18 C 24/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Hubeňákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 60 607,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 869,72 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá, tedy co do stanovení povinnosti zaplatit- částku 14 737,51 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 10 479,61 Kč, - úrok 26,28 % ročně z částky 58471,23 Kč od [datum] do zaplacení, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 60 607,23 Kč za dobu od [datum] do [datum], představující částku ve výši 1 167,78 Kč, - zákonný úrok z prodlení z částky 14 737,51 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 946 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 60 607,23 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci během celého řízení nevyjádřil.

3. Soud rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z listiny – Úvěrová smlouva, jejíž součástí byly Úvěrové podmínky, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému čerpání peněžních prostředků až do výše 60 000 Kč, ten se zavázal splácet poskytnutou částku, spolu s úrokem, při roční úrokové sazbě 26,28 %, formou pravidelných měsíčních splátek, ve výši 4 % z dlužné částky. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy soud zjistil a má za prokázáno, že žalobkyně učinila závěr o schopnosti žalovaného splácet úvěr na základě negativního Výpisu z ISIR, CEE, NRKI a SOLUS rejstříku, dále z vlastní Úvěrové zprávy a Úvěrové karty. Z Výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil a má za prokázáno, že žalobkyně je akciovou společností, předmětem jejího podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil a má za prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně průběžně celkem částku 128 693,35 Kč, přičemž již uhradil celkem částku 82 823,63 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v rámci Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum], kterou doručovala žalovanému dne [datum], což má soud za prokázáno z Poštovního podacího archu. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím Předžalobní výzvy ze dne [datum], kterou doručovala žalovanému dne [datum], což má soud za prokázáno z Poštovního podacího archu z téhož dne. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje zaplacení částky 60 607,23 Kč, sestávající z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 58 471,23 Kč, poplatků ve výši 236 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, jednotlivé částky žalobkyně podrobně rozvedla v žalobě; a to spolu s příslušenstvím, tedy kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 60 607,23 Kč za dobu od [datum] (15. den po zesplatnění úvěru) do [datum] (den podání žaloby) ve výši 1 167,78 Kč při sazbě 8,5 % ročně, zákonným úrokem z prodlení z částky 60 607,23 Kč za dobu od [datum] (den po podání žaloby) do zaplacení při sazbě 8,5 % ročně, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 479,61 Kč v sazbě 26,28 % ročně z částky 58 471,23 Kč za dobu od [datum] (den následující po tvrzeném zesplatnění úvěru) do [datum] a úrokem ve výši 26,28% ročně z částky 58 471,23 Kč za dobu od [datum] (den následujícím po podání žaloby) do zaplacení. Soud doplňuje, že ačkoli žalobkyně uvedla v petitu návrhu u poslední položky příslušenství sazbu 8,25 % ročně, jedná se o zřejmou nesprávnost, neboť na všech místech v žalobě, ale i v petitu žalobního návrhu je uvedena sazba 26,28 % ročně (včetně kapitalizovaného úroku z téže částky), tato skutečnost vyplynula z i Úvěrové smlouvy, proto soud vycházel ze sazby 26,28 % ročně.

5. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný, aniž by byla s odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalovaného, uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky do sjednané výše, žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách, tuto povinnost však žalovaný přestal plnit, celkem čerpal od žalobkyně částku 128 693,35 Kč, celkem uhradil částku 82 823,63 Kč.

6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované, uzavřený v souladu s § 1820 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, dle § 2395 OZ jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 a násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. ZoSÚ sice stanoví sankci relativní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, ovšem soud uzavírá, že se v takovém případě jedná o absolutní neplatnost dle § 588 OZ, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Podle § 588 OZ soud k neplatnosti daného právního jednání přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, tedy pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

10. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím výpočtu – zpracování vlastní Úvěrové zprávy a negativními Výpisy ze systémů ISIR, CEE a NRKI a SOLUS. Ovšem k těmto podkladům nebyly připojeny žádné konkrétní doklady, z nichž žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru právě žalovanému (pracovní smlouva, výplatní pásky, doklady o počtu a výši vyživovacích povinnosti žalovaného, o jeho výdajích apod.), ačkoli k tomuto byla vyzvána. Žalobkyně znovu odkázala na žalobu a shrnula již uvedené, tedy, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházelo toliko z výpisů z uvedených registrů a z informací, které jí sdělil sám žalovaný, aniž by své údaje o příjmech a výdajích jakýmkoli způsobem doložil. Pokud žalobkyně odkázala na několik soudních rozhodnutí, resp. na jejich vybrané části, pak v této souvislosti je nutné uvést, že se žádné z nich nezabývá touto konkrétní situací, tedy zkoumání úvěruschopnosti u osoby toliko na základě údajů uvedených jen samotným žadatelem, bez důkladného prověřování všech potřebných skutečností ohledně příjmů a výdajů dané osoby.

11. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele.

12. Plnila-li proto žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 128 693,35 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 128 693,35 Kč, přičemž již uhradil částku ve výši 82 823,63 Kč, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 45 869,72 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou a žalovaným dosud zaplacenou částkou, a to dle § 2993 OZ bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou ve výši 45 869,72 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena ve Výzvě ke splacení celého dluhu ze dne [datum]), která byla zaslána žalovanému dne [datum], v ní byla stanovená lhůta 14 dnů k úhradě dluhu ode dne sepisu této výzvy, splatnost tedy nastala dne [datum] a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni, ovšem žalobkyně v žalobě požadovala zákonný úrok z prodlení až od [datum], soud, vázán tímto návrhem (§ 153 odst. 2 OZ), přiznal zákonný úrok z prodlení až od tohoto pozdějšího data.

13. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do povinnosti zaplatit částku 14 737,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 479,61 Kč, úrok 26,28 % ročně z částky 58471,23 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 60 607,23 Kč za dobu od [datum] do [datum], představující částku ve výši 1 167,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 737,51 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně.

14. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, a to v 59 %, neúspěch činil 41 % tedy náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 18 %, tedy částka 2 946 Kč, neboť plná náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 16 364 Kč, v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř., sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 425 Kč, dále odměny advokáta ve výši 10 620 Kč za požadované 3 úkony právní služby po 3 540 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů ke 3 uvedeným úkonům právní služby ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle ust. § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky. Soud přiznal i náhradu za daň z přidané hodnoty (při sazbě 21%) ve výši 2 419 Kč ze všech specifikovaných položek, kromě soudního poplatku, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je registrován k této dani a nárok na její zaplacení vyplývá z ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud doplňuje, že nepřiznal odměnu advokáta a k ní náležející paušální náhradu hotových výdajů k úkonu právní služby – vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť bylo podáno až na výzvu soudu k potřebě doplnění tvrzení a označení důkazních návrhů, které měly však být již součástí žaloby, bez nutnosti doplnění k výzvě soudu.

15. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.