16 C 71/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 888,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 888,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 184,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 113,61 Kč, úrok z prodlení z částky 5 628,86 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 8 % ročně z částky 5 518,01 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 888,01 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil na den datum ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Svou neúčast neomluvil.

4. Soud provedl dokazování listinami, a to:  žádostí o úvěr, ze které soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr společnosti právnická osoba uvedl, že jeho měsíční příjem činí 21 079 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 9 250 Kč,  smlouvou o úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný se dohodli, že společnost poskytne žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný ji vrátí spolu s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a s poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, celkem tedy vrátí částku 27 888 Kč, a to ve 14 splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem, že převzal částku 15 000 Kč v hotovosti,  tabulkou transakční historie, ze které vyplývá, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni, resp. společnosti právnická osoba, částku 18 500 Kč,  oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, ze kterého soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni,  předžalobní upomínkou ze dne datum, včetně podacího lístku z téhož dne, ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky,  smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu pohledávek, ze kterých soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni.

5. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.

6. Společnost právnická osoba a žalovaný se dne datum dohodli, že společnost právnická osoba poskytne žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 14 splátkách po 1 992 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč. Žalovaný převzal částku 15 000 Kč v hotovosti. Dosud uhradil částku 18 500 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že žalovaný měl příjem z pracovní činnosti ve výši 21 079 Kč a jeho výdaje činily částku 3 000 Kč na bydlení a energie, částku 4 250 Kč na dopravu a osobní náklady a částku 2 000 Kč na splácení půjček. Příjmy a výdaje dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně ověřovala z pracovní smlouvy a výpisu z účtu žalovaného, tyto však soudu i přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepředložila. Tudíž je třeba dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neposkytl lhůtu k předložení důkazů, neboť prověřovat úvěruschopnost spotřebitele je zákonná povinnost věřitele a pokud se tento svého nároku domáhá žalobou u soudu, musí být s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR nejen schopen u prvního jednání označit důkazy k prokázání svých základních skutkových tvrzení k úvěruschopnosti, ale také tyto důkazy předložit.

16. Žalobkyně tak nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť (její právní předchůdkyně) nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

17. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a zároveň uvedla, že žalovaný dosud uhradil částku 18 500 Kč. Žalobkyni již bylo vráceno to, co žalovanému zapůjčila, a z toho důvodu tak soud žalobu zamítl, a to včetně žalovaného příslušenství, když toto vzhledem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce bylo taktéž neplatně ujednáno.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, přičemž procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, z obsahu spisu však nevyplývá, že by mu v souvislosti s řízením vznikly nějaké náklady řízení. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.