19 C 227/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 030 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 270 Kč od 20.1.2020, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 17 030 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovanou byly uzavřeny a) smlouva o půjčce číslo dne datum (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 12 180 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 7 000 Kč a úrok ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4.4.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 17.9.2016. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 3 390 Kč; b) smlouva o půjčce číslo dne datum (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 440 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 6 000 Kč a úrok ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.1.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 28.4.2017. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 5 340 Kč; c) smlouva o půjčce číslo dne datum (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 12 180 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 7 000 Kč a úrok ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27.10.2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 21.3.2017. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 9 040 Kč. Před uzavřením smluv posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou v předžalobní výzvě o zaplacení dlužných částek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní došlo s účinností ke dni datum k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.

4. Soud ve věci provedl dokazování na základě listinných důkazů označených žalobkyní, a to konkrétně listinami označenými jako smlouva o půjčce ze dne datum, datum, datum, Karta zákazníka ze dne datum, datum, datum, Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek strana číslo ze Seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vč. dokladu o odeslání, Předžalobní výzva, vč. dokladu o odeslání, z nichž zjistil skutkový stav, tak jak byl popsán žalobkyní v žalobě. Ze zákaznických karet ze dne datum, datum, datum, bylo zjištěno, že žalovaná již má aktivní půjčku u příjmení jméno, má dvě nezaopatřené děti, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele příjmení – právnická osoba jako dělník, přičemž v případě karty zákazníka ze dne datum uváděla mzdu ve výši 10 905 Kč, blíže neurčené„ další příjmy“ ve výši 13 842 Kč, státní podporu ve výši 8 000 Kč a přídavky na děti 1 100 Kč, výdaje ve výši 14 000 Kč za nájem a inkaso, výdaje na domácnost ve výši 11 000 Kč, výdaje na telefon ve výši 400 Kč. V případě karty zákazníka ze dne datum pak žalovaná uváděla příjmy ve výši 12 100 Kč, další blíže neurčené příjmy ve výši 12 900 Kč, státní podporu ve výši 4 100 Kč, přídavky na děti ve výši 1 200 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 8 800 Kč, výdaje pak na nájem a inkaso ve výši 8 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 10 000 Kč, výdaje na splátky 1 680 Kč a výdaje za telefon ve výši 600 Kč. V případě karty zákazníka ze dne datum, pak příjmy ve výši 12 000 Kč, státní sociální dávky ve výši 8 000 Kč, přídavky na děti ve výši 1 100 Kč a blíže neurčené ostatní příjmy ve výši 13 500 Kč. Nájem a inkaso pak byly v měsíčních výdajích ve výši 11 500 Kč, výdaje na domácnost ve výši 12 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 3 750 Kč. Ověřovanými doklady byly ve všech těchto případech blíže neurčené výplatní pásky, pracovní smlouva, doklady SIPO a ve dvou případech také nájemní smlouva. Výměry dávek nebyly dokumenty k ověření finanční situace žalované, rovněž tak nebyly ověřovanými dokumenty ani ty, které by (vyjma nájmu a inkasa) obsahovaly výdaje žalované, např. ke splátkám jiných úvěrů. Rovněž tak nebylo uváděno v této kartě zákazníka, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda žalovaná splácí své jiné závazky řádně a včas. Rovněž tak z blíže neurčených výplatních pásek nebylo možné ověřit časovou souvislost s vyplňovanými kartami zákazníka. To, co však vůbec ověřováno nebylo, pak byly žalovanou tvrzené tzv. jiné či ostatní příjmy ve výši 13 842 Kč, 12 900 Kč a 13 500 Kč. Z čeho tyto příjmy plynuly, zda se jednalo o pravidelný zdroj příjmů, nebylo vůbec právní předchůdkyní žalobkyně ověřováno. Tím se na straně příjmové také zásadním způsobem zvýšily příjmy, které by tak eventuálně sloužily k hrazení dluhů žalované. Zda však žalovaná uvedené příjmy skutečně měla, právní předchůdkyně žalobkyně neověřila.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady k tzv. ostatním či jiným příjmům žalované v tvrzené výši 13 842 Kč měsíčně, 12 900 Kč měsíčně a 13 500 Kč měsíčně, ale také zejména k tvrzeným výdajům za splácené půjčky či úvěry, a zda jsou tyto dluhy žalované žalovanou řádně a včas spláceny svým věřitelům. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, zbavila se možnosti být soudem poučena, doplnit tvrzení, případně důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčkách, tj. před datum, datum a datum. Navíc nelze přehlédnout i to, že opakovaným poskytováním půjček žalované vždy cca po 3 měsících již muselo být právní předchůdkyni zřejmé, že žalovaná nemá dostatek finanční kapacity, když si opakovaně musí vypůjčovat částky od žalobkyně, měsíčně pak od poslední půjčky (datum) splácet již částku v rozmezí 2 400 Kč až 3 000 Kč za půjčky poskytnuté žalované právní předchůdkyní žalobkyně.

12. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalované ověřila, porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 9 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet půjčku. Je zřejmé nade vší pochybnost, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalované, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je tak vždy nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením o jiných příjmech žalované, dále pak i ověřit z jiných zdrojů i další dlužníkem uvedené informace o jeho příjmech a výší jeho výdajů, tyto porovnat s obecně známými skutečnostmi, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019, jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 právnická osoba, proti anonymizováno.

13. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala částku dne datum částku 7 000 Kč, dne datum částku 6 000 Kč a dne datum částku 7 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost půjčky vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tyto své povinnosti žalovaná splnila dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když zaplatila na dluh ze smlouvy ze dne datum částku 3 390 Kč, na dluh ze smlouvy ze dne datum částku 5 340 Kč a na dluh ze smlouvy ze dne datum částku 9 040 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradila. Od datum (tj. od uplynutí lhůty k plnění dané žalované ve výzvě ze dne datum je tak žalovaná v prodlení se zaplacením částky 4 270 Kč (3 610 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne datum + 660 Kč ze smlouvy ze dne datum), když ze smlouvy ze dne datum již žalovaná nedluží ničeho, neboť na poskytnutou částku 7 000 Kč již žalovaná zaplatila 9 040 Kč.

14. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že všechny tři smlouvy o půjčkách byly pro nesplnění podmínek v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnoceny jako absolutně neplatné, z čehož vyplynulo, že žalovaná na základě těchto neplatných jednání (smluv o půjčkách) převzala od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. u smlouvy ze dne datum částkou 7 000 Kč – 3 390 Kč = 3 610 Kč, u smlouvy ze dne datum částkou 6 000 Kč – 5 340 Kč = 660 Kč a u smlouvy ze dne datum částkou 7 000 Kč – 9 040 Kč již ničeho na žalovanou jistinu nedluží, bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 4 270 Kč (3 610 Kč + 660 Kč), obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 20.1.2020, tj. poté, co byla žalované zaslána výzva k plnění v rámci oznámení o postoupení pohledávky. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zde však byl soud vázán žalobním nárokem, podle kterého požadovala žalobkyně úrok z prodlení ve výši 8,05 % Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 17 030 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla v daném případě žalovaná, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.