19 C 253/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 1 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 507 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 18 901 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 18 901 Kč od 27. 4. 2025 do 26. 7. 2025, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 18 901 Kč od 27. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 901 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení,b) částku ve výši 1 258 Kč,c) částku ve výši 300 Kč,d) částku ve výši 1 048 Kč,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 676 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 21 507 Kč (jako součtu částek 18 901 Kč, 1 258 Kč, 300 Kč a 1 048 Kč), úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 18 901 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 901 Kč, obojí od 27. 4. 2025 do zaplacení s tím, že dne 27. 2. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč (z toho 27 500 Kč převedla na účet určený žalovaným a zbytek 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele úvěru pro žalovaného jako jeho provizi). Před uzavřením smlouvy zkoumala a ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tím, že si vyžádala výplatní pásky z pracovního poměru žalovaného, výpisy z jeho běžného účtu, prověřením v databázi centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, čestným prohlášením žalovaného ohledně jeho příjmů a závazků. Na základě těchto dokladů dospěla žalobkyně k závěru, že příjmy žalovaného s ohledem na jeho závazky jsou dostačující k tomu, že žalovaný je schopen řádně úvěr v poskytnuté výši splácet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky vše ve výši celkem 40 000 Kč žalobkyni vrátit ve 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 3. 2024. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto došlo k zesplatnění úvěru a žalobkyně tedy požaduje po žalovaném částku představující dosud neuhrazenou jistinu 18 901 Kč, náklady za upomínky ve výši 300 Kč (3x 100 Kč), úroky ve výši 1 258 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 048 Kč, tj. 0,1 % denně z neuhrazené částky 18 091 Kč od 27. 4. 2025 do 17. 6. 2025. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, avšak dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Z žalobkyní předložených důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, seznamem nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, úvěrovými podmínkami, potvrzením banky o převedení úhrad ze dne 4. 3. 2024, upomínkou, oznámením o zesplatnění ze dne 26. 4. 2025 s poštovním podacím archem, potvrzením , právnická osoba, , čestným prohlášením zaměstnance žalobkyně , jméno FO, , posouzením bonity smlouvy, tabulkou umoření, čestným prohlášením žalovaného, doklady o výdajích a příjmech žalovaného, výpisy z centrální evidence exekucí, výplatními páskami, transakcí z účtu žalovaného, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání, které soud posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: mezi účastníky byla dne 27. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně jako úvěrující společnost žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ho zavázal splácet v 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč s tím, že první splátka byla splatná 20. 3. 2024. Úvěrující společnost se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. Před uzavřením smlouvy zkoumala a ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tím, že si vyžádala výplatní pásky z pracovního poměru žalovaného, výpisy z jeho běžného účtu, prověřila ho v databázi centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, čestným prohlášením žalovaného ohledně jeho příjmů a závazků. V případě porušení povinností žalovaným žalobkyně podle VOP byla oprávněna úvěr zesplatnit, a to dostane-li se žalovaný do prodlení s placením jedné splátky nebo jen její části, po dobu delší než dva měsíce. V daném případě se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek a byl vyzýván k jejich úhradě upomínkami ze dne 27. 2. 2025 a 25. 3. 2025, současně byl poučen, že neprovede-li úhradu splátek ve stanovené lhůtě, dojde k zesplatnění úvěru. Dne 26. 4. 2025 došlo oznámením o zesplatnění úvěru k zesplatnění úvěru, současně pak bylo toto oznámení také předžalobní výzvou. Za všechna tato písemná podání žalobkyně měla žalobkyně nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč za každou upomínku, tj. 300 Kč, jak bylo ujednáno v článku IV. odst. 4 písm. a, b) VOP ve spojení se sazebníkem poplatků. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 26. 4. 2025, k tomuto dni byl také kapitalizován dlužný úrok ve výši 1 258 Kč. Dluh na jistině byl vyčíslen na 18 901 Kč, na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 048 Kč, což je smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky 18 901 Kč od 27. 4. 2025 do 17. 6. 2025, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do sepisu žaloby. Předžalobní výzva ze dne 26. 4. 2025 byla řádně doručena žalovanému. K úhradě dlužných částek však nedošlo.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru měla před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. V daném konkrétním případě žalobkyně tvrdila a doložila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr zkoumala předložením výpisu z bankovního účtu žalovaného a potvrzením o jeho příjmu formou výplatních lístků, čestným prohlášením o jeho výdajích a potvrzením z centrálních registrů, kdy z těchto listin jednoznačně vyplývalo, že žalovaný má pravidelný příjem a rovněž tak vyplývaly jeho pravidelné měsíční výdaje. Dle názoru soudu je takovéto posouzení úvěruschopnosti žalovaného pro daný případ dostačující.

8. Žalobkyně přitom předmětné peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč žalovanému skutečně poskytla a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni společně se sjednaným úrokem, tj. v celkové výši 40 000 Kč. Podle ujednání v obchodních podmínkách vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu v souvislosti s tím, že úvěr se stal splatným v důsledku prodlení žalovaného, a to ve výši ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru (tj. z neuhrazené částky 18 901 Kč od 27. 4. 2025, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, do 17. 6. 2025, tj. do sepisu žaloby). Rovněž tak vznikl žalobkyni nárok na poplatky za zaslané upomínky celkem ve výši 3 x 100 Kč, dále pak také nárok na kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 1 258 Kč, vyčíslený ke dni zesplatnění tj. k 26. 4. 2025. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně přitom svůj závazek z této smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky žalovanému skutečně poskytla, což v řízení ani nebylo zpochybněno, avšak žalovaný svůj původní závazek poskytnuté finanční prostředky, poplatky a smluvený úrok žalobkyni hradit v dohodnutých splátkách se stanovenou splatností nesplnil a porušil a dostal se do prodlení se splácením závazku, přičemž tento jeho dluh se stal celý splatným zesplatněním úvěru ke dni 26. 4. 2025. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u dané smlouvy neshledal absenci požadavků stanovených v § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudil soud danou smlouvu o úvěru jako platnou i ve smyslu předmětného zákona. Žalobkyně při poskytnutí této finanční služby vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. §§ 1810 až 1867 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení občanského zákoníku směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalovanému poskytnuto jasně a srozumitelně. Také nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení z důvodu porušení smluvních povinností v případě prodlení se splácením dluhu žalovaným, je rovněž důvodný. Žalobkyně pak v žalobě přesně specifikovala, za jakou dobu smluvní pokutu požaduje a ke dni rozhodování soudu byl tento nárok na zaplacení smluvní pokuty rovněž i splatný, když žaloba byla žalovanému v průběhu řízení řádně doručena. Nárok na smluvní pokutu má pak vedle smluvních ujednání účastníků rovněž oporu v ust. § 2048 o.z. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, včetně požadovaného úroku z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, i včetně požadovaných a ve smlouvě sjednaných nákladů za upomínání. Přiznaná výše úroků z prodlení plně odpovídá ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..

9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 400 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis jednoduché výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 1 200 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 861 Kč činí 2 676 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).