19 C 24/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o určení vlastnictví k pozemkům

I. Určuje se, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha – ostatní komunikace, o výměře 73 m2, a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha – zeleň, o výměře 81 m2, v katastrálním území Místek, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek v katastru nemovitostí pro obec Frýdek [část obce], na listu vlastnictví [číslo] je žalobce.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] ostatní plocha - ostatní komunikace, o výměře 73 m2, a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha - zeleň, o výměře 81 m2, v k. ú. [část obce], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Frýdek-Místek, v katastru nemovitostí pro obec Frýdek [část obce], na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ sporné pozemky“). Naléhavý právní zájem na této žalobě žalobce zdůvodňuje duplicitním zápisem vlastnictví ke sporným pozemkům, když vyjma výlučného vlastnictví svědčícího ve prospěch žalobce je na citovaném listě vlastnictví zapsáno vlastnické právo žalované (dříve podílové spoluvlastnictví žalované a původní žalované 1 [celé jméno žalované]). Žalobce tvrdí, že je výlučným vlastníkem sporných pozemků, když na podporu svých tvrzení uvádí následující. Vlastnické právo ke sporným pozemkům nabyl na základě Rozhodnutí Okresního úřadu [obec], j. č. Fin. [číslo] [rok], ze dne [datum], a to dle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, na základě něhož přešly do vlastnictví žalobce nemovitosti, ke kterým měla právo hospodaření organizace Technické služby města Frýdku Místku. Správa přešla na Technické služby města Frýdku Místku na základě Hospodářské smlouvy čísl. [anonymizováno] [číslo] [číslo], a to ke dni 1. 11. 1974, důvodem převodu byla výstavba silnice II/484 v úseku [část obce] - [anonymizováno]. Právní předchůdce žalobce, tj. Československý stát – Krajský investorský útvar ve Frýdku-Místku, nabyl vlastnické právo ke sporným pozemkům na základě Rozhodnutí Městského národního výboru, odboru výstavby, lesního a vodního hospodářství, č. j. V [číslo], ze dne [datum] (dále též jen„ Rozhodnutí o vyvlastnění“), kterým došlo k vyvlastnění části pozemku parc. č. PK [číslo] o výměře 180 m2 (dnes sporné pozemky), tento pozemek byl označen v geometrickém plánu písm. E, když účelem vyvlastnění byla již vybudovaná přeložka silnice II/484 v úseku [část obce] - [anonymizováno]. Vyvlastňovanými byla původní žalovaná [číslo] ([celé jméno žalované]) a právní předchůdce žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterým byla za vyvlastnění vyplacena náhrada. Na základě žádosti žalované bylo v roce 2010 zahájeno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Frýdek-Místek, řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, předmětem řízení byla absence doložky o nabytí právní moci u Rozhodnutí o vyvlastnění, když z důvodu chybějící doložky právní moci na předmětném rozhodnutí, se žalovaná domáhala opravy vlastnického práva, tedy odstranění zápisu Rozhodnutí o vyvlastnění z operátu katastru nemovitostí. Tuto chybu nemohl žalobce v rámci daného řízení zhojit, jelikož originál Rozhodnutí o vyvlastnění s vyznačenou doložkou právní moci se nedochoval. Výsledkem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu bylo vydání rozhodnutí [číslo jednací] - [anonymizováno] [rok] [číslo], ze dne [datum], na základě něhož byl vytvořen nový [list vlastnictví], kde byl zaznamenán duplicitní zápis vlastnictví ke sporným pozemkům, jelikož katastrálnímu úřadu nepřísluší určovat, komu svědčí vlastnické právo. Žalobce tvrdí, že ze skutečnosti, že Rozhodnutí o vyvlastnění - je v evidenci katastru nemovitostí (zapsáno pod položkou výkazu změn [číslo]) založeno bez vyznačené doložky o nabytí právní moci, nelze učinit závěr o tom, že předmětné rozhodnutí právní moci nenabylo a že by výlučným vlastníkem sporných pozemků neměl být pouze žalobce. Žalobce k tomu odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, nález č. III. ÚS 456/97, uveřejněný pod č. 43 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, ročník 1998, svazek 10, doložka právní moci není právní skutečností, která zakládá, mění nebo ruší právní vztahy, je pouze úředním osvědčením dané právní skutečnosti, a na obdobné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2014, č. j. 1 As 28/2004.

2. Rozhodnutí o vyvlastnění bylo podle žalobce řádně odůvodněno, odpovídalo platné právní úpravě, vyvlastněno bylo ve veřejném zájmu a za náhradu a plyne z něj, že [celé jméno žalované] i právní předchůdce žalované byli jako vyvlastňovaní o vyvlastňovacím řízení uvědomeni, bylo jim řádně doručováno, byli zváni k ústnímu jednání a právnímu předchůdci žalované byl ustanoven pro řízení i procesní opatrovník. Z žádných dochovaných listin nelze dovodit, že by Rozhodnutí o vyvlastnění nenabylo právní moci, a to po uplynutí lhůty pro podání odvolání. Řádně tak došlo k zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí ve prospěch právního předchůdce žalobce. Žalobce má za to, že je v daném případě třeba uplatňovat obecný princip, zastávaný i platnou judikaturou, konkrétně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, č. j. 22 Cdo 1400/2004, a ze dne 24. 4. 2007, č. j. 22 Cdo 3028/2006. Žalobce zdůrazňuje, že se vyvlastnění sporných pozemků odehrálo v době již dávno minulé, tj. když časový odstup od rozhodných skutečností podstatně překračuje lhůty vydržecí i skartační.

3. Z opatrnosti žalobce namítl i vydržení vlastnického práva sporných pozemků, když předpokladem pro vydržení práva k nemovitosti je oprávněná držba nemovitosti po dobu vyžadovanou zákonem. Žalobce byl po celou dobu, tj. nejdéle do zahájení řízení o opravě chyby v katastrálním operátu v roce 2010 v dobré víře, že je výlučným vlastníkem sporných pozemků, vydržecí doba nutná pro vydržení vlastnictví uplynula nejpozději v září 2002. Žalobce se po celou dobu jako vlastník stará o sporné pozemky, provádí údržbu, čištění, zimní údržbu, výřez náletových dřevin a buřeně, seč. Naopak žalované se o předmětné pozemky nikterak nestarají. Sporný pozemek parc. [číslo] je zčásti chodníkem, jehož opravu žalobce připravuje. Žalobci proto nelze klást k tíži, že si neprověřoval právní tituly svých právních předchůdců, když sporné pozemky nabyl ze zákona o majetku obcí. Duplicita vlastnictví by tak měla být překážkou převodu vlastnického práva k nemovitosti, a proto žalobce namítl také neplatnost Darovací smlouvy ze dne [datum], na základě níž se stala žalovaná podílovým spoluvlastníkem sporných pozemků od právního předchůdce.

4. Žalobce pak doplnil, že ze sdělení krajského úřadu zjistili, že parcela [číslo] vznikla na základě geometrického plánu č. [tel. číslo] [číslo], a to při provedení majetkoprávních změn v souvislosti s výstavbou uvedené silnice. Do pozemku parc. [číslo] byl začleněn právě díl„ E“ z pozemku PK [číslo], nyní jde o parcelu [číslo] do pozemku parc. [číslo] pak byl začleněn také díl„ E“ z pozemku PK [číslo], nyní pozemek parc. [číslo].

5. Žalovaná navrhovala žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedla, že její rodina má nepřetržité vlastnické právo k pozemkům, které byly dříve označeny jako část [anonymizováno] [číslo] o 180 m2, jen v roce 1975 byl v Evidenci nemovitostí jako vlastník mylně evidován stát, a to na základě listiny Rozhodnutí o vyvlastnění bez osvědčení právní moci. Z důvodu chybné evidence pak byly pozemky převedeny do vlastnictví obce rozhodnutím ze dne 15. 9. 1992, [číslo jednací], vydaného na základě zákona č. 172/1991 Sb., ačkoliv takto nemohlo být vlastnické právo převedeno, když stát nikdy nebyl jejich vlastníkem. Pokud žalobce tvrdí, že vlastnické právo nabyl vydržením, pak toto není možné, když je dokumentováno, že žalovaná od roku 1999 jednala se žalobcem o výkupu celkem 3 různých pozemků, včetně pozemku o výměře 180 m2, zahrnující i sporné pozemky v k. ú. [část obce], který byl zastavěn veřejnými komunikacemi, a tudíž měl mít žalobce od této doby pochybnosti o svém vlastnickém právu, a proto nemohl být v dobré víře. Správa pozemků nemohla přejít na Technické služby [územní celek] [část obce], protože Krajský investorský útvar v [obec] nemohl takto učinit v roce 1974, ať už hospodářskou smlouvou ze dne [datum], nebo ze dne [datum], když se jednalo o soukromé pozemky, ve smlouvě E [číslo] nebyla její matka ani strýc, ani pozemek [anonymizováno] [číslo] uveden, které byly vyvlastněny až rok poté v červnu 1975. Žalovaná dále argumentovala tím, že žádné pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění neexistuje a zápis provedený v evidenci nemovitostí na základě rozhodnutí bez takové doložky byl v rozporu s tehdy platným zákonem č. 22/1964 Sb.. Originál vyvlastňovacího rozhodnutí se nepodařilo dohledat, v žádném archivu se nenachází. Na kopii rozhodnutí o vyvlastnění, která se jako jediná dochovala, absentuje doložka právní moci a žalobce žádné jiné důkazy o nabytí právní moci nepředložil, z čehož je nutné dovodit, že dané rozhodnutí nenabylo právní moci a že celé řízení bylo fikce, spisy rovněž nebyly dochovány. V každém případě žalovaná považuje vyvlastňovací rozhodnutí za nicotné. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004 považuje žalovaná za zavádějící a nepřiléhavé, neboť v rozhodnutí šlo o zpochybnění kupní smlouvy z důvodu absence souhlasu krajské odborové rady, tedy absence právního úkonu, k němuž nebylo třeba ani písemné formy, což není projednávaný případ. Rovněž citace rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3028/2006 je nepřiléhavá, protože v projednávané věci k doručení vůbec nedošlo. Z podané žaloby navíc není dle žalované zřejmé, kdo je právním předchůdcem žalobce a kdo měl údajné vyvlastnění provést, když Krajský investorský útvar ve Frýdku-Místku neexistoval a následně v dopisech žalobce tvrdí, že není právním nástupcem bývalého městského národního výboru, nýbrž samostatným subjektem. Žalobce nemohl vlastnické právo nabýt vydržením, když prokazatelně nebyl 10 let od 1992 do 2002 v dobré víře, že je výlučným vlastníkem, protože jej žalovaná opakovaně v letech 1999 až 2010 opakovaně kontaktovala s žádostmi o majetkoprávní vypořádání pozemku o výměře 180 m2, který zahrnoval i sporné pozemky, k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2205/99, 22 Cdo 490/2001 a 22 Cdo 4440/2018. Z komunikace mezi žalobcem a žalovanou bylo zřejmé, že žalovaná vystupuje jako vlastník sporných pozemků a že právě na její straně je dobrá víra, proto nemohla být dobrá víra na straně žalobce. Jestliže žalobce argumentuje tím, že se o sporné pozemky stará jako vlastník, tak toto její tvrzení je zcela neupřímné, protože na pozemcích se nachází veřejná komunikace a veřejná zeleň a je to tak její povinností. Ohledně platnosti darovací smlouvy ze dne [datum] by se žalobce měl obrátit na dárce, případně na Katastrální úřad a navíc není jasné, proč žalobce tuto námitku neuplatnil již v roce 2016. Žalobce nemůže mít na určení naléhavý právní zájem, když rodina žalované se věc již přes 20 let snažila řešit, žalobce rovněž ničeho nečinil během řízení o opravě chyby, rovněž žalobce nereagoval na opakované žádosti žalované o mimosoudní majetkoprávní vypořádání.

6. Původní žalovaná 1) [celé jméno žalované] zemřela dne [datum], tedy ještě před podáním žaloby, která soudu došla dne 21. 1. 2020. S ohledem na uvedené, soud usnesením ze dne 4. 2. 2020, č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že se řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [celé jméno žalované] zastavuje. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2020.

7. Ve věci se vyskytl tzv. cizí prvek, neboť žalovaná má bydliště na adrese v záhlaví tohoto rozsudku. Soud se proto zabýval otázkou, zda je založena jeho pravomoc pro rozhodnutí v této věci. Pravomoc soudu České republiky v této právní věci soud opírá o článek 24 bod 1) Nařízení rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť v případě řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem, je dána výlučná příslušnost soudu, v němž se nemovitost nachází. V daném případě, jsou obě nemovitosti v katastru nemovitostí zapsány pro [územní celek] – [část obce], k.ú. [část obce], tedy v obvodu Okresního soudu ve xanon [číslo] – [část obce]. Použití hmotného práva se řídilo ust. § 69 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, soud proto na věc použil české hmotné právo, když sporné pozemky (nemovité věci) a věcná práva k nim, se řídí právním řádem místa, v němž tyto věci jsou umístěny. Pro doplnění, žaloba byla soudu podána dne 22. 1.2020, tedy ještě v době členství Velké Británie a Severního Irska v Evropské unii. Na základě Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen„ Dohoda“), která byla uzavřena dne 24. ledna 2020 a ratifikována dne 29. ledna 2020, přestalo být Spojené království až dne 31. ledna 2020 členským státem Evropské unie. Navíc Dohoda v čl. 126 vymezila tzv. přechodné období od vstupu dohody v platnost, tj. od 1. února 2020, do 31. prosince 2020. V návaznosti na stanovení přechodného období Dohoda v čl. 127 uvádí, že pokud není dále v Dohodě stanoveno jinak, použije se v rámci přechodného období na Spojené království a ve Spojeném království unijní právo.

8. V průběhu konaného ústního jednání soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

9. Z [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek (č. l. 4, a dále jen„ [list vlastnictví]“) bylo zjištěno, že k datu [datum] je pro pozemky parc. [číslo] – ostatní plocha – ostatní komunikace, o výměře 73 m2, a parc. [číslo] – ostatní plocha – zeleň, zapsáno duplicitní vlastnické právo, a to jednak pro [celé jméno žalované] (podíl o velikosti ½, zapsané na základě rozhodnutí o dědictví ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a trhové smlouvy ze dne [datum]) a žalovanou (podíl o velikosti ½, zapsané na základě smlouvy darovací ze dne [datum] s právními účinky ke dni [datum]) a jednak k celku pro [územní celek] [část obce] (zapsané na základě § 5 zákona č. 172/1991 Sb.). V uvedeném LV nebyly ke dni [datum] (č. l. 79) změny.

10. Na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek (č. l. 5-6) vyplývá, že ke dni [datum] bylo zapsáno vlastnické právo [územní celek] [část obce] k pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha - ostatní komunikace, o výměře 2328 m2, a parc. [číslo] – ostatní plocha – zeleň, o výměře 116 m2, které vzniklo na základě zákona č. 172/1991 Sb. a následně směnné smlouvy ze dne [datum] č. [anonymizováno] [číslo] s účinky vkladu ke dni [datum]. Z výpisu je dále zřejmé, že v té době byly pozemky dotčeny změnou výměry obnovou operátu a řízením o opravě chyby v katastrálním operátu vedeným pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo].

11. Z listiny nazvané Hospodářská smlouva ze dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo] (č. l. 9) je zřejmé, že předávající organizace – Krajský investorský útvar v [obec], převedl do správy přejímající organizace – Technické služby města Frýdku [část obce], také pozemkové parcely pp [číslo] ve výměře 25,09 m2, pp [číslo] ve výměře 9221 m2, a to podle geometrického plánu Střediska geodézie ve [obec] ze dne [datum], čís. [tel. číslo] [číslo], který byl přílohou smlouvy. Návrh na provedení zápisu v evidenci nemovitostí měl být proveden ve prospěch Čsl. státu - Technických služeb města Frýdku [část obce] ve [obec].

12. Z rozhodnutí Městského národního výboru ve [obec] ze dne 16. 6. 1975, č. j. Výst. 1812/74, včetně mapové přílohy (č. l. 10 a 97, shodně [číslo], [číslo]) soud zjistil, že se týkalo vyvlastnění pozemků v k. ú. [část obce a číslo] role, dílu označeného v geometrickém plánu SG [obec] ze dne [datum], [číslo] [tel. číslo] písm.„ e“ o výměře 180 m2, který se slučuje s parc. [číslo] – silnicí. Podle § 18 a násl. zákona č. 87/1958 Sb. a § 43 vyhlášky [číslo] Ú. l. byl Ing. [jméno] [příjmení], zastoupenému opatrovníkem, a [celé jméno žalované], vyvlastněn pozemek parc. [číslo] část označená na geometrickém plánu SG [obec] písm.„ E“ o výměře 180 m2, zapsaný ve vl. [číslo] poz. knihy ve prospěch Československého státu – Krajského investorského úřadu ve [obec] v [obec] pro již vybudovanou přeložku silnice II/484 v úseku [část obce] – [anonymizováno]. Za vyvlastněný pozemek byla stanovena celková náhrada 72 Kčs s tím, že [celé jméno žalované] obdrží 18 Kčs (podíl ¼ k celku) a [anonymizováno] [příjmení] 54 Kčs (podíl ¾ k celku). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vzal soud za prokázáno, že [anonymizováno] [příjmení] a paní [celé jméno žalované] o vyvlastňovacím řízení věděli, když v odůvodnění je uvedeno, že jednání se spolumajiteli uvedené nemovitosti ztroskotalo, následně bylo o návrhu konáno ústní jednání dne [datum], k němuž byli přizváni účastníci, ti se nedostavili, [anonymizováno] [příjmení] byl zastoupen opatrovníkem. Soud dále zjistil, že rozhodnutí obsahovalo poučení o možnosti podat odvolání. Rozhodnutí je na přední straně označeno sp. zn.„ [spisová značka] – práv.Chl [číslo]“.

13. Součástí citovaného rozhodnutí o vyvlastnění byl i geometrický plán na rozdělení parcely [číslo] číslo zakázky [číslo], PVZ [číslo] (č. l. 181-187), týkající se hospodářských smluv E [číslo] a E527/74, ze kterého soud zjistil, že z parcely [číslo] byla oddělena část nově označená jako [číslo] a část [číslo], jejichž nabyvatelem byly Technické služby města Frýdku [část obce]. Dále bylo zjištěno, že díl E parcely PK [číslo] měl 180 m2.

14. Z návrhu Krajského investorského útvaru v [obec] ze dne [datum] adresovaného geodezii NP [obec], Středisku geodezie [část obce] [část obce] (č. l. 103), že Krajský investorský útvar (dále jen„ KIÚ“) po výstavbě silnice č. II/484 v úseku [část obce] – Hodoňovice navrhl provedení zápisů majetkoprávních změn v evidenci nemovitostí, a to pro kolaudovanou a skočenou výstavbu uvedené komunikace, protože bylo provedeno majetkoprávní vypořádání a současně nabyli dle přiložených geometrických plánů ze dne [datum], předložených kupních smluv, dvou rozhodnutí o vyvlastnění (E [číslo] a E [číslo]), a hospodářských smluv (také E [číslo] a E [číslo] z roku 1974), kterými byly pozemky převedené na budoucí správce Čsl. stát – Okresní národní výbor ve [obec] a Technické služby [územní celek] [část obce]. Na základě toho návrhu došlo k zápisu správy hospodaření i k dílu E PK [číslo] na Technické služby [územní celek] [část obce], neboť je zde odkaz jak na geometrický plán č. [tel. číslo] [číslo], tak na hospodářskou smlouvu zn. E [číslo] 1974, tak na rozhodnutí o vyvlastnění č. zn. [anonymizováno] [číslo].

15. Z rozhodnutí Okresního úřadu ve [obec] ze dne [datum], čj. Fin. [číslo] [rok], a jeho přílohy [číslo], (č. l. 7-8) vzal soud za prokázané, že okresní úřad rozhodl podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., že z vlastnictví ČR do vlastnictví města Frýdku [část obce] přecházejí nemovitosti zapasené na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], kromě jiných i pozemky parc. [číslo] ke kterým mají právo hospodaření ČR - Technické služby města Frýdku [část obce].

16. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Frýdek-Místek ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], (č. l. 13-18) bylo zjištěno, že v katastrálním území Místek byly zobrazeny nově vytvořené parcely, a to parc. [číslo] která vznikne oddělením z parc. [číslo] nové parc. [číslo] které vzniknou oddělením z parcely [číslo]. V katastrálním území Místek, byl založen nový LV, aktuálně jde o [list vlastnictví], na němž bude k nově vytvořeným parcelám [číslo] o výměře 73 m2 a [číslo] o výměře 81 m2 proveden duplicitní zápis vlastnického práva ve prospěch [anonymizováno] [jméno] [příjmení], k podílu ve výši ½, a [celé jméno žalované], k podílu ve výši ½, a Statutárního města Frýdek [část obce]. Vlastnické právo k části dílu„ E“ parc. č. PK [číslo] (dle nově vyhotoveného neměřičského záznamu ZPMV [číslo] parc. [číslo]) svědčí všem jmenovaným.

17. Z listiny nazvané Darovací smlouva ze dne [datum] soud zjistil, že [příjmení]. [jméno] [příjmení] – [anonymizováno], jako dárce, darovala žalované svůj podíl na nemovitostech zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálního pracoviště Frýdek-Místek, zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území Místek, a to podíl ideální ½ na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] které nabyla dědictvím po [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

18. Z korespondence mezi žalovanou a Městským úřadem ve Frýdku [část obce] (č. l. 108-134), že dne [datum] žalovaná požádala o výkup části pozemku PK [číslo] z části [číslo], které jsou zastavěny komunikací, je nutno je geometricky odměřit, a dosud nebyly majetkoprávně vyrovnané (č. l. 105, 107). Žalovaná posílala obdobnou žádost ještě dne [datum], [datum] (zde upřesnila, že se týká části pozemku, která byla zabrána při výstavbě komunikace a sloučená se silnicí [číslo] v k. ú. [část obce], jak je citováno v přípise Krajského investorského útvaru ze dne [datum], čísn. E [číslo] [číslo]). Na tyto žádosti město Frýdek [část obce] odpovědělo dopisem ze dne [datum], že město provedlo výkupy pozemků, na nichž se nachází místní komunikace, další pozemky se nenacházejí pod komunikací, a že má žalovaná zákresem upřesnit, kde je„ dalších 180 m2 pozemku PK [číslo]“. Žalovaná se v dopise ze dne [datum] obrátila na žalobce s tím, že v dopisech předcházejících, a to ze dne [datum] a [datum] písemně žádala o zaplacení vyrovnání za pozemek o výměře 180 m2, který byl vyvlastněn v r. 1974 bez kompenzace. Žalovaná dále posílala žalobci žádosti, a to dne [datum], [datum], a [datum], ve kterých upřesnila, že spoluvlastníkům M. [celé jméno žalované] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení] nebylo doručeno vyvlastňovací rozhodnutí, žádná kompenzace jim zaplacena nebyla. Město Frýdek [část obce] dne [datum] vysvětlilo žalované, že není osobou povinnou, že záležitosti ohledně vyvlastněných nemovitých věcí řešil zákon č. 87/1991 Sb., a měla ve stanovené lhůtě požádat povinnou osobu o zmírnění majetkových křivd ve stanovené lhůtě (č. l. 123). V dopise z [datum] (č. l. 126) žalovaná doplnila, že jde o část bývalého pozemku PK [číslo], která byla patrně předmětem rozhodnutí MNV [číslo] ze dne [datum] a zřejmě byla tato část identifikována v geometrickém plánu [číslo] a [anonymizováno] [tel. číslo] ze dne [datum] [část obce], později statutární město, [obec] žalované odpovědělo, že není nástupcem bývalého Městského národního výboru a že do vlastnictví statutárního města předmětné nemovitosti přešly na základě zákona č. 172/1991 Sb., o majetku obcí, s tím, že o finanční náhradu za vyvlastnění měli požádat po roce 1990 podle tehdy platných restitučních zákonů (č. l. 134).

19. Z listiny vypracované žalovanou a nazvané„ Chronologie postupného přečíslování„ části E pozemku [anonymizováno] [číslo] o výměře 180 m2“, která je nyní parcelami [číslo] [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce]“ (č. l. 80) soud nezjistil ničeho, co by neodpovídalo zjištěním z ostatních provedených a shora popsaných důkazů.

20. Z dopisů úřadu Statutárního města Frýdek [část obce] ze dne [datum] a [datum] (č. l. 19-21) včetně pasportu místních komunikací, pasportu zeleně a mapové a obrazové přílohy (č. l. 24-30) bylo zjištěno, že odbor životního prostředí a zemědělství udržuje pozemek parc. [číslo] který tvoří společně s pozemky parc. [číslo] ucelenou plochu zeleně, kterou odbor udržuje od roku 2016 jako parkový trávník. Odbor dopravy a silničního hospodářství naopak pečuje o část chodníku nacházejícího se na pozemku parc. [číslo].

21. Z dokumentace k projektu ke stavbě„ Oprava chodníků podél ulice [anonymizováno], k. ú. [část obce]“, včetně mapové přílohy (č. l. 164-178), bylo zjištěno, že část chodníku, který chce město opravit, zasahuje na pozemek parc. [číslo].

22. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo potvrzeno, že veškerý majetek po zůstavitelce [celé jméno žalované] (původní žalované 1), včetně spoluvlastnického podílu ve výši ½ na nemovitých věcech zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Frýdek-Místek, na [list vlastnictví] pro obec Frýdek [část obce], a to na pozemku parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] u něhož je veden duplicitní zápis vlastnického práva, nabývá jako jediný dědic – žalovaná.

23. Listina nazvaná Hospodářská smlouva ze dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo] (č. l. 95-96) se netýká sporných pozemků, proto z ní soud neučinil žádná skutková zjištění mající vztah k projednávané věci. Shodně jako nebyla učiněna žádná zjištění z předvolání na jednání ve věci vyvlastnění nemovitostí konané dne [datum] (č. l. 98), protože se netýkalo předmětných pozemků, ale rodinného domu [číslo] na [anonymizováno] náměstí v [část obce].

24. Dále soud vyšel i z té skutečnosti, že mezi účastníky nebylo sporné, že pozemek parc.č. PK [číslo] v k.ú. [část obce], z něhož následně vznikly pozemky parc. [číslo] byl do r. 1976 (tj. do vyvlastnění) ve vlastnictví právních předchůdců žalované, naposledy pak v r. 1976 patřil [celé jméno žalované] podíl ve výši ¼ a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podíl ve výši ¾. Rovněž tak nebylo mezi účastníky sporné, že pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce], vznikly z původního pozemku parc.č. PK [číslo] v k.ú. [část obce] zapsaného ještě v pozemkové knize jako vlastnictví právním předchůdců žalované, proto soud k této skutečnosti neprováděl dokazování historickým dokumenty vztahujícími se k pozemkové knize, když toto sporné v řízení nebylo.

25. Na základě provedeného dokazování, poté, co soud hodnotil všechny důkazy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdci žalované – [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] byli spoluvlastníky pozemku PK [číslo] v k. ú. [část obce], naposledy pak v r. 1976 patřil [celé jméno žalované] podíl ve výši ¼ a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podíl ve výši ¾.. Na tomto pozemku byla vystavěna přeložka komunikace II/484. Pozemky dnes označené jako pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Frýdek-Místek, v k. ú. [část obce] na [list vlastnictví] (dále jen [list vlastnictví]) převzal stát do své držby na základě vyvlastňovacího rozhodnutí Městského národního výboru ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], také označovaného jako [spisová značka] – práv.Chl [číslo] (dále jen„ Rozhodnutí o vyvlastnění“). Vyvlastňovacím rozhodnutím byla část PK [číslo] označená jako„ E“ o výměře 180 m2 sloučena s parcelou [číslo] která byla na základě geometrického plánu [číslo] rozdělena, resp. z ní byla oddělena také část označená [číslo] [číslo]. Za vyvlastnění byla tehdy v rozhodnutí určena náhrada v celkové výši 72 Kčs, z níž 54 Kčs mělo být vyplaceno [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a 18 Kčs [celé jméno žalované], zda vyplacena byla, soud za prokázané nevzal. Jmenovaní byli o vyvlastňovacím řízení informováni. Na Rozhodnutí o vyvlastnění, přesněji na jeho ověřené kopii, která se jako jediná dochovala v dokumentech z katastru, není vyznačena doložka právní moci. Předmětné pozemky parc. [číslo] [číslo] byly hospodářskou smlouvou ze dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ [ulice] smlouva“), KIÚ (Krajským investorským útvarem v [obec]) převedeny do správy Technických služeb města Frýdku [část obce], které se přinejmenším od té doby o tyto pozemky staraly. Návrhem ze dne [datum] na provedení zápisu majetkoprávních změn v evidenci nemovitostí (tedy po vyvlastnění, ovšem bez vyznačené doložky právní moci) navrhl KIÚ Geodézii, n. p. Středisku Geodézie [část obce] – [část obce], aby i na základě Rozhodnutí o vyvlastnění a Hospodářské smlouvy a geometrického plánu č. [tel. číslo] [číslo] bylo zapsáno právo hospodaření pro Československý stát – Technické služby města Frýdku [část obce]. Od roku 1975 tedy byl v katastru nemovitostí podle Rozhodnutí o vyvlastnění veden jako vlastník stát. Ke dni [datum] na základě § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., přešly předmětné pozemky do vlastnictví obce – města Frýdku [část obce]. Žalobce se od té doby o oba sporné pozemky stará – udržuje chodník, jehož opravu nyní chystá, na pozemku parc. [číslo] kosí zeleň, odstraňuje náletové křoviny na pozemku parc. [číslo]. Žalovaná, a ani žádný z jejich právních předchůdců, nebyli od roku 1975 až do roku 2013 zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci sporných pozemků, v této době byl vlastníkem pozemků stát – s právem hospodaření pro Technické služby města Frýdku – [část obce], a následně pak žalobce. V roce 2013 došlo na základě návrhu k opravě chyby v katastru [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] k duplicitnímu zápisu vlastnického práva těchto spoluvlastníků (každému z ½) ke sporným pozemkům. Do té doby se však ani o jeden z pozemků fyzicky nestarali, neměli je v držbě. Žalovaná se od roku 1999, první dopis zaslala žalobci dne [datum], domáhala po [obec] výkupu, případně vypořádání za odňaté pozemky. V té době však žalovaná neměla žádný právní titul k těmto pozemkům, když sama uváděla, že tyto pozemky v té době vlastnil podle ní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] Tyto její snahy však byly bezúspěšné, z její korespondence nebylo zřejmé, proč se odkupů těchto pozemků domáhá právě žalovaná a následně ji žalobce odkazoval na restituční předpisy, byla-li by oprávněnou osobou. Až do roku 2013 tedy žalovaná ani její právní předchůdci Ing. [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] nepožádali o vydání věci či finanční náhradu za tyto pozemky podle zákona č. 87/1991 Sb., ačkoliv v průběhu řízení žalovaná opakovaně tvrdila, že je jí známo, že k vyvlastnění nedošlo případně došlo, ale nebyla vyplacena přiznaná náhrada za vyvlastnění jejím právním předchůdcům (viz např. dopis žalované z [datum]). Žalobce navíc žalovanou v jejich korespondenci na takový postup upozorňoval (viz dopis žalobce z [datum]). Žalovaná ani její právní předchůdci postupu dle zákona č. 87/1991 Sb. nevyužili. Sama žalovaná jako obdarovaná pak byla až podle darovací smlouvy ze dne [datum] od [příjmení]. [jméno] [příjmení] – [anonymizováno], jako dárkyně, zapsaná jako podílová spoluvlastnice k ideální ½ na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], a pak dále na základě pozůstalostního řízení po [celé jméno žalované] v r. 2020 jako dědička i ke zbývajícímu podílu v rozsahu ½ k těmto pozemkům, tímto pak v rámci duplicity zápisu v katastru byla žalovaná zapsána jako vlastník k celku u obou sporných pozemků.

26. Pro přehlednost je vhodné uvést, že nynější pozemek označený parc. [číslo] vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] nynější pozemek označený parc. [číslo] byl oddělen od pozemku parc. [číslo]. Původní pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] byly odděleny z parcely [číslo] se kterou byl sloučen pozemek právních předchůdců žalované označený PK [číslo] část„ E“ ve výměře 180 m2.

27. Podle § 80 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

28. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2000, na žádost obce může okresní úřad a v hlavním městě Praze Ministerstvo financí České republiky rozhodnout, že do vlastnictví obce přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím, jestliže na okresní úřady, obce a v hlavním městě Praze též na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, 5) pokud nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 nebo § 3.

29. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. zákon se vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen "rozhodné období") v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech.

30. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. oprávněnou osobou je fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v § 6 zákona, pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky.

31. Podle § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. k vydání věci vyzve oprávněná osoba povinnou osobu do šesti měsíců, jinak její nárok zanikne.

32. Podle § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. nevyhoví-li povinná osoba výzvě podle odstavce 2, může oprávněná osoba uplatnit své nároky u soudu ve lhůtě jednoho roku.

33. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

34. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

35. Soud věc posoudil dle shora citovaných ustanovení, jak bude dále podrobně uvedeno.

36. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o určovací žalobu ve smyslu ust. § 80 občanského soudního řádu (dále je „o. s. ř.“), soud se nejprve zabýval otázkou tzv. naléhavého právního zájmu na určení. Předpokladem úspěšnosti žaloby na určení je přitom jednak věcná legitimace účastníků, jednak existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Věcnou legitimaci v řízení o určení má přitom ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. V daném případě je na straně žalobce – statutární město Frýdek [část obce] a na straně žalované je [celé jméno žalované], která je dědičkou původní žalované 1 [celé jméno žalované] a zároveň právní nástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který na ni svůj podíl k předmětným pozemkům převedl. Oba účastníci jsou jako vlastníci předmětných pozemků zapsáni v katastru nemovitostí, kdy se jedná o duplicitní zápis vlastnického práva. Podmínka aktivní a pasivní legitimace tedy byla splněna. Pokud jde o druhý předpoklad, tj. o tzv. naléhavý právní zájem na určení, pak tento je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. S ohledem na duplicitní zápis k předmětným pozemkům v katastru nemovitostí nelze pochybovat, že žalobce má na požadovaném určení, že je vlastníkem sporných pozemků, naléhavý právní zájem.

37. Soud má za to, že žalobce prokázal, že sporné pozemky nabyl podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb. ve znění do [datum], a to tehdy, když Okresní úřad ve xanon [číslo] – [část obce] rozhodl, že do vlastnictví žalobce přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona (24.5.1991) příslušelo právo hospodaření Technických služeb města Frýdku [část obce], když na okresní úřad přešla funkce jejich zakladatele a pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat je.

38. Stěžejní námitky žalované směřovaly do„ nicotnosti“ Rozhodnutí o vyvlastnění, konkrétně pak do jeho právní moci, která podle žalované nenastala. Žalovaná svou obranu založila na tom, že originál Rozhodnutí o vyvlastnění, včetně spisu, se nedochoval a na ověřené kopii, která je založena ve spise a v katastru nemovitostí není vyznačena doložka právní moci. Zároveň z této skutečnosti odvozovala, že k právní moci Rozhodnutí o vyvlastnění nedošlo, když navíc Rozhodnutí o vyvlastnění nebylo doručeno jejím právním předchůdcům, a zápis změny vlastnického práva v evidenci nemovitostí v roce 1975 byl proto proveden bez právního důvodu.

39. Této problematice se soudní praxe nejednou věnovala, přičemž se ustálila v názoru, že právo na spravedlivý proces zahrnuje i jistotu, že rozhodnutí vynesená před řadou let a účastníky respektována, nebudou po letech zpochybněna prostřednictvím tvrzených závad (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3028/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4369/2017, a judikaturu tam uvedenou). V odkazovaných případech se sice jednalo o jiné vady rozhodnutí, nicméně podle soudu lze tuto judikaturu vztáhnout i na projednávanou věc. Rozhodnutí o vyvlastnění, které se dochovalo, sice neobsahuje doložku právní moci, ale v řízení zároveň nebylo prokázáno, že právní moci nenabylo nebo že by se kterákoliv ze stran nechovala v souladu s ním přinejmenším po dobu od r. 1975 do r. 1999. Zkoumané převody vlastnického práva ke sporným pozemkům se odehrály v době minulé, ze žádných skutečností nelze dovodit, že by je žalobce a žalovaná a jejich právní předchůdci nerespektovali. Žalovaná ani její právní předchůdci se o sporné pozemky od roku 1975 nijak nestarali, naproti tomu žalobce (a dříve jeho právní předchůdce ve vlastnictví od Rozhodnutí o vyvlastnění - stát) sporné pozemky upravoval a udržoval, choval se k nim jako vlastník. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani argumentace žalované, že povinnost starat se o pozemky leží na žalobci z důvodu, že pozemky jsou veřejným chodníkem a veřejnou zelení. Soud znovu opakuje, že žalovaná ani její právní předchůdci se až minimálně do roku 1999 nestarali o osud sporných pozemků. Naopak z chování žalobce vyplývá, že o sporné pozemky se stará nepřetržitě od doby, co na něj byly na základě zákona převedeny, rovněž ze zjištěných skutečností je zřejmé, že ke sporným pozemkům se v minulosti choval stejně i stát jako právní předchůdci žalobce. Soud proto této námitce žalované nepřisvědčil a neměl tedy důvodu považovat Rozhodnutí o vyvlastnění za neplatné, případně nicotné.

40. Další částí právního posouzení byla i nutnost vypořádat se s tím, zda jsou námitky žalované, stran snahy domoci se svého vlastnického práva, důvodné, ale též v souladu s restitučními předpisy, protože bylo v řízení prokázáno, že ke změně vlastnictví ke sporným pozemkům došlo na základě vyvlastnění už v roce 1975. Ke zmírnění následků některých majetkových křivd vzniklých v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 byl přijat zákon č. 87/1990 Sb., který upravoval konkrétní podmínky uplatňování nároků fyzických osob, jejichž věc přešla do vlastnictví státu v uvedeném období. Jelikož žalobce uplatnil žalobou svůj nárok na určení vlastnického práva, a zároveň bylo prokázáno, že k přechodu sporných pozemků došlo v rozhodném období, musel se soud zabývat také otázkou, zda se žalovaná může svého vlastnického práva domáhat, resp. bránit se určovací žalobě, poukazem na obecné právní předpisy, ačkoliv nevyužila restitučních předpisů. Soudní praxe se sjednotila v názoru, že žalobou na určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství a nelze se tak účinně domáhat vlastnického práva (dle obecných právních předpisů – v tomto případě občanského zákoníku, když restituční předpis, tj. zákon č. 87/1991 Sb., je speciální úpravou k obecným předpisům. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2718/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3361/2016). Pokud zvláštní předpis stanoví určitý postup vypořádání, nelze nároky jím upravené řešit jinak, než podle jeho ustanovení. Soud doplňuje, že pokud by i nadále byla otevřena možnost oprávněným osobám (zde žalované) domáhat se vydání věcí (určení vlastnického práva), které bylo možno žádat podle § 5 zákona č. 87/1991 Sb. a následně § 126 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dnes § 1040 o. z.), byla by hromadně narušena právní jistota osob, které až poté, co bylo zřejmé, že k vydání pozemků nedojde, na základě řádných právních skutečností mohly tyto věci získat od státu a jeho právních nástupců, jakož i právní jistota budoucích nabyvatelů takového majetku. Vzhledem k rozsahu "socializace" nemovitého majetku v letech 1948 - 1989 by šlo nyní o nejistotu ve značném rozsahu, a takový stav by byl v rozporu s požadavky právního státu. Lze shrnout, že pokud stát fakticky převzal nemovitosti do své držby, ačkoliv po stránce formální by zde byly vady, a dotčená osoba, jež takto věc pozbyla např. i bez právního důvodu, se mohla v zákonem stanovených lhůtách uplatnit právo na vydání věci podle restitučních předpisů, pak se nemůže domáhat svého práva a nemůže uspět ani ve sporu vyvolaném duplicitním zápisem do katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3361/2016 a další judikaturu v něm uvedenou). Z uvedeného pravidla však existují dvě výjimky, dle kterých může vlastník své vlastnické právo odvozovat i nyní podle obecných právních předpisů. Zaprvé jde o případ, kde nemovitosti přešly v rozhodném období na stát bez právního důvodu a zároveň byly v době, v níž bylo možno uplatnit restituční nárok na jejich vydání, evidovány v katastru nemovitostí jako vlastnictví těchto fyzických osob, které nemovitosti užívaly. V takovém případě je zřejmé, že vlastník neměl žádný rozumný důvod k uplatnění restitučního nároku, jeho vlastnické právo nebylo v rozhodné době nikým zpochybňováno, a proto jeho postup dle obecných předpisů nelze považovat za obcházení restitučních předpisů. Druhou výjimkou jsou případy, kde je vlastnictví k nemovité věci zapsáno po celou dobu (tedy i ve lhůtě k podání výzvy vrácení věci podle restitučních předpisů) na dvou listech vlastnictví pro různé vlastníky. V takovém případě taky nemůže mít strana, domáhající se vlastnického práva, důvod pochybovat o svém vlastnickém právu, dokud se o duplicitě listů vlastnictví nedozví (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 88/07). Aplikací na projednávaný případ je nutné dojít k závěru, že pokud se žalovaná, případně v té době její právní předchůdci, chtěli domoci svého vlastnického práva, měli postupovat podle zákona č. 87/1991 Sb. a ve lhůtě tam stanovené uplatnit u povinné osoby, která věc drží, svůj nárok, a to buď na vydání sporných pozemků ve lhůtě do 6 měsíců od účinnosti zákona (viz § 5 zákona č. 87/1991 Sb.), nebo na finanční náhradu (§ 13 zákona č. 87/1991 Sb.). Pokud by soud nyní rozhodoval podle obecného právního předpisu, ačkoliv zjištěný skutkový stav nespadá ani pod jednu z výjimek, které byly uvedeny, narušil by svým rozhodnutím právní jistotu osob, v tomto případě [stát. instituce] [část obce], které nabylo sporné pozemky od státu na základě zákona a mohlo se spoléhat na důvěru v zápis v katastru nemovitostí. Nelze nepřipomenout, že již od roku 1975 nebyli právní předchůdci žalované, ani žalovaná zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci sporných pozemků a z ničeho nevyplývalo, že by stát a pozdější nabyvatelé těchto pozemků mohli získat podezření, že vlastníkem sporných pozemků je někdo jiný, tento stav zde trval až do r. 2013, kdy teprve byl proveden duplicitní zápis vlastnictví v linii žalované. Skutečnost, že žalovaná ani její právní předchůdci se nestarali o to, jak jsou jejich nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí, zda u jejich nemovitostí není zapsán jiný vlastník, a případně tento problém začali řešit nejdříve až v roce 1999, není možné přičítat k tíži žalobce, neboť bdělým náležejí práva a nyní nemůže žalovaná restituční předpis obcházet.

41. Soud v případě, že by se nevypořádal s určením vlastnického práva pro žalobce právně viz shora, musel by dospět k závěru, že žalobce své vlastnické právo ke sporným pozemkům v minulosti vydržel, resp. již jeho právní předchůdce - stát. V souladu s § 134 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013 je pro vydržení nemovitosti potřeba, aby oprávněný držitel měl věc v nepřetržité držbě po dobu 10 let. Do vydržecí doby je možné započítat i dobu, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pakliže by soud vyšel z předpokladu, že nebylo najisto postaveno, že stát řádně vyvlastnil sporné pozemky (zde kvůli absenci vyznačené doložky právní moci), pak je ale třeba vycházet rovněž z premisy, že Technické služby města Frýdku [část obce], které sporné pozemky nabyly na základě Hospodářské smlouvy a jejichž příslušnost ke správě národního majetku byla do tehdejší evidence nemovitostí zapsána v říjnu 1975, byly (pro stát) v dobré víře, že jim náleží toto právo ke sporným pozemkům. V tomto roce se Technické služby města Frýdku [část obce] (Československý stát) tedy chopily držby sporných pozemků a vydržecí doba by již dávno uplynula před tím, než pak bylo okresním úřadem rozhodnuto podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., že z vlastnictví ČR do vlastnictví žalobce - města Frýdku [část obce], přecházejí nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], kromě jiných i pozemky parc. [číslo] ke kterým měli právo hospodaření ČR - Technické služby města Frýdku [část obce]. I v případě, že by soud započítal vydržecí dobu v délce 10 let pouze v případě oprávněné držby žalobce, neboť žalobce měl právní titul k nabytí sporných pozemků, kterým byl zákon č. 172/1991 Sb., soud dospěl k závěru, že žalobce sporné pozemky vydržel. Je pravdou, že žalovaná se u žalobce domáhala„ svých práv“ již v srpnu 1999, avšak v té době žalovaná neměla k těmto pozemkům žádný (ani vadný) titul, když ona sama tyto pozemky nabyla až v r. 2016 a 2020. Jako cizí subjekt, který byl nota bene tehdy odkazován žalobcem správně na restituční předpisy, tak nemohla zpochybňovat vlastnictví žalobce, když tak sami nečinili tehdy ani tehdejší„ původní spoluvlastníci“ nemovitostí – a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované]. Žalovaná ve svých dopisech žádala mimo jiné o zaplacení náhrady za vyvlastněné pozemky, případně o výkup pozemků. Dle skutkových zjištění žalovaná svůj požadavek – uplatnění vlastnického práva ke sporným pozemkům, vznesla konkrétně až dopisem ze dne [datum], aniž by však v té době měla k těmto pozemkům jakékoli právo, když původními vlastníky byli v té době (v r. 2005) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované], a tyto osoby do té doby vlastnické právo žalobce ničím nezpochybňovaly. Jestliže se žalobce chopil držby pozemků ke dni 24. 5. 1991 (v souladu s § 1 odst. 1 citovaného zákona ke dni jeho účinnosti), pak desetiletá vydržecí doba uplynula nejpozději dnem 24. 5. 2001, pominuli-li bychom zcela vydržecí dobu právního předchůdce žalobce, státu. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované], oba zastoupeni žalovanou na základě plné moci ze dne [datum], se až návrhem na opravu chyby v katastru doručené katastrálnímu úřadu dne [datum] začali domáhat svého vlastnického práva k označeným pozemkům, ovšem to již dávno po uplynutí vydržecí doby, běžela-li by tato pouze k vydržení žalobci. Uvedené skutečnosti vzal soud jednoznačně za prokázaná jak z korespondence žalované s žalobcem (a nikoli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované]), tak i z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Frýdek-Místek ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

42. S ohledem na to, že v řízení, že žalobce prokázal, že toto vlastnické právo ke sporným pozemkům nabyl podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., tak, že podle rozhodnutí Okresního úřadu ve xanon [číslo] – [část obce] přešly tyto pozemky z vlastnictví ČR do vlastnictví žalobce - města Frýdku [část obce], a zároveň nebylo prokázáno, že by žalovaná (či její právní předchůdci) svůj nárok uplatnili v souladu s restitučními předpisy, soud žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem sporných pozemků je žalobce. Po právní moci tohoto rozsudku bude v katastru nemovitostí zrušeno duplicitní vlastnické právo a bude zde zapsáno vlastnické právo výlučně ve prospěch žalobce.

43. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem dle o. s. ř., soud při stanovení výše náhrady postupoval podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“). Soud přitom přihlédl k § 2 odst. 3 vyhlášky, když se jedná o žalobu o určení. S ohledem na uvedené, soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v podobě paušální náhrady 300 Kč za 6 úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (výzva k plnění, žaloba), § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky (příprava), § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (3x účast u jednání) celkem 1 800 Kč a zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, dohromady tedy 6 800 Kč. Ve zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů tohoto řízení vzdal.