19 C 239/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 330 Kč od 13.8.2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo (dále jen " Smlouva), na základě níž poskytla právnická osoba anonymizováno žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podpisu Smlouvy a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 6 640 Kč. Společnosti anonymizována dvě slova tak měl žalovaný vrátit celkem 16 640 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze 3 670 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tj. 19.9.2007. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na anonymizována dvě slova, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému spolu s výzvou k úhradě dlužné částky oznámena přípisem ze dne 25.6.2015, tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeným dopisem dne 31.8.2015. Následně pak došlo k dalšímu postoupení smlouvou ze dne 24.8.2018 na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 12 970 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 970 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, včetně smluvních podmínek smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015, včetně podacího archu ze dne 31.7.2015, a dále smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.9.2018, včetně podacího archu, jakož i seznamu postupovaných pohledávek, a předžalobní upomínky ze dne 10.5.2021, včetně poštovního archu, zjistil skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedeným žalobním tvrzením, na které soud pro stručnost odkazuje, a dále doplňuje, že žalovanému bylo první oznámení o postoupení pohledávky, včetně výzvy k zaplacení jeho dluhu, odesláno dne 31.7.2015 doporučeným dopisem. Žalovanému tak běžela lhůta ke splnění jeho dluhu od 2.8.2015 do 12.8.2015, od 13.8.2015 je žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu.

5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce číslo se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne datum skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 16 640 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 640 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 320 Kč; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatil žalobkyni pouze 3 670 Kč, přičemž ani následně pak žalovaný neuhradil ničeho.

6. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 a následně ze dne 24.8.2018 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Výzvou k plnění, kterou obsahovalo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015, byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky z označené smlouvy o půjčce nejpozději do 12.8.2015. Tato výzva byla žalovanému doporučeně odeslána dne 31.7.2015 s tím, nechť svůj dluh zaplatí do 10 dnů od doručení výzvy. Od 13.8.2015 je proto žalovaný v prodlení se zaplacením dluhů.

7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

8. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

9. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

10. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 16 640 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 640 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 320 Kč.

12. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných v této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 6 640 Kč za poskytnutí půjčky 10 000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky na dobu 52 týdnů představuje 66,4 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky (odměnu) nepřiměřeně vysoké, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky v půjčce pro jejich nepřiměřenou výši jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, přitom uzavřela se právnická osoba anonymizována dvě slova, a ta následně se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovanou. Na základě této smluv o postoupení pohledávek proto byly pohledávky vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti právnická osoba na anonymizována dvě slova anonymizováno, a následně na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostaly. Žalovaný podle smlouvy ze dne datum přitom obdržel peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalobkyni (její právní předchůdkyni) zaplatil částku 3 670 Kč, z čehož je zřejmé, že na straně žalovaného je obohacení ve výši 6 330 Kč. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v této části, týkající se zaplacení částky 6 330 Kč, vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit v souladu s touto uzavřenou smlouvou žalobkyni právě tuto částku spolu s úrokem z prodlení od 13.8.2015 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 25.6.2015, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy, přitom v řízení bylo postaveno na jisto, že tato výzva se dostala do sféry vlivu žalovaného dne 1.8.2015. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 13.8.2015 podle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této částky. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 10 000 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení nejen částky 10 000 Kč o značené smlouvy, ale rovněž zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 970 Kč, což již jenom samo osobě představuje v součtu částku 12 970 Kč, nepočítaje v to další úrok z prodlení, který byl požadován již od datum, a byl přiznán až od datum. Je zřejmé, že procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl tak žalovaný, když mu byla soudem uložena povinnost zaplatit oproti žalované částce (12 970 Kč), jen částku 6 330 Kč. V tomto ohledu pak byli oba účastníci cca procesně obdobně úspěšní, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, když předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Neplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.