16 C 87/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 33 417,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 417,64 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 380 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 825,51 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 334 Kč, na účet číslo č. účtu, VS var. symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 471,64 Kč s odůvodněním, že společnost právnická osoba s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně za to uhradit částku 11 954 Kč, jež představuje v částce 7 457 Kč součet kapitalizovaných úroků, v částce 1 500 Kč poplatek za zpracování zápůjčky a ve výši 2 997 Kč poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádříli se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Soud provedl dokazování následujícími listinami.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný se dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému částku 15 000 Kč a tento se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 954 Kč sestávající z úroku ve výši 7 457 Kč, poplatku ve výši 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč, a to ve 52týdenních splátkách po 519 Kč, poslední splátka činí 485 Kč. Žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.

6. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne datum a podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 39 547,53 Kč do datum, výzva byla předána k přepravě dne datum.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni.

8. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

9. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem ve výši 11 954 Kč, celkem tedy 26 954 Kč, a to v 52týdenních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný dosud žalobkyni, respektive právní předchůdkyni žalobkyně, neuhradil ničeho. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky do datum, avšak bezvýsledně.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Soud se zabýval výší úplaty, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit. V daném případě žalovaný měl vrátit částku celkem 26 954 Kč při jistině 15 000 Kč a době splácení 52 týdnů. Úplata za poskytnutí úvěru tak činí 11 954 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úplata ve výši 79,69 % jistiny představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru (tyto se pohybovaly v roce 2023 kolem 5-6 % ročně). Z tohoto důvodu soud ujednání o úplatě vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou tato ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatná. Žalobkyni proto právo na úhradu úplaty nevzniklo.

15. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Je-li neplatné ujednání o výši úplaty obsažené ve smlouvě o zápůjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o zápůjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o zápůjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úplaty jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel zápůjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, tedy ani žalovaný neočekával, že obdrží zápůjčku bez toho, aniž by musel platit odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalobkyně by bezúročnou smlouvu o zápůjčce totiž neuzavřela. Soud tedy považuje i z důvodu neplatnosti ujednání o úplatě za absolutně neplatnou celou smlouvu o zápůjčce.

17. Podle § 2293 odst. 1 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 2291 o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částky 15 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky.

19. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od datum, tj. od uplynutí lhůty pro úhradu dle výzvy k plnění, a to v zákonné výši 11,50 %. Ve zbytku příslušenství soud žalobu zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žalovaný byl úspěšný ve větší míře, avšak náklady řízení nepožadoval, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně pak vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 334 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná strana povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná strana domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.