19 C 303/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4 973 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 14. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 4 973 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, a.s. a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 10 773 Kč, v hotovosti v 27 týdenních splátkách po 399 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 22. 1. 2008. Žalovaný uhradil po uzavření smlouvy o půjčce k dnešnímu dni pouze částku 5 800 Kč. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 4 973 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3 231,32 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 1 741,68 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 501,84 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 4 973 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Součástí uvedeného usnesení pak byla i výzva žalovanému, že nevyjádří-li se žalovaný ve lhůtě 10 dní od doručení, bude soud pokládat tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu považovat za nesporná, a na tomto základě může soud ve věci rozhodnout rozsudkem. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 26. 11. 2021, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. Dále soud vycházel z toho, že skutková tvrzení obsažená v žalobě o okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná.

5. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, včetně smluvních podmínek smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, včetně podacího archu a předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2021, včetně poštovního archu, zjistil skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje.

6. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce číslo se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne datum skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 10 773 Kč, z toho 7 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 3 773 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 27 týdenních splátek po 399 Kč; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatil žalobkyni pouze 5 800 Kč, přičemž ani následně pak žalovaný neuhradil ničeho.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky z označené smlouvy o půjčce nejpozději do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Tato výzva byla žalovanému doporučeně odeslána dne 1. 2. 2021. Od 14. 2. 2021 je žalovaný v prodlení se zaplacením dluhů.

8. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013).

9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

11. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

12. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 10 773 Kč, z toho 7 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 3 773 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 27 týdenních splátek po 399 Kč.

14. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných v této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 3 773 Kč za poskytnutí půjčky 7 000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky na dobu 28 týdnů představuje cca 100 % roční úrok z jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky (odměnu) nepřiměřeně vysoké, přesahující více než 8x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům v té době (rok 2006). Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky v půjčce pro jejich nepřiměřenou výši jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, přitom uzavřela s žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byly pohledávky vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

15. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostaly. Žalovaný podle smlouvy ze dne datum přitom obdržel peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalobkyni (její právní předchůdkyni) zaplatil částku 5 800 Kč, z čehož je zřejmé, že na straně žalovaného je obohacení ve výši 1 200 Kč. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v této části týkající se smlouvy číslo ze dne datum zaplacení částky 1 200 Kč vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit v souladu s touto uzavřenou smlouvou žalobkyni právě tuto částku spolu s úrokem z prodlení od 14. 2. 2021 do zaplacení. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) totiž vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6. 1. 2021, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh nejpozději do 13. 2. 2021, přitom v řízení bylo postaveno na jisto, že tato výzva se dostala do sféry vlivu žalovaného. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 14. 2. 2021 podle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě úroku z prodlení, jehož výše činí 7,25 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 4 973 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstal po celou dobu tohoto řízení procesně nečinným. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.