19 C 249/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 890 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 830 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 17 830 Kč od 28. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 318,50 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31 890 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] žalovaný se zavázal podle této smlouvy splácet úvěr, který obdržel ve výši 19 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 570 Kč, a to spolu s částkou 14 060 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 660 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a částkou ve výši 7 600 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný fakticky zaplatil pouze částku 1 170 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalovanému dopisem ze dne 15. 1. 2021, který byl spolu s výzvou k plnění zaslán doporučeně žalovanému. Žalovaný přesto, že byl předžalobní upomínkou vyzván k zaplacení celého dluhu, neuhradil ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen uvedený úvěr splácet tak, jak se dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k tomuto závěru na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, poskytnuté informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud ve věci z listin předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně podacího lístku, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, a dále z karty zákazníka ze dne 4. 8. 2017, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne [datum] částku 19 000 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 19 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách spolu s částkou 14 060 Kč. Tento úvěr spolu s částkou 14 060 Kč žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil jen částku 1 170 Kč. Dopisem ze dne 12. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 33 890 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalovanému doručována doporučeně s tím, že má žalovaný svůj dluh zaplatit do 10 dnů, přičemž uvedená výzva spolu s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému odeslána doporučeně dopisem, a to dne 15. 2. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 12. 2. 2021 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému a zaslaný mu doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z této smlouvy. Z karty zákazníka ze dne 4. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný má jedno nezaopatřené dítě, je v pracovním poměru na dobu neurčitou a má čistý příjem ve výši 11 800 Kč. Pokud jde o výdaje na bydlení, pak tyto uvádí ve výši 3 000 Kč (za nájem i inkaso), na osobní výdaje je pak uvedená částka 3 100 Kč. Z karta zákazníka není zřejmé, zda jedno nezaopatřené dítě žije s žalovaným ve společné domácnosti (pak ovšem výdaje ve výši 3 100 Kč neodpovídají potřebám nejméně 2 osob), a pokud toto dítě nežije s žalovaným, pak není zřejmé, z jaké důvodu neplní žalovaný svou vyživovací povinnost, a pokud mu tato stanovena nebyla z důvodu, že by ji žalovaný nebyl schopen platit, pak nemohla ani právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný je schopen splácet poskytnutou zápůjčku. Přinejmenším v těchto parametrech je v kartě zákazníka informační deficit. Z uvedených skutečností pak rozhodně nevzal soud za prokázané, že by žalovaný byl schopen z tohoto příjmu 11 800 Kč hradit jakékoliv další splátky úvěru, když navíc by tyto splátky byly ve výši od 2 280 Kč až 2 850 Kč měsíčně. Soud tedy nevzal za prokázané, že žalovaný je schopen měsíčně s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry, hradit další úvěr.

5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne [datum] částku 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně úvěr v 58 týdenních splátkách po 570 Kč, a to spolu s částkou 14 060 Kč, což představuje měsíčně splátku ve výši od 2 280 Kč až 2 850 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru, na základě které žalovaný převzal v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 19 000 Kč. Z této částky žalovaný vrátil pouze 1 170 Kč, tj. jen 2 týdenní splátky. To jen potvrzuje ten skutkový závěr, že žalovaný ze svého příjmu skutečně nebyl schopen dluh splácet. Dopisem ze dne 12. 2.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 33 890 Kč bez příslušenství. K zaplacení úvěru nedošlo. Pohledávka byla postoupena ke dni 15. 1. 2021 na žalobkyni. Ani na předžalobní výzvu žalovaný úvěr nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, avšak dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného úvěr zaplatit. Při takto zjištěném skutkovém stavu nebylo možné uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do částky 17 830 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. V souladu s ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr a ten mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný ho bude schopen splácet.

12. Výše uvedená zjištění k prověření úvěruschopnosti žalovaného nedovolují soudu učinit závěr o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Zkoumala-li by ji řádně, nemohla by dospět k závěru, že žalovaný s příjmem okolo 11 800 Kč a s 1 nezaopatřeným dítětem je schopen splácet úvěr v takovém rozsahu od 2 280 Kč až 2 850 Kč měsíčně. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou.

13. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal dne [datum] částku 19 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpanou částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně, když žalobkyni vrátil z částky 19 000 Kč pouze 1 170 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátil peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalovanému zaslána dne 15. 2. 2021 doporučeně, částku nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě takto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již žalobkyni vrácenou (19 000 Kč – 1 170 Kč = 17 830 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 17 830 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 17 830 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaný od doručení výzvy k plnění, tj. od 17. 2. 2021, tj. s prodlením od 28. 2. 2021. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.

14. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 31 890 Kč, avšak s dalším příslušenstvím v podobě kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 028 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši dalších 10 616,02 Kč domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 276 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 1 594,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 318,50 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstal po celou dobu tohoto řízení procesně nečinný. Žalobkyně se sice domáhala úhrady částky 31 890 Kč, avšak také s dalším příslušenstvím v podobě kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 028 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši dalších 10 616,02 Kč, což v součtu jen k podání žaloby přesahuje částku 45 000 Kč, byla-li žalobkyni přiznána částka pouze 17 830 Kč s úrokem z prodlení od [datum], je zřejmé, že tím procesně úspěšnějším byl skutečně žalovaný.