18 C 2/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Hubeňákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 225 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá, tedy co do částky 1 225 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 225 Kč za dobu od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 225 Kč za dobu datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 268 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 6 225 Kč představující jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 225 Kč spolu s příslušenstvím, a to vše z titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne datum.

2. V žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba, IČO) a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný se zavázal k úhradě této částky do datum. Žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla na žalobkyni postoupena, o čemž byl žalovaný obeznámen oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se ve věci během řízení nevyjádřil.

4. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení na základě obsahu spisu, neboť s tímto postupem vyslovili souhlas oba účastníci řízení.

5. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku, na základě které žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 5 000 Kč na účet, ničeho právní předchůdkyni neuhradil, následně pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“).

7. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

9. Soud v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla před uzavřením smlouvy prověřena na základě výpisů ISIR, CEE, CRKI, BRKI, které však k žalobě nedoložila. Ovšem i kdyby je žalobkyně k žalobě přiložila, pak je zřejmé, že toliko na základě uvedených výpisů z registrů nemohla být řádně zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr, žalobkyně na základě jen těchto výpisů nemohla mít přehled o příjmech a výdajích žalovaného, na základě kterých by došla k závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

10. Soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 9 odst. 1 a 22 odst. 5 ZoSÚ, ve spojení s § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ.

11. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 5 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle § 1879 OZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným platně postoupena. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 5 000 Kč, přičemž dosud neuhradil ničeho, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, s touto částkou je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum), ta byla zaslána žalovanému dne datum, doručena tedy musela být nejpozději dne datum, přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu tří dnů ke splnění dluhu, splatnost tedy nastala dne datum a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni.

12. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá, tedy co do částky 1 225 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 225 Kč za dobu od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 225 Kč za dobu datum do zaplacení.

13. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, a to v 59 %, neúspěch činil 41 % tedy náleží jí náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení ve výši 18 %, tedy částka 268 Kč, neboť plná náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 1 489 Kč, v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů ke třem uvedeným úkonům právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a náhrady daně z přidané hodnoty (při sazbě 21%) ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je registrována k této dani a nárok na její zaplacení vyplývá z ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

14. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.