19 C 233/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 707,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 710 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 12 997,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 619,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 000,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 664,19 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 283,73 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve , adresa, soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo , č. účtu, , VS: , var. symbol, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala původně zaplacení částky 17 802 Kč s odůvodněním, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 963 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 20. 1. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 5. 2021 ve výši 1 100 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 6 283,73 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 380,46 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 978,69 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 564,91 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 094,21 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 20.01.2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 6 283,73 Kč od 21. 1. 2022 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, a to s účinností ke dni 25. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 6 283,73 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 380,46 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 978,69 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 564,91 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 094,21 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč, úroku vyčísleného od 21. 1. 2022 do 19. 10. 2022 z dlužné jistiny ve výši 1 000,13 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 619,73 Kč, úroků z úvěru ve výši 15% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 283,73 Kč od 20.10.2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky ve výši 6 664,19 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 283,73 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 380,46 Kč, od 20.10.2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila v podání ze dne 25. 8. 2023, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 20.11.2020 (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a potvrzením od zaměstnavatele. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je od 1. 8. 2019 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., , IČO, , že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 11 633 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 8 674,00 Kč. Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a potvrzení od zaměstnavatele. Žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem ve výši 7 290 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená ke dni 19. 10. 2022 činí celkem 4 405,13 Kč. S ohledem na shora uvedené proto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o částku 2 094,87 Kč za smluvní pokutě za období od 21. 3. 2021 do 19. 10. 2022 a nadále se domáhala zaplacení částky 15 707,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 619,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 000,13 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 664,19 Kč od 20.10.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 283,73 Kč od 20.10.2022 do zaplacení.

3. Soud proto usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 10. 2023, č. j. 19 C 233/2023-16, ohledně částky 2 094,87 Kč představující žalobkyní požadovanou smluvní pokutu za období od 21. 3. 2021 do 19. 10. 2022, řízení zastavil.

4. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako Smlouva o úvěru, žádost o úvěr ze dne , datum, , předpis splátek, transakční historie, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, zjistil a vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, počínaje dnem uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2020 zaměstnanec, a měl dosahovat čistého příjmu 11 633 Kč a výše jeho měsíčních výdajů měla činit 8 674Kč, neměl žádnou vyživovací povinnost a bydlel u rodičů. V částce výdajů ve výši 8 674 Kč bylo uváděno také to, že žalovaný má nějaké srážky ze mzdy ve výši 3 774 Kč, avšak nebylo specifikováno k čemu se tento výdaj váže, dále bylo uvedeno, že jeho výdaje za bydlení a energie činí 3 000 Kč a za dopravu a osobní výdaje, jídlo hradí žalovaný celkem 1 000 Kč. Je zřejmé, že výdaje žalovaného tak jak uvedl žalovaný, jsou v reálném životě zcela jiné, neboť hrazení dopravy, jídla a osobních potřeb žalovaného nemůže být ve výši 1 000 Kč měsíčně, tento údaj je mnohonásobně podhodnocen, a to za jediným účelem, aby byl vytvořen tzv. „použitelný měsíční příjem“ k úhradě splátky na poskytnutý úvěr v daném případě ve výši 1 328 Kč měsíčně. Kdyby bylo vycházeno na straně výdajů ze skutečných nákladů na živobytí žalovaného, rozhodně by to nebyla částka 1 000 Kč měsíčně, ale přinejmenším částka okolo 4 000 Kč, a pak je zřejmé, že by žalovaný nikdy nemohl mít za daných okolností žádnou rezervu k úhradě splátek na poskytovaný úvěr. Rovněž tak se právní předchůdkyně žalobkyně nezaobírala tím, z jakého důvodu jsou prováděny srážky ze mzdy žalovaného ve výši 3 774 Kč, zda důvodem těchto srážek byly případné exekuce vyplývající z toho, že žalovaný již v minulosti např. nehradil své jiné závazky. Soud proto nevzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Dopisem ze dne 7. 12. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když neověřila ani tzv. srážky ze mzdy žalovaného a ani řádně výdajovou stránku žalovaného, když je zcela nereálné, aby žalovaný za dopravu, osobní náklady a jídlo utratil pravidelně měsíčně toliko 1 000 Kč.

5. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu v hotovosti dne , datum, , což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Soud právně posoudil shora uvedenou věc podle ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že v dané věci bylo povinností poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také musí prověřit. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, k čemuž se také vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně ověřit (nejen na stránce příjmové, ale i na té výdajové). Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2020 zaměstnancem s průměrnou měsíční čistou mzdou 11 633 Kč. Nebyly ověřovány ani jím tvrzené náklady na živobytí ve výši 1 000 Kč měsíčně, dále pak vůbec nebylo zjišťováno v čem měly spočívat „ srážky ze mzdy ve výši 3 774 Kč“ a úvěrující se spokojil s tvrzením, že náklady žalovaného činí pouze 8 674 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, neplatná. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 10 000 Kč, žalovaný dosud vrátil částku 7 290 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 2 710 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky doporučeným dopisem ze dne 17. 2. 2022 s tím, že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

13. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). S ohledem na odůvodnění uvedené v bodě 12. tohoto rozsudku, soud žalobu i v části týkající se úroků z prodlení, jak jsou tyto vymezeny v bodě II. výroku tohoto rozsudku, zamítl.

14. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 17 802 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, dle obsahu spisu prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.