19 C 261/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 800 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 9 240 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně spol. právnická osoba, IČO se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo žalovaná se zavázala podle této smlouvy splácet půjčku, kterou obdržela ve výši 6 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, a to spolu s částkou 4 400 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a částkou ve výši 2 400 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná fakticky zaplatila pouze částku 1 200 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalované. Žalovaná přesto, že byla předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení celého dluhu, neuhradila ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o půjčce právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna uvedenou půjčku splácet tak, jak se dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o půjčce.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o půjčce ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti, když tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná uhradila pouze 1 200 Kč. Ničeho dalšího již žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni, nevrátila. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu z označené smlouvy. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek (strana číslo), oznámení o postoupení, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba, postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou a žalovaná byla současně vyzvána k úhradě svého dluhu do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Toto oznámení bylo žalované zasláno dne 13. 12. 2019 doporučeným dopisem. Z karty zákazníka ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce příjem formou státní sociální dávky – příspěvek na bydlení, na děti, rodičovský příspěvek a na živobytí, celkem ve výši 15 537 Kč, její výdaje na bydlení byly ve výši 4 050 Kč a ostatní osobní výdaje ve výši 7 000 Kč, splátky úvěrů 1 000 Kč, ostatní náklady 500 Kč, tj. výdaje celkem 12 550 Kč. Žalovaná v kartě zákazníka rovněž uvedla, že má jiné půjčky, a to u právnická osoba celkem ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila tyto údaje z nájemní smlouvy, z blíže neurčených výměrů a ze z blíže neurčené složenky. Z uvedeného vyplynulo, že žalovaná má příjmy ve výši 15 537 Kč a výdaje ve výši 12 550 Kč, avšak k řádnému ověření, jak příjmů, tak výdajů a zejména toho, zda žalovaná řádně splácí svůj dluh u právnická osoba, právní předchůdkyní žalobkyně nedošlo.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Na tom nemůže ani nic změnit, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady k příjmům ve výši 15 537 Kč, když je zřejmé, že přinejmenším část těchto příjmů bylo svým způsobem účelově vázaných (příspěvek na bydlení, přídavky na děti). Rovněž není zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výdajovou stránku ve výši 12 550 Kč, když z karty zákazníka neplyne ani z ověřovaných dokladů zde uvedených, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila to, zda žalovaná řádně a včas hradí své jiné závazky (nájemné, dluh u anonymizováno apod.).

12. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalované ověřila, porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 9 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr. Je tak vždy nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele žalovaného, dále pak i ověřit z jiných zdrojů i další dlužníkem uvedené informace o jeho příjmech a výší jeho výdajů, tyto porovnat s obecně známými skutečnostmi, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019, jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil. Soud proto uzavírá, že v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o půjčce nezkoumala a tedy danou povinnost řádně nesplnila. Proto je smlouva o půjčce ze dne datum absolutně neplatná.

13. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala dne datum částku 6 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost zápůjčku vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tuto svoji povinnost žalovaná splnila dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když již zaplatila 1 200 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradila. Od 27. 12. 2019 (tj. od uplynutí lhůty k plnění dané žalované v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum) je tak žalovaná v prodlení se zaplacením částky 4 800 Kč.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o půjčce byla pro nesplnění podmínek v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaná na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzala od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. 6 000 Kč – 1 200 Kč = 4 800 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 4 800 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 27. 12. 2019. Co do úroku z prodlení z částky 4 800 Kč uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

19. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 9 240 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

20. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná (tj. pokud by soud započetl do žalovaných částek také kapitalizovaný úrok ve výši 2 806,87 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 943,19 Kč, které rovněž žalobkyni přiznány nebyly). Soud by tak žalované jako procesně úspěšnějšímu účastníku řízení, náhradu nákladů řízení v poměrné výši přiznal. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.