16 C 73/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 123 621,18 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyničástku 123 621,18 Kčkapitalizovaný úrok ve výši 24 826,3 Kč od , datum, do , datumúrok ve výši 15 % ročně z částky 123 491,18 Kč od , datum, do zaplaceníkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18 084,5 Kč od , datum, do , datumzákonný úrok z prodlení z částky 123 621,18 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 123 621,18 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu č. , číslo, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 268 998 Kč za účelem zaplacení kupní ceny motorového vozidla.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil na den , datum, ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Svou neúčast neomluvil.

4. Soud provedl dokazování listinami, a to: fakturou společnosti , právnická osoba, ., ze které soud zjistil, že tato společnost vyúčtovala žalobkyni částku 4 719 Kč představující cenu za popis technického stavu a provizi za prodej vozidla, se splatností , datum, , oznámením o prodeji vozidla a výzvou k doplacení dluhu ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k prodeji vozidla zn. BMW X5 za částku 112 000 Kč, náklady spojené s prodejem činily 10 164 Kč, náklady spojené s odběrem a uskladněním vozidla 1 169,50 Kč, celkový výnos z prodeje tak činil 100 666,50 Kč, o který byl ponížen závazek žalovaného vůči žalobkyni. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě zbývající dlužné částky ve výši 123 298,60 Kč, fakturou žalobkyně, ze které soud zjistil, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na částku 1 169,50 Kč představující „dopojištění POV po ukončení smlouvy“, se splatností , datum, , splátkovým kalendářem, ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl žalobkyni uhradit v 60 měsíčních splátkách po 6 983 Kč celkem částku 418 980 Kč představující ve výši 268 998 Kč jistinu a ve výši 149 991 Kč úroky, kupní smlouvou ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . jako prodávající a , jméno FO, jako kupující uzavřeli kupní smlouvu o prodeji vozidla tov. zn. BMW X5, za kupní cenu 112 000 Kč, listinou označenou jako saldokonto úvěrové smlouvy, ze které soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 181 608,26 Kč, podacími archy ze dne , datum, a , datum, , ze kterých soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému doporučené psaní dne , datum, a dne , datum, , předžalobní upomínkou ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši celkem 153 126,98 Kč, výpisem čerpání, splátek a úhrad, ze kterého soud nezjistil žádné relevantní informace, když není zřejmé, kdo a kdy listinu vyhotovil, úvěrovými podmínkami, ze kterých soud nezjistil žádné relevantní informace, úvěrovou smlouvou č. , číslo, ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalobkyně zapůjčí žalovanému na zaplacení kupní ceny vozidla tov. zn. BMW X5 od prodejce společnosti , právnická osoba, ., a to na účet prodejce, přičemž kupní cena činí 268 998 Kč, a to za roční úrokovou sazbu 19,093823 %, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky s úroky v 60 měsíčních splátkách po 6 983 Kč, se splatností , datum, , zároveň bylo ve smlouvě ujednáno, že za účelem zajištění všech pohledávek žalobkyně žalovaný tímto převádí dočasně a bezúplatně své vlastnické právo k vozidlu, výzvou k zaplacení – zesplatnění ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 228 672,68 Kč, dvěma fakturami společnosti , právnická osoba, & , právnická osoba, ., ze kterých soud zjistil, že tato společnost vyúčtovala žalobkyni částku 8 350 Kč se splatností , datum, za „vymáhání případu“ a částku 5 445 Kč se splatností , datum, za odtah vozidla zn. BMW X5, formulář pro standartní informace, ze kterých soud zjistil shodné informace, které zjistil ze samotné úvěrové smlouvy, výpisem z běžného účtu žalovaného, ze kterého soud zjistil, že za leden , rok, měl žalovaný počáteční zůstatek 22 866,04 Kč a konečný zůstatek 22 391,21 Kč, za leden , rok, je odepsána platba označená jako splátka úvěru ve výši 2 048,89 Kč, dále splátka úvěru ve výši 218,91 Kč, dále jsou odepisovány úroky za povolený debet a poplatek za kontokorentní úvěr, dále je z výpisu zřejmá připsaná platba ve výši 20 000 Kč označená jako čerpání úvěru. Za únor , rok, měl žalovaný na účtu počáteční zůstatek 22 391,21 Kč a konečný zůstatek 23 511,40 Kč, z výpisu je zřejmý příjem 50 000 Kč označený jako „okamžitá úhrada“, a dále splátky úvěru ve výši 2 048,89 Kč, 218,91 Kč a 408,91 Kč, dále hradil úrok za povolený debet a poplatek za kontokorentní úvěr, dále byla připsána platba ve výši 5 000 Kč označená jako čerpání úvěru. Za březen , rok, měl počáteční zůstatek 23 511,40 Kč a konečný zůstatek 25 112,81 Kč, z výpisu jsou zřejmé splátky úvěru 2 048,89 Kč, 247,69 Kč, 218,91 Kč, 408,91 Kč, dále čerpal ve výši 20 000 Kč úvěr, dále hradil úrok za povolený debet a poplatek za kontokorentní úvěr. Za všechny tři měsíce je zřejmá platba od , právnická osoba, ve výši cca 26 000 Kč, matričním listem, ze kterého soud zjistil, že žalovaný v tomto listu uvedl, že je zaměstnancem , právnická osoba, , a to na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem 26 109 Kč, měsíční výdaje 7 000 Kč, bydlí v podnájmu s družkou, která má měsíční čistý příjem 19 000 Kč, úvěrovou zprávou, ze které soud zjistil, že žalovaný má 5 existujících splátkových operací, z toho jedna ukončena, a jednu nesplátkovou operaci. Jeho dlužná nesplacená částka činí 169 010 Kč a měsíční splátky činí 3 149 Kč. Má úvěr ze dne , datum, s ukončením dne , datum, , na celkovou částku 20 000 Kč, měsíční splátka činí 409 Kč, zbývající počet splátek 72. Dále má úvěr ze dne , datum, s ukončením dne , datum, , na celkovou částku 5 000 Kč, měsíční splátka činí 248 Kč, zbývající počet splátek 23. Dále má úvěr ze dne , datum, s ukončením dne , datum, , na celkovou částku 20 000 Kč, měsíční splátka činí 409 Kč, zbývající počet splátek 70. Dále má úvěr ze dne , datum, s ukončením dne , datum, , na celkovou částku 5 000 Kč, měsíční splátka činí 219 Kč, zbývající počet splátek 21. Dále má úvěr ze dne , datum, s ukončením dne , datum, , na celkovou částku 90 000 Kč, měsíční splátka činí 1 864 Kč, zbývající počet splátek 54.

5. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.

6. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 268 998 Kč za účelem zakoupení vozidla tov. zn. BMW X5 od prodejce společnosti , právnická osoba, ., přičemž tato částka bude přímo zaslána na účet prodejce, a žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 19,093823 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 6 983 Kč, celkem tedy částku 418 980 Kč představující ve výši 268 998 Kč jistinu a ve výši 149 991 Kč úroky, a to do , datum, . Zároveň bylo ve smlouvě ujednáno, že za účelem zajištění všech pohledávek žalobkyně žalovaný tímto převádí dočasně a bezúplatně své vlastnické právo k vozidlu. Žalobkyně prodala vozidlo třetí osobě za kupní cenu 112 000 Kč, což žalovanému oznámila. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil 181 608,26 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 2 odst. 3 písm. c) ZSU vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

16. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že žalovaný je zaměstnán s trvalým příjmem, žalovaného kontrolovala v externích registrech SOLUS, NRKI, příjem žalovaného činil 26 109 Kč a splátky 3 149 Kč. K prokázání úvěruschopnosti předložila soudu matriční list, výpisy z účtu žalovaného a úvěrovou zprávu. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný hradil cca po dobu dvou let a uhradil žalobkyni částku 181 608,26 Kč, tudíž při uzavírání smlouvy žalovaný byl bonitní a pokud následně došlo ke změně jeho poměrů, nemohlo to být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí. Pokud jde o příjmovou stránku žalovaného, žalobkyně tvrdila, že měl žalovaný pravidelný měsíční příjem ve výši okolo 26 000 Kč z pracovního poměru. K tomu soud uvádí, že toto tvrzení žalobkyně prokázala předloženými výpisy z účtu, ze kterých opravdu vyplývá jeho pravidelný měsíční příjem od , právnická osoba, . Pokud jde o příjmovou stránku, lze uzavřít, že tuto žalobkyně řádně ověřila.

18. Pokud jde však o výdajovou stránku, nelze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostačující a správné. Žalobkyně sice zohlednila splátky, které zjistila z NRKI, dále vycházela z částek životního minima žalovaného a jeho družky, a z výdajů na bydlení 7 423,20 Kč. K tomu soud uvádí, že takové posouzení výdajů je zcela nedostačující. Z předložených výpisů z účtu za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru vyplývá, že příjmy a výdaje žalovaného v každém jednotlivém měsíci dosahovaly téměř stejných částek, tudíž pokud žalovaný měl za jednotlivé měsíce nějaké příjmy, ve zhruba stejné výši měl i takové výdaje. Již z těchto výpisů z účtu je tak zřejmé, že nebylo v možnostech žalovaného hradit měsíční splátky 6 983 Kč, když mu po odečtení příjmů a výdajů nezbývalo téměř ničeho, nebo byl dokonce v mínusu. Z výpisů je taktéž zřejmé, že výdaje žalovaného byly vždy vyšší než jeho příjem z pracovního poměru. Žalovaný dorovnával výdaje dalšími úvěry, v únoru 2021 mu byla na účet připsána platba ve výši 50 000 Kč. Z výpisů z účtu navíc ani nevyplývá, že by žalovaný hradil nějaké výdaje na bydlení, ačkoli dle matriční zprávy měl žalovaný uvést, že bydlí v podnájmu. Je tak zřejmé, že musel platit nějaké podnájemné (či nájemné). Žalobkyně měla k dispozici před uzavřením úvěrové smlouvy výpisy z účtu, a mohla a měla si tak být vědoma těchto skutečností, které však neprověřila.

19. Žalobkyně tak nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na tom nemění nic ani ta skutečnost, že žalovaný po určitou dobu zápůjčku splácel dle dohodnutých podmínek. Z toho je naopak zřejmé, že majetkové poměry žalovaného byly ve skutečnosti zcela jiné než zjistila žalobkyně v rámci ověřování úvěruschopnosti, neboť dle výpisů z účtu žalovanému nezůstávaly žádné volné zdroje na splácení.

20. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.

21. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému zapůjčila částku 268 998 Kč, žalovaný dosud uhradil 181 608,26 Kč a dále se žalobkyně zhojila z kupní ceny za prodej vozidla ve výši 112 000 Kč. Lze tak dospět k závěru, že žalobkyni již bylo vráceno to, co žalovanému měla zapůjčit. Soud již tak neprováděl dokazování k tomu, zda žalobkyně žalovanému skutečně peněžní prostředky poskytla, když i v případě prokázání tohoto tvrzení vzhledem k výši vrácených prostředků by to i tak vedlo k zamítnutí žaloby.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, přičemž procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, z obsahu spisu však nevyplývá, že by mu v souvislosti s řízením vznikly nějaké náklady řízení. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.