19 C 238/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 20 687 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 634 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 634 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 870 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 870 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 206,50 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 20 687 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. právnická osoba, IČO a žalovanou došlo: a) dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo žalovaná se zavázala splácet zápůjčku, kterou obdržela ve výši 10 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, a to spolu s částkou 7 400 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částkou ve výši 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 290 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila částku 1 366 Kč, dále pak již ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 3 470 Kč, dlužný úhrad za služby ve výši 893 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 394,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 913,27 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 470 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 470 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. b) dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo žalovaná se zavázala splácet zápůjčku, kterou obdržela ve výši 4 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 43 týdenních splátkách po 151 Kč, a to spolu s částkou 2 364 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 800 Kč a částkou ve výši 1 200 Kč za hotovostní inkaso splátek. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 129 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila částku 2 130 Kč, dále pak již ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 3 470 Kč, dlužný úhrad za služby ve výši 893 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 394,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 913,27 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 470 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 470 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávky za žalovanou byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupeny žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalované. Žalovaná přesto, že byla předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení svých dluhů, neuhradila ničeho. Před uzavřením uvedených smluv o zápůjčkách právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna uvedené zápůjčky splácet tak, jak se dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o zápůjčkách. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované vždy z informací získaných od žalované, které jsou obsahem zákaznických karet, z těch zjistila, jaké byly rodinné, majetkové a pracovní poměry žalované před uzavřením každé ze smlouvy o zápůjčce, tzn. jaké měla žalovaná příjmy, výdaje, případně i jiné závazky, toto vše pak ověřila právní předchůdkyně žalobkyně jak z veřejně dostupných informačních systémů, tak také z dokladů uvedených v zákaznické kartě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě jejích dluhů, k tomu však nedošlo.

2. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.

3. Soud ve věci z listin předložených žalobkyní, kterými byly smlouvy o zápůjčkách ze dne datum a ze dne datum, smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, zákaznických karet, smlouvy o postoupení pohledávek včetně strany číslo ze seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně dokladu o odeslání a předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání zjistil, že: a) právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce a poskytla současně s tímto žalované v hotovosti částku 10 000 Kč jako zápůjčku. Žalovaná se tuto částku spolu s další částkou ve výši 7 400 Kč zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 58 splátkách po 305 Kč, poslední splátku měla zaplatit 14. 3. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky, tak jak se k nim zavázala a zaplatila pouze 1 366 Kč, a to v období od uzavření smlouvy o zápůjčce do datum. Od postoupení pohledávek pak žalobkyni již nezaplatila ničeho. b) právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce a poskytla současně s tímto žalované v hotovosti částku 4 000 Kč jako zápůjčku. Žalovaná se tuto částku spolu s další částkou ve výši 2 364 Kč zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 43 splátkách po 151 Kč, poslední splátku měla zaplatit 8. 9. 2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky, tak jak se k nim zavázala a zaplatila pouze 2 130 Kč, a to v období od uzavření smlouvy o zápůjčce do datum. Od postoupení pohledávek pak žalobkyni již nezaplatila ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením každé ze smluv o zápůjčkách, tj. ke dni datum a datum právní předchůdkyně žalobkyně předložila k důkazům zákaznické karty ze dne datum a datum. Z těchto zákaznických karet bylo zjištěno, že žalovaná je na rodičovské dovolené, měsíčně pobírá příspěvek na bydlení ve výši 5 922 Kč a rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, přídavky na děti ve výši 1 500 Kč a výživné na děti ve výši 3 000 Kč. Žije ve společné domácnosti s přítelem (jméno neuvedeno), který pobírá měsíčně příjem k 12. 11. 2015 ve výši 15 000 Kč a k 2. 2. 2016 ve výši 17 000 Kč. Žalovaná měla v té době tři nezaopatřené děti a výdaje na domácnost uvádí ve výši 18 000 Kč, a dále výdaje za nájem ve výši 9 900 Kč, na splátkách úvěrů pak uvádí v zákaznické kartě ze dne datum částku 1 400 Kč měsíčně. Ověřovanými doklady pak měly být výplatní pásky (není uvedeno koho), pracovní smlouva, nájemní smlouva, doklady SIPO a výměr podpory. Na základě těchto dokladů pak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna k 12. 11. 2015 splácet měsíčně částku 755 Kč a za sjednané životní pojištění další částku 129 Kč a k 2. 2. 2016 vedle těchto částek splácet měsíčně dalších 1 525 Kč jako splátku zápůjčky a za sjednané životní pojištění částku 290 Kč, tj. celkem měsíčně 2 280 Kč na splátkách za dvě zápůjčky a 419 Kč za dvě pojištění. Dle zákaznické karty ze dne datum pak již v případě druhé ze zápůjček ze dne datum měla žalovaná již i další úvěr se splátkou ve výši 1 400 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně i přes tato zjištění dospěla k závěru, že žalovaná jako matka tří nezaopatřených dětí na rodičovské dovolené s vlastním příjmem 7 600 Kč, přídavky na děti 1 500 Kč, výživném na děti ve výši 3 000 Kč a příspěvkem na bydlení ve výši 5 922 Kč, výdaji ve výši řádově 27 000 Kč, je schopna splácet měsíčně uvedené částky k 12. 11. 2015 ve výši 884 Kč a k 2. 2. 2016 v souhrnné výši měsíčně 4 099 Kč (se započtením i částky 1 400 Kč za jiný úvěr).

4. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne datum a datum právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku ve výši 4 000 Kč a 10 000 Kč, žalovaná již dosud zaplatila na tyto dluhy částku 2 130 Kč a 1 366 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhů z obou zápůjček, žalovaná doposud neuhradila zbytky svých dluhů. Ze zákaznických karet soud nevzal za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením každé ze smluv o zápůjčce (ze dne datum a ze dne datum) zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, když z těchto zákaznických karet bylo zřejmé, žalovaná je na rodičovské dovolené, má tři nezaopatřené děti a její celkový příjem dosahuje cca 20 302 Kč, výdaje pak má ve výši 9 900 Kč za nájem a inkaso a dalších 18 000 Kč za domácnost a v případě půjčky ze dne datum již splácí i jiný úvěr ve výši 1 400 Kč. K příjmům jejího přítele bylo v rámci zákaznických karet přihlíženo, a to v rozsahu čisté mzdy 15 000 Kč ke dni 12. 11. 2015 a 17 000 Kč měsíčně ke dni 2. 2. 2016. Toto však ve vztahu k žalované vůbec neměla právní předchůdkyně žalobkyně zohledňovat, když v prvé řadě nebylo vůbec zjišťováno, zda uvedené osoby, tj. žalovaná a„ přítel“ vedou společnou domácnost a zda přítel žalované skutečně dosahuje uvedených příjmů, případně kolik z těchto příjmů jde na potřeby společné domácnosti s žalovanou, zda přítel nemá své dluhy a závazky, které musí plnit z tohoto příjmu, zda z tohoto příjmu hradí nějaké výživné na své děti apod. a jelikož toto zkoumáno právní předchůdkyni vůbec nebylo v rámci karty zákazníka, pak tyto příjmy přítele žalované vůbec neměly být zohledněny do celkových příjmů žalované. Nebyly-li by jeho příjmy zaneseny do použitelného příjmu ke splácení poskytnutých zápůjček, je evidentní, že výdaje na straně žalované by zásadním způsobem přesáhly její příjmy (její příjmy ve výši cca 20 000 Kč, výdaje ve výši cca 28 000 Kč). Z hlediska skutkového stavu tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla znát žádné majetkové ani výdělkové poměry žalované, které by byly objektivizovány žalovanou předloženými listinami.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Rovněž tak soud hodnotil uvedenou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv o zápůjčkách ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. v návaznosti na § 22 odst. 5 z. č. 145/2010 Sb., když žalobkyně předložila posouzení úvěruschopnosti žalované a doložení jejích příjmů zákaznické karty, ze kterých bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici k ověření výše příjmů a výdajů žalované toliko příjmy žalované řádově ve výši cca 20 000 Kč, zatímco výdaje ve výši cca 28 000 Kč. Proto ani nemohla dospět k závěru, že žalovaná je schopna zápůjčky řádně splácet, protože právní předchůdkyně žalobkyně nemohla znát objektivní výši příjmů žalované s ohledem na shora uvedené závěry o příjmech partnera žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž tyto údaje o partnerovi žalované (k výši jeho výdajů ohledně případných jeho závazků, výši alimentačních povinností apod.) vůbec nezjišťovala.

13. Po zhodnocení skutkových zjištění a aplikace § 9 z. č. 145/2010 Sb. soud dospěl k závěru, že na smlouvy o zápůjčkách ze dne datum a datum je nutno pohlížet jako na smlouvy absolutně neplatné.

14. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím k uhrazeným platbám, kdy z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, kdy dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílům mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (4 000 Kč – 2 130 Kč = 1 870 Kč, 10 000 Kč – 1366 Kč = 8 634 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 1 870 Kč a 8 634 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 1 870 Kč a 8 634 Kč, a to i s úroky z prodlení počítanými od doručení výzvy k plnění, tj. od 8. 1. 2020 10-ti denní lhůta k zaplacení pak žalované běžela od 9. 1. 2020 do 19. 1. 2020 a od 20. 1. 2020 se dostala žalovaná do prodlení s úhradou obou částek. Co do úroku z prodlení z těchto částek uplatněných, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení, a to ve výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 20 687 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 828 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 1 034,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 206,50 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení úspěšnější žalovaná právo na náhradu nákladů řízení, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.