19 C 183/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 020 Kč za dobu od 20.1.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 680 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba anonymizována dvě slova (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala pravidelně splácet formou 58 týdenních splátek po 270 Kč, se splatností poslední splátky dne 21.11.2016. Žalovaná se zavázala bance fakticky vrátit vedle částky 9 000 Kč také částku 6 660 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 260 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, částku 1 800 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 3 600 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná však na poskytnutou zápůjčku uhradila toliko částku 1 980 Kč, když následně porušila své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení částky 13 680 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 576,56 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 103,44 Kč. Předmětná pohledávka byla společností právnická osoba žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. Před podáním žaloby byla ještě žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž dospěla na základě karty zákazníka a v ní uvedených údajů žalovanou a dalších právní předchůdkyní žalobkyně ověřovaných dokladů, že žalovaná je schopna poskytnutou zápůjčku splácet ve splátkách jak se mezi sebou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly.

2. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila.

3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř..

4. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 včetně přílohy - seznamu postupovaných pohledávek str. 149, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalované dne datum částku 9 000 Kč. Současně pak byla dne datum podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o zápůjčce číslo podle které právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka poskytla žalované částku 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni částku 1 980 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z tzv. zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Současně pak právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku jakož i v rejstřících, zda proti žalované nejsou vedeny nějaké exekuce a z tohoto měla právní předchůdkyně žalobkyně dovodit (s odbornou péčí posoudit), že žalovaná má schopnost splácet zápůjčku. V daném případě to měsíčně představovalo částku v rozmezí od 1 080 Kč až po 1 350 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná má jedno nezaopatřené dítě (rok narození 2010), její mzda v hlavním pracovním poměru představuje částku 16 160 Kč, její výdaje za bydlení činí 6 200 Kč, výdaje na domácnost 2 800 Kč, splátky dalších závazků 2 000 Kč, výdaje na telefon 400 Kč, celkem tedy výdaje představují částku 11 400 Kč. Žalovaná toto dokládala právní předchůdkyní žalobkyně občanským průkazem, výplatní páskou, pracovní smlouvou a smlouvou nájemní. S ohledem na žalovanou uvedené výdaje domácnosti pro dvě osoby (žalovaná a jedno nezapatřené dítě, tehdy ve věku 5 let), ve výši 2 800 Kč, jsou zcela mimo realitu roku 2015, když z této částky by měly být hrazeny veškeré náklady dvou osob na jídlo, hygienu, oblečení, obuv, zdravotnické potřeby apod.. Již z tohoto pohledu je zřejmé, že žalovaná neuváděla tyto výdaje na domácnost ve správné výši. Právní předchůdkyně žalobkyně tak na tuto situaci měla reagovat a reflektovat to ve výši zapůjčené částky, případně zápůjčku žalované vůbec neposkytnout. Rovněž tak z uvedené karty zákazníka neplyne, jakým způsobem si právní předchůdkyně žalobkyně prověřila, zda žalovaná řádně splácí svůj závazek ve výši 2 000 Kč, zda řádně hradí nájem a inkaso. Následně pak došlo k postoupení pohledávek z této smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu z označené smlouvy, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalované doručována doporučeně.

5. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalované dne datum částku 9 000 Kč. Současně pak byla dne datum uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o zápůjčce. Z poskytnuté částky ve výši 9 000 Kč dosud žalovaná žalobkyni vrátila 1 980 Kč a dluží tak na jistině 7 020 Kč. Soud se neztotožnil s tím, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením této smlouvy posoudila tzv. úvěruschopnost žalované, když vůbec nebylo zjištěno, jakým způsobem a zda řádně a včas a v jaké výši hradí žalovaná své výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně naprosto rezignovala provádět zjištění k těmto skutečnostem, když z výplatní pásky, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy žádná zjištění ke shora uvedeným skutečnostem provedeny být nemohly. Žalobkyně tak neprokázala zásadně skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dospěla k závěru, že žalovaná je schopna zápůjčku splácet.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 7 020 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované splácet zápůjčku. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku a tu jí poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná ji bude schopna splácet.

13. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované jsou neprokázaná, neboť nejsou známa u žalované konkrétní osobní, majetkové a příjmové informace před uzavřením smlouvy o zápůjčce v říjnu 2015. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouva o zápůjčce ze dne datum je neplatná. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o zápůjčce hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.

14. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné a žalobkyně to doložila smlouvou o zápůjčce, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala datum částku 9 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpanou částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaná splnila jen částečně, když žalobkyni vrátila z částky 9 000 Kč pouze 1 980 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátila peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalované zaslána dne 7.1.2020 doporučeně, částku ve výši 7 020 Kč nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalovaná na základě těchto neplatných ujednání (smlouvy o zápůjčce) převzala od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (9 000 Kč – 1 980 Kč = 7 020 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 7 020 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 7 020 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaným od doručení výzvy k plnění, tj. od 20.1.2020. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to ve výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..

15. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl s odůvodněním viz. shora.

16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 13 680 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná (když v hodnocení procesního úspěchu žalované figurují rovněž žalobkyní uplatněné kapitalizované úroky ve výši 6 582,30 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 2 219,79 Kč, které jí také nebyly přiznány, jakož i úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, a to vedle již nepřiznané jistiny ve výši 6 660 Kč), té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstala po celou dobu tohoto řízení procesně nečinnou. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.