19 C 293/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 600 Kč za dobu od 20. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 8 780 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba anonymizována dvě slova (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala pravidelně splácet formou 58 týdenních splátek po 210 Kč. Žalovaná se zavázala bance fakticky vrátit vedle částky 7 000 Kč také částku 5 180 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, částku 1 400 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 2 800 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná však na poskytnutou zápůjčku uhradila toliko částku 3 400 Kč, když následně porušila své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení částky 8 780 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 761,68 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2 018,32 Kč. Předmětná pohledávka byla společností právnická osoba žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byla ještě žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž dospěla na základě karty zákazníka a v ní uvedených údajů žalovanou a dalších právní předchůdkyní žalobkyně ověřovaných dokladů, že žalovaná je schopna poskytnutou zápůjčku splácet ve splátkách jak se mezi sebou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly.

2. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila.

3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř..

4. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně přílohy - seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalované dne datum částku 7 000 Kč. Současně pak byla dne datum podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o zápůjčce číslo podle které právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka poskytla žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni částku 3 400 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z tzv. zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Současně pak právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku jakož i v rejstřících, zda proti žalované nejsou vedeny nějaké exekuce a z tohoto měla právní předchůdkyně žalobkyně dovodit (s odbornou péčí posoudit), že žalovaná má schopnost splácet zápůjčku. V daném případě to měsíčně představovalo částku v rozmezí od 840 Kč až po 1 050 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni pohledávku z označené smlouvy o zápůjčce žalobkyni, toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, přičemž toto oznámení společně s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy bylo žalované odesláno dne 7. 1. 2020. Z karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná před uzavřením smlouvy měla částečný úvazek s příjmem 3 500 Kč, dále pobírala dávky státní podpory ve výši 4 700 Kč, přídavky na děti ve výši 1 200 Kč a sirotčí důchod ve výši 11 700 Kč. Její výdaje představovalo nájemné ve výši 8 500 Kč, výdaje na domácnost byly ve výši 7 500 Kč, dále měla blíže neurčené splátky ve výši 650 Kč měsíčně, výdaje za telefon ve výši 300 Kč. Pokud jde o„ jiné dluhy“, pak tyto dluhy nebyly zjišťovány (ani zda tyto dluhy existují, či nemá žalovaná žádné takovéto dluhy). Podle vyplněných údajů v kartě zákazníka však žalovaná měla dluhy i u jiné společnosti než u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná měla v době uzavření předmětné smlouvy (datum) dvě nezletilé děti ve věku 12 let a 10 let. Žalovanou uváděné výdaje na domácnost se 2 dětmi ve věku 12 a 10 let ve výši 7 500 Kč se pak jeví jako značně podhodnocené. Kolik výpisů z účtů a za jakou dobu předložila žalovaná právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti, zda byl na účtu žalované dostatek finančních prostředků vždy ke konci zúčtovacího období, nelze ze zákaznické karty ověřit.

5. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalované dne datum částku 7 000 Kč. Současně pak byla dne datum uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o zápůjčce. Z poskytnuté částky ve výši 7 000 Kč dosud žalovaná žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, vrátila 3 400 Kč a dluží tak na jistině žalobkyni 3 600 Kč. Soud se neztotožnil s tím, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením této smlouvy posoudila tzv. úvěruschopnost žalované, když příjmy žalované v době před uzavřením smlouvy o zápůjčce představovaly celkem částku 21 100 Kč, pokud však jde o výdaje deklarované ve výši 16 950 Kč, pak tyto výdaje nejsou řádně ověřeny, rovněž tak nelze souhlasit s výší výdajů na domácnost ve výši 7 500 Kč pro fakticky nejméně 3 lidi, z toho pro 2 děti ve věku 10 a 12 let, rovněž tak nelze zjistit, zda žalovaná měla v té době i jiné dluhy, když toto není v kartě zákazníka u měsíčních výdajů na domácnost zjištěno (kolonka k tomu určená není přeškrtnuta, respektive není vyplněna, přičemž z přední strany karty zákazníka je zřejmé, že žalovaná měla nějakou půjčku i u jiného subjektu než byla právní předchůdkyně žalobkyně). Žalobkyně tak neprokázala zásadně skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dospěla k závěru, že žalovaná je schopna zápůjčku splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, toto postoupení včetně výzvy k zaplacení částky 8 780 Kč bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 12. 2019 a odesláno doporučeně 7. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu vyzvána k úhradě dluhu. Ničeho však nezaplatila.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 3 600 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované splácet zápůjčku. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku a tu jí poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná ji bude schopna splácet.

13. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ohledně prezentovaných výdajů na domácnost o 3 lidech (z toho 2 nezaopatřených dětí) ve výši 7 500 Kč naprosto neodpovídají realitě roku 2015 a jsou velmi podhodnoceny, rovněž tak nebylo zjišťováno, jaké jsou jiné dluhy žalované, zda na jejím účtu je ke konci zúčtovacího období dostatek finančních prostředků, či zda je tento účet v debetu. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouva o zápůjčce ze dne datum je neplatná. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o zápůjčce hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.

14. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné a žalobkyně to doložila smlouvou o zápůjčce, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala datum částku 7 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpanou částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaná splnila jen částečně, když žalobkyni vrátila z částky 7 000 Kč pouze 3 400 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátila peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalované zaslána dne 7. 1. 2020 doporučeně, částku ve výši 3 600 Kč nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalovaná na základě těchto neplatných ujednání (smlouvy o zápůjčce) převzala od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (7 000 Kč – 3 400 Kč = 3 600 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 3 600 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 3 600 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaným od doručení výzvy k plnění, tj. od 20. 1. 2020. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to ve výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..

15. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl s odůvodněním viz. shora.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstala po celou dobu tohoto řízení procesně nečinnou. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.