16 C 46/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou zmocněnkyní jméno příjmení narozenou dne 20. 6. 1979 bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživném

I. Žalovaný je s účinky od 1. 9. 2021 do 18. 9. 2022 včetně povinen platit žalobkyni pouze a jen výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, a to vždy 1. dne v kalendářním měsíci za tento kalendářní měsíc.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2021 do 18. 9. 2022 včetně ve výši 42 900 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od doručení tohoto rozsudku žalovanému.

III. Soud částečně zamítá žalobu co do výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 2021 do 18. 9. 2022 včetně a co do výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně za dobu od 19. 9. 2022.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala„ obnovení výživného“ na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2021 se zdůvodněním, že [název soudu] naposledy určil žalovanému výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni ve výši 2 600 Kč měsíčně s účinky od 1. 6. 2019. V té době žalobkyně studovala 4. ročník střední školy, který zakončila neúspěšně, bez maturitní zkoušky. Studium ukončila dne 31. 8. 2020, zaregistrovala se jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce a zanedlouho si našla práci u firmy [právnická osoba] [příjmení]. V té době si též našla vlastní bydlení na výše specifikované adrese, kde bydlí dodnes sama, přičemž měsíční náklady bydlení činí 9 000 Kč. Ode dne 1. 9. 2021 žalobkyně opět studuje čtvrtý ročník téže střední školy, který chce absolvovat s úspěšnou maturitou. Ta byla plánována na září 2022 poté, kdy žalobkyně k maturitě v květnovém termínu nebyla připuštěna kvůli tomu, že nebyla klasifikována z tělocviku. K připuštění k maturitě přitom stačilo, aby byla z tělocviku klasifikována známkou 1 – 4. Nakonec žalobkyně podstoupila kromě tělocviku i další zkoušku a k maturitě by měla jít teprve v květnu 2023. Zároveň se ode dne 19. 9. 2022 nachází v evidenci uchazečů o zaměstnání. Všechny výdaje žalobkyni hradí její matka, obecná zmocněnkyně, která má vyživovací povinnost ještě k [jméno] [příjmení] (roč. [rok]). Žalobkyně se s žalovaným nestýká, žalovaný za dobu od září 2021 zaplatil pouze výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně za měsíce září 2021 – listopad 2021 včetně. Žalobkyně je zdravá. Obecná zmocněnkyně žalobkyni platí kromě nákladů bydlení též mobilní tarif částkou 400 Kč měsíčně, úrazové pojištění částkou 700 Kč měsíčně, stavební spoření částkou 1 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný uvedl, že by s žalobou souhlasil, kdyby mu ze mzdy nebyly exekučně strhávány tak vysoké částky. Soud by měl výživné určit jen za dobu studia žalobkyně. Žalovaný potvrdil, že se s žalobkyní nestýká a že jí za dobu od září 2021 zaplatil pouze výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně za měsíce září 2021 – listopad 2021 včetně. Žalobkyni byla vždy poskytnuta finanční částka v hotovosti, v naléhavém případě ze strany žalobkyně byly peníze zaslány z účtu. V době od dubna 2020 do srpna 2020 bydlela žalobkyně na adrese [obec a číslo] s přítelkyní žalovaného a se dvěma nezletilými dětmi, které spolu vychovávají. Po tuto dobu využívala veškeré„ služby.“ Cca od září 2020 si našla žalobkyně s přítelem bydlení, dostala vybavení do začátku, např. televizi v hodnotě 10 000kč, židle, skleničky, tablet, telefon a nějaké drobnosti. Od nástupu do zaměstnání jsou žalovanému strhávány ze mzdy exekuce v nemalé výši. Co se týče zbytku částky, kterou obdrží, vynaloží ji na cestu do práce, ke které používá vlastní automobil, jelikož se jinak nedostane kvůli brzkému rannímu vstávání, které se neustále mění v závislosti na směnách. Zbytek finančních prostředků vynaloží na chod domácnosti, což stačí na hodně skromné přežití celého měsíce.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z úřední činnosti je mu známo, že naposledy žalovanému uložil povinnost platit výživné (tehdy nezletilé) žalobkyni pravomocným rozsudkem ze dne 27. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], jímž schválil dohodu rodičů, podle níž žalovanému výživné s účinky od 1. 6. 2019 zvýšil na částku 2 600 Kč měsíčně. Obecná zmocněnkyně má s žalovaným ještě syna [jméno] (ročník [rok]), přičemž zmíněným rozsudkem bylo žalovanému uloženo platit na jeho výživu částku 2 500 Kč měsíčně a pravomocným rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], soud žalovanému s účinky od 1. 1. 2022 zvýšil výživné na částku 4 000 Kč měsíčně. Pravomocným rozsudkem ze dne 1. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], pak soud zamítl žalobu žalovaného na snížení výživného pro syna [jméno]. Z níže uvedených důkazů pak vyplynula tato zjištění. Žalovaná je od 1. 9. 2021 studentkou 4. ročníku [název školy] [anonymizována tři slova] [obec], oboru [označení oboru], v denní formě, přičemž poslední studium uskutečněné v době od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2020 skončilo neúspěchem při maturitní zkoušce, aktuální studium by tudíž mělo být završeno právě maturitou (potvrzení o školní docházce ze dne 12. 1. a 14. 3. 2022, spis zn. [spisová značka]). Žalobkyně obývá pronajatý byt na adrese uvedené v záhlaví, přičemž kauce činila 11 400 Kč, nájemné a zálohy za služby v době od října 2021 do března 2022 vždy buď 8 310 Kč, nebo 7 990 Kč (náklady bydlení). Ve službách nebyla zahrnuta dodávka plynu ani elektřiny, přičemž zálohy činily v době od srpna 2021 300 Kč měsíčně v případě plynu, v případě elektřiny potom 700 Kč měsíčně (plán záloh, náklady bydlení). Žalobkyně má stavební spoření, na jehož účet byla v době od 13. 9. 2021 do 22. 4. 2022 vložena částka 7 800 Kč. Obecná zmocněnkyně pak žalobkyni v období 13. 2. 2022 – 8. 4. 2022 zaslala částku 15 900 Kč (výpisy z účtů). Cena mobilního tarifu žalobkyně byla v zúčtovacím období 10. 3. – 9. 4. 2022 400,78 Kč (vyúčtování Vodafone). V době od 1. 9. 2021 do 8. 2. 2022 žalovaný žalobkyni zaplatil 7 500 Kč (pohyby na účtu, shodná skutková tvrzení účastníků). Průměrná čistá měsíční mzda žalovaného za dobu od listopadu 2021 do července 2022 včetně činila 32 590 Kč, po srážkách ze mzdy 17 037 Kč. Po odečtení pouze výživného pro [jméno] [příjmení] (2 500 Kč měsíčně do 31. 12. 2021 a 4 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2022) by pak průměrná čistá měsíční mzda žalovaného ve výše uvedeném období činila 28 923 Kč. Žalovaný působí v pracovním poměru [profese] na dobu určitou, do 31. 8. 2024, ve společnosti [právnická osoba], na úvazek 7,75 a s pracovní dobou 38,75 hodin týdně, přičemž mnohdy pracuje přesčas, což se projevuje vyšší mzdou. Nemá zdravotní omezení (zprávy zaměstnavatele žalovaného, spis zn. [spisová značka]). Proti žalovanému je vedena exekuce na nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění, penále a náklady exekuce v celkové výši 95 304 Kč ke dni 29. 11. 2021 (exekuční příkaz). Žalovaný dne 25. 4. 2022 se svou přítelkyní [jméno] [příjmení] uzavřel dohodu, podle níž se žalovaný zavázal platit na společné děti [jméno] (roč. [rok]) a [jméno] (roč. [rok]) [příjmení] výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně na každého (dohoda o výši výživného). Žalobkyně si s žalovaným před zahájením řízení vyměnila SMS zprávy, z nichž vyplynulo, že žalovaný uvedl, že nemůže pravidelně posílat požadované výživné, protože má vysoké srážky ze mzdy (SMS komunikace). Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních provedených důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení ani meritum sporu. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Z úřední činnosti je mu známo, že naposledy žalovanému uložil povinnost platit výživné (tehdy nezletilé) žalobkyni pravomocným rozsudkem ze dne 27. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], jímž schválil dohodu rodičů, podle níž žalovanému výživné s účinky od 1. 6. 2019 zvýšil na částku 2 600 Kč měsíčně. Obecná zmocněnkyně má s žalovaným ještě syna [jméno] (ročník [rok]), přičemž zmíněným rozsudkem bylo žalovanému uloženo platit na jeho výživu částku 2 500 Kč měsíčně a pravomocným rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], soud žalovanému s účinky od 1. 1. 2022 zvýšil výživné pro [jméno] na částku 4 000 Kč měsíčně. Pravomocným rozsudkem ze dne 1. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], pak soud zamítl žalobu žalovaného na snížení výživného pro syna [jméno]. Z níže uvedených důkazů pak vyplynula tato zjištění. Žalovaná je od 1. 9. 2021 studentkou 4. ročníku [název školy] [anonymizována tři slova] [obec], oboru [označení oboru], v denní formě, přičemž poslední studium uskutečněné v době od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2020 skončilo neúspěchem při maturitní zkoušce, aktuální studium by tudíž mělo být završeno právě maturitou. Žalobkyně obývá pronajatý byt na adrese uvedené v záhlaví, přičemž kauce činila 11 400 Kč, nájemné a zálohy za služby v době od října 2021 do března 2022 vždy buď 8 310 Kč, nebo 7 990 Kč. Ve službách nebyla zahrnuta dodávka plynu ani elektřiny, přičemž zálohy činily v době od srpna 2021 300 Kč měsíčně v případě plynu, v případě elektřiny potom 700 Kč měsíčně. Žalobkyně má stavební spoření, na jehož účet byla v době od 13. 9. 2021 do 22. 4. 2022 vložena částka 7 800 Kč. Obecná zmocněnkyně pak žalobkyni v období 13. 2. 2022 – 8. 4. 2022 zaslala částku 15 900 Kč (výpisy z účtů). Cena mobilního tarifu žalobkyně byla v zúčtovacím období 10. 3. – 9. 4. 2022 400,78 Kč. V době od 1. 9. 2021 do 8. 2. 2022 žalovaný žalobkyni zaplatil 7 500 Kč. Průměrná čistá měsíční mzda žalovaného za dobu od listopadu 2021 do července 2022 včetně činila 32 590 Kč, po srážkách ze mzdy 17 037 Kč. Po odečtení pouze výživného pro [jméno] [příjmení] (2 500 Kč měsíčně do 31. 12. 2021 a 4 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2022) by pak průměrná čistá měsíční mzda žalovaného ve výše uvedeném období činila 28 923 Kč. Žalovaný působí v pracovním poměru řidiče na dobu určitou, do 31. 8. 2024, ve společnosti [právnická osoba], na úvazek 7,75 a s pracovní dobou 38,75 hodin týdně, přičemž mnohdy pracuje přesčas, což se projevuje vyšší mzdou. Nemá zdravotní omezení. Proti žalovanému je vedena exekuce na nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění, penále a náklady exekuce v celkové výši 95 304 Kč ke dni 29. 11. 2021. Žalovaný dne 25. 4. 2022 se svou přítelkyní [jméno] [příjmení] uzavřel dohodu, podle níž se žalovaný zavázal platit na společné děti [jméno] (roč. [rok]) a [jméno] (roč. [rok]) [příjmení] výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně na každého. Žalobkyně si s žalovaným před zahájením řízení vyměnila SMS zprávy, z nichž vyplynulo, že žalovaný uvedl, že nemůže pravidelně posílat požadované výživné, protože má vysoké srážky ze mzdy.

5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní nárok žalobkyně proti žalovanému - svému otci - na výživné (§ 910 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Podle § 911 o. z.„ lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.“ Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni zanikla 1. 9. 2020, kdy žalobkyně neúspěšně zakončila studium střední školy, zaregistrovala se na úřadu práce a vkrátku si práci skutečně našla. Byla tudíž objektivně schopna sama se živit. Tím pádem žalovanému zanikla povinnost platit výživné podle rozsudku [číslo jednací]. Ta se ovšem obnovila dnem 1. 9. 2021, kdy žalobkyně opět zahájila studium téže školy v témže oboru, a to rovnou 4. (maturitního) ročníku v denní formě. Tím pádem je přirozené, že od té doby opět byla vytížena studiem a nebylo po ní možno spravedlivě žádat, aby se živila sama. Toto studium soud pokládá za řádnou přípravu na budoucí povolání, protože je bezpochyby v zájmu žalobkyně i celé společnosti, aby si doplnila vzdělání a posléze se tedy snáze uplatnila na trhu práce. Dané studium přitom logicky navazuje na dřívější. Z žádného ustanovení právního řádu neplyne, že by se jednou zaniklá vyživovací povinnost nemohla znovu aktivovat; je-li naopak znovu naplněna skutková podstata ustanovení § 911 o. z., vyživovací povinnost se obnovuje. Tak je tomu i v projednávaném případě. Právě proto pak soud výrok I. formuloval bez citace dřívějšího rozsudku [číslo jednací]. Soud totiž výživné nezvýšil, nýbrž nově stanovil, protože vyživovací povinnost podle zmíněného rozsudku následně zanikla. Slovní spojení„ pouze a jen,“ vtělené do výroku I., pak má odstranit všechny potenciální pochybnosti o tom, zda je žalovaný žalobkyni povinen kromě tam uvedené částky 4 000 Kč měsíčně platit i jiné výživné. Výživné tak činí v souhrnu pouze a jen částku 4 000 Kč měsíčně. Soud výživné přiznal počínaje dnem 1. 9. 2021, přestože byla žaloba podána dne 9. 2. 2022, poněvadž podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat zpětně i zletilému dítěti. Soud však povinnost žalovaného ve výrocích I. a II. časově ohraničil dnem 18. 9. 2022, protože ode dne následujícího žalobkyně opět nabyla schopnost sama se živit, takže vyživovací povinnost žalovaného znovu zanikla. Žalobkyně totiž maturitu nesložila (resp. k ní nebyla vůbec připuštěna) ani na třetí pokus v září 2022 a zároveň se podle obecné zmocněnkyně dne 19. 9. 2022 zaregistrovala na úřadu práce. Takový počet příležitostí k završení studia pro jednadvacetiletou slečnu, která zjevně počítá s tím, že se začne vbrzku živit sama, přičemž už delší dobu také sama bydlí, soud považuje za dostatečný. Žalobkyně zároveň registrací na úřadu práce jednoznačně projevila vůli si již nyní najít zaměstnání, čemuž odpovídá i fakt, že jí k úspěšnému dovršení studia chybí pouze opravné zkoušky a maturita. Proto okolnost, že maturitu dosud nesložila, již nemůže být přičtena k tíži žalovanému. Jeho vyživovací povinnost tudíž zanikla dnem 19. 9. 2022 a výroky I. a II. znamenají, že není povinen od 19. 9. 2022 žalobkyni platit žádné další výživné. Musí však zaplatit dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2021 do 18. 9. 2022, vyčíslené výrokem II.

6. Při úvaze o výši výživného soud vycházel ze schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného (§ 913 odst. 1 o. z.), míry jeho zájmu o žalobkyni (§ 913 odst. 2 o. z.), práva žalobkyně na stejnou životní úroveň, jakou má žalovaný (§ 915 odst. 1 o. z.) a z odůvodněných potřeb žalobkyně (§ 913 odst. 1 o. z.). Soud v tomto kontextu uvážil fakt, že žalovaný je zdravý, jeho pracovní poměr plně pokrývá období, za něž bylo výživné přiznáno, má pravidelný příjem a že výživné je přednostní pohledávkou, takže ostatní dluhy žalovaného nejsou důvodem k zamítnutí žaloby. Okolnost, že si žalovaný později pořídil další dvě děti, je nepochybně jeho právem, vyživovací povinnost k nim by ovšem zásadně neměla jít na úkor vyživovací povinnosti ke starší dceři. Žalovaný se s žalobkyní nestýká a výživné spíše neplatí, narozdíl od obecné zmocněnkyně, která pokrývá převážnou část potřeb žalobkyně. Na druhou stranu je žalobkyně samotná zdravá a nemá žádné nadstandardní potřeby. Podle názoru soudu navíc v době, kdy jsou ceny bydlení již dlouhodobě značně vysoké, kdy v roce 2022 nastala bezprecedentní inflace mající vliv též na ceny energií a současně žalobkyně ještě neživí samu sebe, nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby nesl polovinu nákladů samostatného bydlení žalobkyně, které v daném období žádná vážná překážka nebránila snížit náklady na své bydlení např. přistěhováním k obecné zmocněnkyni. Soud pak též zvážil skutečnost, že se žalovaný nevyhýbá pravidelnému příjmu a naopak pracuje mnohdy i přesčas. V konečném důsledku tak své ostatní dluhy, byť formou exekučních srážek, postupně plní. Přestože to není v daném případě rozhodující, přihlédl soud podpůrně i k tomu, že má žalovaný další 3 děti a dluhy ve výši několika desítek tisíc Kč. Není totiž smyslem rozsudku o výživném, podvázat ekonomickou aktivitu povinného. Výživné uvedené ve výrocích I. a II. tudíž soud považuje za adekvátní vůči všem zákonným hlediskům. Celková výše výživného, specifikovaná výrokem II., byla vypočtena jako součet výživného za 12 celých měsíců a poměrné části za září 2022 s odečtením žalovaným zaplaceného výživného ve výši 7 500 Kč. Z těchto důvodů žalobkyni přisoudil výroky I. a II. pouze výživné v souhrnné výši 42 900 Kč odpovídající dlužnému výživnému za dobu od 1. 9. 2021 do 18. 9. 2022 včetně. Ve zbytku pak žalobu z výše rozvedených důvodů výrokem III. zamítl, neboť částka 5 000 Kč měsíčně bez časového omezení nebyla adekvátní.

7. Soud výživné za dobu minulou stanovil v měsíčních dávkách, protože je to obvyklé. Splatnost soud určil na 1. den v měsíci. Nešlo však o dopřednou splatnost. To znamená, že např. 1. 9. bylo splatné výživné za září (§ 921 odst. 1 o. z. a contrario). Tato část výroku I. má nicméně pouze funkci určení okamžiku splatnosti výživného. Žalovaný je není povinen zaplatit ve splátkách, nýbrž vcelku. A to do 30 dnů od doručení rozsudku, protože rozsudek byl vyhlášen 26. 9. 2022 a výživné za září 2022, což je poslední měsíc trvání vyživovací povinnosti, bylo splatné 1. 9. 2022, takže celá přiznaná částka v okamžiku vyhlášení rozsudku představovala dlužné, nikoli běžné výživné. Soud žalovanému určil třicetidenní lhůtu k plnění, ačkoli sám o tuto delší lhůtu nepožádal, jelikož jde o vyšší částku a žalovaný má vysoké dluhy. Delší lhůta již nebyla namístě, protože se žalovaný od počátku řízení (9. 2. 2022) mohl na zaplacení vyšší částky připravit (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). Lhůta se počítá ode dne doručení rozsudku žalovanému, protože rozsudek je ze zákona předběžně vykonatelný (§ 162 odst. 1 o. s. ř.).

8. Výrok IV. vychází z faktu, že oba účastníci prohlásili, že právo na náhradu nákladů řízení neuplatňují.