16 C 71/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 888,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 888,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 184,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 113,61 Kč, úrok z prodlení z částky 5 628,86 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 8 % ročně z částky 5 518,01 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 888,01 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil na den , datum, ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Svou neúčast neomluvil.

4. Soud provedl dokazování listinami, a to: žádostí o úvěr, ze které soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr společnosti , právnická osoba, uvedl, že jeho měsíční příjem činí 21 079 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 9 250 Kč, smlouvou o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaný se dohodli, že společnost poskytne žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný ji vrátí spolu s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a s poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy vrátí částku 27 888 Kč, a to ve 14 splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem, že převzal částku 15 000 Kč v hotovosti, tabulkou transakční historie, ze které vyplývá, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni, resp. společnosti , právnická osoba, , částku 18 500 Kč, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, předžalobní upomínkou ze dne , datum, , včetně podacího lístku z téhož dne, ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni.

5. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.

6. Společnost , právnická osoba, a žalovaný se dne , datum, dohodli, že společnost , právnická osoba, poskytne žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 14 splátkách po 1 992 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč. Žalovaný převzal částku 15 000 Kč v hotovosti. Dosud uhradil částku 18 500 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že žalovaný měl příjem z pracovní činnosti ve výši 21 079 Kč a jeho výdaje činily částku 3 000 Kč na bydlení a energie, částku 4 250 Kč na dopravu a osobní náklady a částku 2 000 Kč na splácení půjček. Příjmy a výdaje dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně ověřovala z pracovní smlouvy a výpisu z účtu žalovaného, tyto však soudu i přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepředložila. Tudíž je třeba dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neposkytl lhůtu k předložení důkazů, neboť prověřovat úvěruschopnost spotřebitele je zákonná povinnost věřitele a pokud se tento svého nároku domáhá žalobou u soudu, musí být s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR nejen schopen u prvního jednání označit důkazy k prokázání svých základních skutkových tvrzení k úvěruschopnosti, ale také tyto důkazy předložit.

16. Žalobkyně tak nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť (její právní předchůdkyně) nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

17. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a zároveň uvedla, že žalovaný dosud uhradil částku 18 500 Kč. Žalobkyni již bylo vráceno to, co žalovanému zapůjčila, a z toho důvodu tak soud žalobu zamítl, a to včetně žalovaného příslušenství, když toto vzhledem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce bylo taktéž neplatně ujednáno.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, přičemž procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, z obsahu spisu však nevyplývá, že by mu v souvislosti s řízením vznikly nějaké náklady řízení. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.