16 C 74/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 9 002 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 002 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 002 Kč za dobu od 23. 9. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečné zamítá žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 9 002 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení ve výši 0,25 %.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. coby náhrady nákladů zdravotních služeb, které smluvní zdravotnické zařízení poskytlo pojištěnci žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození], kvůli jeho fyzickému napadení ze strany žalovaného dne 30. 8. 2019. Žalovaný byl z tohoto důvodu uznán vinným přestupkem na základě rozhodnutí Městského úřadu Rýmařov.

2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

3. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Příkazem ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], magistrát města Rýmařov uznal žalovaného vinným přestupkem proti občanskému soužití, kterého se dne 30. 8. 2019 dopustil fyzickým napadením [jméno] [příjmení], [datum narození], a uložil mu za to pokutu 2 000 Kč. Dne 30. 8. 2019 byl poškozený právě z tohoto důvodu převezen a ošetřen ve smluvním zdravotnickém zařízení v [obec], které potom žalobkyni vystavilo vyúčtování zdravotních služeb poskytnutých poškozené jako pojištěnci žalobkyně, celkovou částkou 9 002 Kč. Žalobkyně tuto částku zdravotnickému zařízení proplatila. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení do 30 dnů ode dne doručení výzvy, která byla uložena na poště dne 15. 9. 2020. V roce 2021 žalovanému odeslala další platební výzvu.

4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako právní povinnost žalovaného nahradit žalobkyni náklady zdravotních služeb, které uhradila svému smluvnímu zdravotnickému zařízení, které v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného muselo ošetřit třetí osobu, jež byla pojištěncem žalobkyně, přičemž vynaložilo náklady výše specifikované (§ 55 odst. 1 první věta zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů). Podle tohoto ustanovení má totiž„ příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.“ Zákon nezakotvuje splatnost této pohledávky. Proto platí § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ podle nějž,„ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Výzva k zaplacení se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 15. 9. 2020 a lhůta 30 dnů, kterou soud považuje za odpovídající zákonné lhůtě bez zbytečného odkladu, uplynula v říjnu 2020. Soud tedy žalobkyni přiznal též úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Žalobkyně úrok z prodlení požadovala ža v návaznosti na druhou platební upomínku z roku 2021. Žalovaný se ovšem v prodlení ocitl již v říjnu 2020, poněvadž příslušná upomínka mu došla dříve. Pokud jde o počátek placení úroku z prodlení, soud byl vázán žalobou (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), protože kdyby úrok z prodlení přisoudil již od roku 2020, přiznal by žalobkyni více, než kolik žádá. Co se týče výše úroku z prodlení, vyšel soud ze skutečného počátku prodlení žalovaného, tedy z roční výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). [jméno] 8,50 % ročně, protože takový úrok by mohl přiznat jen tehdy, jestliže by se žalovaný do prodlení dostal až v době, od které žalobkyně úrok požadovala, nikoli již v říjnu 2020. Zde naopak žalobkyně žalovala více, než na co měla nárok. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal většinu žalované částky až na část úroku z prodlení, na kterou nárok nevznikl. V tomto rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.

5. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142a odst. 1, 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění, protože žalobkyně žalovanému v časovém limitu předvídaném zákonem odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za předžalobní výzvu a za žalobu, celkem tedy ve výši 600 Kč. Soud tedy náhradu určil ve snížené sazbě, poněvadž je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokát žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby lišící se jen minimálně. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní.

6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k zanedbatelné výši pohledávky, k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.