18 C 12/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Hubeňákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , 739 51 Lučina o částku 28 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalované se vůči žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena část soudního poplatku ve výši 364 Kč z účtu Okresního soudu ve , adresa, .

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky ve výši 28 000 Kč, spolu s příslušenstvím (původně žalováno na zaplacení částky 55 268 Kč s příslušenstvím, avšak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, což soud reflektoval v usnesení o částečném zastavení řízení čl. 15).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas.

3. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z litiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí byly Informace o úvěru a Všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaná uzavřely dne 24. 7. 2024 dálkovou formou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky splácet. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaná obdržela uvedenou částku. Z Předžalobní upomínky ze dne 24. 7. 2025 má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu, zároveň jí oznámil, že došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což má soud dále za prokázáno ze Smluv o postoupení pohledávek (uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně společností , právnická osoba, a žalobkyní), ve spojení s Přehledy postupovaných pohledávek. Z Poštovního podacího archu ze dne 24. 7. 2024 má soud za prokázáno, že upomínka byla žalované téhož dne odeslána. Z Přehledů upomínek soud zjistil, že byla žalovaná opakovaně upomínána k úhradě dluhu. Žalovaná ničeho žalobkyni, ani její právní předchůdkyni neuhradila, proto po ní žalobkyně požaduje nezaplacenou dlužnou částku ve výši 13 000 Kč, a to po učiněném částečném zpětvzetí žaloby, jak již bylo popsáno v bodě 1. tohoto rozsudku.

4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z litiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí byly Informace o úvěru a Všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaná uzavřely dne 13. 8. 2024 dálkovou formou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky splácet. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaná obdržela uvedenou částku. Z Předžalobní upomínky ze dne 24. 7. 2025 má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu, zároveň jí oznámil, že došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což má soud dále za prokázáno ze Smluv o postoupení pohledávek (uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně společností , právnická osoba, a žalobkyní), ve spojení s Přehledy postupovaných pohledávek. Z Poštovního podacího archu ze dne 24. 7. 2024 má soud za prokázáno, že upomínka byla žalované téhož dne odeslána. Z Přehledů upomínek soud zjistil, že byla žalovaná opakovaně upomínána k úhradě dluhu. Žalovaná ničeho žalobkyni, ani její právní předchůdkyni neuhradila, proto po ní žalobkyně požaduje nezaplacenou dlužnou částku ve výši 15 000 Kč, a to po učiněném částečném zpětvzetí žaloby, jak již bylo popsáno v bodě 1. tohoto rozsudku.

5. Ve vztahu k oběma předmětným smlouvám (viz předchozí dva body) žalobkyně uvedla v rámci vyjádření k žalobě, že nemá k dispozici doklady k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované, není schopna proto doložit, zda a jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy zkoumána, požadovala tudíž toliko vydání bezdůvodného obohacení spočívající ve vydání poskytnuté částky žalované právní předchůdkyní žalobkyně, v tomto smyslu učinila částečné zpětvzetí žaloby (čl. 15).

6. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dvě smlouvy, na základě první žalovaná obdržela částku 13 000 Kč a na základě druhé částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná neuhradila ničeho ani právní předchůdkyni žalobkyně, ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena.

7. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil oba smluvní vztahy žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě OZ i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“).

8. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

9. V daném případě, ve vztahu k oběma uzavřeným smlouvám žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně nemá k dispozici žádné údaje ve vztahu k prokázání zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry, proto ostatně vzala žalobu částečně zpět a požadovala vydání toliko bezdůvodného obohacení spočívající ve vrácení jistin poskytnutých na základě uzavřených smluv. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, žalobkyně sama uvedla, že nedokáže doplnit údaje ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětných smluv.

10. Jelikož byly obě smlouvy posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztahy posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku jednak 13 000 Kč a dále 15 000 Kč, žalovaná ničeho neuhradila, je proto povinna zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z.

11. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. Nadto soud považoval za neúspěch žalobkyně částku, o kterou žalobkyně vzala žalobu zpět z výše uvedených důvodů (nemožnost doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu ke zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr). V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává, v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř.

12. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.

13. Jelikož v daném řízení s ohledem na obsah skutkových tvrzení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ve výroku ad IV. soud žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 552 Kč dle Položky 2.2, Položky 1.1. a) Sazebníku poplatků, a to usnesením čl.

15. Následně soud v tomto rozsudku rozhodl o vrácení části soudního poplatku dle § 6a odst. 3 a § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů.