované výzvě (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že od 5. 3. 2019 byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně žalované poskytla 500 000 Kč, žalovaná splatila 106 601 Kč, takže rozdíl ve výši 393 399 Kč představuje její bezdůvodné obohacení. Žalovaná se ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 9,75 % ročně (§ 1968, § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl, protože ostatní platby plynuly ze smlouvy, která však byla absolutně neplatná. Na okraj soud v tomto kontextu dodává, že pokud jde o tzv. ABC Costs, žalobkyně ani netvrdila, na základě kterého zákonného ustanovení i smluvního ujednání měla vůči žalované právo na jejich zaplacení. Jde o poplatky podle jejího ceníku, nicméně ona sama s žalovanou žádnou smlouvu neuzavřela. Ustanovení § 513 o. z., které jako příslušenství pohledávky zakotvuje náklady spojené s uplatněním pohledávky, je pouze definičním ustanovením, které nezakládá právo na náhradu těchto nákladů, jako je tomu v případě úroků z prodlení v ustanovení § 1970 o. z.

7. Ve výroku III. soud využil pravomoci dané mu ustanovením § 151 odst. 6 o. s. ř. a o náhradě nákladů řízení rozhodne teprve samostatným usnesením. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou v tomto rozsudku, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.