18 C 144/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Hubeňákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 7 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá, tedy co do povinnosti zaplacení částky ve výši 3 200 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 958,11 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 900 Kč od datum do datum a zákonným úrokem prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 200 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 7 900 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným dne datum.

2. Žalovaný se ve věci během celého řízení nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 5 000 Kč, uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko 300 Kč, následně pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

5. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,NOZ“), podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o půjčce, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu dle zákona OZ a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy.

6. Kromě částky ve výši 5 000 Kč, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni také souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč. V této souvislosti soud uvádí, že posoudil souhrnnou částku ve výši 3 200 Kč jako úrok, a to i přes žalobkyní použité označení souhrnný poplatek, neboť v tomto případě plní funkci úroku – odměny za poskytnutí půjčky. Tento úrok je nepřiměřeně vysoký, přesahující násobně tehdejší průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako odporující dobrým mravům, což činí ujednání o úroku absolutně neplatným ve smyslu § 39 OZ, proto žalobkyni nevzniklo právo na úhradu úroku - částky ve výši 3 200 Kč.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování spotřebitelského úvěru. Podle § 658 odst. 2 OZ lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) neuzavřely smlouvu o půjčce. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, ani ten neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, půjčku, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjčky. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že takto neplatně sjednané ujednání o úrocích nelze podle § 41 OZ oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatná je smlouva o půjčce v celém rozsahu.

8. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 5 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle § 1879 NOZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným platně postoupena. Žalovaný obdržel od žalobkyně dne datum částku ve výši 5 000 Kč, přičemž již uhradil částku ve výši 300 Kč, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 4 700 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou a žalovaným dosud zaplacenou částkou, a to dle § 457 OZ bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly.

9. Spolu s částkou ve výši 4 700 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum), ta byla zaslána žalovanému dne datum, doručena tedy musela být nejpozději dne datum, přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu deseti dnů ke splnění dluhu, splatnost tedy nastala dne datum (se zohledněním pravidel pro počítání lhůt dle § 122 odst. 3 OZ) a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni.

10. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do částky ve výši 3 200 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 958,11 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 900 Kč od datum do datum a zákonným úrokem prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 200 Kč od datum do zaplacení.

11. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.

12. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalovaný, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že se náhrada nákladů řízení žalovanému nepřiznává.

13. Jelikož v daném řízení s ohledem na obsah skutkových tvrzení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ve výroku ad IV. soud žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle Položky 2.2, Položky 1.1. a) Sazebníku poplatků, v třídenní lhůtě k plnění, dle ust. § 4 odst. 1 písm. j), ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.