19 C 205/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 11 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 8 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 180 Kč od 22.8.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 11 180 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 28. 6. 2023 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně 303 Kč. Poskytnuté prostředky byly žalované vyplaceny hotově na adrese trvalého bydliště, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy v listinné podobě. Žalovaná dosud uhradila částku 7 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila tzv. úvěruschopnost žalované, a to tím že provedla kontrolu ve veřejných databázích, dále pak provedla kontrolu platební historie u žalobkyně, vyhodnotila pak zdroj příjmů v návaznosti lokalitu jejího bydliště a rovněž si od žalované nechala předložit dva výplatní lístky za duben a květen 2023. Před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě částky, avšak žalovaná ničeho na svůj dluh žalobkyni neuhradila.

1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o úvěru ze dne 28.6.2023 a smluvních podmínek soud zjistil, že žalobkyně půjčila žalované částku 10 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 180 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 303 Kč. Z platební historie bylo ověřeno, že žalovaná na svůj dluh zaplatila dosud 7 000 Kč. Z evidenční karty klienta, pak bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnaná, má dvě vyživovací povinnosti. Ze dvou mzdových listů za měsíce duben a květen 2023 bylo zjištěno, že žalovaná v té době měla příjem ve výši 23 638 Kč v květnu, 27 917 Kč v dubnu. Výdaje žalované zjišťovány nebyly. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované, zejména pak její výdajovou stránku.

4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Je tak nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě vyhodnotit před poskytnutím dalšího úvěru výdaje žalované, když žalobkyně toto vůbec nezjišťovala. Proto neměla konkrétní podklady, nemohla tak dospět k žádnému závěru, zda bude žalovaná schopna měsíčně splácet 1 200 Kč – 1 500 Kč měsíčně. Je zřejmé nade vší pochybnost, že žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalované, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru z. č. 257/2016 Sb.

10. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal částku 10 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost tuto částku vrátit žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaná splnila dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když zaplatila částku 7 000 Kč. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku ve výši rozdílu, tj. 3 000 Kč. Žalobkyni nebylo možné přiznat úrok z prodlení, když splatnost částky ve výši 3 000 Kč nastává až dle rozhodnutí tímto soudem. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

11. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaná. Soud by tak žalované jako procesně úspěšnějšímu účastníku řízení, náhradu nákladů řízení v poměrné výši přiznal. Žalovaná však žádnou náhradu nákladů řízení po žalobkyni neuplatňovala, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.