16 C 75/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 22. 11. 2010 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Předmětem řízení byl na základě žaloby podané dne 25. 9. 2020 požadavek na zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. coby poplatku za vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného na záchytné stanici, provozované žalobkyní, dne 6. 11. 2010, přičemž žalovaný svůj dluh dne 7. 11. 2010 písemně a co do důvodu i výše uznal a zavázal se jej splnit do 14 dnů od uznávacího prohlášení, tedy do 21. 11. 2010.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona [číslo] Sb., dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

3. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Moravskoslezským krajem, která poskytuje a organizuje ústavní i ambulantní základní a specializovanou léčebnou a diagnostickou péči včetně preventivních opatření ve svém spádovém území a zajišťuje též ostatní služby související s poskytováním zdravotní péče. Žalovaný dne 7. 11. 2010 písemně uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 2 000 Kč z důvodu svého ošetření a vyšetření v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně ve smyslu zákona č. 379/2005 Sb., který se zavázal uhradit do 14 dnů od podpisu uznání. Dne 12. 6. 2020 advokátka žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku na adresu, kterou žalovaný uvedl v uznání dluhu.

4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako právní povinnost žalovaného splnit žalobkyni uznaný dluh (§ 558 první věta zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona [číslo] Sb., dále„ obč. zák.“). Žalovaný totiž písemně a co do důvodu i výše dluh uznal. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (§ 558 první věta obč. zák.). To znamená, že pokud by žalovaný chtěla existenci dluhu popřít, musel by jeho neexistenci tvrdit a prokázat. To nestalo. Žalovaný se zavázal splnit svůj dluh do 14 dnů od uznání, tedy nejpozději do času 0:00 dne 21. 11. 2010 (§ 122 odst. 1 první věta obč. zák.). Tímtéž okamžikem se její dluh stal splatným a stal se z něj právní nárok. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky Za běžných okolností, jestliže žalobce prokáže vznik pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal částku 2 000 Kč s úroky z prodlení, v němž se žalovaný ocitl ode dne 22. 11. 2010. Konkrétně ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, tedy v tomto případě pro den 30. 6. 2010 (§ 517 odst. 1 první věta, odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb.).

5. Výrok II. odpovídá ustanovení § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 191/2020 Sb. (dále„ o. s. ř.“), protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném prvním zmíněným ustanovením žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění zákona č. 182/2018 Sb. a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., resp. 176/2020 Sb. (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává stejně formulované žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, výší a splatností pohledávky. Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení 4. 11. 2014; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka 14. 1. 2019; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba 3. 4. 2019; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč 6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.