17 C 309/2019

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Volné a přísedících Vratislava Němce a Ladislava Řehánka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 566 997,34 Kč - dlužná mzda a nedoplatek odstupného

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 429 041,70 Kč s úroky z prodlení: z částky 25 508,70 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 12. 2016 do zaplacení, z částky 26 723,40 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 1. 2017 do zaplacení, z částky 26 723,40 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 2. 2017 do zaplacení, z částky 26 723,40 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 3. 2017 do zaplacení, z částky 24 294 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 4. 2017 do zaplacení, z částky 27 938,10 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 5. 2017 do zaplacení, z částky 18 894 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 6. 2017 do zaplacení, z částky 22 538,10 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 7. 2017 do zaplacení, z částky 21 323,40 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 8. 2017 do zaplacení, z částky 20 108,70 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 9. 2017 do zaplacení, z částky 22 538,10 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 10. 2017 do zaplacení, z částky 20 108,70 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 11. 2017 do zaplacení, z částky 21 323,40 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 12. 2017 do zaplacení, z částky 21 323,40 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 1. 2018 do zaplacení, z částky 20 108,70 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 2. 2018 do zaplacení, z částky 22 538,10 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 3. 2018 do zaplacení, z částky 18 894 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 4. 2018 do zaplacení, z částky 21 323,40 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 5. 2018 do zaplacení, z částky 20 108,70 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 6. 2018 do zaplacení. a to ve lhůtě, která bude určena po právní moci tohoto rozsudku rozhodnutím insolvenčního soudu ve smyslu § 203 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb.

II. Ohledně zaplacení částky 137 955,65 Kč s úroky z prodlení: z částky 312,55 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 1. 2017 do zaplacení, z částky 312,55 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 2. 2017 do zaplacení, z částky 692,12 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 3. 2017 do zaplacení, z částky 629,20 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 4. 2017 do zaplacení, z částky 723,58 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 5. 2017 do zaplacení, z částky 6 029,20 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 6. 2017 do zaplacení, z částky 6 123,58 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 7. 2017 do zaplacení, z částky 6 092,12 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 8. 2017 do zaplacení, z částky 6 060,66 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 9. 2017 do zaplacení, z částky 6 123,58 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 10. 2017 do zaplacení, z částky 6 060,66 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 11. 2017 do zaplacení, z částky 6 092,12 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 1. 12. 2017 do zaplacení, z částky 6 092,12 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 1. 2018 do zaplacení, z částky 6 060,66 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 2. 2018 do zaplacení, z částky 6 123,58 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 3. 2018 do zaplacení, z částky 6 029,20 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 4. 2018 do zaplacení, z částky 6 092,12 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 5. 2018 do zaplacení, z částky 6 060,66 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 1. 6. 2018 do zaplacení, z částky 28 661,68 Kč ve výši 9 % p.a. od 1. 7. 2018 do zaplacení, z částky 28 169,36 Kč ve výši 9 % p.a. od 1. 8. 2018 do zaplacení, z částky 1 116,57 Kč ve výši 9 % p.a. od 1. 8. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 70 130,50 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to ve lhůtě, která bude určena po právní moci tohoto rozsudku rozhodnutím insolvenčního soudu ve smyslu § 203 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb.

1. Žalobním návrhem, ve znění jeho doplnění a připuštěné změny, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 566 997,34 Kč, z čehož částka 565 880,77 Kč představovala náhradu mzdy z neplatného skončení pracovního poměru žalobce u žalované a zbytek ve výši 1 116,57 Kč požadoval žalobce na doplatku odstupného. Z jednotlivých měsíčních náhrad pak požadoval placení úroku z prodlení v zákonné výši, a to vždy od 1. dne kalendářního měsíce, následujícího po splatnosti jednotlivých měsíčních náhrad, když tyto jsou splatné vždy ke konci kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, za který náhrada mzdy náleží. Z odstupného pak požadoval úroky z prodlení od 1. 8. 2018 až do zaplacení.

2. Z žalobních tvrzení plyne, že žalobce byl u žalované zaměstnán podle pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2012, ve znění jejich dodatků, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, když od 6. 1. 2014 byl žalobce převeden na funkci představitel vedení pro [anonymizováno]. Dne 27. 9. 2016 bylo žalobci předáno okamžité zrušení jeho pracovního poměru, se kterým žalobce nesouhlasil a 3. 10. 2016 doručil žalované oznámení, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván v souladu s pracovní smlouvou, což mu žalovaná neumožnila. Žalobce podal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení svého pracovního poměru, které bylo vyhověno rozsudkem podepsaného soudu sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [anonymizováno] soudu [obec] sp. zn. [spisová značka]. Podáním ze dne 23. 4. 2018 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu organizačních změn a pracovní poměr žalobce tak skončil uplynutím výpovědní lhůty ke dni 30. 6. 2018. Náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru žalobce požaduje za dobu od 3. 10. 2016 do 30. 6. 2018 ve výši průměrného hrubého denního výdělku za rozhodné období, kterým je 3. čtvrtletí roku 2016, Propočtem žalobce došel k průměrnému hodinovému výdělku ve výši 153,61 Kč, což rozpočítal na příslušný počet pracovních dnů v tom kterém měsíci a takto požadoval za jednotlivé měsíce následné částky: - říjen 2016 za 21 pracovních dnů částku 25.806,48 Kč - listopad 2016 za 22 pracovních dnů částku 27.035,95 Kč - prosinec 2016 za 22 pracovních dnů částku 27.035,95 Kč - leden 2017 za 22 pracovních dnů částku 27.415,52 Kč - únor 2017 za 20 pracovních dnů částku 24.923,20 Kč - březen 2017 za 23 pracovních dnů částku 28.661,68 Kč - duben 2017 za 20 pracovních dnů částku 24.923,20 Kč - květen 2017 za 23 pracovních dnů částku 28.661,68 Kč - červen 2017 za 22 pracovních dnů částku 27.415,52 Kč - červenec 2017 za 21 pracovních dnů částku 26.169,36 Kč - srpen 2017 za 23 pracovních dnů částku [číslo], 68,24 Kč - září 2017 za 21 pracovních dnů částku 26.169,36 Kč - říjen 2017 za 22 pracovních dnů částku 27.415,52 Kč - listopad 2017 za 22 pracovních dnů částku 27.415,52 Kč - prosinec 2017 za 21 pracovních dnů částku 26.169,36 Kč - leden 2018 za 23 pracovních dnů částku 28.661,68 Kč - únor 2018 za 20 pracovních dnů částku 24.923,20 Kč - březen 2018 za 22 pracovních dnů částku 27.415,52 Kč - duben 2018 za 21 pracovních dnů částku 26.169,36 Kč - květen 2018 za 23 pracovních dnů částku 28.661,68 Kč - červen 2018 za 21 pracovních dnů částku 26.169,36 Kč Na odstupném bylo žalobci vyplaceno 80 157,99 Kč. Při propočtu odstupného vychází žalobce z pravděpodobného hrubého měsíčního výdělku, neboť v rozhodném období pro výpočet odstupného neodpracoval alespoň 21 dnů, jehož základem je pravděpodobný průměrný hodinový výdělek, který žalobce zjistil částkou 155,77 Kč a dále postupem podle § 356 odst. 2 zák. práce, dospěl žalobce k tomu, že má nárok na odstupné ve výši 81 274,56 Kč. Při shora uvedené vyplacené částce tedy činí doplatek odstupného 1 116,57 Kč. Poté, co dala žalovaná žalobci okamžité zrušení pracovního poměru, byl usnesením [anonymizováno] soudu [obec] ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] zjištěn úpadek žalované a usnesením téhož soudu ze dne [datum] byla povolena reorganizace žalované, která tak zůstala osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě, proto je tato žaloba podána přímo proti žalované. V současné době probíhá u [název soudu] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] řízení o určení pořadí pohledávky žalobce, která je předmětem nynějšího řízení.

3. Žalovaná ve svých písemných vyjádřeních a shodně při jednání učinila nespornou skutečnost, že okamžité zrušení, které bylo dáno žalobci, bylo soudem určeno za neplatné a následně pracovní poměr žalobce u žalované skončil výpovědí žalované dané žalobci z organizačních důvodů, na základě čehož vznikl žalobci nárok na odstupné, které mu bylo vyplaceno ve výši, jak uvedl žalobce v žalobě. S ohledem na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, žalovaná nepopírá nárok žalobce na náhradu mzdy za prvých 6 měsíců ode dne 3. 10. 2016, když daného dne oznámil žalobce žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Za další období až do platného skončení pracovního poměru uplynutím výpovědní lhůty ke dni 30. 6. 2018, navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný je držitelem několika živnostenských oprávnění, které specifikovala v písemném vyjádření, mimo jiné je držitelem řidičských oprávnění k provozování silniční náklady dopravy, má stření odborné vzdělání s maturitou v oboru mechanik – elektronik pro spotřební elektro. V období let 2017 2018 byl dostatek pracovních příležitostí na pracovní místo řidiče nákladních vozidel, pokud žalobce nepracoval v období, za které se domáhá přiznání náhrady, nevyužil dostatečně nabízených příležitostí se zaměstnat. Pokud žalobce podnikal v daném období, měl výdělky ze své podnikatelské činnosti, je proto nutno za další požadované období od 4. 4. 2017 do 30. 6. 2018 náhradu mzdy přiměřeně snížit, případně za toto období nárok žalobce zcela zamítnout.

4. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že při doručení okamžité zrušení mu bylo sděleno, že již do práce nemusí docházet. Byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, pokud mu byly dány úřadem práce doporučenky na pracovní místo řidiče nákladního vozidla, případně na práci elektromontéra, všechny společností na základě těchto doporučenek navštívil, avšak nikde nebyl přijat, převážně z důvodu nevyřešeného pracovněprávního vztahu k žalované, případně některá pracovní místa byla již obsazena. Snažil se najít práci i sám, např. se ucházel o zaměstnání ve [právnická osoba] ve [obec] na pozici technik měření, toto zaměstnání nepřijal pro vzdálenost od místa jeho bydliště a rovněž této práci nerozumí. Rovněž se zajímal o inzerovanou nabídku řidiče nákladního vozidla – tahačů, přívěsů u [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem [obec], které poslal svůj životopis, a bylo mu sděleno, že nesplňuje požadavek praxe s řízením tahačů – návěsů. Prostřednictvím úřadu práce se zajímal o místo řidiče nákladního vozidla u [právnická osoba] a.s. ve [obec], kde nebyl přijat neboť neměl dostatečnou praxi s řízením nákladního vozidla. Úřad práce mu rovněž dal doporučenku k firmě [právnická osoba] se sídlem [obec] [anonymizováno] na pozici elektromechanik – elektrikář. Tuto společnost navštívil a přijat nebyl pro nedořešené závazky předchozího zaměstnání. V oboru mechanik-elektronik pro spotřební elektroniku, ve kterém se vyučil, nikdy nepracoval, po vyučení pracoval asi 1,5 roku jako elektrikář-slaboproud u společnosti [právnická osoba], a to na opravách strojů na stavbě, při této práci rovněž řídil menší nákladní vozidlo Avie. Nikde jinde v oboru elektro nepracoval. Asi 2 roky pracoval u společnosti [právnická osoba] jako hasič – strojník a při této práci rovněž řídil hasičský vůz. V letech 2001 -2005 byl zaměstnán v cizině jako řidič menšího nákladního vozidla. Když nastoupil k žalované, byla jeho prvá pracovní pozice řidič nákladního vozidla, když řídil vozidlo zn. Iveco 7,5 t, kterým rozvážel materiál po pobočkách žalované. Následně pak řídil vozidlo – cisternu 18 t, kterou rozvážel pohonné hmoty pro potřebu stavebních strojů v rámci Moravskoslezského kraje, tuto cisternu řídil asi rok, a poté začal pracovat na pozici tak, jak je popsán na funkci [anonymizováno]. Před nástupem do pracovního poměru k žalované jako OSVČ – obchodní zástupce, vypomáhal svému bratrovi, který rovněž byl OSVČ. Když mu bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, svou podnikatelskou činnost přerušil, aby byl přijat do evidence uchazečů do zaměstnání. Jako OSVČ nevykonával činnost řidiče žádného vozidla, začal vykonávat činnost v oboru nákup a prodej, živnostenské oprávnění si rozšiřoval na obor nákup a prodej kvasného líhu, když začal provozovat bufet v penzionu pro seniory na ul. [ulice] ve [obec]. Žije ve společné domácnosti s [jméno] [příjmení], která rovněž podniká a v tomto bufetu pracovala. Pokud v žalovaném období vykonával podnikatelskou činnost, vydělával si okolo 5- 6 000 Kč měsíčně. Od té doby, co mu bylo dáno okamžité zrušení pracovního poměru, v pracovním poměru nikde nebyl, neboť žádné vhodné zaměstnání nenašel, nedostal žádnou nabídku na zaměstnání, které by bylo rovnocenné nebo výhodnější nežli zaměstnání, které naposledy vykonával u žalované. Až od [datum] byl zaměstnán jako servisní technik u [právnická osoba] – [právnická osoba], tento pracovní poměr byl skončen ve zkušební době ze strany zaměstnavatele.

5. Ze spisu Okresního soudu [obec] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že rozsudkem okresního soudu ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem [anonymizováno] soudu [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen a nabyl tak právní moci [datum], bylo okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo dáno žalobci přípisem žalované ze dne [datum], určeno neplatným. Dále z tohoto spisu bylo zjištěno, a to z usnesení Krajského soudu [obec] ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] že tímto byl zjištěn úpadek žalované a věřitelé vyzváni k přihlášení svých pohledávek, usnesením ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] soud potvrdil povolení reorganizace žalované.

6. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že tímto byl potvrzen rozsudek Krajského soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým bylo určeno, že pohledávka žalobce ve výši 566 997,34 Kč, představující náhradu mzdy za období od 3. 10. 2016 do 30. 6. 2018 a doplatek odstupného z ukončeného pracovního poměru, je pohledávkou na roveň postavenou pohledávkám za majetkovou podstatou dlužníka.

7. Z pracovní smlouvy žalobce uzavřené s žalovanou ze dne 1. 8. 2012 a z dodatku č. 1-3 k této, z popisu pracovní funkce žalobce ze dne 6. 1. 2014, z oznámení žalobce žalované ze dne 3. 10. 2016, z výpovědi z pracovního poměru ze dne 23. 4. 2018, z výzvy k úhradě pohledávky ze dne 5. 11. 2018 včetně doručenky k této, z výzvy k plnění náhrady mzdy ze dne 2. 7. 2018, z vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou adresované insolvenčnímu správci ze dne 21. 8. 2018 včetně dokladu o jeho doporučeném odeslání bylo zjištěno, že 1. 8. 2012 uzavřeli žalovaná jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec pracovní smlouvu na dobu určitou do 31. 7. 2013, která byla dodatkem č. 3 změněna na dobu neurčitou, na sjednaný druh práce - řidič. Z popisu pracovní funkce žalobce plyne, že od 6. 1. 2014 byla funkce žalobce označena jako představitel vedení pro [anonymizováno], tuto činnost vykonává s kompetencí jednatelů obchodní korporace, v rámci této kompetence je pověřen organizací a řízením potřebných souvisejících vnitropodnikových činností. Ve vnějších vztazích jedná samostatně, o veškerých aktivitách průběžně informuje jednatele obchodní korporace. Zodpovídá za vedení BOZP, PO, OŽP, opravy, údržbu, HIM a DHM a správu a údržbu budov. Přípisem ze dne 3. 10. 2016 žalobce sdělil žalované, že považuje okamžité zrušení za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání v souladu s pracovní smlouvou ze dne 1. 8. 2012 a následnými dodatky a zařazením do pracovní funkce podle jejího popisu ze dne 6. 1. 2014. Na této listině je potvrzení o jejím převzetí žalovanou dnem 3. 10. 2016. Podáním ze dne 23. 4. 2018 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodů organizačních změn podle § 52 písm. c) zák. práce z důvodů, že s ohledem na probíhající insolvenční řízení a snižování počtu zaměstnanců žalované, došlo ke zrušení pracovního místa žalobce, pracovní poměr žalobce na základě této výpovědi skončil uplynutím výpovědní doby ke dni 30. 6. 2018. Přípisem ze dne 2. 7. 2018 žalobce vyzval žalovanou úhradě náhrady mzdy za období od 3. 10. 2016 do 30. 6. 2018 s tím, že pokud nebude zaplacena dobrovolně, v tomto případě nutno tuto výzvu považovat za předžalobní a v tomto případě pak bude uplatňovat i úroky z prodlení. Přípisem ze dne 21. 8. 2018 oznámil žalobce insolvenčnímu správci žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], že uplatňuje pohledávku za majetkovou podstatou žalované ve výši 513 000 Kč na náhradě mzdy z neplatného skončení pracovního poměru za dobu od 3. 10. 2016 do 30. 4. 2018. Tato výzva byla odeslána doporučeně dne 27. 8. 2018. Naposledy vyzval žalobce žalovanou k zaplacení náhrady mzdy a nedoplatku odstupného prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne 5. 11. 2018, tato obsahuje podrobné právní zdůvodnění i propočet požadované částky, doručena byla 6. 11. 2018.

8. Soud dále doplnil dokazování a zjistil: - z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce, že od 22. 1. 2003 má živnostenské oprávnění pro předmět podnikání - výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, od 6. 1. 2016 má živnostenské podnikání pro předmět – výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení, a pro předmět – hostinská činnost, od 11. 1. 2016 pro předmět – prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, od 25. 1. 2016 pro předmět podnikání silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly, nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí. Všechny předměty podnikání jsou na dobu neurčitou a všechny předměty podnikání měl žalobce přerušeny na dobu od 31. 3. 2016 do 18. 4. 2017. - ze zprávy [stát. instituce] [část obce] – odboru dopravy, že žalobce je držitelem řidičského průkazu vydaného dne 10. 7. 2017 č. [příjmení] [číslo] pro skupiny vozidel: AM, A1, A2, A, B1, B, C1, C, D1, D, BE, C1E, CE, D1E, DE, T. Profesně způsobilý je pro řízení skupiny vozidel: C1, C, D1, D, C1E, CE, D1E, DE. V evidenci přestupků nemá žalobce záznam. - ze zpráv Úřadu práce ČR – pracoviště [obec], že žalobce byl v evidenci uchazečů o zaměstnání v období od 3. 10. 2016 do 26. 2. 2017, a to bez podpory v nezaměstnanosti. V období let 2016 2018 evidoval úřad práce nabídky pracovních míst pro řidiče MKD s nabízenou mzdou v rozmezí 12 500 Kč – 14 900 Kč. Dále byly nabídky pracovních míst řidiče dodávky od [právnická osoba] [právnická osoba] se sídlem [obec] s nabízenou mzdou 17 800 Kč na plný pracovní úvazek v jednosměnném provozu, s podmínkou znalost vietnamského jazyka. Od 12. 10. 2016 byla nabídka na místo řidiče ostatních speciálních vozidel na 3-směnný provoz, na dobu neurčitou od společnosti [právnická osoba] se sídlem [obec] s nabídkou mzdy 22 000– 32 000 Kč. - z doporučenek předaných úřadem práce žalobci za účelem hledání zaměstnání, ze záznamu o jednání s uchazečem o zaměstnání ze dne 18. 6. 2018, z usnesení Úřadu práce ČR – pracoviště [obec] ze dne 10. 8. 2018 azaz přehledu doby pojištění žalobce u Oborové zdravotní pojišťovny vystaveného dne 31. 3. 2019, které předložil žalobce bylo zjištěno, že žalobce dostal doporučenku k přijetí uchazeče do zaměstnání k zaměstnavateli [právnická osoba] [obec], [ulice], k této společnosti se s doporučenkou žalobce dostavil a tato doporučenka obsahuje záznam s datem 27. 2. 2017 že nebyl přijat z důvodu plynoucích z předešlého zaměstnání. Dále obdržel žalobce doporučenku k přijetí do zaměstnání u [právnická osoba], s.r.o. na pozici řidič nákladního automobilu, tato doporučenka obsahuje potvrzení, že zde žalobce nebyl přijat z důvodu, že nevyhovuje podmínkám dalšího zaměstnavatele. Dne 18. 6. 2018 proběhlo jednání na úřadu práce s žalobcem, který zde doložil ukončení pracovního poměru u žalované z organizačních důvodů, když podle tohoto jeho pracovní poměr skončí ke dni 30. 6. 2018. V době k 3. 10. 2016, kdy se žalobce evidoval na úřadu práce tak byl v pracovněprávním vztahu. Z toho důvodu úřad práce usnesením ze dne 10. 8. 2018 zastavil řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti, které bylo zahájeno na základě žádosti žalobce ze dne 3. 10. 2016, neboť v den podání žádosti byl v pracovním poměru u žalované. Z přehledu dob pojistného za žalobce na zdravotní pojištění plyne, že v době od 3. 10. 2016 do 26. 2. 2017 hradil pojistné na žalobce stát, od 19. 4. 2017 až 30. 11. 2018 byl žalobce OSVČ, od 24. 9. 2018 do 30. 11. 2018 byl současně zaměstnán u [právnická osoba] - ze zpráv společností [právnická osoba] [obec], [ulice], [právnická osoba] [obec], [ulice] bylo zjištěno, že v období 11/ 2016 – 7/ 2018 [právnická osoba] přijímala zaměstnance na pracovní místo řidič nákladní dopravy s hodinovou mzdou cca 100 Kč [právnická osoba] se zaměstnavatelem stala od 1. 2. 2018 a přijímala zaměstnance na pracovní místa řidič do 3,5 tuny s hrubou měsíční mzdou 13 500 Kč. - ze mzdového listu žalobce za rok 2016 bylo zjištěno, že za měsíce červenec, srpen, září činila jeho hrubá mzda bez náhrad za dovolenou 32 797 Kč, za tyto měsíce odpracoval celkem 216 hodin. Jeho hrubý hodinový výdělek za toto období činil 151, 837 Kč, což představuje hrubý denní výdělek 1 214,70 Kč. Hrubý měsíční výdělek při pracovním úvazku 40 hodin týdně, tak činí 26 407,49 Kč. Podle mzdového vyúčtování za květen 2018 činila hrubá mzda žalobce 28 268 Kč, bez daňového bonusu mu za tento měsíc bylo v čisté mzdě vyplaceno 19 472 Kč. Podle mzdového vyúčtování za červen 2018 činila hrubá mzda žalobce 25 810 Kč, odstupné v hrubé mzdě 80 157,99 Kč, bez daňového bonusu mu bylo za tento měsíc na čisté mzdě vyplaceno 85 908 Kč. - z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016, za zdaňovací období od 1. 6. 2017 do 31. 12. 2017 a za zdaňovací období roku 2018 bylo zjištěno: V roce 2016 činily příjmy žalobce z podnikatelské činnosti 39 568 Kč, výdaje související s příjmy 23 741 Kč, což představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji 15 827 Kč. V tomto přiznání žalobce uvedl jako hlavní druh živnosti - maloobchod v nespecializovaných prodejnách. Příjmy ze závislé činnosti, tj. z pracovního poměru u žalované za období leden až září 2016 činily 117 967 Kč, spolu s příjmy z podnikatelské činnosti činil jeho základ daně 173 900 Kč. Za zdaňovací období od 1. 6. 2017 do 31. 12. 2017 dosáhl příjmu jako OSVČ 292 960 Kč, výdaje související s těmito příjmy uvedl částkou 259 988 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji tedy činí částku 37 972 Kč, což představuje měsíčně částku 5 424 Kč. Za zdaňovací období roku 2018 činily příjmy žalobce z jeho podnikatelské činnosti celkem 421 623 Kč, výdaje s nimi související 376 968 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 44 655 Kč. Příjmy od zaměstnavatelů, tj. mzdové vyrovnání za květen, červen 2018 a odstupné od žalované a příjmy od [právnická osoba] a.s. činily 177 036 Kč. Celkový základ daně ze závislé činnosti a ze samostatné výdělečné činnosti činil celkem 254 631 Kč.

9. Podle § 69 odst. 1, 2 zák. práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

10. Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

11. Podle §§ 352, 353 odst. 1, 354 odst. 1, 2, 355 odst. 1, 356 odst. 1, 2 průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek.

12. Podle § 67 odst. 1 písm. c), odst. 3, 4 zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

13. Podle § 141 odst. 1 zák. práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

14. Podle § 229 odst. 1, odst. 3 písm. d) zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (insolvenčního zákona) zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich. Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními dlužník v době od povolení reorganizace.

15. Podle § 203 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Podle odst. 3, 4, 5 tohoto ustanovení osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty. Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními. Proti rozhodnutí podle věty první není odvolání přípustné.

16. Ve sporu o náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru má procesní povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že jsou splněny předpoklady pro snížení náhrady mzdy, zaměstnavatel, který také nese za řízení procesní odpovědnost za to, že tyto povinnosti nesplní - tzv. břemeno tvrzení a důkazní, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 784/2004. Zaměstnavatel – aby ve sporu byl úspěšný - tedy musí nejen tvrdit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, ale musí též prokázat, že se zaměstnanec do takové práce zapojil nebo že zde taková možnost pro zaměstnance skutečně byla. Při posuzování žádosti zaměstnavatele podle ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce soud přihlíží jen k okolnostem, které panovaly po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta, a které se týkají poměrů zaměstnance z hlediska jeho dalšího (jiného) zaměstnávání. Pro posouzení, zda v případě zaměstnance jsou splněny podmínky pro snížení náhrady mzdy, není významné, zda zaměstnanec vyvíjel aktivitu k tomu, aby si zajistil jiné zaměstnání, ani zda byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť k přiměřenému snížení náhrady mzdy zaměstnanci, který se po neplatném rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nezapojil do práce u jiného zaměstnavatele, by soud mohl přistoupit jen tehdy, bylo-li by možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec měl konkrétní (skutečnou) možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, ale že této možnosti bez vážných důvodů nevyužil; se samotným nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce ani s tím, že se neobrátil na úřad práce se žádostí o zprostředkování zaměstnání, zákon možnost snížení náhrady mzdy nespojuje. Kdyby se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek neodpovídajících těm, za kterých by konal práci u zaměstnavatele v případě, že by mu přiděloval práci v souladu s pracovní smlouvou, nebylo by z hlediska daného účelu možné po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby se po neplatném rozvázání pracovního poměru do takové práce vůbec zapojil; jestliže tak přesto učinil, nemůže to vést k závěru, že má být požadovaná náhrada mzdy snížena nebo dokonce nepřiznána. Protože rovněž podnikání je pro fyzické osoby zdrojem výdělku, může soud k přiměřenému snížení, popřípadě k nepřiznání náhrady mzdy přistoupit jen tehdy, je-li možné dovodit, že zaměstnanec vykonával svou podnikatelskou činnost za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu práci.

17. V daném případě se jedná o žalobu, kterou žalobce podal podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona, když se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou žalované, která je v insolvenčním řízení, avšak byla u ní povolena reorganizace, v důsledku toho je žalovaná osobou s dispozičním právem k majetkové podstatě. Žalobce tuto pohledávku vůči žalované před podáním žaloby uplatnil v žalované výši, o čemž informovoval insolvenčního správce žalované. Jelikož žalovaná uplatněnou pohledávku dobrovolně neuspokojila, byl žalobce nucen podat předmětnou žalobu. Bylo prokázáno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo dáno žalobci žalovanou dne 27. 9. 2016, bylo rozsudkem podepsaného soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem [anonymizováno] soudu [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dnem 3. 5. 2018, určeno neplatným. Žalobci tak vznikl nárok na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru a to ode dne 3. 10. 2016, kdy žalovaná převzala jeho oznámení o tom, že trvá na dalším zaměstnávání a přidělování práce v souladu s pracovní smlouvou, ve znění popisu pracovní náplně ze dne 6. 1. 2014, který fakticky znamená převedení na jinou práci, oproti práce sjednané v pracovní smlouvě, tato listiny je oběma stranami podepsána. Nárok na náhradu mzdy má až do dne 30. 6. 2018, kdy jeho pracovní poměr skončil na základě výpovědi žalované, která mu byla dána z organizačních důvodů, a na základě této výpovědi žalobci vznikl rovněž nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Za dobu od 3. 10. 2016 – což byl první pracovní den v měsíci říjnu do 3. 4. 2017 včetně, což byl rovněž pracovní den, za těchto 6 měsíců má žalobce nárok na plnou náhradu mzdy do výše průměrného výdělku, přičemž nutno vycházet z průměrného denního hrubého výdělku, rozhodným obdobím je třetí čtvrtletí roku 2016. Jak již je uvedeno shora, za toto období při dosažené hrubé mzdě 32 797 Kč a odpracovaných hodinách 216, činil hrubý hodinový výdělek 151, 837 Kč, což při 8hodinové pracovní době představuje průměrný hrubý denní výdělek 1 214,70 Kč. Soud vycházel z počtu pracovních dnů v každém měsíci, když počet pracovních dnů, jak uvedl žalobce v žalobce je správný. Při shora zjištěném průměrném denním hrubém výdělku, byla žalobci přiznána náhrada mzdy: Období - dny; Žalováno v Kč; Přiznáno; Zamítnuto 10/ 2016 - 21; 25 806,48; 25 508,70; 297,70 11/ 2016 – 22; 27 035,95; 26 723,40; 312,55 12/ 2016 – 22; 27 035,95; 26 723,40; 312,55 1/ 2017 – 22; 27 415,52; 26 723,40; 692,12 2/ 2017 - 20; 24 923,20; 24 294; 629,20 3/ 2017 – 23; 28 661,68; 27 938,10; 723,58 4/ 2017 – 20; 24 923,20; 18 894; 6 029,20 Za toto období byla celkem žalobci přiznána částka 176 805 Kč. Pokud jde o měsíc duben 2017, za den 3. 4. 2017 má žalobce nárok na plnou náhradu mzdy ve výši průměrného hrubého denního výdělku 1 214,70 Kč. Za dalších 19 dnů měsíce dubna by plný nárok žalobce činil 23 079,30 Kč (1 214,70x19), po snížení o 5 400 Kč za těchto 19 dnů mu byla přiznána po částka 17 679,30 Kč, za celý měsíc duben byla přiznána náhrada 18 894 Kč.

18. Za další období od 4. 4. 2017 do 30. 6. 2018 po vyhodnocení všech skutečností dospěl soud k závěru, že lze vyhovět návrhu žalované na částečné snížení náhrady mzdy. Dnem 18. 4. 2017 žalobce ukončil přerušení své podnikatelské činnosti, od té doby byl a je držitelem 5 živnostenských oprávnění, svou podnikatelskou činnosti aktivně provozoval, což plyne z jeho daňových přiznání za období let 2017 2018. Za celou dobu od 3. 10. 2016 a dále ani od 4. 4. 2017 do 30. 6. 2018 zaměstnán nebyl, když u [právnická osoba] a.s. byl zaměstnán až po uplynutí této doby. Žalovaná neunesla důkazní břemeno o tom, že žalobci byla nabídnuta práce stejného druhu a za podmínek, za nichž naposledy pracoval u žalované. Jak plyne z popisu pracovní funkce žalobce, vyhotoveného dne 6. 1. 2014, jednalo se o organizaci a řízení činností na úrovni vnitropodnikové činnosti žalované, v podstatě vykonával činnost v kompetenci jednatelů žalované, mohl jednat samostatně o veškerých aktivitách, měl povinnost informovat jednatele, zodpovídal za BOZP, PO, OŽP, opravy, údržbu, HIM a DHM, správu a údržbu budovy tak, jak byly podrobně tyto činnosti v této listině popsány. Žádná taková práce pro žalobce v daném období nebyla sjednána, nebyla mu ani nabízena. Pokud žalovaná tvrdila, že žalobce se mohl zaměstnat jako řidič nákladního vozidla, tuto práci žalobce ke dni dání okamžitého zrušení pracovního poměru u žalované nevykonával. Kromě toho žalovaná ani neprokázala, že by žalobci byla konkrétní práce řidiče nákladního vozidla u konkrétní společnosti nabízena, s jakými konkrétními podmínkami a výdělky, a že tuto práci žalobce odmítl. Nelze vycházet pouze z hypotetických předpokladů o možnosti výkonu takovéto práce. Kromě toho žalobce prokázal, že řádně spolupracoval s úřadem práce, na nabízená místa se dostavil a nebyl přijat mimo jiné i pro svůj nedořešený pracovně právní vztah u žalované, když v té době trvalo řízení o neplatnost okamžitého zrušení. Žalobce však vyvíjel podnikatelskou činnost, když začal provozovat„ bufet“ v domě s pečovatelskou službou na ulici [ulice] ve [obec], a to na základě svých živnostenských oprávnění. Z této výdělečné činnosti, když řídil činnost této provozovny, odpovídal za celý její provoz, soud proto posoudil, že se jedná o obdobnou činnost, jakou naposledy vykonával u žalované. Podle svých daňových přiznání zde dosahoval mnohem nižších příjmů, nežli z pracovního poměru u žalované, proto má soud za to, že nelze za další období od 4. 4. 2017 do 30. 6. 2018, kdy jeho pracovní pomě u žalované platně skončil, žalobu zcela zamítnout, nýbrž je důvod pouze pro částečné krácení náhrady mzdy za toto další období. Podle přiznání k dani za rok 2001 činil rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobce částku 37 972 Kč, což za dobu od 1. 6. 2017 do 31. 12. 2017, kdy vykonával činnost OSVČ, činí v průměru částku 5 424 Kč měsíčně. Podle daňového přiznání za rok 2018, při 11 měsících výkonu činnosti OSVČ dosáhl průměrného měsíčního výdělku 4 059,50 Kč. Za období od 4. 4. 2017 do 30. 6. 2017 soud snížil požadovanou náhradu žalobci o částku 5 400 Kč měsíčně, když má za to, že této částky nejméně dosahoval ze své podnikatelské činnosti, kterou vykonával v místě svého bydliště, jednalo se o činnost obdobného druhu jako u žalované. Za toto období tedy byly žalobci přiznány následné částky z průměrného denního hrubého výdělku s krácením o 5 400 Kč: <b>Období - dny; Žalováno v Kč; Nárok v Kč; Snížení v Kč; Náhrada v Kč; Zamítnuto</b> 5/ 2017 - 23; 28 661,68; 27 938,10; 5 400; 22 538,10; 6 123,58 6/ 2017 - 22; 27 415,52; 26 723,40; 5 400; 21 323,40; 6 092,12 7/ 2017 - 21; 26 169,36; 25 508,70; 5 400; 20 108,70; 6 060,66 8/ 2017 - 23; 28 661,68; 27 938,10; 5 400; 22 538,10; 6 123,58 9/ 2017 - 21; 26 169,36; 25 508,70; 5 400; 20 108,70; 6 060,66 10/ 2017 - 22; 27 415,52; 26 723,40; 5 400; 21 323,40; 6 092,12 11/ 2017 - 22; 27 415,52; 26 723,40; 5 400; 21 323,40; 6 092,12 12/ 2017 - 21; 26 169,36; 25 508,70; 5 400; 20 108,70; 6 060,66 1/ 2018 - 23; 28 661,68; 27 938,10; 5 400; 22 538,10; 6 123,58 2/ 2018 - 20; 24 923,20; 24 294; 5 400; 18 894; 6 029,20 3/ 2018 - 22; 27 415,52; 26 723,40; 5 400; 21 323,40; 6 092,12 4/ 2018 - 21; 26 169,36; 25 508,70; 5 400; 20 108,70; 6 060,66 5/ 2018 - 23; 28 661,68; 0; 0; 0; 28 661,68 6/ 2018 - 21; 26 169,36; 0; 0; 0; 26 169,36 Za měsíce květen a červen 2018 náhrada mzdy nebyla žalobci přiznána, neboť bylo prokázáno, že za toto období byla náhrada mzdy žalobci vyplacena, když se jednalo o výpovědní dobu žalobce. Za období od 4. 4. 2017 do 30. 6. 2018 byla žalobci přiznána částka 252 236,70 Kč Celkem byla žalobci za celé žalované období přiznána náhrada mzdy 429 041,70 Kč.

19. Z jednotlivých měsíčních náhrad pak byly žalobci přiznány úroky z prodlení jdoucí vždy od 1. dne kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém nastala splatnost jednotlivých náhrad a to ve výši zákonných úroků dle nař. vl. č. 351/2013 Sb.

20. Pokud se žalobce domáhal za jednotlivé měsíce přiznání vyšších částek na náhradě mzdy, celkově ohledně částky na náhradě mzdy 136 839,08 Kč byla žaloba zamítnuta, když ve svém propočtu žalobce vycházel z jiného, a to vyššího průměrného denního výdělku, nežli byl zjištěn soudem a rovněž proto, že za období od 4. 4. 2017 do 30. 6. 2018 byla náhrada mzdy částečně krácena.

21. Pokud jde o žalovaný nedoplatek odstupného ve výši 1 116,57 Kč, bylo prokázáno mzdovým vyrovnáním za měsíc červen 2018 i výpovědí žalobce, že odstupné ve výši 80 157,99 Kč mu bylo žalovanou vyplaceno. Výše odstupného se odvozuje od průměrného hrubého měsíčního výdělku zjištěného postupem podle § 356 odst. 2 zák. práce. Nárok na zaplacení odstupného vznikl žalobci dnem skončení jeho pracovního poměru u žalované výpovědí z organizačních důvodů, a to ve výši trojnásobku průměrného měsíčního hrubého výdělku. Jelikož žalobce v rozhodném období pro nárok na odstupném již u žalované fakticky nepracoval, nutno vycházet z předpokládaného hrubého měsíčního výdělku, soud má za to, že lze vycházet z předpokládaného výdělku, který soud zjistil jako denní hrubý výdělek žalovaného pro účely náhrady mzdy, v přepočtu na měsíční hrubý výdělek, při úvazku 40 hodin týdne jde o měsíční hrubý výdělek 26 407,49 Kč, trojnásobek který představuje odstupné, činí 79 222, 473 Kč. Žalobce tedy dostal vyplaceno vše, co mu na odstupném náleží, proto žalovaná částka na odstupném 1 116,57 Kč byla rovněž zamítnuta, včetně úroků z této požadovaných. Celkem byla tedy žaloba zamítnuta o částku 137 955,65 Kč, včetně úroku z prodlení jednotlivých měsíčních zamítaných částek.

22. Ve smyslu § 203 odst. 5 insolvenčního zákona pak bylo rozhodnuto, že lhůta k zaplacení pravomocně přisouzené částky bude určena rozhodnutím insolvenčního soudu po právní moci tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu částečně úspěšný, a to s přiznanou částkou 429 041,70 Kč oproti žalované částce 566 997,34 Kč činí jeho úspěch 75,6 %, zamítnutá částka 137 955,65 Kč představuje neúspěch v rozsahu 24,4 %. Po odpočtu neúspěchu tak byly žalobci přiznány náklady řízení v rozsahu 51,2 % celkových nákladů řízení. Tyto jsou dány uhrazeným soudním poplatkem za žalobu ve výši 28 350 Kč a právním zastoupením žalobce, na kterém byla podle vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění přiznána odměna, a to v sazbě podle § 7 bod 6 ve výši 10 580 Kč k jednotlivým úkonům právní pomoci, které spočívají: příprava, převzetí zastoupení, předžalobní výzva z 5. 11. 2018 – ve vztahu k předžalobní výzvě byla přiznána odměna vy výši poloviny úkonu, když tato výzva se v podstatě shoduje s oznámením insolvenčnímu správci, sepis žaloby, vyjádření ze dne 24. 9. a ze dne 18. 11. 2020, zastoupení u jednání 1. 10., 3. 12. 2020, k těmto úkonům byla přiznána podle § 13 odst. 3 paušální náhrada po 300 Kč ke každému, což na paušálních náhradách činí 2 100 Kč. Podle § 14 odst. 2 pak byla přiznána náhrada ve výši poloviny mimo smluvní odměny za dostavení se právního zástupce k jednání dne 19. 1. 2021, které se nekonalo, neboť ze zdravotních důvodů se nedostavil soudce přísedící, který pro své onemocnění nebyl schopen včas sdělit soudu, že se nebude moci k jednání dostavit, tato náhrada tedy činí 5 290 Kč. Za zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které trvalo do 10. 2. 2021, byla na odměně a náhradách přiznána částka 76 160 Kč, tento právní zástupce byl plátcem DPH, kterou bylo nutno přiznat ve výši 21 %, což na dani činí 15 993,60 Kč. Za zastoupení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla přiznána částka 92 153,60 Kč. Soud nepřiznal požadovanou odměnu za další poradu s klientem ze dne 23. 9. 2020, když nebylo doloženo potvrzení o konání této porady a její délce. Za zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla přiznána odměna za zastoupení při jednání dne 25. 2. 2021 ve výši 10 580 Kč, za účast při vyhlášení rozsudku dne 3. 3. 2021 byla podle § 11 odst. 2 písm. f) přiznána odměna ve výši poloviny, tj. částka 5 290 Kč. Dále pak byla přiznána náhrada za 2 režijní paušály po 300 Kč, za zastoupení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který není plátcem DPH, byla celkem přiznána částka 16 470 Kč. Celkové náklady a odměna za právní zastoupení činí 108 623,60 Kč, spolu se soudním poplatkem činí celková výše nákladů řízení žalobce částku 136 973,60 Kč, z čehož 51,2 %, na které má žalobce podle výsledku sporu nárok, představují částku 70 130,50 Kč. Rovněž pro její zaplacení bude stanovena lhůta po právní moci tohoto rozsudku insolvenčním správcem žalované.