19 C 251/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 025,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3230 Kč od 6.12.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 025,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Smlouvy o úvěru anonymizováno číslo ze dne datum (dále jen„ Smlouva“) poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni vyčerpaný úvěr, zaplatit úroky ve výši 19,66 % p.a. z čerpané jistiny, administrativní poplatek, související s poskytnutím úvěru ve výši 200 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách. První splátka byla splatná dne 31.12.2016. Sjednaná minimální měsíční splátka činila 1 492 Kč. Se splátkou splatnou dne 31.07.2017 se žalovaný dostal do prodlení o více než 75 kalendářních dní, což je považováno za hrubé porušení smlouvy. V důsledku této skutečnosti byl celý úvěr ke dni 31.10.2017 zesplatněn. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 8 364,07 Kč a sestávala z těchto dílčích nároků 6 500,68 Kč jako nesplacená jistina úvěru, 426 Kč za nesplacený úrok 19,66 % ročně z aktuální vyčerpané jistiny úvěru, 400 Kč za nesplacený administrativní poplatek, 137,39 Kč za nesplacenou smluvní pokutu za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru, 900 Kč za nesplacený poplatek za vystavené upomínky. Celkem žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 6 770 Kč. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo provedeno žalobkyní s odbornou péčí, a to na základě prohlášení žalovaného a na základě žalovaným předložených dokumentů (zejm. doklady o příjmech a výdajích) a dalších informací získaných žalobkyní. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani přes několikeré upomínky, ani přes předžalobní výzvu ze dne 12.12.2017.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami označenými k důkazům žalobkyní, a to označených jako Smlouva o úvěru číslo ze dne datum, Všeobecné obchodní podmínky, vč. Sazebníku poplatků, Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, Návrh na poskytnutí úvěru, Výdajový pokladní doklad, Upomínka ze dne 15.08.2017, včetně dokladu o odeslání, Upomínka ze dne 15.10.2017, včetně dokladu o odeslání, Oznámení o zesplatnění ze dne 31.10.2017, včetně dokladu o odeslání, Předžalobní výzva k plnění ze dne 12.12.2017, Poštovní arch ze dne 12.12.2017, Rozpis úhrad k úvěru a neuhrazené evidované částky k úvěru žalovaného z nichž zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě označené smlouvy částku 20 000 Kč dne datum (z této částky je však fakticky žalován úvěr ve výši 10 000 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzení) a žalovaný dosud z částky 10 000 Kč žalobkyni zaplatil 6 770 Kč. Z návrhu na poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má celkové příjmy ze mzdy v zaměstnání ve výši 21 000 Kč (není uvedeno, zda se jedná o čistou či hrubou mzdu), jiné příjmy neměl. Dále z tohoto návrhu vyplynulo, že žalovaný uvedl, že má výdaje ve výši 10 710 Kč, z čehož náklady na bydlení byly ve výši 7 300 Kč a životní minimum ve výši 3 410 Kč. Žalovaný měl předložit k tomuto smlouvu o nájmu, doklady i SIPO, pracovní smlouvu a výplatní listinu za 3 měsíce (přičemž není zřejmé za jaké 3 měsíce). Tyto listiny nebyly předloženy k důkazům.

5. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena k doplnění tvrzení, případně k důkazům k tomu, jakým konkrétním způsobem byly prověřovány příjmy žalovaného, za jaké konkrétní období, jakým způsobem bylo prověřováno to, jaké jsou skutečné výdaje na straně žalovaného (nelze vycházet pouze z údajů o životním minimum ve výši 3 410 Kč, jak bylo zaneseno v návrhu na poskytnutí úvěru, když výdaje každé osoby jsou individuální), rovněž nebylo zjišťováno, jaké jsou osobní a majetkové poměry žalovaného, zda má nějaké vyživovací povinnosti, vůči komu, zda již v minulosti měl nějaké úvěry, jak tyto úvěry případně splácel, jak hradí jiné své závazky (např. z titulu nájemného, z titulu úhrad za spotřebované energie apod.), když doklady o platbách nebyly ani součástí předkládaných listin. Rovněž tak nebylo možné zjistit, jaké výplatní pásky měla žalobkyně k dispozici v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když toto nebylo možné nijak ověřit. Rovněž tak nebyl ani ověřován výpis z účtu žalovaného, když ze smlouvy o úvěru bylo možné vyčíst, že žalovaný má bankovní účet, a to číslo účtu bankovní účet, ze kterého rovněž mohlo být zjištěno zda se žalovaný nedostává do debetu na tomto účtu, tj. jaké jsou jeho skutečné (faktické) měsíční výdaje v předcházejícím období před uzavřením smlouvy o úvěru, tj. před datum.

6. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že podle písemné dohody označené jako Smlouva o úvěru anonymizováno číslo ze dne datum, půjčila žalobkyně žalovanému mimo jiné také částku 10 000 K, a to tak že tuto částku dne datum převzal žalovaný v hotovosti. Podle této listiny měl žalovaný vrátit žalobkyni celkem částku 26 856 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách pop 1 492 Kč a 200 Kč za tzv. administrativní poplatek z úvěrového rámce (přičemž není zřejmé, o jakou administrativní práci se mělo takto jednat a je zřejmé, že tato částka jen zakrývá v neprospěch žalovaného jako spotřebitele tzv. skrytý úrok nad již ten sjednaný ve výši 19,66 % ročně z dlužné částky. Žalovaný dosud na poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč uhradil 6 770 Kč. příjmení ze splátek neuhradil v řádném splátkovém termínu žalobkyni. Ohledně osobní, majetkové a příjmové situace žalovaného bylo zjištěno jen to, že žalovaný měl mít podle svých vlastních tvrzení měsíční příjem ve výši 21 000 Kč a výdaje ve výši 10 710 Kč, aniž by však bylo řádně ověřeno, zda tomu tak ve skutečnosti je, když z toho dokladu (návrh na poskytnutí úvěru) nebylo možné zjistit, ani zda se v případě příjmů jedná o čistý či hrubý příjem, jaké výplatní listiny za 3 měsíce žalobkyně zkoumala, když nejsou označeny měsíce, za které byly výplatní listiny předloženy, dále nebyly zjišťovány faktické výdaje žalovaného (např. výpisem z jeho účtu, ale vycházelo se pouze z životního minima ve výši 3 410 Kč, což pro účely posouzení úvěruschopnosti je zcela nedostatečné a ničeho to nevypovídá o skutečných výdajích žalovaného a jeho schopnosti hradit měsíčně splátku ve výši 1 692 Kč.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do částky 3 230 Kč s úrokem z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr a ten mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný ho bude schopen splácet.

12. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jsou nedostatečná zejména ohledně jeho konkrétní osobní, majetkové a příjmové situace před uzavřením smlouvy o úvěru v listopadu 2016, kdy žalobkyně nezjišťovala a neověřovala listinami výdajovou stránku žalovaného, a ani to, zda žalovaný uváděný příjem 21 000 Kč je příjmem čistým či hrubým, nezkoumala faktické výdaje žalovaného a spokojila se pouze s uvedením životníma minima ve výši 3 410 Kč, což ve skutečnosti ničeho nevypovídá o tom, jaké měl žalovaný skutečné výdaje před uzavřením smlouvy o úvěru. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy o úvěru s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouva o úvěru ze dne datum je neplatná. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tím, že se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání nařízenému na datum, zbavila se sama možnosti být při tomto ústním jednání poučena soudem dle ustanovení § 118a odst. 1 a § 118a odst. 3 o.s.ř. k tomu, aby doplnila tvrzení ke skutečným výdajům žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, dále jakým způsobem byl ověřován měsíční příjem žalovaného, zda se jednalo o příjem čistý či hrubý, dále k tomu, za jaké 3 měsíce byly zkoumány výplatní listiny žalovaného, jaké byly osobní a majetkové poměry žalovaného před datum, a k těmto doplněným tvrzením pak řádně označila důkazy k jejich prokázání. Podpůrně pak proto, že žalobkyně řádně úvěruschopnosti žalovaného skutečně nezkoumala svědčí i to, že žalovaný dle vlastních tvrzeních žalobkyně, jakož i z rozpisu úhrad k tomuto úvěru, nezaplatil ani jednu splátku úvěru v řádném termínu a fakticky uhradil pouze částku 6 770 Kč.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné a žalobkyně to doložila pokladním výdajovým dokladem, že žalovaný v hotovosti převzal dne datum částku 10 000 Kč od žalobkyně, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost uvedenou částku vrátit žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně, když žalobkyni vrátil pouze 6 770 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě žalobkyně, aby jí vrátil peněžní prostředky nejpozději do 5.12.2017 svůj dluh nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z., a to v části rovnající se rozdílu mezi žalobkyní poskytnutou částkou a částkou již žalobkyni vrácenou, tj. 10 000 Kč – 6 770 Kč = 3 230 Kč. Žalovaný se bezdůvodně na úkor žalobkyně v této výši, tj. o 3 230 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 3 230 Kč, a to i s úrokem z prodlení 6.12.2017, když podle oznámení o zesplatnění mu byla dána lhůta k úhradě dluhu do 5.12.2017. Oznámení o zesplatnění úvěru mu bylo zasláno doporučeným dopisem dne 30.11.2017. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

16. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl v daném případě žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.