19 C 208/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 59 981,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 007,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 36 973,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 984 Kč od 31.12.2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 59 981,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 29. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne 29.8.2024 v částce 4 900 Kč, dne 4.9.2024 v částce 1 000 Kč, dne 23.8.2024 v částce 3 818 Kč, dne 16.9.2024 v částce 2 100 Kč, dne 15.8.2024 v částce 6 100 Kč, dne 12.8.2024 v částce 2 500 Kč, dne 29.6.2024 v částce 2 250 Kč, dne 3.7.2024 v částce 1 250 Kč, dne 1.9.2024 v částce 1 500 Kč, dne 29.6.2024 v částce 2 500 Kč. Celkem tak načerpala žalovaná částku 27 918 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem 4 910,56 Kč. Žalovaná tak dluží žalobkyni 56 168,08 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny 27 859,12 Kč, poplatku za vyplacení tranší jistin 124,88 Kč, smluvního úroku ve výši 28 184,08 Kč. Dále žalovaná dluží žalobkyni částku 3 813,33 Kč za smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prodlení se splácením dohodnutých denních splátek, a to za období od 29.9.2024 do 28.12.2024. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaná částka nebyla dosud uhrazena.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před podáním žaloby dne 1.8.2024 zaplatila žalovaná částku 1 693,56 Kč a dne 29.8.2024 částku 3 217 Kč, celkem tak uhradila 4 910,56 Kč z toho bylo započteno na jistinu 58,88 Kč a 4 851,68 Kč na poplatky, smluvní úrok a smluvní pokutu, přičemž toto vše bylo již zohledněno v žalobě. Žalobkyně se pokoušela kontaktovat žalovanou ohledně smíru o předmětu sporu, žalovaná však na výzvy žalobkyně nereagovala. Od podání žaloby žalovaná ničeho na žalovanou částku neuhradila.

3. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nedluží žalobkyni více jak 20 000 Kč, proto nechápe jak dospěla žalobkyně k tak vysoké částce, kterou po ní žalobou uplatňuje, dále poukázala na to, že úroky jsou vyšší jak 200 – 300 % a že částku 20 000 Kč plus nějaký úrok je ochotna splácet po 3 000 Kč měsíčně.

4. Žalobkyně pak reagovala tak, že byť se snažila žalovanou kontaktovat, žalovaná zůstala nekontaktní. Žalobkyně pak dále uvedla, že v případě celé žalované částky by souhlasila s měsíčními splátkami po 3 000 Kč, ale pod ztrátou výhody splátek.

5. K nařízenému jednání dne 23.4.2026 se nestavila žádná z procesních stran, soud proto věc projednal a rozhodl pouze na základě listinných důkazů, kterému byly předloženy žalobkyní (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Soud z listin předložených žalobkyní, které byly provedeny k důkazům, a jež jsou označeny jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29.6.2024 vč. VOP, Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: 2024-06-29, Centrální evidence exekucí: 2024-06-29, ISIR: 2024-06-29, Neplatné doklady MV ČR: 2023-09-26, Doklad o transakci z účtu žalobce o zaslání částky revolvingového úvěru žalované ve výši celkem 27 918 Kč (za dobu od 29.6.2024 do 16.9.2024), Posouzení ,,úvěruschopnosti“ žalované žalobkyní, Předžalobní výzva ze dne 8.5.2025, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně a žalovaná uzavřely distančním způsobem na platformě internetových stránek , www, dne 29.6.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které žalobkyně poskytla na účet žalované peněžní prostředky celkem ve výši 27 918 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku formou denních splátek, smluvených v označené smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru, což však neplnila. Žalovaná před podáním žaloby dne 1.8.2024 zaplatila žalobkyni částku 1 693,56 Kč a dne 29.8.2024 částku 3 217 Kč, celkem tak uhradila žalobkyni 4 910,56 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované ve veřejných databázích, jiné doklady k prověřování k úvěruschopnosti žalobkyně soudu nepředložila.

7. K nařízenému jednání dne 23.4.2026 se žalobkyně nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení, z jakých dalších dokladů ověřovala tvrzení žalobkyně o jejich pravidelných příjmech ve výši 26 917 Kč měsíčně, z jakých výdajů žalované žalobkyně vycházela při prověřování úvěruschopnosti, z jakých osobních a majetkových poměrů žalované bylo vycházeno žalobkyní, když měla dospět k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v tomto ohledu prokázala pouze to, že, úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích, avšak jakým konkrétním způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 29.7. 2024 prozkoumala příjmy, výdaje, osobní stav žalované, její případné vyživovací povinnosti, soudu tvrzeno ani prokázáno nebylo, proto vůbec nebylo identifikováno (tvrzeno) z jakých konkrétních údajů žalobkyně vycházela při svém závěru o tom, že žalovaná je tzv. úvěruschopná. Upomínka byla vyhotovena dne 8.5.2025 a zaslána doporučeně žalované, dosud žalovaná žalobkyni na žalovaný dluh zaplatila pouze 4 910,56 Kč, na jistině tak dluží žalobkyni po odečtení této částky od částky 27 918 Kč, částku 23 007,44 Kč.

8. K nařízenému jednání dne 23.4.2026 se nedostavila také žalovaná, tím se zbavila i ona možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení9. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní jako poskytovatelem zaslána na její účet peněžní částka celkem ve výši 27 918 Kč jako jistina ve formě úvěru, vyplacená jí na běžný účet (v období od 29.6.2024 do 16.9.2024), což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr, žalovaná na poskytnout částku vrátila dosud 4 910,56 Kč, proto žalobkyni dluží částku 23 007,44 Kč.

10. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně před podáním žaloby řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Rovněž nebylo žalovanou prokázáno, jaké jsou její osobní a majetkové poměry.

11. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalované není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalované, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.

18. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když nezjišťovala, resp. neověřovala majetkové poměry žalované, její reálné skutečné výdaje, její osobní situaci (vyživovací povinnosti apod.) a počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 1. 12. 2024 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

20. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinen vrátit poskytnutou jistinu 27 918 Kč – 4 910,56 Kč = 23 007,44 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované jistinu ve výši 27 918 Kč, ze které žalovaná dosud nevrátila částku 23 007,44 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 23 007,44 Kč. Upomínka byla vyhotovena 8.5.2025, nicméně žalovaná ničeho na tuto předžalobní upomínku nezaplatila. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 23 007,44 Kč) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 007,44 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, což má oporu v § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. Soud neshledal žádné důvody pro povolení splátek, když tyto důvody nebyly žalovanou ani tvrzeny, natož prokazovány.

21. Zamítnuta byla žaloba i v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 813,33 Kč, když toto zajištění, smluvené v absolutně neplatné smlouvě o revolvingovém úvěru (a jejich VOP), je rovněž neplatné, a to ze stejného důvodu, pro který nebylo možné vyhovět žalobě o zaplacení jiných částek než částky 23 007,44 Kč.

22. Požadovala-li žalovaná možnost zaplatit žalovanou částku (uznávala jen v části cca 20 000 Kč) ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, pak ale neprokázala soudu své osobní a majetkové poměry, ničeho k nim ani netvrdila, proto soud nemohl vycházet z toho, že žalovaná není schopna zaplatit částku 23 007,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, případně z toho, že žalovaná je vůbec schopná zaplatit žalobkyni měsíčně na úhradu svého dluhu částku 3 000 Kč, a to zejména s ohledem na to, že od podání žaloby žalovaná ničeho na žalobou částku (a to ani tu, kterou k zaplacení částečně uznávala), neuhradila vůbec ničeho (vyjádření k žalobě podáno dne 9.9.2025, tj. za více než 7 měsíců žalovaná neuhradila žádnou ze splátek 3 000 Kč, o kterých tvrdila, že by je byla ochotna platit). Žalovaná k tomuto nepotřebovala ,,žádný splátkový kalendář“ ani žádné vyjádření žalobkyně, když žalovaná si byla moc dobře vědoma alespoň částečného dluhu u žalobkyně. Žalobkyně pak sice souhlasila s případnými splátkami, avšak za situace, že by jí proti žalované, byla přiznána celá žalovaná částka. Toto se však nestalo, navíc žalovaná zůstala vůči žalobkyni nekontaktní, i když se ji žalobkyně pokoušela za účelem uzavření smíru kontaktovat, jak uvedla žalobkyně ve svém podání ze dne 9.4.2026. Žalovaná pak svou pasivitou ve vztahu k žalobkyni uzavřela možnost zaplatit svůj dluh ve splátkách po dohodě s žalobkyní.

23. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, dle obsahu spisu prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.