19 C 224/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 835 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 435 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 435 Kč od 20.1.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 12 835 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 400 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 10 000 Kč a úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.4.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 26.10.2017. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní došlo s účinností ke dni datum k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 4 565 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou v předžalobní výzvě žalovanou o zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.

4. Soud ve věci provedl dokazování na základě listinných důkazů označených žalobkyní a z listin provedených k důkazům, a to označených jako Smlouva o půjčce ze dne datum, Smluvní podmínky Smlouvy nazvané Smlouva o půjčce (otištěné na zadní straně Smlouvy), Karta zákazníka ze dne datum, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Příloha číslo Smlouvy o postoupení pohledávek – strana číslo ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, Předžalobní výzva, a zjistil skutkový stav, tak jak byl popsán žalobkyní v žalobě, zejména pak to, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě označené smlouvy částku 10 000 Kč, a to v hotovosti dne datum a žalovaná dosud z této částky žalobkyni zaplatila 4 565 Kč. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená, žije sama, pracuje jako elektrikářka, s průměrným měsíčním příjmem 16 000 Kč, její výdaje představuje částka 6 800 Kč za inkaso, výdaje domácnosti na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení představuje částka 4 700 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 832 Kč a ostatní náklady ve výši 1 500 Kč, tj. výdaje jsou v celkové výši 13 832 Kč. Použitelný příjem ke splácení prostým matematickým výpočtem stanovila v kartě zákazníka žalovaná částkou 2 168 Kč (16 000 Kč – 13 832 Kč), přičemž měsíční splátka z daného úvěru měla činit od 1 200 Kč do 1 500 Kč v závislosti na počtu týdnů v měsíci. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neověřovala to, zda žalovaná má nějaké další spotřebitelské úvěry u jiných subjektů a vyšla pouze z údajů, které ji poskytla samotná žalovaná. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena k doplnění tvrzení, případně k důkazům k tomu, jakým konkrétním způsobem byly prověřovány příjmy žalované ve výši 16 000 Kč, za jaké období, jakým způsobem bylo prověřováno to, jaké jsou skutečné výdaje na straně žalované, když z volných příjmů ke splácení stávající půjčky zbývalo žalované úplné minimum (2 168 Kč), přičemž splátka měla měsíčně činit až 1 500 Kč. Rovněž nebylo ověřováno ani to, zda žalovaná nemá další půjčky od jiných věřitelů.

5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce ze dne datum půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 K, a to tak že tuto částku dne datum převzala žalovaná v hotovosti. Podle této listiny měla žalovaná vrátit žalobkyni nejen 10 000 Kč, ale i další částku ve výši 7 400 Kč, což představovalo součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu trvání dluhu ve výši 1 400 Kč, částku 2 000 Kč za administrativní zpracování zápůjčky, a dále částku 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 565 Kč, dále pak již neplatila ničeho. Ohledně osobní, majetkové a příjmové situace žalované bylo zjištěno jen to, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 16 000 Kč a výdaje ve výši 13 832 Kč, z čehož byly splátky úvěru ve výši 832 Kč. Žalovaná měla žít sama. Nebylo vůbec zjišťováno, zda žalovaná nedluží i jiným společnostem z jiných spotřebitelských úvěrů, dále pak ani to, zda je žalovaná schopna z použitelného příjmu 2 168 Kč, ke kterému bylo dospěno jen prostým matematickým výpočtem, splácet další půjčku ve výši až 1 500 Kč měsíčně.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do částky 5 435 Kč s úrokem z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované splácet zápůjčku. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku a tu jí poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná ji bude schopna splácet.

11. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované jsou nedostatečná zejména ohledně její konkrétní osobní, majetkové a příjmové situace před uzavřením smlouvy o zápůjčce v únoru 2016, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala a neověřovala listinami výdajovou stránku žalované, a to za situace, kdy žalované skutečně zbývala jen minimální částka (2 168 Kč měsíčně) ke splácení nové půjčky měsíčně ve výši 1 200 Kč až 1 500 Kč. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouva o zápůjčce ze dne datum je neplatná. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tím, že žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalované ověřila, když zejména žalobkyně vůbec neověřovala výdaje žalované, nemohl soud dospět k závěru, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena. To, že řádně úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila, a že žalovaná skutečně nebyla schopna uvedenou částku splácet, svědčí i to, že žalovaná zaplatila pouze 4 565 Kč, a poté již na poskytnutou zápůjčku nehradila vůbec ničeho. Z tohoto pak soud dovozuje, že žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalované, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o zápůjčce hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb..

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné a žalobkyně to doložila smlouvou o půjčce, ve které žalovaná potvrdila svým podpisem, že v hotovosti převzala částku 10 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpanou částku vrátit žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaná splnila jen částečně, když žalobkyni vrátila pouze 4 565 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě žalobkyně, aby jí vrátila peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od obdržení výzvy k plnění, která byla žalované zaslána dne datum, částku ve výši 5 435 Kč nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalovaná na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o zápůjčce) převzala od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z.. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již žalobkyni vrácenou, tj. 10 000 Kč – 4 565 Kč = 5 435 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 5 435 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 5 435 Kč, a to i s úrokem z prodlení od doručení výzvy k plnění, tj. od 20.1.2020. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

15. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 12 835 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla v daném případě žalovaná, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.