19 C 281/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 090 Kč od 13.8.2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím (úroku z prodlení od 2.7.2015 do zaplacení) a částky 1 290 Kč jako kapitalizovaného úroku za dobu od 9.2.2007 do 16.11.2007, s tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo (dále jen " Smlouva), na základě níž poskytla právnická osoba anonymizováno žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání Smlouvy a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 8 200 Kč právnická osoba tak měl žalovaný vrátit celkem 13 200 Kč, a to v 40 týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze 1 910 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. k 16.11.2007. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena dne 19.6.2015 s účinností k 1.7.2015 na anonymizována dvě slova, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Následně pak došlo k dalšímu postoupení smlouvou ze dne 24.8.2018 na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 25.6.2015 zaslaným žalovanému doporučeně dne 31.7.2015 před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 10 dnů, avšak žalovaný ničeho nezaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný předžalobní upomínkou ze dne 10.5.2021 vyzván znovu k úhradě svého dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, včetně smluvních podmínek smlouvy, smluv o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, včetně podacího archu a předžalobní upomínky, včetně poštovního archu, zjistil skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení viz bod 1. tohoto odůvodnění, na které soud pro stručnost odkazuje.

5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce číslo se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne datum skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 13 200 Kč, z toho 5 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 8 200 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 40 týdenních splátek po 205 Kč, žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a včas, zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 1 910 Kč, přičemž ani následně pak žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 25.6.2015 zaslaným žalovanému doporučeně dne 31.7.2015 před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 10 dnů, avšak žalovaný ničeho nezaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný předžalobní upomínkou ze dne 10.5.2021 vyzván znovu k úhradě svého dluhu. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 a následně ze dne 24.8.2018 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.

6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

7. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

8. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

9. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

10. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 13 200 Kč, z toho 5 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 8 200 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 40 týdenních splátek po 205 Kč.

11. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných v této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 8 200 Kč za poskytnutí půjčky 5 000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky na dobu 40 týdnů představuje 213,2 % úrok ročně z celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky (odměnu) nepřiměřeně vysoké, přesahující více než 10x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky v půjčce pro jejich nepřiměřenou výši jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, přitom uzavřela se právnická osoba anonymizována dvě slova, a ta následně se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávek proto byly pohledávky vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostaly. Žalovaný podle smlouvy ze dne datum přitom obdržel peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalobkyni (její právní předchůdkyni) zaplatil částku 1 910 Kč, z čehož je zřejmé, že na straně žalovaného je obohacení ve výši 3 090 Kč. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v této části zaplacení částky 3 090 Kč vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit v souladu s touto uzavřenou smlouvou žalobkyni právě tuto částku spolu s úrokem z prodlení od 13.8.2015 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 25.6.2015 v rámci oznámení o postoupení pohledávky, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh nejpozději do 10 dnů od obdržení dopisu, přitom v řízení bylo postaveno na jisto, že tato výzva se dostala do sféry vlivu žalovaného dne 1.8.2015. Od 2.8.2015 do 12.8.2015 tak běžela žalovanému lhůta k zaplacení jeho dluhu. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 13.8.2015 podle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě úroku z prodlení, jehož výše je uvedena pod výrokem I. rozsudku, při vázanosti soudu žalobou bylo možno přiznat toliko zákonný úrok ve výši 8,05 % ročně, tj. zákonný úrok k datu prodlení, tj. k 13.8.2015. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, když v daném případě soud žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány.

13. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že oba účastníci řízení byli přibližně stejně úspěšní, když k nároku žalobkyně o zaplacení 5 000 Kč je třeba připočítat také již kapitalizovaný úrok ve výši 1 290 Kč za dobu od 9.2.2007 do 16.11.2007, jakož i úrok od 2.7.2015 do 12.8.2015, když v této části nebyla žalobkyně rovněž úspěšná a žaloba byla zamítnuta. Procesně úspěch žalobkyně a žalovaného lze tak vyhodnotit jako přibližně stejný. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, když předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.