16 C 433/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 8 416,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: -) částku 8 416,74 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 1 323,69 Kč, -) úrok 8,25 % ročně z částky 7 885,74 Kč za dobu od 23. 9. 2021 do zaplacení, -) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 163,24 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 22. 9. 2021, -) úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 416,74 Kč za dobu od 23. 9. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., evidenční číslo ČAK: 15 312.

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výrokem I. jakožto nesplaceného revolvingového úvěru včetně poplatků a příslušenství, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy [číslo] ze dne 18. 1. 2005.

2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

3. Soud založil rozsudek na následujícím skutkovém závěru. Dne 18. 1. 2005 žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se mu společnost zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný právo opakovaně čerpat vždy do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce prostřednictvím kreditní karty a který se spolu s úrokem zavázal splácet částkou 400 Kč měsíčně splatnou vždy 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaný čerpal celkem 31 400 Kč. Splatil celkově 78 564 Kč. Porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, načež věřitelka využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 16. 6. 2021 výzvou, doporučeně odeslanou téhož dne, v níž žalovanému poskytla lhůtu k zaplacení do 14 dnů od sepsání výzvy. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Žalovaný zůstal v souladu se zákonem, smlouvou a s úvěrovými podmínkami, jež se staly její součástí, dlužen na neuhrazené jistině částku 7 885,74 Kč, poplatek za výpis z účtu ve výši 35 Kč, náklady na vymáhání – za platební upomínky – ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 96 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 323,69 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby, konkrétně ve výši 26,28 % p. a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 17. 6. 2021, do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 22. 9. 2021, z částky 7 885,74 Kč), úrok ve výši 26,28 % p. a. od 23. 9. 2021 do zaplacení z částky 7 885,74 Kč (tj. obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení), úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 163,24 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žaloby), úrok z prodlení v zákonné výši od 23. 9. 2021 do zaplacení z částky 8 416,74 Kč. Žalobkyně se stala věřitelkou žalované pohledávky po původní věřitelce jako její právní nástupkyně, vzešlá z projektu rozdělení své právní předchůdkyně.

4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze spotřebitelského úvěru v právní formě úvěru a v jeho rámci mimojiné jako dluh žalovaného na smluvní pokutě a nákladech uplatnění pohledávky (§ 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., dále„ z. s. ú.,“ ve spojení s § 497n zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a s § 544 odst. 1 a 2, § 122 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ obč. zák.“). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 2 písm. c) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 2 písm. b) z. s. ú.). Přenechala žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vrátit s příslušným úrokem a poplatky. Žalovaná pohledávka se stala splatnou dojitím oznámení o zesplatnění žalovanému. Vzhledem k výše specifikované době doručování dopisu a poskytnuté platební lhůtě se tedy žalovaný nejpozději dnem 1. 7. 2021 ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,50 % ročně (§ 517 odst. 1 první věta, odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Pokud jde o řádný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 7 885,74 Kč za dobu od 23. 9. 2021 do zaplacení, ten plyne z ustanovení § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, podle nějž„ dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.“ Podle § 122 odst. 4 pak„ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“ Smlouva byla uzavřena před nabytím účinnosti tohoto zákona, žalovaný se dostal do prodlení až po něm a smluvní partneři přitom sjednali úrokovou sazbu 26,28 % ročně, tedy vyšší, než odpovídá zmíněným ustanovením. Navíc byl soud vázán žalobou (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Proto žalobkyni přiznal úrok pouze v procentní výši výrokem I. specifikované. Žalobkyně tudíž prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku.

5. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává žaloby lišící se prakticky jen minimálně. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč 6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.