16 C 70/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o 25 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 500 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 388 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 470,46 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 749,76 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 591,94 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 5 091,94 Kč od datum do zaplacení, a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 189,96 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu datum domáhala po žalované zaplacení částky 25 888 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky v celkové výši 27 888 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud nařídil ústní jednání na datum, ke kterému se žalovaná nedostavila.

4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to:  smlouvou o úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaná se dohodly na zapůjčení částky 15 000 Kč, za kterou se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, celková dlužná částka žalované tak činila 27 888 Kč, kterou se zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že stvrzuje převzetí celkové výše úvěru od věřitele v hotovosti,  transakční historií, ze které soud zjistil, že žalovaná dosud uhradila na svůj dluh částku 9 500 Kč, a to dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 1 000 Kč, dne datum částku 1 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč a dne datum částku 1 500 Kč,  oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni,  předžalobní výzvou ze dne datum, včetně podacího lístku ze dne datum, ze kterých soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky,  smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla ze společnosti právnická osoba. postoupena na žalobkyni,  pracovní smlouvou, ze které soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne datum pracovní smlouvu na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba.,  výplatními páskami za duben a květen rok, ze kterých soud zjistil, že žalovaná měla v dubnu rok čistý příjem 12 648 Kč a v květnu rok příjem 14 909 Kč,  rozsudkem zdejšího soudu č. j. spisová značka, ze kterého soud zjistil, že žalované byla do její výlučné péče svěřena její nezletilá dcera a otec žalované byl zavázán platit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, k rukám žalované.

5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů (potvrzení o úplatě za postoupení pohledávky), pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

7. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. se dne datum dohodla s žalovanou, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celkem tedy 27 888 Kč. Žalovaná obdržela 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná uhradila na tento závazek žalobkyni dosud částku 9 500 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, bezvýsledně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, žalobkyně u ústního jednání po poučení soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uvedla, že si vyžádala od žalované pracovní smlouvu a výplatní pásky za duben a květen rok, ze kterých vyplývá, že žalovaná byla u společnosti právnická osoba. zaměstnána na dobu neurčitou a za duben rok měla čistou mzdu ve výši 14 909 Kč a za květen rok ve výši 12 648 Kč. Dále uvedla, že žalovaná má nezletilou dceru, na kterou jí otec dcery hradí výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, což žalobkyně ověřila z rozsudku zdejšího soudu sp. zn. spisová značka. K výdajům žalované žalobkyně neuvedla ničeho. K tomu soud uvádí, že neshledal, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Pokud jde o příjmy žalované, k tomu lze uvést, že byly zjištěny dostatečně a taktéž ověřeny výplatními páskami. K výdajové stránce však žalobkyně neuvedla ničeho.

16. Na základě toho lze dospět k závěru, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně, nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

17. Soud se dále zabýval sjednanými poplatky a dospěl k závěru, že tyto vlastně plní funkci úroků ve smyslu § 2392 o. z. V daném případě byla výše úroků včetně poplatků ujednána na částku 12 888 Kč, což činí 85,92 % jistiny, a to při zápůjční době 14 měsíců. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úrok ve výši 85,92 % jistiny představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. V době poskytnutí zápůjčky činila úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami kolem 8 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně (více než čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatné. Žalobkyni proto právo na úhradu poplatků nevzniklo.

18. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Je-li neplatné ujednání o výši poplatků obsažené ve smlouvě o zápůjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o zápůjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o zápůjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši poplatků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel zápůjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, tedy ani žalovaný neočekával, že obdrží zápůjčku bez toho, aniž by musel platit odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalobkyně by bezúročnou smlouvu o zápůjčce totiž neuzavřela. Soud tedy považuje i z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích (poplatku) za absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce.

20. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradila 9 500 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě částky 5 500 Kč, a ve zbytku požadovaných úroků, poplatků a smluvní pokuty soud zamítl, když vzhledem k neplatnosti celé smlouvy tyto nebyly platně sjednány.

21. Pokud jde o úrok z prodlení, soud žalobkyni tento přiznal z částky 5 500 Kč, a to od datum, když žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou dne datum, tudíž se výzva mohla dostat do dispozice žalované dne datum, den následující tak nastala splatnost a ode dne následujícího již byla žalovaná v prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá zákonné sazbě a nad rámec této zákonné sazby soud úroky z prodlení zamítl.

22. Žalovaná byla v řízení procesně úspěšná, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by jí v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.