19 C 279/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 150 Kč za dobu od 1.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 250 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba anonymizována dvě slova (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala pravidelně splácet formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, se splatností poslední splátky dne 4.9.2016. Žalovaná se zavázala bance fakticky vrátit vedle částky 15 000 Kč také částku 11 100 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, částku 3 000 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 6 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná však na poskytnutou zápůjčku uhradila toliko částku 14 850 Kč, když následně porušila své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení částky 11 250 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 663,85 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2 586,15 Kč. Předmětná pohledávka byla společností právnická osoba žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Před podáním žaloby byla ještě žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž dospěla na základě karty zákazníka a v ní uvedených údajů žalovanou a dalších právní předchůdkyní žalobkyně ověřovaných dokladů, že žalovaná je schopna poskytnutou zápůjčku splácet ve splátkách jak se mezi sebou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly.

2. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila.

3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř..

4. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně přílohy - seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalované dne datum částku 15 000 Kč. Současně pak byla dne datum podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o zápůjčce číslo podle které právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka poskytla žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni částku 14 850 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z tzv. zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Současně pak právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku jakož i v rejstřících, zda proti žalované nejsou vedeny nějaké exekuce a z tohoto měla právní předchůdkyně žalobkyně dovodit (s odbornou péčí posoudit), že žalovaná má schopnost splácet zápůjčku. V daném případě to měsíčně představovalo částku v rozmezí od 1 800 Kč až po 2 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postupila smlouvo o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 žalobkyni pohledávku z označené smlouvy o zápůjčce žalobkyni, toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12.2.2021 (v žalobě chybně uváděno datum 15.1.2021), přičemž toto oznámení společně s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy bylo žalované odesláno dne 15.2.2021. Z karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla již stávajícím zákazníkem právní předchůdkyně žalobkyně, měla 5 nezaopatřených dětí (ročník narození 2001, 2005, 2008, 2013 a 2015), nebyla zaměstnaná, pobírala mateřskou ve výši 7 800 Kč, přídavky na děti ve výši 2 800 Kč, sirotčí důchod ve výši 8 100 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 1 800 Kč, a dále blíže nedoložený příjem ve výši 15 000 Kč, když tento příjem není ničím doložený. Za nájem platila žalovaná 6 500 Kč měsíčně, výdaje na domácnost pro celkem 6 osob činilo dle sdělení žalované 14 000 Kč, dále hradila již splátky půjčky ve výši 1 000 Kč měsíčně a její výdaje na telefon byly ve výši 400 Kč. Žalovaná tedy měla výdaje ve výši 21 900 Kč. Ověřovanými doklady pak byly občanský průkaz, výpis z účtu Nájemní smlouvy a tzv. SIPO. Z těchto dokladů pak měla být žalovaná dle právní předchůdkyně žalobkyně tzv. úvěruschopná. Soud však vzal za prokázané, že žalovaná měla příjmy pouze ve výši 20 500 Kč, tj. pobírala mateřskou ve výši 7 800 Kč, přídavky na děti ve výši 2 800 Kč, sirotčí důchod ve výši 8 100 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 1 800 Kč. Za nedoložený příjem soud považoval částku ve výši 15 000 Kč, když tento příjem není ničím doložený, ani v dokladech, které měla žalovaná předkládat právní předchůdkyni žalobkyně a ani nevyplývá z údajů uvedených v kartě zákazníka, když žalovaná neuvádí žádné zaměstnání, ze kterého by bylo možné dovodit, že žalované plyne z něho takový to příjem. Soud proto vyšel pouze z prokázaných příjmů ve výši 20 500 Kč a výdajů přesahujících částku 21 900 Kč na straně žalované, když částku uváděnou jako výdaje pro domácnost ve výši 14 000 Kč pro žalovanou a jejich 5 nezaopatřených dětí považuje soud za velmi podhodnocenou. Soud proto vychází z toho, že žalovaná nebyla již v době uzavření smlouvy o zápůjčce schopna právní předchůdkyni žalobkyně splácet na tuto zápůjčku měsíčně částku od 1 800 Kč až po 2 250 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu z označené smlouvy, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalované doručována doporučeně.

5. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalované dne datum částku 15 000 Kč. Současně pak byla dne datum uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o zápůjčce. Z poskytnuté částky ve výši 15 000 Kč dosud žalovaná žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, vrátila 14 850 Kč a dluží tak na jistině žalobkyni 150 Kč. Soud se neztotožnil s tím, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením této smlouvy posoudila tzv. úvěruschopnost žalované, když příjmy žalované v době před uzavřením smlouvy o zápůjčce byly nižší než její skutečné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, z nichž by skutečně vyplývalo, že žalovaná má příjmy ve výši 35 500 Kč měsíčně, měla doložené příjmy pouze ve výši 20 500 Kč, a to pouze z dávek od státu, dále tvrzené výdaje pro žalovanou a jejích 5 dětí na domácnost ve výši 14 000 Kč jsou silně podhodnocené. Právní předchůdkyně žalobkyně naprosto rezignovala provádět zjištění k tzv. mzdě žalované ve výši 15 000 Kč, když k této částce a její pravidelnosti nebyly doloženy žádné doklady. Žalobkyně tak neprokázala zásadně skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dospěla k závěru, že žalovaná je schopna zápůjčku splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, toto postoupení včetně výzvy k zaplacení částky 11 250 Kč bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12.2.2021 a odesláno doporučeně 15.2.2021. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu vyzvána k úhradě dluhu. Ničeho však nezaplatila.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 150 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované splácet zápůjčku. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku a tu jí poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná ji bude schopna splácet.

13. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované jsou neprokázaná, neboť nejsou známa u žalované konkrétní osobní, majetkové a příjmové informace před uzavřením smlouvy o zápůjčce v červenci 2015 ohledně její mzdy ve výši 15 000 Kč, když bez tohoto pravidelného příjmu za situace, kdy žalovaná má v té době 5 nezaopatřených dětí, by žalovaná nebyla schopna vůbec uvedenou zápůjčku splácet a navíc prezentované výdaje domácnosti o 6 lidech (z toho 5 nezaopatřených dětí) ve výši 14 000 Kč naprosto neodpovídají realitě a jsou velmi podhodnoceny. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouva o zápůjčce ze dne datum je neplatná. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o zápůjčce hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.

14. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné a žalobkyně to doložila smlouvou o zápůjčce, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala datum částku 15 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpanou částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaná splnila jen částečně, když žalobkyni vrátila z částky 15 000 Kč pouze 14 850 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátila peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalované zaslána dne 15.2.2021 doporučeně, částku ve výši 150 Kč nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalovaná na základě těchto neplatných ujednání (smlouvy o zápůjčce) převzala od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (15 000 Kč – 14 850 Kč = 150 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 150 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 150 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaným od doručení výzvy k plnění, tj. od 16.2.2021. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to ve výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..

15. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl s odůvodněním viz. shora.

16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 11 250 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstala po celou dobu tohoto řízení procesně nečinnou. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.