16 C 58/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o 16 415,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 415,78 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 561,32 Kč od datum do datum, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 172,59 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 16 415,78 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 415,78 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech řízení žalovaného částku, která bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 415,78 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu č. číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěrový limit 66 000 Kč; žalovaný peněžní prostředky čerpal v plné výši. Žalovaná částka sestává z jistiny 15 313,78 Kč, z poplatků ve výši 1 102 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím opatrovníka ustanoveného žalovanému podle § 29 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovaný nárok neuznával, není postaveno na jisto, že žalovaný smlouvu i další listiny skutečně podepsal.

3. Soud nařídil na datum ústní jednání, u kterého provedl dokazování následovně.

4. Z výpisu z účtu číslo č. účtu vedeného u právnická osoba a.s. za období od datum do datum soud zjistil, že z tohoto účtu byla odepsána platba ve výši 66 000 Kč na účet označený jako Jméno žalovaného.

5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni datum zesplatnila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru a vyzvala jej k úhradě dluhu.

6. Z poslední výzvy k zaplacení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

7. Z výzvy k zaplacení dluhu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Z přehledu čerpání a splácení úvěru soud zjistil, že žalovaný celkem čerpal 66 000 Kč a celkem uhradil 88 026,16 Kč, z toho částka 50 686,22 Kč byla započtena žalobkyní na jistinu, částka 31 856,90 Kč na úroky, částka 138,25 na úroky z prodlení a částka 5 341,29 na poplatky.

9. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného u právnická osoba a.s. za období datum až datum soud zjistil, že na tento účet byla dne datum připsána částka 66 000 Kč z účtu č. č. účtu.

10. Ze smlouvy o úvěru č. číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se měli dohodnout, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše limitu 66 000 Kč, a to převedením na účet žalovaného č. č. účtu, za pevnou úrokovou sazbu 10,90 % ročně a žalovaný se měl zavázat vrátit žalobkyni celkovou částku 99 552 Kč v 96měsíčních splátkách po 1 037 Kč.

11. Z obchodních podmínek a z předsmluvních informací soud nezjistil žádné relevantní informace pro toto řízení.

12. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

13. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný měli dne datum uzavřít smlouvu, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše limitu 66 000 Kč, a to převedením na účet žalovaného č. č. účtu, za pevnou úrokovou sazbu 10,90 % ročně a žalovaný se měl zavázat vrátit žalobkyni celkovou částku 99 552 Kč v 96měsíčních splátkách po 1 037 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky převedeny na jeho běžný účet č. č. účtu dne datum. Ke dni datum žalobkyně pohledávku za žalovaným zesplatnila a opakovaně jej vyzývala k úhradě dlužné částky. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni celkem částku 88 026,16 Kč.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatele.

16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

18. Jelikož podle výše uvedeného § 9 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, soud se prvně zabýval tím, zda žalobkyně této své povinnosti dostála. Je zcela zjevné, že žalovaný totiž v rámci předmětného závazkového vztahu vystupuje jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Zároveň je namístě zmínit závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterých „věřitel neobstojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informace dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka…“ 19. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum podrobně popsala, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného; z toho důvodu již nebylo na místě žalobkyni poučovat podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně k úvěruschopnosti uvedla, že vycházela z toků příjmů a výdajů žalovaného na jeho bankovním účtu a z čestného prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o spotřebitelský úvěr.

20. Pokud jde o údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, k tomu již bylo uvedeno výše v bodě 18 rozsudku, tedy, že je zcela nedostatečné pouhé nedoložené osobní prohlášení dlužníka, aniž by toto bylo žalobkyní ověřováno. Pokud jde o toky finančních prostředků na bankovním účtu žalovaného, je zapotřebí uvést, že se jedná toliko o souhrn příchozích a odchozích plateb na běžném účtu žalovaného, které nemají žádnou vypovídající hodnotu o skutečných příjmech a výdajích žalovaného, a tedy již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo žalobkyní provedeno zcela nedostatečně. Žalobkyně sama uvedla, že příjem žalovaného za květen rok byl 417 485,16 Kč, za červen rok byl 226 470,37 Kč, za červenec rok byl 115 879,25 Kč, za srpen rok byl 67 895,37 Kč a za září rok byl 233 715 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nedisponoval skutečným pravidelným měsíčním příjmem v tvrzené výši 115 879,25 Kč jak uváděla žalobkyně; jde jen o průměr výše příchozích plateb na běžném účtu žalovaného za dobu 5 měsíců. Pokud žalobkyně uvedla, že měl žalovaný měsíční výdaje 48 853,39 Kč, pak taktéž pouze vycházela z toků odchozích plateb na běžném účtu žalovaného, které pouze zprůměrovala za dobu 5 měsíců. Již z pouhé výše měsíčních příchozích plateb a odchozích plateb na běžném účtu žalovaného vyplývá, že tyto jen velmi stěží mohou odpovídat skutečným měsíčním příjmům a výdajům žalovaného.

21. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za takové situace je však již bez významu námitka žalovaného stran pravosti smlouvy o úvěru, neboť s ohledem na nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy je smlouva neplatná a v případě plnění žalobkyně vůči žalovanému se může jednat pouze o nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatného právního jednání. Pokud by soud přitakal námitce žalovaného o tom, že smlouva nebyla vůbec uzavřena, byl by po právní stránce výsledek shodný, pouze by se jednalo o bezdůvodné obohacení bez právního jednání, tedy z jiného právního důvodu. Soud se proto v tomto smyslu obranou žalovaného již více nezabýval, neboť by nemohla vést k odlišnému závěru soudu.

22. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla částku 66 000 Kč. Zároveň však uvedla, že ji žalovaný dosud uhradil 88 026,16 Kč; při závěru o neplatnosti smlouvy tak žalovanému nezbývá k úhradě již ničeho. Z toho důvodu soud žalobu zamítl.

23. Výrok o doplatku soudního poplatku vyplývá ze zákona č. 549/1991 Sb., Sazebníku poplatků, položky 2, bod 2, podle kterého pokud soud platební rozkaz na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevydá, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1, tj. do výše 5 % z žalované částky. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 16 415,78 Kč, z čehož činí soudní poplatek 1 000 Kč. Žalobkyně dosud uhradila 800 Kč, zbývá ji tak doplatit 200 Kč.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v § 149 odst. 2 o. s. ř., když procesní úspěch v řízení měl žalovaný. Žalobkyně je tak povinna nahradit státu náklady žalovaného spočívající v odměně za zastupovaní žalovaného soudem ustanoveným opatrovníkem, přičemž výše nákladů bude stanovena v samostatném usnesení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.